Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Úvod do literární vědy. Ed. Miltos Pechlivanos – Stefan Rieger a kol. Přel. Miroslav Petříček. Praha, Herrmann & synové 1999.

ÚVOD JAKO INSPIRACE I SVĚDECTVÍ O PROMĚNÁCH PARADIGMATU

Obsáhlý svazek Úvod do literární vědy, který sestavili Miltos Pechlivanos, Stefan Rieger, Wolfgang Struck a Michael Weitz, vyšel v Německu poprvé v roce 1995 v nakladatelství Metzler ve Stuttgartu a záhy se stal základním textem ve výuce literární vědy. U nás jej pak – v poměrně velmi krátké době – vydali v překladu filozofa Miroslava Petříčka (v roce 2000 s vročením 1999) Herrmann & synové.

Text je dílem 26 literárních vědců vesměs (s výjimkou Renate Lachmannové) mladší generace a vznikal v souvislosti s programem doktorandského semináře teorie literatury na univerzitě v Kostnici. Nejde o náhodu, že text vznikal právě zde (byť jeho autoři dnes působí na nejrůznějších německých univerzitách). Právě zdejší literárněvědné pracoviště totiž patří (spolu s dalšími novými univerzitami např. v Bielefeldu nebo Bochumi) k těm nejprogresivnějším. S kostnickou univerzitou je spojen vznik tzv. recepční estetiky (Hans Robert Jauß, Wolfgang Iser, Karlheinz Stierle), na „Fachgruppe Literaturwissenschaft“ se postupem času konstituoval také významný projekt zkoumání mezitextových vztahů (zejména Renate Lachmannová). Obecně lze říci, že důležitým rysem zdejšího literárněvědného bádání je jeho interdisciplinární a v neposlední řadě také intermediální charakter. Dobrým příkladem je projekt Poetik und Hermeneutik, který funguje už přes třicet let a na němž s literárními vědci spolupracují také lingvisté, filozofové či historici. Pro Čecha je zaznamenáníhodné, že v Kostnici donedávna působil český literární vědec a estetik Květoslav Chvatík: vedle slavisty Jurije Striedtera přispěla právě Chvatíkova činnost badatelská, ediční i pedagogická k tomu, že český strukturalismus není v Kostnici (a také v Německu a německé jazykové oblasti) pouhou cizí a abstraktní literárněvědnou nálepkou, nýbrž živou metodou analýzy literárních textů.

Práce, jakou je Úvod do literární vědy, jež bývají určeny pro studenty prvního ročníku filologických oborů, aby získali základní instrumentárium pro práci s literárním textem a aby si (často víceméně mechanicky) osvojili základní soubor pojmů a pouček, týkajících se myšlení o literatuře, a seznámili se se základními směry a metodami literární vědy, mívají většinou kompilační charakter (např. Einführung in die neuere deutsche Literaturwissenschaft Dietera Gutzena a dalších). Charakteristickým rysem takových projektů bývá jejich uzavřenost, neproblémovost, jejich tvůrci usilují většinou o to, aby zaujímali k dané problematice, zejména pak k výkladu literárněvědných směrů pokud možno objektivistické stanovisko. Jiný typ úvodů, který bývá méně častý, představují práce, jejichž autoři přímo ztělesňují určitý metodologický přístup: zde je velmi dobrým příkladem ve světě hojně používaná i citovaná příručka Angličana Terryho Eagletona Literary Theory. An Introduction (1983), jejímž metodologickým východiskem, kterým je vše poměřováno, je marxismus (autor je vedle Fredrica Jamesona jedním z nejvýznamnějších současných stoupenců tohoto směru).

Úvod do literární vědy, o němž píšeme zde, je textem/souborem textů poněkud jiného typu: neusiluje o předkládání hotových, „předžvýkaných“ návodů, ale problémy, které reflektuje, spíše otevírá a vyzývá čtenáře k další poznávací aktivitě. Takový typ práce jsme doposud u nás (ale myslím nejen u nás) postrádali. Kniha je rozdělena do tří základních částí, jež nesou názvy Modely definování, Modely zprostředkování a Modely překládání. V Modelech definování jde především o literární text jako takový, v Modelech zprostředkování o vztahy textu k jeho okolí, a to okolí textovému, sociálnímu a materiálnímu, a v Modelech překladu se pak autoři/autorky věnují problematice interpretace, jejích nejrůznějších metod a aspektů. Kniha obsahuje kromě úvodu celkem 35 (při již zmíněné otevřenosti) relativně samostatných a završených studií, které představovaly pro své autory samostatné úkoly, speciální předměty bádání, samostatné disciplíny. Přes tuto relativní autonomii však texty zapadají do kontextu celku: v jednotlivých kapitolách se odkazuje na ostatní, případně bývají některé problémy či jejich části řešeny i v jiných souřadnicích: tak se doplňuje např. kapitola o dekonstrukci s kapitolou „K osudům Close Reading: New Criticism, estetika díla a dekonstrukce“, ale na názory a postupy dekonstrukce se odkazuje i v částech jiných, např. v kapitolách o písmu, o rétorice, feminismu atd. Jednotlivé kapitoly nechtějí vyčerpat všechny aspekty problému, to by se jim na tak malém prostoru, jaký mají k dispozici (v průměru zhruba 11 stran), ani nemohlo podařit. Jsou spíše jakýmsi vstupním zasvěcením, které má především vybídnout k hlubšímu seznámení s příslušnou oblastí literární vědy a teorie, naznačit její šíři i hloubku. Autoři/autorky nejednou své vývody dokumentují na konkrétním literárním textu, a to je jistě pro čtenáře motivující. K vlastnímu výkladu bývá připojen i soupis další stěžejní literatury.

Český čtenář (i když si nejsem jist, zda nemluvím až příliš za sebe), který se pohybuje spíše uvnitř literatury a obrací se směrem k literárnímu dílu především s otázkami jak, případně co (neboť čtyřicet let pěstovaný marxismus otázku, či spíše odpovědi na otázku proč až příliš zvulgarizoval), může být překvapen právě dominancí hledání vnětextových souvislostí, nebo jinak (ale i z jiného úhlu) řečeno upřednostňováním výkladu literatury jako ideologického diskurzu (což už koneckonců narazilo na jistý odpor při hodnocení Zimovy Literární estetiky). Nebo ještě jinak: problematika literární vědy je zde nazírána jako součást obecnější problematiky kulturní teorie. Právě tento aspekt knihy představuje v českém kontextu největší novum. (Chtěl bych v této souvislosti jen připomenout, že svým přístupem a záběrem představuje jakýsi pandán k tomuto úvodu Metzler-Lexikon. Literatur- und Kulturwissenschaft, který vyšel v roce 1998.)

Pojetí literární vědy jako součásti širšího komplexu otázek, jež náležejí do oblasti tzv. culture studies, krystalizuje od 70. let v kontextu tzv. poststrukturalismu. Role dekonstrukce je v tomto ohledu specifická: na jedné straně se stále ještě zabývá na prvním místě vlastním textem, na straně druhé však ovlivňuje (svou kritikou západního logocentrismu a falocentrismu) i další přístupy, které se v rámci poststrukturalismu dostávají do popředí a pro které je literatura/literární dílo místem, kde se (spíše nezáměrně) projevují určité vzorce myšlení a chování, ideologie, a to zejména ve vztahu k rase, genderu či třídě, menšinám, jinakosti atp. Tedy obecně přístupy, které jsou ve své podstatě vždy interdisciplinární, které zároveň dokazují heteronomní charakter literatury (kdežto autonomie je popírána). Na prvním místě je třeba jmenovat feminismus, přičemž literárněvědný feminismus je pouze jednou z částí širokého ideového proudu, a i on je velmi diferencovaný: obecně přináší kritiku hegemonie mužského vidění světa, zkoumá mj. otázky, jak je žena zobrazena v literatuře, otázky produkce i recepce literatury ženami atd., využívá za tímto účelem marxismu, psychoanalýzy, kulturních teorií a podobně. Jestliže se o této problematice se česká/ý čtenářka/čtenář již něco dozvěděla/dozvěděl, pak otázky tzv. postkoloniální (tzn. po i protikoloniální) literární teorie a kritiky u nás zůstaly doposud neznámé. Postkoloniální literární kritiku a teorii konstituovali na konci 70. let badatelé „třetího světa“ v Angliii a USA (Edward Said, Gaytry Chakravorty Spivaková nebo Homi K. Bhabha), kteří se zabývají (často přitom využívají velmi tradičních interpretačních postupů) vztahy bílé kultury (vyznačující se hegemoničností a eurocentrismem) a jiných kultur, otázkami etnicity, rasy. Mezi nejfrekventovanější témata pak patří „black writing“. Zde si autor(ka?) Shankar Raman(ová) vybral(a) pro demonstrování problematiky jako příklad Shakespearovu hru Sen noci svatojánské, na níž se snažil(a) dokázat, jak se projevuje, či jak je potlačován pojem race ve struktuře textu.

Není pochyb, že takové přístupy činí z literárního díla často až jakýsi důkazní materiál pro obžalobu hegemonie určitého ideologického vzorce vůči jinému. Když mluvím o důkazním materiálu, maně se mi vybavuje Jakobsonův odpor vůči takovému zacházení
s literaturou, neboť předmětem literární teorie přestává být v takových případech literárnost, tedy to, co dělá z textu umělecké literární dílo, a to, co je v lidské komunikaci a lidském životě svým charakterem nezastupitelné, a do popředí se naproti tomu dostává spíše otázka, jak se v textu projevují nejrůznější ideologie. K tomu však není třeba nijak podrobně zkoumat specifické vlastnosti estetického předmětu (abychom použili pojmu Mukařovského), literární text je textem jako jakýkoliv jiný. Literatura je tak vřazena (s tendencí k jejímu rozpuštění) do zkoumání jiných médií, ztrácí své „výlučné“ postavení (v tom tento přístup nepochybně opisuje ztrátu výlučnosti literatury v současné konfrontaci s rozvojem nových médií) a stává se pouze jednou ze složek kultury jako celku. To dokládá konečně také jeden z tzv. exkurzů v knize, který se zabývá problematikou analýzy diskurzu. Svou autoritativní roli v tomto kontextu přenechává Ferdinand de Saussure Michelu Foucaultovi či Jacquesu Derridovi a Paulu de Manovi. S tím také souvisí, že na ose komunikace je mnohem více než v minulosti, kdy se badatelé soustřeďovali především na pól produkce, kladen důraz na recepci, zejména pak na čtení, a to čtení jako kulturně podmíněnou činnost.

Samozřejmě, že kniha obsahuje i témata, která pociťujeme jako tradičnější: ústní slovesnost, psaná literatura, žánr, lyrika, epika (narativika), drama, divadlo, rétorika, stylistika, formalismus, strukturalismus, hermeneutika atd. Jejich tradiční pojetí je však nejednou i zde do jisté míry „dekonstruováno“, jsou nahlížena očima spíše už poststrukturálníma, přestože pro charakteristiku lyrického postupu jsou i zde důležité závěry Lotmanovy, Jakobsonovy či Mukařovského, pro vyprávění Barthesovy.

Úvod do literární vědy tak přináší nejen úvody do jednotlivých problémů literární vědy a teorie, jak bývá u takových projektů zvykem, ale je také textem, který dokumentuje výrazné proměny, jimiž literární věda od 70. let v období tzv. poststrukturalismu prošla. V tom může být kniha pro českého čtenáře, který dění za našimi hranicemi sleduje jen okrajově či vůbec, nesmírně objevná, podnětná: nejen pro afirmativní recepci, ale třeba i pro polemiku.

Drobnost k Petříčkově překladu: je přesný a český. Snad může být sporné jeho nepřechylování ženských jmen v textu (v některých případech to však může být obtížné, až nemožné), snad mohl pro kapitolu „Narativita“ ponechat jako paralelu ke kapitole „Lyrický postup...“ původní název „Narativní postup“ (Narrative Verfahren) a pak erlebte Rede (freie indirekte Rede) neznamená nepřímou řeč, ale řeč polopřímou, a to je rozdíl.

Jan Schneider

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker