Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Miliónový hotel, nebo jen šedivá barabizna?

Miliónový hotel. Režie Wim Wenders. USA 2000.


Wim Wenders situuje svůj nový film do prostředí bizarního hotelu uprostřed Los Angeles, obývaného samými podivíny. Zdi, které tento neobvyklý svět uzavírají, jej oddělují od okolí, kde se nacházejí další podobně šedivé hotely. Hotel zde už dávno přestal být místem náhodného setkávání, anonymity a pomíjivosti. Hosté jsou tu zabydleni navždy. Jejich nečinnost a povalování po sedačkách naruší příchod speciálního agenta FBI, který má za úkol vyšetřit vraždu miliardářova synka, jenž se stal jedním z nich.

Již pompéznost agentova příchodu, kdy kamera snímá nejprve jeho dokonale vyleštěné boty, které rázně dopadají na špinavou podlahu hotelu, a postupně stoupá vzhůru až k perfektně oholené tváři a stříbrné podpěře jeho krku, prozrazuje režisérův smích nad zaběhanými postupy detektivních filmů. Tento smích postavu neopouští po celý film. Skinner je předveden jako špičkový agent se vším všudy – i přes svůj hendikep zůstává zdatným rváčem, který dokáže metat kotrmelce a neomylně střílet, je vybavený nejmodernější technikou, jíž však odposlouchává jen důvěrný zamilovaný rozhovor Toma s Eloise. Nedává najevo žádné city, jeho mužný, hluboký hlas zůstává ledově chladný i při vyznávání lásky snoubence. Také dosazení Mela Gibsona do role agenta je klišé, zde záměrně parodované. Aura hrdinské filmové hvězdy je komicky porušována. Zatímco korzet, který drží agentovo tělo pohromadě, a četné jizvy, jež se pod ním ukrývají, připisujeme nějaké přestřelce, výbuchu nebo jinému statečnému agentovu kousku, ukáže se v závěru, že jizvy jsou pozůstatkem po odoperování třetí ruky vyrostlé ze zad. Absurdita spojená s agentovou postavou (nejen třetí ruka, ale i fakt, že vraha neodhalí a naopak mu ještě pomůže k útěku) se vysmívá prototypu neohroženého hrdiny, avšak nedělá tím z něho reálnější, civilnější postavu, nýbrž další groteskní karikaturu, jakých je hotel plný.

Halou se plouží přestárlý hipísák, vyžilé prostitutky, blázni a podivíni. Každý pokoj je jiný. Jeden je zaskládaný knihami, druhý bítlsáckými relikviemi, třetí botami... Ale součástí skoro každého pokoje je televize. Časté vpády televizního obrazu do filmového záběru zůstávají povětšinou bez komentáře, postavy obrazovku ani nesledují, ale televize dotváří atmosféru prostředí. U vrátného v recepci sledujeme přenos z jakýchsi závodů, u staré babky zase část seriálu. Televize je pro tyto ztracence synonymem šťastného, kouzelného světa. Hlavní postava, Tom, hledí na velkolepou party jako na oživlou televizi. A vystoupení před televizní kamerou je pro ně jednou z nejvyšších met, neboť je tím zdánlivě osmyslena, povýšena jejich existence. Televizní štáb, který agresivně vstoupí do tohoto prostředí, z něj učiní místo senzace. Skutečnost pak nahlížíme skrze televizní záznam; výjev na obrazovce (který je jen určitým výsekem) je kombinován s okolní realitou a vzniká koláž záznamu a skutečnosti, rušící prostorové vazby. V závěru filmu však dvě postavy přiznávají, že televize není stejně skutečná jako samotná realita.

Toto odmítnutí televize se objevilo už ve starších Wendersových filmech, kde však byla místo mírných slov použita okamžitá destrukce celého přístroje ( Alice ve městech). Inflace televizního obrazu je jedním z motivů prostupujících napříč režisérovou tvorbou. Dalšími wendersovskými znaky jsou umístění příběhu do Ameriky ( Hammet), využívání současných rockových písní ( Strach brankáře při penaltě), vyprávění příběhu o zapomenutých, anonymních jedincích ( Kings of the Road), zhmotnění vnitřních myšlenek. Jestliže v Nebi nad Berlínempřinášely úvahy a rozjímání nad lidskou existencí, zde zprostředkovávají pouze vypravěčské vsuvky či humorné bonmoty. Jednou si však podivně poskakující Tom zafilozofuje. Vyřkne nenapadnutelný soud (neboť za okamžik se po skoku ze střechy hotelu rozplácne na chodníku): “Zjistil jsem, že život stojí za to... život je perfektní...” Tato věta, oslavující život z perspektivy sebevraha, jednak už zní značně vyčpěle, a jednak, navíc, jí chybí opodstatnění. Vždyť přece Tom se nestal šťastným až po svém finálním rozhodnutí, ale daleko dřív –

Miliónový hotel otevírá tradiční pohled na mrakodrapy, tentokrát losangeleské. Ze záběru nekonečných řad budov kamera postupně najíždí na střechu jedné z nich s nezaměnitelným neonem – The Million Dollar Hotel. Poté jsme svědky sebevražedného skoku muže, který před odrazem s úsměvem někomu nám neznámému zamává. Těsně před tím, než dopadne, začne se retrospektivně odvíjet jeho příběh, ukončený dopadem na chodník. A právě toto zamávání je asi největším tajemstvím filmu, které divák touží dešifrovat. Samotné objasnění vraždy jde mimo diváka, není mu umožněno podílet se na odkrývání indicií, a ani ho to snad příliš nezajímá. Detektiv na sebe strhuje pozornost jako postava a jeho vyšetřovatelské postupy a dedukce stojí v pozadí nebo jsou naprosto eliminovány. Film sice využívá klasických prvků detektivky – mrtvola, vyšetřovatel, zavšivený hotel, tmavé uličky s postávajícími a už dávno ne vyzývavými prostitutkami –, ale to vše tvoří jen kulisu milostného příběhu podivínského páru. Zveličení jednoho zdánlivě náhodného gesta v sobě skrývá tajemství náznaku, nedořečenosti. Kunderova Nesmrtelnost se také odvíjí od jednoho prchavého, pomíjivého gesta, z něhož se zrodí postava a následně mnohovrstevnatý příběh. Kundera vytrhuje gesto z kontextu a vsazuje je do kontextu naprosto odlišného. U Wenderse zůstane toto gesto vyjmuté ze souvislostí a svou absurditou a nesrozumitelností (mávající a usmívající se sebevrah) provokuje divákovu zvědavost. Příběh, který se odvíjí po tomto gestu (ne z gesta jako u Kundery), není však mnohovrstevnatý ani strhující nebo napínavý (jak by se patřilo k detektivnímu příběhu).

Miliónový hotel, podobně jako Jarmuschův Ghost Dog, se přibližují k mainstreamu. “Nezávislý” Jarmusch i “intelektuálský” Wenders jako by slevovali ze svých požadavků a vycházeli divákovi vstříc nenáročnými příběhy. Oba sice parodují zaběhnuté postupy a schémata, ale je otázkou, zda přinášejí ještě něco navíc.

Dora Viceníková

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker