Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Václav Jamek: O patřičnosti v jazyce. Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1998.

Na okraj Jamkovy knihy O patřičnosti v jazyce

Důvodů vzniku téhle utěšené publikace Nakladatelství Franze Kafky bylo bezpochyby více nežli pouhý vnější tlak redakce Literárních novin, který autor přiznává. Kdyby šlo o pouhou sezónní zábavu, jakou mohla být diskuse nad “akademickými” Pravidly českého jazyka z roku 1993, nestálo by to za znovuuveřejnění. Leč především ani nikdo z přímých podněcovatelů, ani autor sám nepokládá tyto korále úvah o češtině mluvené i psané za minulostné a již odbyté. A je to tak správné, neboť Václav Jamek nejenže dokazuje, že věci rozumí, ale záviděníhodně samozřejmě umí své téma sdělit, ovládaje suverénně vlastní několikerost, z níž mu nejčastěji vyhlédá překladatel, nebo básník Hauptbahnhof. Pravidla jsou ovšem impulsem nejsilnějším a mezi vřazenými statěmi lze nalézt jen málo těch, jež by se k nim alespoň aluzí nevracely. Těmi v tomto smyslu výjimečnými jsou statě o aktuálních frázích, o novomluvě, poznámky translatologické a dále některé reflexe rázu psycholingvistického. Např. jsem dosud nikde nenarazil na tak pregnantní analýzu už po několik let nejagresivnějšího parazita našich projevů mluvených i psaných, vazebného obratu “o něčem, o něčem jiném, o ničem” jako u Jamka. (Snad proto, že mezi vděčnými uživateli je i tolik pedagogů všech hodnostních skupin?!) Také na tento komunikační defekt vpravdě z nejhrubších možno vztáhnout mračný soud o uživatelské netečnosti a měkkýšovitosti, lnoucí tak ochotně k nejnovějším defraudacím naší mluvy: “Banalizace slovní ohavnosti není nikdy nevinná; připadá-li nám potvornost tak dobrá, že se bez ní už nemůžeme obejít, znamená to, buďto že nahlížíme na skutečnost jako vůbec na zpotvořenost, nebo že si už potvornost ani neuvědomujeme, protože jsme zpotvořeni my sami.”

Když jsem se začetl do vstupních úvah Jamkovy knihy, nemohl jsem nevzpomenout celé nůše polemických statí, jimiž se v dějinách našeho novějšího písemnictví ohrazovali slovesní tvůrci proti poutům dříve Brusů, později Pravidel. Za typická považuji přes odlehlost sedmi desetiletí slova Olbrachtova: “Půldruhého století se nemohl národ uplatňovati ani politicky, ani hospodářsky, ba ani ve všech oborech kultury ne, a právě proto se vrhala značná část jeho inteligence na obor nejsvobodnější: na filologické bádání. Brousili, studovali, studovali a brousili. Ale přišli jiní, a velice zásobeni učeností, řekli, že co ti první nastudovali a nabrousili je dočista špatné, a zase studovali a brousili.” Věřím rád, ač nikoliv šťasten, že autorovi tak citlivému, tak prožívajícímu jazykovou realitu, působí občas korektorské zásahy do hlubinných struktur textů (obzvláště jsou-li ještě tu a tam vedeny s vědomím úřadní nadřazenosti vůči autorskému subjektu) chvění v krajině žaludeční, ať jde o Pravidla jakákoliv - viz zmínka o zglajchšaltování grafické podoby podstatného jména “psychoanalysa” bez ohledu na kontext, situaci, snahu zvážit možnost autorského záměru. Velmi dobře rozumím jeho apologii některých jevů, jež současná pravopisná kodifikace mění. Uchvácením zvukovou podobou jazyka a jejím jednoznačným upřednostňováním se skutečně neděje zanedbatelný pokus v tichu laboratorní izolace. Přemírou protežování (prosím vás, neměňte mi to e za ě ) jedné části celku vždycky nakonec zasahujeme právě do celku. A tak se nemůžeme vyhnout tomu, abychom se třebas jednoho krásného dne nedobrali k bodu neudržitelnosti jakési - byť i jen konvenční - rovnováhy. V obecnějším pojetí Jamkově o tom čteme v jeho srovnání s francouzštinou: “Normativní neustálenost a ‚vláčnost‘ češtiny vyplývají nejen z kratšího vývoje a z ,mládí‘ živého jazyka, oproti dlouhé normativní kontinuitě francouzštiny, ale podle mého názoru také z větší vnitřní ohebnosti českého jazyka. Čeština je v daleko větší míře než francouzština ,stavebnicí‘ na úrovni jednotek menších než slovo, což ji už ze samé podstaty předurčuje k změně, k téměř živelnému generování nových tvarů, a tedy i k ,rozplývání‘ norem. Francouz má ,přirozeně‘ menší těžkosti s nalezením a udržením normy.” (S. 112.) Není to slepý a hluchý konzervatismus, za který bývají postoje podobné Jamkovým nejednou a nejedním vydávány (srvn. např. Nevhodné obutí, s. 185 - 188); jen se tu uctivě připomíná partner, jenž by měl být tázán, a nikoliv za své mínění kaceřován či zesměšňován. Básníci jsou bytosti svobodné a svéprávné a míra individuální nezodpovědnosti či vnitřní náklonnost k projevům svévole u nich není vyšší nežli u jiných sociálních minorit. A to i přes zvrhlou zálibu v projevech psaných, z nichž zavržení nejhodnější jsou ty, jež jsou záludně předurčeny k “tichému čtení”. No řekněte sami: Copak to může být za zábavu, neotřásá-li se smíchy nejméně středně velký divadelní sál?! A ještě ta představa, že se jí účastní osmačtyřicet procent populace před televizní obrazovkou! - Přečtěte si báseň Pitomý ptakopysk, a porozumíte. Porozumíte, že “pravopis není nevinný” (s. 27) a proč tomu tak je.

Ovšemže nelze donekonečna udržovat v platnosti a nedotknutelné strnulosti všechny normy, každá zvlášť uvnitř systému má jinou vůli k trvání, jinou exspirační dobu. Jamek to samozřejmě ví, dodává jen ještě, že: “tvorba norem však se sama musí řídit jistými normami, odlišnými od způsobů, na které jsme dosud byli zvyklí. Veškeré ordinování a oktrojování je nadále nemyslitelné...” (S. 193.) Že je těžké v olověných botách chodit, bylo jasno již Otmaru Vaňornému a po něm též Ferdinandu Strejčkovi, a to se chce, aby se v nich tančilo. Jazyk není nikdy hotov. Je jen s podivem, jak se po tolikerých historických zkušenostech děje vždy totéž. Arci na jiném teoretickém základě, v jiných dějinných souvislostech, s jinými “prioritami”, ale přece jen totéž.

Jamek svou knihou nelamentuje ani nedekretuje, co a jak má být. Jde, opakuji, o hrst úvah na téma jazyka obecně a několika praktik uživatelské jazykové praxe zvláště. Od obecnějšího ke konkrétnějšímu, přehledně, s vysokou vyjadřovací kulturou, se smyslem pro humor. Ale humor není jen čímsi pro sebe, humor je jedním ze způsobů vyjádření prožitku světa. A to je věc svrchovaně vážná. Snad proto jsem si téměř jist, že jedna ze závěrečných úvah, Učitel v tišině vyňatých slov, v níž humorný tón schází, je jednou ze závážnějších, určitě tedy jistě mnohem závažnější než jak se naoko tváří. Třebaže ji nepsal učitel, ale básník. Anebo právě proto.

Petr Hora

 

 

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker