Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Raymond Aron: Historie XX. století. Přel. Helena Beguivinová, Věra Dvořáková a Kateřina Vinšová. Praha, Academia 1999.

ZKOUMÁNÍ MODERNÍ CIVILIZACE

Psát dějiny současnosti je nesnadné. Do jisté míry se dokonce zdá, že v pojmu dějiny současnosti jde o contradictio in adiecto, neboť by přece mělo existovat jisté nezřetelné rozhraní, které vymezuje současnost vůči dějinám. Raymond Aron nám ukazuje, že tato představa je poněkud zjednodušená a její platnost je omezená. Aronovým záměrem je „uvažovat o dějinách ve chvíli, kdy se vytvářejí“, tedy jinými slovy sledovat právě ten okamžik, kdy se ono rozhraní mezi současností a dějinami konstituuje, či přesněji chápat a vykládat to, co se děje, jako dějiny, a co víc, sám přispět k tomu, aby se z přítomných událostí dějiny stávaly.

Dějiny současnosti (či nedávno uplynulé minulosti) lze totiž pojmout dvěma způsoby. Buď je předvedeme ve stylu Paula Johnsona jako hektickou kroniku pikantních událostí, kuriózních postaviček a senzačních odhalení, anebo se soustředíme na komplexní analýzu obecnějších tendencí a jevů. V tom druhém případě, který se týká právě Raymonda Arona, se historiografie nenápadně prolne se sociologií, s ekonomií, politickou vědou či třeba antropologií.

Historik přece nemusí psát jen dějiny „smluv a bitev“, řečeno slovy francouzské nové historie, tedy historii as usual, jak říká Aron, ani se nemusí uchylovat k dogmatické interpretaci v souladu s takzvanou „zákonitostí dějin“, jako jsou k tomu nuceni například ortodoxní marxističtí historici. Historik může podávat obraz, komplexní obraz doby, objasňovat význam jednotlivých jevů či událostí, jejich vzájemné souvislosti, jejich východiska a jejich vyústění. Jak sám Aron říká, dějiny „problematické, interpretační, sociologické, filozofické“.

Raymond Aron měl k naplnění takového záměru skvělé předpoklady. V příručkách sice bývá označován především jako sociolog a politolog, ale jeho dvě nejslavnější díla nejsou sociologické studie. Doktorská práce Úvod do filozofie dějin s podtitulem Esej o mezích historické objektivity (1938) je, jak již podtitul napovídá, kritickou analýzou deterministických teorií dějin, tedy dílem spíš filozofickým; a Opium intelektuálů (1955) je patrně nejdůkladnější analýzou totalitární koncepce takzvaných komunistických politických systémů, jejich režimu i ideologie, v té době přitažlivé pro mnoho francouzských intelektuálů. Kromě toho proslul Raymond Aron ve své době jako pronikavý politický komentátor francouzského deníku Le Figaro, kam pravidelně přispíval od roku 1947 po dlouhých třicet let. Jeho rozhled byl tedy velice široký – od sociologie přes filozofii, historii, politickou analýzu až například k ekonomii. Téma ovšem zůstává stejné: dějiny současnosti jakožto zkoumání moderní civilizace.

A o to jde i v knize Raymonda Arona Historie XX. století. Termín „kniha Raymonda Arona“ je ale mírně problematický. Není to tak docela kniha Raymonda Arona, protože tento soubor textů sestavil jménem „Společnosti přátel Raymonda Arona“ Christian Bachelier. Obsahuje výběr již publikovaných textů (z nichž ovšem některé byly Aronem znovu přehlédnuty a opraveny), ale tento výběr je veden výslovně uvedeným Aronovým záměrem takové dílo napsat. V jistém ohledu je s tímto projektem – napsat dějiny světa od roku 1914 – spjato celé Aronovo dílo. Otázkou je tedy jen to, zda by i Aron považoval ty texty, jež vybral editor svazku, za nejvýznamnější část svého díla z hlediska takto postaveného tématu.

Jak přesně poukázal již jeden z recenzentů, mírné nedorozumění způsobuje nepřeložený neurčitý člen, stojící na počátku francouzského titulu knihy: Une histoire du vingtieme siecle. Je tím řečeno, že jde o „jedny“, „nějaké“ dějiny dvacátého století, o jeden partikulární pohled na tyto dějiny, byť pohled mimořádně kvalifikovaný. Tato střízlivá skromnost je dokladem dvou důležitých rysů Aronových textů: jeho důsledného skepticismu vůči všem ideologiím a jeho neméně důsledného racionalismu, uplatňovaného při výkladu. Každá „le histoire“, každé pravé, jedině možné a definitivně vysvětlené dějiny jsou totiž výsledkem ideologické interpretace faktů, při které jde většinou nikoli o racionální výklad, nýbrž o svévolnou manipulaci podle ideologických modelů.

Co tedy kniha obsahuje? V devíti z jedenácti kapitol provádí Aron právě to, co jiní historici současnosti většinou opomíjejí: analyzuje zdánlivě evidentní, protože příliš blízké jevy či události. Nejprve nacionalismus, zejména vlnu nacionálních hnutí, která se objevila po 1. světové válce v souvislosti s rozpadem evropské soustavy mocností. Několikrát se věnuje svému stěžejnímu tématu, jímž je válka – ať už podle jeho termínu „třicetiletá válka 20. století“ (neboť podle Arona byly první a druhá světová válka jen dvě fáze jednoho konfliktu, oddělené od sebe jen dočasným příměřím), nebo klíčové téma politiky druhé poloviny dvacátého století, studená válka neboli bojový mír, tedy situace nepřetržitého vyhroceného napětí mezi dvěma světovými mocnostmi. Dále je to kritika ideologií, jak Aron říká „sekulárních náboženství“, především marxismu či přesněji jeho praktické verze, jíž byl leninismus a ještě později modifikovaný stalinismus. Dvě kapitoly jsou věnovány problematice dominantního postavení ve světové politice, které zaujaly Spojené státy americké po skončení druhé světové války. Další kapitola analyzuje proces rozpadu koloniálních říší a jeho dopadů zejména na evropskou politiku. Posledním tématem je problematika rozvoje či růstu, zejména ekonomického, interpretovaná z hledisek antagonismu tehdejších vládnoucích ideologií i nahlížená prizmatem rozporu mezi ekonomicky rozvinutým severem a zaostávajícím jihem.

Ze základního schématu analýzy obecných tendencí a jevů vybočují dvě závěrečné kapitoly. Desátá kapitola je věnována Francii, drží se chronologického řazení jednotlivých textů a podává určitou verzi dějin Francie ve dvacátém století. Jedenáctá kapitola je potom textem přednášky, která vlastně zavdala podnět ke vzniku této knihy. Aron zde nastiňuje svůj plán „napsat dějiny světa od roku 1914“ a pojímat je právě jako „světové dějiny“, jako dějiny lidstva, které obývá jeden a týž svět, či přinejmenším jako analýzu určitých procesů a tendencí, které k tomuto závěru vedou.

Aronovy texty rozhodně nejsou pokusem o syntézu dějin dvacátého století. Mnohem spíš jde o implicitní teorii dějin, o pokus ukázat, jak by bylo možné psát dějiny dvacátého století (a dějiny vůbec), jaké jsou otázky a problémy, které taková doba klade, a jak se na ně dívat, jak je analyzovat. A jestli lze v jeho výkladu přece nalézt jistý záměr, pak je explicitně vyjádřen v závěrečné kapitole, v textu „Úsvit světových dějin“, a je jím ona snaha zachytit pohyb určité „globalizace“ světových dějin, jejich univerzalizaci, propojení a sjednocení problémů, které budou stát před světovou civilizací a které bude třeba řešit globálně a jednotně, nikoli lokálně, ve prospěch jedněch a na úkor druhých. To je závěr Aronova zkoumání moderní civilizace, který prostupuje celým jeho dílem. Nikoli jako nějaká spekulativní prognóza, ale jako výsledek analýzy. Jak se nám tento závěr jeví z pohledu roku 2000, posuďte sami.

Čestmír Pelikán

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker