Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Slepičí úlet (Chicken Run). Režie Peter Lord a Nick Park. USA/Velká Británie 2000.

VŠECHNO LÍTÁ, CO MÁ PEŘÍ

„Ví se o slepici, že má pod čepicí,“ zpívalo se kdysi v jedné písni, kterou si dosud pamatuji ze Studia Kamarád. Jinak ovšem, přiznejme si to, má lidstvo vůči tomuto navýsost užitečnému ptáku značný dluh – jen málo umělců dosud problematice týkající se kurů věnovalo patřičnou pozornost. Napravit tento deficit se rozhodl britský režisér Nick Park, jehož plastelínové taškařice o Wallaceovi a Gromitovi (například Nepravé kalhoty) z něj udělaly modlu té části filmového publika, která pro samou inteligenci ještě neztratila smysl pro humor. Touha po překonání zemské přitažlivosti přece nemusí být vlastní pouze nám lidem – máme snad právo upírat ji třeba zrovna slepicím?

Úmyslně jsem začal tuto recenzi v poněkud lehčím tónu, protože stejně je pojat i film Slepičí úlet – jako animovaná taškařice pro malé i velké, která v první řadě pobaví, napne a v závěru i dojme. Pozornější divák jistě zaznamená i satirickou notu, s níž tvůrci zobrazují tradiční britsko-americkou animozitu nebo nekritické zbožňování hvězd – klobouk dolů před Melem Gibsonem, který si virtuózní kreaci přitroublého a ješitného idola „vystřihl“ se zjevnou chutí. V zadním plánu filmu je však i konstatování, že krutost zůstává krutostí, ať se uplatňuje vůči lidem, či vůči zvířatům.

Filmová slepičí farma, z níž se snaží její osazenstvo uletět, totiž připomíná koncentrák až příliš očividně a Park se svými spolupracovníky ze studia Aardman Peterem Lordem a Davidem Sproxtonem (nelze tu však pominout ani vklad scénáristů Jacka Rosenthala a Careyho Kirkpatricka) zde rozehrávají variaci na příběh o útěku z vězení ve stylu slavného Motýlka. Ději nic neubírá na napínavosti, že jeho protagonisty jsou „jen“ slepice. Tento film totiž řeší v podstatě stejné otázky jako třeba Schindlerův seznam – a právě stylizace zbavená veškerého patosu činí tyto otázky přístupnějšími, a tím i závažnějšími.

Animovaný film se vůbec v poslední době stává stále častěji nástrojem k vyjádření závažnějších tezí. Souvisí to s rostoucí oblibou komiksu, který získává renomé i mezi intelektuálním publikem: připomeňme třeba slavný Maus Arta Spiegelmana. Z tradice bajky vychází rovněž Slepičí úlet. Zdá se ostatně, že současný svět je možno nejlépe zobrazit právě v rámci výtvarné stylizace vlastní kreslenému filmu (tento žánr nabízí nekonečné možnosti karikatury – příkladem může být tvorba Rolanda Topora). Odtud pramení rovněž úspěch seriálu Simpsonovi i jeho četných, byť zdaleka ne tak vydařených napodobenin (Tatík Hill, South Park). Navíc kreslené postavičce může divák paradoxně věřit daleko lépe než herci, který ztělesňuje nejrůznější role a který se (zejména v Hollywoodu) v důsledku svého hypertrofovaného kultu sám proměnil v jakousi loutku.

Nejde ovšem o fenomén výlučně vlastní konci století – vzpomeňme v této souvislosti geniálních filmů Jiřího Trnky. Právě Staré pověsti české (1952) dokázaly starodávnému hrdinskému eposu vdechnout překvapující lyričnost (viz třeba nezapomenutelnou scénu bitvy s Lučany) a zároveň celý smrtelně vážný mýtus, který se v té době stal součástí oficiální ideologie, odlehčit a zlidštit. Zrovna tak můžeme porovnat poněkud toporné Steklého zfilmování Švejka s elegancí Trnkovy loutkové verze nebo konstatovat jasnou převahu Hofmanova a Effelova Stvoření světa (1958) nad všemi hranými adaptacemi téhož tématu – nejznámější je jistě Bible (1966) Johna Hustona. Dá se předpokládat, že hrané filmy se jistě budou točit i nadále – už kvůli obživě herců –, ale nejpozoruhodnější výboje světové kinematografie se budou nejspíše odehrávat ve filmu animovaném, který novátorsky zaměřeným tvůrcům nabízí, zvláště při dalším rozvoji počítačových technik, stále širší možnosti.

Jakub Grombíř

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker