Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Jakub Grombíř

GLOBALIZACE – MALÁ, ALE NAŠE, ANEB HOŘÍ UŽ PRAHA?

(subjektivní zpráva o pouličních nepokojích 26. září 2000)

 

Náhoda tomu chtěla, že jsem navštívil hlavní město právě v oněch dnech, kdy protesty proti zasedání Mezinárodního měnového fondu vrcholily a celá Praha nemluvila o ničem jiném než o „finančnících“ a „odpůrcích“ (bylo pěkné, jak rychle tyto termíny pronikly z médií do běžného slovníku). Nad městem kroužily helikoptéry, každá důležitější budova byla střežena policií. V ulicích ovšem vládl klid, finanční prominenti se v úterý ještě kolem poledne sebevědomě procházeli městem.

Směrem k Vyšehradu policistů zřetelně přibývalo, o demonstrantech bych se to neodvážil tvrdit – vzhledem ke stylu oblékání mladé generace šlo jen těžko rozeznat, kdo je „aktivista“ a kdo obyčejný turista. České banky ostatně doporučily toho dne svým zaměstnancům, aby v zájmu vlastní bezpečnosti odložili značkové obleky a oblékli se co možná „nezávisle“. Byl hezký den, skutečné babí léto, a park před ministerstvem zdravotnictví byl plný lidí, kteří pojali celou akci jako atrakci (Praha – evropské město kultury). Někteří měli i fotoaparáty, aby mohli do rodinného alba hrdě zařadit podobenku ze zasedání MMF. U železničního mostu pobíhali zakuklení ozbrojenci a dohadovali se nejrůznějšími jazyky s výjimkou češtiny. Narozdíl od většiny pozdějších komentátorů jsem z nich měl dojem značné bezradnosti.

Blíž k epicentru bojů nebylo možné pokračovat kvůli policejním zátarasům, a tak jsem zamířil na Karlovo náměstí a odtud k Národnímu muzeu, kde právě probíhala demonstrace komunistická. V průvodu převládali Řekové, Italové a Španělé, tedy občané zemí, kde byl v letech studené války vývoj ke komunismu násilně přerušen, a tudíž zde má dosud hodně lidí pocit (ponechme nyní stranou, zda oprávněný), že o něco přišli. Václavák byl plný Pražanů vracejících se z práce, kteří poslouchali plamenné projevy řečníků jedním uchem (u toho druhého pochopitelně držel každý mobil) a ironicky se ušklíbali. Nedalo mi to, abych neparafrázoval okřídlenou větu lékárníka z cimrmanovského Dobytí severního pólu: „Pod kapitalismem pravda trochu úpíme, ale dá se to vydržet.“ Raději jsem navštívil svoje do metropole přesídlivší přátele a rozhodli jsme se spolu naplnit heslo: „Mysli globálně, jednej lokálně!“ – zapadli jsme do lokálu. V televizi jsme ostatně měli boje jako na dlani, takže virtuální realita opět slavně zvítězila. Nejvíc se celý lokál smál zprávě o tom, že největší škody utrpěla IPB, tedy zrovna instituce, která už (neodpustím si tu škodolibou radost) má dávno doglobalizováno.

Coby adolescenti jsme měli, kromě ragby, taktéž oblíbenou hru „na demonstranty“. Spočívala v tom, že členové jednoho družstva utvořili kordon a druzí se ho snažili z rozběhu prorazit. Hra to byla drsná, leč zábavná, ačkoli jsme při ní slzný plyn ani kameny nepoužívali. Vyšehradský kravál působil na náhodného pozorovatele tak infantilním dojmem, že jsem si na ty časy nemohl nevzpomenout.

Celá akce vyvolala, jak je u nás ostatně zvykem, záplavu moudrých projevů (někteří zástupci médií to se servilitou pravda poněkud přehnali, ale to je už také česká tradice). Bohužel se ale nepoměrně více než o podstatě problému mluvilo o výtržnostech, jejichž rozsah samozřejmě senzacechtiví novináři poněkud nafoukli. Na fotbal také chodí značná část diváků nikoli kvůli hře, ale porvat se; soudného člověka by však měl výsledek zápasu zajímat více.

Češi jsou povahy mírumilovné, neradi vidí téci krev a ještě méně rádi slyší třeskot rozbitého skla. Zároveň jsou však dosti poťouchlí a proto slova aktivisty Pioreckého o policejních provokatérech mezi demonstranty mohla padnout na úrodnou půdu. Jako zkušený čtenář detektivek tu ovšem postrádám motiv. Celá akce se mi zdá zbytečně nákladná a riskantní, bylo-li jejím cílem pouze zdiskreditovat odpůrce globalizace. Ti se onoho 26. září připravili o veškeré sympatie veřejnosti sami. Ve středu dopoledne už na náměstí Míru postávali anarchisté značně schlíple a nadávkám od kolemjdoucích se ani příliš nebránili. Policie tentokrát zasáhla preventivně hned před kostelem a zástupci médií k tomu přihlíželi značně bezprizorně. Inu – nemůže být každý den zpravodajské posvícení.

Protesty skončily, zapomeňte. Postoj české veřejnosti k celé záležitosti mi silně připomněl slavný Annaudův film Vítězství se zpěvem, v němž afričtí domorodci slouží proti svojí vůli jako kanonenfutr v boji dvou koloniálních velmocí – v boji, jehož smysl nechápou a výsledek jim může být ukradený. Zřejmě nejpodstatnější rys, který na pražských protestech zarážel, byl naprostý nedostatek spontánnosti. Všechno bylo předem naplánováno, demonstranti svezeni z celé Evropy a voděni po městě za pomoci barevných praporků. Jako na Prvního máje. Finančníci přijeli, uspořádali žranici a nevyřešili opět zhola nic, jak lze alespoň podle oficiálních komuniké soudit. Radikálové z celé Evropy si pěkně zařádili a spokojeně se vrátili domů do bezpečí. Naše země z toho má materiální škody (počkejme si, na kom se státní rozpočet zahojí), pošramocenou mezinárodní pověst a všechny mafie, ať už ty globalizované, anebo echt české (jako např. Sazka), nám zůstávají na krku nadále. Jako jízlivý fejetonista se navíc nemohu ubránit otázce, zda se ona tolikrát vychvalovaná profesionalita policie projeví i v situaci, kdy bude třeba chránit nikoli zahraniční bankéře, ale domácí občany.

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker