Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

K deníkům Georga Heyma

Milena Šulcová

Heymovy deníkové zápisy jsou dnes již neoddělitelnou součástí jeho literárního odkazu. Na denících je pozoruhodné, že jejich obsahem jsou Heymem zaznamenané citové prožitky, toužebná přání, pevná přesvědčení a jeho názory. Básník se k nim s různou intenzitou stále vrací. Vznikají tak témata, jež se pak bezprostředně promítají do jeho tvorby. Tato témata – nuda, láska, smrt a sláva vytvářejí osu jeho předčasně vyzrálého myšlení.

Své deníky začal Heym psát v roce 1904. V rozmezí let jeho zápisů 1904–11 můžeme zaznamenat dvě velké životní fáze. 1904-09 se Heym ve svých zápiscích zcela s překvapivě infantilní náruživostí, neuchopitelnou jistotou a trvající osobní roztříštěností odevzdává milostným prožitkům a oznamuje jejich rezultáty. Ty se však neustále mění. S dívkami koketuje vášnivě. Láska a erotická touha je mu jediným přístřeším před nechápajícím okolím.

„(...) Ó ty osudná dvojakosti. Ve mně jsou oddělené i spojené lidská všednost a lidská velikost. Oddělené a spojené, nesloučeny v jedno. Dnes jsem zvířetem a zítra Bohem. Stejně tak i v lásce. Co zvítězí? Zemřít kvůli slávě je velké. Chtěl bych to vlastně udělat, ale předtím bych se také chtěl rozloučit se svou milovanou. Vždyť je to k smíchu. Která to vlastně je? Je to Stenci, Nelly, B..., nebo je to Goldelsa? Tony, Emma a Emilie to nejsou, to je jasné. (...)“ (16. 7. 1905)

Rokem 1909 tato naivní vášeň mizí. Divokost a eruptivní produktivita se obrací ven. Už tu nejsou dívky a zamilované románky, které by vyplňovaly větší část jeho myšlenek, ale jeho tvorba, on sám jako začínající básník. Doposud se Heym se sebou vyrovnával a hledal srovnání s ostatními básníky, ale teď začíná s jistotou i s nejistotou odhalovat své přesvědčení o vlastní slávě jakožto předem daném faktu. Jeho vypjatý egoismus tu však nenese prvky negativní, ale odkazuje spíš k něčemu, co je výjimečné, absolutní a pravdivé. V roce 1910 se u něho objevuje nový pocit, který plně souvisí s jeho tvorbou a s jeho sebestředností, jde o pocit jednotvárnosti, osobní nudy a společenské lhostejnosti. Tyto reálné prvky se staly inspirací pro jeho tvorbu, která je však opakem právě těch pocitů a opakem doby, v  které žil. I když atmosféra doby okolo roku 1910-11 nebyla tak mdlá a jednotvárná, jak ji on poeticky s nadsázkou popisuje, nelze ale ještě skutečně hovořit o bouřlivé historické fázi, která se dostavila o tři, čtyři roky později. V denících se tedy objevuje nevšední a naléhavé zoufání nad apatií doby a věčné vzývání revoluce nebo války (možná by to nebylo ani tak nevšední, kdyby válka opravdu nepřišla).

„(…) Můj Bože – v téhle banální době se zardousím ladem ležícím entuziasmem. Potřebuji silné vnější emoce, abych byl šťastný. Ve svých bdělých fantaziích se vidím jako Danton nebo jako muž na barikádě, bez své jakobínské čapky si sebe neumím vlastně ani představit. Doufal jsem alespoň ve válku. Ale to taky nic není. […] já ale, pán věcí, já, roztrhané moře, já v neustálé bouři, já zrcadlo vnějšku, zrovna tak chaotický jako tenhle svět, já bohužel tak stvořený, že potřebuji obrovské, nadšené publikum, abych byl šťastný, dostatečně nemocný, abych sám sebou nebyl nikdy dostatečně nasycen. Rázem bych byl zdravý, Bůh ať spasí, když bych někde slyšel bít zvony na poplach, když bych viděl zmateně pobíhat lidi, kteří by měli strachy rozedrané obličeje, kdyby národ povstal a ulice by se rozzářila záští, šavlemi, nadšenými tvářemi a rozervanými košilemi. (…)“ (15. 9. 1911)

„(…)Proč byla příroda tak nevědomá a nenechala mě narodit se za Napoleona? Bohové, s jakým nadšením bych volal „vive ľempereur“. Určitě bych nebyl jako Kleist, nebo to prase Goethe, které vůbec nic nedělalo, jen si sedělo v Prusku. První by bylo, že bych odešel z Pruska a stal bych se důstojníkem francouzského jezdeckého pluku. Kéž bych mohl být stále uchvacován, co bych ale dokázal-. (…)“ (16. 10. 1911)

Jen na základě srovnání deníků a básní popřípadě i próz lze vystopovat, jak Heym stavěl své básně. Hodnotu nudného a klidného života, ve kterém se Heym nacházel, změnil v poezii za hodnotu života ve válce, v neustálých změnách, v pohybu a ve smrti. Tyto hodnoty se tedy staly stěžejními výrazy jak jeho deníků, tak i hlavními motivy-inspiracemi jeho tvorby vůbec; k ní pak nelze přistupovat hermeneuticky, ale jedině skrz konkrétní životní zkušenost, jež se do díla bezprostředně (opačně) promítá. Osu deníků tvoří jeho cesta ke slávě; nezakrytě a sebevědomě se v zápiscích zařazuje do společnosti Olympanů. Georgu Heymovi byla začínající sláva vznešenou jistotou a zhojením uprostřed životní bezútěšnosti.„Už ani nevím, kudy moje cesta vede. Dřív bylo všechno jasné, jednoduché. Dnes je to ponuré, roztříštěné, roztroušené. (…)“ (9. 10. 1911)

Jeho tragická smrt jakoby se stala nevyhnutelným završením, ke kterému svými myšlenkami směřoval. Při četbě deníků nás opravdu ohromí to, jak byl Georg Heym (nejen) sám sobě dobrým prorokem.

 

 

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker