Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Mojmír Trávníček

Ke dvěma příspěvkům

1. Ad) Korespondence Bedřicha Fučíka Janu Strakošovi

Deset dopisů Bedřicha Fučíka, psaných Janu Strakošovi v letech 1927-1928, tedy „z úplných začátků dlouhého přátelství mezi Fučíkem a Strakošem“, publikuje Michal Jareš v Aluzi 1/99 bez bližšího uvedení zdroje, tj. údaje o uložení originálů. S opisy těchto listů, a to nejen publikovaným torzem korespondence, ale relativně úplnou vzájemnou korespondencí obou přátel až do roku 1939, jsem měl možnost seznámit se asi před dvaceti lety,
a dokonce jsem si tehdy nechal pořídit kopii z neobyčejně obsáhlé samizdatové publikace Zdislava Škrabala, věnované životu a dílu dr. Jana Strakoše. Prof. Zdislav Škrabal shromažďoval dokumenty o životě svého kolegy a přítele - čerpal z nich tuším i Ladislav Soldán ve svých publikovaných statích o Strakošovi (např. v Hostu). Korespondence Fučík - Strakoš je obsažena na str. 1256 - 1313 řečeného svazku, strojopisu formátu A5 (hustý tisk).

V přepisu Fučíkova velmi nesnadno čitelného rukopisu jsou drobné rozdíly oproti přepisu v Aluzi, celkem nepodstatné: přispěvatelé / přispivatelé, požádejte Vy Durycha / požádejte Dra Durycha.

Podle tohoto samizdatu mohu doplnit nepřečtená místa v Aluzi. Ve Fučíkově dopisu nečitelné jméno B... je třeba číst Bicek. - Nečitelné slovo v listu z 12. 10. 1927 čte samizdat v souvislosti takto: „Proč my mladí bychom právě za pomoci a protektorátu starších neměli utvořit falanx, jaké nebylo od 90. let?“ - A konečně v nedatovaném listu na str. 212: Z usnesení... čte Z. Škrabal takto: Z uložení konference atd. bylo Vám uloženo s prosbou...

Zdislav Škrabal komentuje také Fučíkův ostrý výrok o Bickovi („pitomý positivista“) - přičemž neopomene uvést, že samo jméno „je v rukopisném dopise těžko čitelné“ - a obrátil se v té věci také na prof. Leopolda Vrlu. Ten napsal v dopisu 25. září 1979: „Bicek, pokud vím, byl učitel a překládal z němčiny - asi před padesáti lety jsem četl jeho překlad románu Císařství od Heinricha Manna, bratra Thomasova. Nevzpomínám si, že bych se s jeho jménem setkal v Akordu. Positivista asi byl. To pitomý je už poplatno Bedřichu Fučíkovi.“ - Co se týká Akordu, paměť Vrlu zradila. František Bicek tam publikoval několik překladů z polštiny, např. ve II. ročníku (1929) eseje Stanislawa Brzozowského a Stanislawa Wendkiewicze. Ostatně dodatečně doplnil svou původní informaci: „Zjistil jsem, že František Bicek přeložil Zegadlowiczovu Hodinu předjitřní, kterou vydal Ladislav Kuncíř v Praze 1930.“

Z. Škrabal dále píše: „Možno přidat připomínku profesora Vrly, kterou přičinil k vystupování Jana Strakoše. Píše o něm: ‘Byl prudký ve svých soudech. Nebyl ovšem sám. Těžko jsem to nesl. Ale ti lidé si vynadali veřejně a pak si dovedli sednout vedle sebe jako přátelé. Dnes by to nebylo možné.’ Z toho lze usoudit, že výrok Fučíkův není třeba brát v rukavičkách. Obdobné manýry existovaly za I. republiky i mezi politiky.“

Je velká škoda, že neexistuje přehled všech samizdatových publikací, které nejednou - jak je patrné z tohoto příkladu - shromáždily a zpracovaly dokumenty a prameny, které se pak na různý způsob rozptýlily a jsou znovu objevovány namnoze již jen jako torza.

2. Ještě jednou k překladům Jana Čepa

V Glosáři druhého čísla Aluze uzavírá Michal Jareš rozsáhlý článek Ivana Slavíka o knižních překladech Jana Čepa konstatováním, že Slavík „vyčerpal Č. překladatelskou dráhu ... a nezbývá než napsat drobnost o Čepově překladu Claudelových Images Saintes de Boheme...“

Domnívám se, že oněch drobností je třeba napsat víc. Především pro pořádek opravit několik Slavíkových nepřesností a omylů.

Jan Čep nepřeložil Flaubertovy Paměti blázna; jde o překlad Arnošta Procházky, vydaný v Aventinu 1930 společně s Barešovým překladem Listopadu a čepovým překladem „starého mystéria“ Smarrh (Aventinská knihovna klasiků, Spisy G. F. sv. XI; Čepův překlad na s. 85-224).

Axel Villierse de l'Isle Adama nepatří mezi rané překlady Jana Čepa. Jde o úpravu staršího překladu Josefa Floriana, která vyvolala hodně zlé krve zejména mezi Florianem a nakladatelem Ladislavem Kuncířem, poněvadž v knize neuvedl Čepův podíl na úpravě textu. Provedl jsem před časem podrobnou analýzu obou textů a dospěl k závěru, že Čepovy zásahy nepřesáhly příliš nezbytné jazykové úpravy, obvyklé při nových vydáních starších překladů.

Ze studie do studie a z knížky do knížky přechází omyl, traktovaný Slavíkem takto: „Spolu se Zahradníčkem přeložil Čep slav- nou novelu Eduarda Mörika Mozartova cesta do Prahy.“ (s. 244) Tuto slavnou novelu přeložil Čep sám, bez jakékoliv Zahradníčkovy spoluúčasti. Překlad byl však vydán v jednom svazku se Zahradníčkovým překladem Mörikových pohádek Stuttgartský Křížalníček a Poklad a s jeho úvodní studií (Melantrichova knižnice sv. LIII, Praha 1932; Čepův překlad na s. 21-97).

Jan Čep nepřeložil Ramuzův esej Míra člověka; tento údaj se dostal do kteréhosi slovníku omylem.

Exotičnost námětu nehrála roli při Čepově účasti na překladu Vzpoury na lodi Bounty (společně se St. Jílovskou). Čep trpce žehral na tento „chlebařský“ překlad kvůli nesrozumitelné námořnické terminologii a odběhl od něho. Ujal se práce v době po útěku ze Staré Říše - dohodil mu ji Aloys Skoumal - , aby měl z čeho žít.

České překlady z díla K. H. Waggerla lze doplnit knížkou lyrických próz Kniha o louce, kterou vydalo v překladu V. Opatrného staroříšské Dobré dílo.

Ostrov tuleňů estonského romanciera Augusta Gailita“ (s. 246) se v Čepově překladu jmenuje Ostrov lovců tuleňů. Přeložil knihu z německého vydání (estonštinu neovládal), proto se na něm podepsal pseudonymem Jiří Drs. (Rovněž Waggerlův Chléb, který se mu příliš nelíbil, přeložil pod pseudonymem - tentokrát Josef Bříza.)

A konečně: Greenův román Moc a sláva nepřeložil 1948 pro nakladatelství Vyšehrad Bohdan Chudoba, nýbrž Hana žantovská.

Pod názvem Kouzelné dobrodružství byl Zaorálkův překlad knihy Alaina-Fouriera vydán až v pozdějších vydáních. Roku 1928 vyšla u Škeříka pod původním názvem Veliký Meaulnes.

Kapitolu o Čepových překladech je však zapotřebí ještě rozšířit. Ve válečných letech přeložil klasický román paní de La Fayette Kněžna de Cleves. Válečný a poválečný vývoj událostí způsobil, že kniha nevyšla. Rukopis se však zachoval a jsem přesvědčený, že by ani dnes nepůsobil archaicky.

Před odchodem do emigrace překládal Jan Čep dvě závažné knihy z angličtiny: Chestertonův životopis sv. Františka, o němž se zmiňuje, že je hotovo několik kapitol, a román Grahama Greena Jádro věci, o němž píše v autobiografii, že se na něm snažil pracovat ještě v den emigrace; překlad dokončil a v exilu vydal přinejmenším ukázky.

Pozoruhodným experimentem jeho překladatelské aktivity je překlad románu Egona Hostovského Dobročinný večírek (La Charité Mene le bal, Paris 1959) do francouzštiny. Na překladu spolupracovala Čepova manželka Primerose, roz. Du Bos.

Pozornosti by však neměly uniknout ani Čepovy překlady publikované pouze časopisecky, jichž se Slavíkova studie netýká. Jsou mezi nimi samozřejmě i texty, které Čep překládal víceméně jen z redakční povinnosti. V jejich bibliografii však lze vysledovat jména, která pro nás jistým způsobem objevoval nebo jejichž díla překládal se zvláštním zalíbením. Např. již v Tvaru 1929 uvedl prózu Marcela Jouhandeau, před Aloysem Skoumalem si ozkoušel překlad povídky Katheriny Mansfieldové, přeložil kratší prózy Françoise Mauriaca, po válce z angličtiny povídky Elisabeth Bowenové a V. S. Pritchetta. Zvláštní místo zaujímají esejistické překlady - celá série úvah Daniela-Ropse (pro časopis Vyšehrad) a rozsáhlá úvaha Jacquese Maritaina Po vítězství. Ve třicátých letech přeložil i kapitolu z knihy G. Papiniho Živý Dante (z italštiny).

Z jeho povinnosti komentátora a recenzenta knižních novinek v rozhlasové stanici Svobodná Evropa vyplynuly také překlady kratších próz a úryvků z románových děl nových i starších, které publikoval se svými krátkými (nejednou i delšími) poznámkami v exilových časopisech, ponejvíce v římském Novém životě. Z literatury francouzského jazyka byli zastoupeni - mimo autory vydané již předtím doma - např. Roger Bésus, Luc Estang, Maurice Zermatten, z Němců např. Stefan Andres, z angličtiny mj. nově přeložil povídku Roberta Hugha Bensona, kterého obzvlášť miloval (citoval ho v Modré a zlaté).

Na čepovské konferenci v Olomouci v březnu 1998 se Čepovými překlady obíral jediný referát, první vlaštovka zvěstující zájem o tuto oblast jeho díla (Anna Housková: Čepovo setkání s literaturou Hispánské Ameriky. In: Konference o díle Jana Čepa, Danal, Olomouc 1999, s. 56-60.). Rozsah a význam Čepova vkladu na tomto poli však ještě zdaleka nebyly změřeny a zváženy

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker