:: REDAKCE
:: REDAKČNÍ RADA
:: PŘIPRAVUJEME
:: KONTAKT
:: ODKAZY
:: PODĚKOVÁNÍ
:: INFORMACE PRO AUTORY
:: COPYRIGHT












|

 Jaroslav
Kolár: Návraty bez konce.
Studie k starší české literatuře.
Usp. L. Jiroušková. Atlantis, Brno 1999.
Starší česká literatura ve studiích Jaroslava Kolára
V brněnském nakladatelství Atlantis, které ve svých edičních
programech záslužně počítá také s vydáváním děl starší české literatury,
vyšel koncem roku soubor studií Jaroslava Kolára věnovaný právě
tomuto období vývoje naší literatury. Kolárovy Návraty bez konce
tak užitečně doplnily několik podobných profilujících a již dříve vydaných
souborů studií jiných autorů a podněcují k tomu, abychom se pokusili najít
jejich specifické místo v oblasti bádání o starší české literatuře.
Vydávání souborů tohoto typu je jistě užitečné z čistě
praktického hlediska. Zvyšuje dostupnost prací, které byly publikovány
v různých etapách badatelského vývoje autora, v různých časopisech a sbornících,
které nemají další badatelé často k dispozici, a upozorňují také na ty
práce, které v době vydání nenašly vždy potřebný ohlas, ale zaslouží si
pozornosti v současnosti.
Smysl vydávání takových antologií je však hlubší. Tím,
že práce určitého autora jsou systematicky uspořádány a prezentovány,
naskýtá se možnost posoudit jeho badatelské zaměření i výsledky, k nimž
ve svých analýzách starší literatury za delší dobu dospěl. K tomuto cíli
může být bezpochyby využita i antologie studií Jaroslava Kolára.
Návraty bez konce jsou uvedeny třemi obecnějšími
studiemi, které jsou zaměřeny na genologickou problematiku. První z nich
se zabývá žánrovým systémem starší literatury v obecné rovině, druhá je
věnována 16. a 17. století v české literatuře a žánrům tohoto období a
třetí se vrací k transformacím genologického systému v husitství. Toto
pořadí studií je poněkud překvapující, očekávali bychom chronologické
řazení podle období, jímž se autor zabývá, nicméně Jaroslav Kolár si v
těchto studiích vytvořil teoretická prolegomena, která mu umožnila soustředit
se na jednotlivá díla starší literatury, na jejich analýzu a literárněvědné
hodnocení.
Z výběru staročeských památek, které upoutaly jeho pozornost,
několik spadá ještě do literatury 14. století (například bajka o lišce
a džbánu nebo heraldické povídky o Štilfrídovi a Bruncvíkovi), ale na
první pohled je zřejmé, že centrum Kolárova badatelského zájmu je v literatuře
15. a 16. století. Tento zájem se však netýká celého žánrového spektra
literatury této doby (i když k němu Kolár ve svých pracích trvale přihlíží),
nýbrž je velmi zřetelně zaměřen k tvorbě, kterou bychom mohli chápat z
dnešního hlediska jako literaturu beletristické povahy. Právě v tom vidíme
badatelský přínos Jaroslava Kolára pro poznání naší starší literatury.
V pracích o středověké i humanistické a renesanční literatuře
se v nejrůznějších obměnách opakuje zjištění o nediferencovanosti beletrie,
literatury naukové a děl, která bychom označili dnes nejspíše jako publicistiku.
Nejde o to, že bychom toto zjištění měli zpochybňovat. Hranice mezi těmito
oblastmi literární tvorby byly skutečně pohyblivé, mnohdy nezřetelné a
mohou vyvolat dojem, že ve skutečnosti diferenciace těchto oblastí neexistovala.
Klasickým dokladem je tradiční hodnocení Hájkovy kroniky, proti níž jsou
od doby národního obrození vznášeny oprávněné námitky, pokud jde o její
historickou spolehlivost. Proti tomuto skeptickému postoji historiků stojí
povědomí o čtenářské oblibě, která přesáhla daleko dobu vzniku díla a
přetrvávala ještě v období baroka. Jaroslav Kolár, který vydal také obsáhlý
výbor z textu Hájkovy kroniky, přesvědčivě prokázal, že rozpor obou stanovisek
je jen zdánlivý a že se vlastně zakládá na chybném žánrovém hodnocení
díla. Musíme si být vědomi toho, že označení kronika (podobně jako
historie) mohl autor využít pro jakékoliv dílo, jehož děj se odvíjel
v čase, tedy pro skutečný historiografický výklad stejně jako pro příběh,
který měl pramen ve fantazii autora. Starší badatelé spojovali Hájkovu
kroniku s historiografií a naráželi tak přirozeně na rysy, které jsou
z historiografického hlediska nepřijatelné. Význam Kolárova hodnocení
Hájkovy kroniky spočívá v tom, že správně postřehl její přináležitost
k historické beletrii, která se řídí jinými pravidly a v níž fantazie
autora má své místo. Kolárův zájem se však nesoustředil jen na Hájkovu
kroniku, ale směřoval i do širší oblasti typologie historické prózy období
humanismu a projevil se i studií o vztahu kronikářství a zábavné literatury
v období baroka, takže Kolárovy studie přispěly v obecnější rovině k poznání
charakteru tohoto žánru ve starším období našeho literárního vývoje.
Vedle problematiky historické prózy jsou Kolárovi blízké
i jiné žánry a oblasti starší literatury. Zaujala ho renesanční próza
a zejména se stal centrem jeho zájmu vztah náročné literatury k tvorbě
pololidové a k lidové slovesnosti a v širším smyslu si položil v návaznosti
na práci Jana Kochanowského otázku srovnávacího studia české literatury
16. a 17. století v kontextu slovanských literatur.
I když jsme zdůraznili Kolárův přednostní zájem o literaturu
období renesance a humanismu, neznamená to, že by období baroka zůstalo
mimo pole jeho bádání. Dokládají to komeniologické studie uveřejněné v
jeho antologii i práce o barokním lidovém divadle a jeho dramaturgii.
Vazby ke starší literatuře pak hledá Kolár i v pozdějším literárním vývoji
v posledních dvou studiích souboru.
Uvedené studie i další práce do souboru zařazené vyjadřují
velmi jasně badatelské zaměření Jaroslava Kolára. Mohli bychom je formulovat
do podoby tří základních znaků, jimiž se ve větší nebo menší míře vyznačují
všechny jeho práce:
1. Je to genologická tematika, snaha o specifikaci žánrů
starší literatury a o jejich odlišení od dnešního žánrového systému.
2. Neméně charakteristický rys představuje i jeho zájem
o vazby náročné literatury k literárním projevům pololidovým a k ústní
lidové slovesnosti ze synchronního i diachronního hlediska.
3. Tematika, která se v Kolárových studiích stále vrací,
je tematika historické literatury (odborné i beletrie), a období literárního
vývoje, které je mu zřejmě nejbližší, je období renesance a humanismu.
Návraty bez konce nepřinášejí tedy jen soubor
poznatků pramenících z analýz dílčích otázek i širší problematiky starší
literatury, ale pomáhají určit i Kolárův přínos k poznání dějin starší
literatury a v závěrečné části užitečně informují o celém úctyhodném rozsahu
jeho publikační činnosti. Vydání Kolárovy knihy je proto třeba z hlediska
potřeb naší literární historie plně uvítat.
Eduard Petrů
|
NOVINKY
Aluze 3/2016
Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.
Večer Aluze v Knihovně Václava Havla
V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.
Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1
Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.
Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.
Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa
|