Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Frances A. Yates: Rozenkruciánské osvícenství. Přel. Martin Konvička. Praha, Pragma 2000.

SILENTIUM POST CLAMORES

„Fascinující pohled do historie, alchymie a událostí, které vedly k Bílé Hoře“ – tak zní trochu dryáčnický reklamní slogan na obálce českého vydání monografie Rozenkruciánské osvícenství, jenž má pravděpodobně přitáhnout zájemce o dějiny, stejně jako nadšence pro všeliké „tajné vědy“. Mýlil by se však, kdo by považoval tuto knihu za jeden z mnoha pseudookultních blábolů, přesycujících současný knižní trh.

Oxfordská historička Frances A. Yates (1899–1981), respektovaná odbornice na dějiny evropského renesančního myšlení, je autorkou řady zajímavých a v některých aspektech provokativních studií. Její nejznámější díla Giordano Bruno and the Hermetic Tradition, The Art of Memory a The Theatre of the World tvoří souvislou řadu, mapují méně známé a heuristicky stále málo podchycené „spodní proudy“ kulturních dějin Evropy 16. a 17. století, které někteří historikové považují za příliš obskurní, než aby se jimi jako seriózní badatelé zabývali, zřejmě z obavy před obviněním z „nevědeckosti“. Frances Yatesová naštěstí takovým strachem netrpěla a výsledkem je inspirativní vědecké dílo, které se takřka dvacet let po její smrti začíná konečně objevovat také v češtině (první vlaštovkou byla památce Yatesové dedikovaná mezinárodní konference v Českém Krumlově v roce 1995, věnovaná právě problematice rozenkruciánství).

Pojem „osvícenství“ (v originálu „enlightenment“) v názvu knihy by mohl působit matoucím dojmem, což sama autorka v předmluvě vysvětluje: nejde o odborný termín, používaný historiky pro ideové prostředí druhé poloviny 18. století, nýbrž v tomto případě spíše o naznačení dlouhodobého vlivu, který mělo rozenkruciánství na pozdější vývoj evropského myšlení. Přiléhavějším slovem by tedy možná byl „úsvit“. V každém případě dnes již není sporu o tom, že zvláštní kombinace magického a racionálně analytického myšlení v době renesance stála u kolébky novověké vědy a filozofie podobně jako pozdně renesanční senzualita a racionalita předjímala baroko i skutečné osvícenství.

V pojetí Frances Yatesové se prolínají rovina politická s rovinou duchovně-ideovou. Boj katolicismu a protestantismu v Evropě je zde úzce propojen s vědeckou i uměleckou činností řady intelektuálů, kteří podle autorky vlastně sloužili politické spolupráci německých protestantských dvorů s Anglií. Falcký kurfiřt Friedrich byl dobovou publicistikou představován jako spasitel evropského protestantismu a jeho sňatek s dcerou anglického krále Jakuba, Alžbětou, byl interpretován v alegorickém duchu jako „alchymická svatba“. Falcká politika je zde chápána jako pokus o praktickou realizaci programu všestranné duchovní reformy lidstva, jak jej formulovaly rozenkruciánské manifesty z let 1614 a 1615. Jejím produktem se též stal vznik svérázné, byť pouze velmi krátce trvající „rozenkruciánské kultury“ na Friedrichově dvoře v Heidelbergu.

Britská historička podrobně analyzuje vliv renesanční hermeticko-kabalistické tradice, reprezentované zejména Giordanem Brunem a alžbětinským filozofem a matematikem Johnem Dee, na neznámé autory rozenkruciánských manifestů i na pozdější v podobném duchu publikovaná díla z pera Roberta Fludda a Michaela Maiera a zdůrazňuje souvislost rozenkruciánských myšlenek s počátky rozvoje novověké filozofie a přírodních věd, konkrétně s prací Francise Bacona, Isaaca Newtona a Gottfrieda Wilhelma Leibnize. Významnou roli v tomto vývoji podle autorky sehrálo též dědictví rudolfínského manýrismu, které mělo velmi blízko k alžbětinskému modelu renesančního hermetismu.

Rozenkruciánství je zde představováno v sepětí výrazné zbožnosti (ačkoli je v základě protestantská, jde spíše o ekumenický náboženský názor, přesahující existující křesťanské denominace), očekávající důslednou reformu křesťanství, s počátky nového paradigmatu, založeného na přírodních vědách, vyrůstajících ovšem z tradice alchymie, kabaly a tzv. „matematické magie“. Yatesová naznačuje, že autoři tohoto ideového programu do jisté míry předvídali zneužitelnost výsledků přírodovědného poznání, a proto kladli tak velký důraz na nábožensko-morální obrodu lidstva.

Velmi zajímavé je sledování vlivu rozenkruciánských manifestů na různé dobové „utopie“, představující ideální podobu lidské společnosti. Na příkladu Nové Atlantidy Francise Bacona a méně známých spisů Christianopolis Johanna Valentina Andreae (mimochodem jeden z uvažovaných adeptů na autorství prvního rozenkruciánského manifestu) a A Description of the Famous Kingdome of Macaria Komenského přítele Samuela Hartliba autorka poukazuje na shodnost základních principů utopických společenství s rozenkruciánskou představou budoucího světa. Nezůstalo ovšem pouze u teorie – například zmíněný J. V. Andreae založil „Societas Christiana“ jakožto společnost mravně vyspělých mužů, usilujících o skutečnou náboženskou obrodu. Snaha o praktické naplňování rozenkruciánských myšlenek stála podle Yatesové dokonce i u zrodu jedné z prvních novodobých vědeckých společností, Royal Society v Londýně. Rovněž spojitost reformistických myšlenek s pansofickými představami některých filozofů 17. století je v této interpretaci více než zřetelná.

Oblíbeným prostředkem šíření těchto idejí se stalo divadlo, přesněji princip divadelnosti, prostupující kulturními projevy té doby. Zdánlivě nezávazná hra („ludibrium“) pracovala s mnohovrstevnatými symboly a alegoriemi, typickými především pro jazyk alchymistických spisů, jejichž obsah stále čeká na zhodnocení ze strany historiků vědy i umění. Yatesová sama se do analýzy tohoto herního systému pouštěla pouze ojediněle, výjimku představuje snad jedině upozornění na popis zahradní architektury v alegorickém románu J. V. Andreae Chymická svatba Christiana Rosenkreuze, který podle ní prozrazuje nikoli náhodnou inspiraci skutečnými zahradami Hortus Palatinus při zámku Friedricha Falckého v Heidelbergu. Cennou součástí knihy jsou také obrazové přílohy, představující vedle ilustrací alchymistických děl také dobové politické karikatury, především pak letáky, využívané v boji mezi falckým kurfiřtem a Habsburky, které ostatně hojně exploatovaly prvky právě alchymistické ikonografie.

„Jen málo se ví o dění v Praze za vlády tohoto pohádkového páru (tj. Friedricha Falckého a Alžběty Anglické – pozn. A.K.K.K.), takže prázdné místo, jak se v historii často stává, zaplňuje několik vyčpělých anekdot, které dějepisci opisují jeden od druhého,“ tvrdí poněkud odvážně Yatesová a v souladu s tímto výrokem se v kapitole „Česká tragédie“ soustřeďuje výhradně na zahraničněpolitický rozměr „českého experimentu“ falckého kurfiřta; co jí nevyhovuje, pak nezmiňuje vůbec, nebo shrnuje do velmi zjednodušených formulací. V době, kdy její kniha vznikla, tedy na počátku 70. let, už v české historiografii existovaly podnětné studie, především z pera Josefa Polišenského, k předbělohorskému období, a to i v kontextu celoevropského vývoje před třicetiletou válkou, a začaly vznikat také důležité práce Josefa Janáčka. „Železná opona“ však zřejmě autorce zabránila využít výsledků českého výzkumu (v poznámkách k uvedené kapitole není citována jediná česká publikace). Yatesová si samozřejmě byla vědoma nedostatečné pramenné podloženosti této části knihy, a její výklad zde proto trochu připomíná „tanec mezi vejci“. Právě kapitola o českém podílu na vzniku rozenkruciánské legendy ukazuje na možnost pokračovat tímto směrem dále a navázat na závěry Frances Yates i u nás.

Autorce se na několika místech nepodařilo vyhnout některým spekulacím, které i v rámci práce s tak interpretačně nejistým historickým materiálem, plným mystifikací a záměrných dezinformací, působí poněkud diskutabilně. Tvrzení, že pravděpodobně nikdy reálně neexistující bratrstvo Růžového kříže vystupovalo jako odpůrce a ideový protiklad jezuitského řádu nebo přesněji jako jediné pravé Tovaryšstvo Ježíšovo proti jeho nepravé napodobenině, a z toho odvozená představa pozdější konfrontace mezi jezuity a svobodnými zednáři, mají přece jen blíže k dobrodružné beletrii než k důkazy podepřené vědecké práci, jakkoli nepostrádají půvab zajímavé dějinné konstrukce. Podobně můžeme mít pochybnosti o tom, že by nová vlna honu na čarodějnice ve Francii po roce 1623 byla výrazně posílena hysterickým strachem z rozenkruciánských myšlenek, jak tvrdí Yatesová. Materiály z čarodějnických procesů by jistě, byť nepřímo odrážely tendence vedoucí k pátrání po stoupencích „nových myšlenek“, dosavadní bádání v této oblasti však ničemu takovému nenasvědčuje.

Text Frances Yatesové bohužel poněkud utrpěl českým překladem Martina Konvičky a ještě více zřejmou absencí jazykové redakce. Především tomuto faktu je třeba připsat časté používání velkých počátečních písmen u adjektiv, kolísání variant křestních jmen (např. Kristian/Christian z Anhaltu), nestandardní užití osobních jmen (Rupert Rýnský místo v české literatuře obvykle užívaného Ruprecht Falcký) – zde je občas potřeba přímo detektivně pátrat po identitě některých osob, takže z dějinám neznámého francouzského krále Jiřího Navarského (s. 55 n.) se nakonec vyklube starý dobrý Jindřich IV. a třeba z jakéhosi Abbota Joachima (s. 57) vizionář Joachim da Fiore –, obyčejná přehlédnutí („přední falcký hodnostář Falce“, s. 164), svérázné terminologické tvary (andělologie, s. 200–201) i evidentní překladatelské chyby (postava Saturna z alegorického vyobrazení drží v ruce nikoli „hodinové sklo“ – s. 85, nýbrž zcela obyčejné hodiny – hourglass).

Je bezpochyby dobře, že vlastně poprvé u českého vydání zahraniční publikace o fenoménu rozenkruciánství je její součástí též edice obou manifestů, které na počátku 17. století odstartovaly rozruch kolem myšlenek všeobecné duchovní reformy, citelně zde ovšem postrádám jmenné rejstříky, které vzhledem ke spletitosti problematiky jsou takřka nezbytností.

Pokud srovnáme monografii Frances Yatesové s jinými knihami o rozenkruciánech, které u nás vyšly, např. od Christophera McIntoshe, je třeba uznat, že jde zatím o nejlepší dílo tohoto zaměření mezi těmi, která se hlásí více k historiografii než k tzv. literatuře faktu. Na rozdíl od zmíněného McIntoshe se Yatesová nezajímá primárně o okultní aspekty činnosti rozenkruciánů, nýbrž spíše o širší kulturní dopad jejich myšlenek, a koncizní formou tak reflektuje jeden z možných pohledů na téma, které má dosud spíše příchuť něčeho, co nemá se „skutečnou vědou“ mnoho společného. Yatesová se neuchyluje k populárním trikům „konspirační teorie dějin“, které by zde mohly snadno najít velmi úrodnou půdu (některé souvislosti rozenkruciánské tematiky z její knihy jsou zároveň možnou inspirací pro Ecovo Foucaultovo kyvadlo), její postup je stále postupem historika, obdařeného samozřejmě značnou dávkou tvůrčí fantazie. Na druhou stranu ovšem od počátku 70. let uplynula příliš dlouhá doba na to, než aby dílo Frances Yatesové zůstávalo do značné míry osamoceno. Nemělo by se rozhostit ono emblematické „silentium post clamores“, tedy „ticho po křiku“, – problematika počátků novověké evropské kultury i se všemi jejími skrytými kouty a zátočinami čeká na nové objevy a interpretace.

Antonín K. K. Kudláč

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker