Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Bohumila Grögerová: Branka z pantů. Torst, Praha 1998.

Sbližování

“Tak tohle je tedy můj život. Můj celkem banální život, má banální podstata.” (s. 69)

Známá překladatelka a jedna z mála literárních experimentátorek u nás, Bohumila Grögerová, se tentokrát obešla bez Josefa Hiršala a napsala svůj první ucelený příběh, který má jméno Branka z pantů. Grögerová je ročník 1921 – i když se to u dam jejího ražení a erudice, s níž v tomto století dokázala přetlumočit zdánlivě nepřeložitelné, nemá prozrazovat – a tak je text jakousi bilancí. Vznikl podle všeho v devadesátých letech (např. narážky na knihy, které čte a které vyšly kolem roku 1994), ale nijak se na konec milénia neváže, je pouze a jedině přítomností, rovinou, ze které své vzpomínkové a snové výlety autorka provádí. Zároveň jsou tato léta poznamenaná i operací, která Grögerové znemožňuje – už zřejmě nastálo – pohyb bez pomoci francouzských holí. A tak se “výlety” tam i zpět stávají tím, čím člověk žije, čeho se chytá a co si paměť vyloví ze zdánlivých drobností a popraskaných omítek. Jenže Grögerová není Wirginia Woolfová, její kniha mnohem pečlivější a propracovanější, jak už to v experimentálních novelách bývá pravidlem. Ovšem tenhle experiment je především pozváním do dílničky, je čtením přístupným takřka všem.

Branka z pantů – nebo jak píše autorka: “Branka vedoucí z ulice do zahrádky nakřivo visí z pantů” – je brankou sice zpola vyvrácenou, ale přesto brankou spojující dva světy. Ať už je to branka na Veleslavíně, kam se v roce 1985 Grögerová přestěhovala, nebo branka, která spojuje její přítomné žití s deníkem jejího otce, který byl v legiích za první světové války. Někdy až dětinské tázání, jestli to tatínek vůbec stihne se vrátit, aby se mohla autorka narodit, je ptaním se po začátcích svého existování, když už je člověk blíž jeho konci. Aby to všechno souhlasilo, aby to všechno bylo tak, jak má být. Jenže Grögerová není naivní ani sentimentální, ale není ani cynická a ironizující.

Dům ve Veleslavíně je nepřítelem, který se nedokáže smířit s novými obyvateli, a proto první část je – s mnohými odbočkami – sbližování se s místem, kde autorka žije. Další část – operace a pobyt v léčebně, paradoxně k tématu jedna z nejveselejších částí knihy, opět popisuje sbližování, tentokrát s pooperačními důsledky. Třetí část je spojení prvních dvou, kdy sblížení přichází jaksi samo, brankou, která je možná trochu nakřivo z pantů, ale drží. Stejně tak je i tu sbližování s otcovými zápisky i se svou prošlou minulostí. Život je tedy neustálé poznávání, které možná nevnímáme tak zřetelně. Ona ani Bohumila Grögerová toto přiblížení a objevování nezmiňuje, ale ono vyplývá z textu, jako když se zadíváte do 3-D obrázku.

Stejně tak vystupuje i postava Josefa Hiršala, nepojmenovaná, ale oslovovaná jako “ty”. A zase - společné přátelství obou autorů je sbližováním a stesk po dávných vinárnách, kde kdysi v padesátých letech žila Praha jinak než dnes, je steskem drobným, doplňujícím, trochu zkorodovaným, jako sama branka, o které je tu řeč.

Po třídílném Letu let a po bakchanálně pojatých vzpomínkách Hiršalových je tu další část života literatury po roce 1945. Spletená do drdolu napevno, aby vynikla celá jeho důmyslnost, aby se všechno spojilo v jedno. Myslím, že branku, předěl nebo mezník, už není v životě paní Bohumily Grögerové potřeba. Našla vlastní strouhu pro pramen svého vyprávění.

Michal Jareš

 

 

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker