Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Karel Schulz: Princezna z kapradí.Gloria, Rosice 1999.

Svět pohádek Karla Schulze

V rozmezí necelých dvou měsíců roku 1940 napsal Karel Schulz knihu osmi pohádek nazvanou podle jedné z nich Princezna z kapradí. Prvního vydání se jí dostalo ještě téhož roku s ilustracemi Milady Marešové. Titulní pohádka byla upravena pro rozhlas a byla několikrát reprízována. Některé další pohádky z tohoto souboru zdramatizoval P. Kletus Petěrka O. Cap. Opětovného vydání se tato kniha dočkala při příležitosti stého výročí narození Karla Schulze v květnu 1999. K vydání ji připravil, ediční poznámkou a podrobným doslovem opatřil Petr Hora. Půvabnými ilustracemi ji doprovodila Šárka Coufalová.

Soudobé recenze se zmiňovaly pochvalně o ryzí poezii a lehké bravuře pohádek (Aloys Skoumal) a nazývaly je „jednou z dobrých a vskutku básnických knih naší literatury pohádkové“ (Zdeněk Šmíd). Čistotu a lyrizaci vyprávění dokladuje citacemi jak jeden z výše zmíněných recenzentů, tak Petr Hora ve svém doslovu. Vskutku jde o podstatný rys Schulzova vypravěčského stylu: „A princezna vzpomínala. Vzpomínala na krásný, sluncem zalitý les, kde se narodila, na svá zvířátka, která si s ní tak ráda hrála. Vzpomínala na vysoké kapradí smaragdové barvy, tak krásné, že lesní zvířata si o něm vyprávěla, hvězdy nejraději do něho své světlo ukládaly a lesní panny pouze k němu chodívaly odpočívat. A když vyšel měsíc a postříbřil je svým světlem, i ta nejšedivější skála se usmívala nad jeho krásou.“ (Princezna z kapradí)

Schulz pracuje s klasickou motivickou i formální výbavou vypravěče pohádek, kterou místy ozvláštňuje vstup moderního světa. Tak např. kouzelník Pucifous bydlel „v městě Tramtárii, v Rusálčí ulici č. 18, až u konečné stanice tramvaje“, kouzelníci se „poklonili, až se jim vysoké čepice zatřásly a odešli důstojně jeden za druhým“, ale „účet poslali písemně“ apod. V některých pohádkách (jako např. O zlaté včelce, vlásku štěstí a perské princezně) je tato aktualizace skutečně zajímavým ozvláštněním textu, jinde však může působit poněkud rušivým dojmem: vodník se celý den těšil, jak si ve večerním tichu zazpívá na vrbě, „a teď to měl zkaženo. Neboť k vodě začala večer po práci chodit mládež ze vsi ... a k dovršení všeho si postavili na břehu dřevěné chaty výletníci, a ti měli zase kytary a mandolíny, brnkali na ně všichni najednou, od silnice zněly houkačky z výletu se vracejících automobilů a autobusů a vodníkovi se zdálo, že celý svět jen čeká na tu chvilku, až vyjde na nebi měsíc, aby začal hrát na tahací harmoniky a dělat rámus.“ (Pohádka o pohádkách)

Tam, kde Schulz usiloval na malé ploše o silný mravní akcent, může být již dnes méně působivý. Jakkoli je důraz na lásku k vlasti, která vede až k sebeobětování, v dobovém kontextu pochopitelný a stále platný, je text O obláčku Tulákovi spíše podobenstvím.

V pohádce Matka Žalost podřizuje Karel Schulz celou kompozici textu krásnému metaforickému vyjádření dětské čistoty, nevinnosti, a tím i síly. („Jakmile se lidské slzy dotkne dětská ruka, hned se člověku uleví...“) Hrdina (sirotek Jeník, který se vnutil za syna Žalosti) pak porušuje svou existencí hravého dítěte nikdy nevydané zákazy, a v důsledku toho nakonec musí matku Žalost opustit, aby si zachránil holý život. Na konci pohádky nastává moment zklamaného očekávání - čtenář očekává ještě další příběh, v němž by hrdina alespoň nějak zúročil svou zkušenost. Místo toho se ale dočte, že o Jeníkovi lidé říkali, že je příliš smutný („jak by taky nebyl, když má za maminku Žalost“), že poznal už několik princezen, ale žádnou mu král nechtěl dát, ale jinak „chodí dál mezi lidmi a je spokojen.“

Ovšem Princezna z kapradí, O neviditelném Petrovi či O zlaté včelce, vlásku štěstí a perské princezně se důstojně řadí do tradice české pohádky.

Lze zcela souhlasit se závěrečným hodnocením Petra Hory, že soubor pohádek Princezna z kapradí je především mravním gestem autora. Jako takové je potřeba si knihy cenit a zdůrazňovat též Schulzovu schopnost poutavě vyprávět. Naštěstí ale bude dospělé vnímání pohádek vždy pokulhávat za světem dětské fantazie, které jediné přece patří výhradní právo na konečné hodnocení.

Jana Vrajová

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker