Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Cesty a peripetie nezávislého filmu (Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary 2001)

Marcel Arbeit

 

Na nezávislé filmy přijeli diváci do Karlových Varů poprvé v roce 1992 a od roku 1995 se na ně sjíždějí každoročně v stále hojnějším počtu. Výběr Hany Cielové a Štefana Uhríka byl tentokrát vyvážený jak teritoriálně, tak tematicky. Bylo to částečně také proto, že se orientoval především na filmy natočené digitální technologií a teprve pak převedené na 35mm formát; na tuto problematiku se zaměřila i jedna z tiskových konferencí Fóra nezávislých, bohužel jediná zpořádaných touto sekcí, kterou novináři chtiví spíše senzací, hvězd a dobrého jídla apití zcela neignorovali.

Režiséři z Polska, Rakouska, Velké Británie, Francie i USA využívali digitální kamery velmi nápaditě a různorodě, takže ve většině případů původní motivace, tj. ušetřit peníze, a tak zůstat nezávislý, příliš nevyčnívala. Ve všech případech šlo o režisérské prvotiny.

Nejméně objevný byl přístup Rakušanky Jessicy Hausnerové ve filmu Lovely Rita (2001). Film, jehož obsah nijak nesouvisí se slavnou písní Beatles, která mu dala jméno, líčí odcizení dospívající Rity v existenciálním duchu, ale bez přesvědčivosti a vnitřní logiky. Diváci, kteří viděli Bennyho video (Benny’s Video, 1992) Michaela Hanekeho (jehož Pianistka, vítězný film z Cannes, byla v Karlových Varech rovněž uvedena), museli nezbytně srovnávat a psychologicky odbytá postava Rity je nejspíš nechala zcela chladnými.

Výrazně lepší byl Virgil Bliss (2000), který režíroval Newyorčan Joe Maggio. Film opropuštěném zloději Virgilovi a jeho lásce k prostitutce Ruby, která ho dovede opět ke zločinu, není tematicky příliš objevný; příběhů otom, jak zdánlivě nejlepší přítel zradí hlavního hrdinu a svede jeho dívku, jsme už viděli bezpočet. Co ale stojí za pozornost, je dokumentárně syrová atmosféra, oproštěná od jakéhokoli estetizování, a výborné herecké výkony. Nároží, na němž denně postává Ruby, není přátelský bar nebo prodejna tabáku, jak je známe z jiných amerických nezávislých filmů, ale místo plné zoufalství stejně jako ubytovna pro propuštěné vězně či byt, v němž chce Virgil začít svůj rodinný život. Z literárních vzorů je tu patrný vliv minimalisty Raymonda Carvera a především Jižana Harryho Crewse, oblíbeného autora jak představitele hlavní role Clinta Jordana, tak režiséra.

Digitální technologií byl natočen i Večírek (The Anniversary Party, 2001) hollywoodské herečky Jennifer Jason Leighové a skotského herce a producenta Alana Cumminga. Jeho hlavním tématem je problém, zda je možné sladit kariéru a rodinný život. Film má kvalitní scénář a sešlost bývalých i současných manželů, manželek, milenců, přátel, spolupracovníků i sousedů v dobrém připomíná například Svatbu (A Wedding, 1978) Roberta Altmana.

Do české distribuce se dostane film Můj bratr Tom (My Brother Tom, 2001) Brita Doma Rotheroea. Rotheroe začal svou filmovou kariéru jako dokumentarista; natáčel vBosně, Rio de Janeiru i ve Východním Timoru. Jeho hraný debut ale nepatří mezi pseudodokumenty, mezi nezávislými filmaři vposlední době tolik oblíbené — je to poetický příběh dvou dospívajících, Toma a Jessiky, kteří se nedokážou vyrovnat s dávnějšími i nedávnými traumaty (Toma pohlavně zneužívá vlastní otec, Jessicu zase obtěžuje její učitel a rodinný přítel Jack). Své krátké šťastné období prožívají v přátelském lese, kde zjistí, že jejich zvířecí stránky jsou daleko pozitivnější než ty lidské. Tragický, ale nikoli sentimentální příběh plný symboliky povznesl na filmové umění kameraman Robby Müller, který v minulosti spolupracoval například s Jimem Jarmuschem či Larsem von Trierem.

Největšími karlovarskými diváckými zážitky z filmů natočených digitální kamerou však byly dvě antiutopie: francouzsko-belgická Thomas je zamilovaný (Thomas est amoureux, 2000) Belgičana Pierre-Paula Renderse a americká Série 7 (Series 7, 2000) Daniela Minahana.

Thomas je zamilovaný je velmi originální příspěvek k diskusi o virtuální realitě stejně jako loni uvedený film Kanaďana Davida Cronenberga eXistenZ (1999). V Cronenbergově filmu se realita měnila na hru a ta zase zpátky na realitu tak často, že nikdo z účastníků hry už nevěděl, co je realita virtuální aco skutečná a jestli je vůbec ještě mezi nimi rozdíl. U Renderse je problém jinde: Thomas, trpící strachem z otevřeného prostoru, teprve postupně zjišťuje, že za virtuální realitou, probuzenou kliknutím myši, jsou tragické osudy, zatímco jeho „reálná" izolace mu ubírá lidský rozměr a činí z něj jen počítačovou adresu. Když Thomase osobní psychiatr proti jeho vůli přihlásí do počítačové seznamky aon si s nechutí vyhledává „tu pravou", vypadá to, že půjde jen o inteligentní komedii. Internetový veřejný dům madame Zoe, který je pro něj přístupný vzhledem k jeho statutu invalidy zcela zdarma, však obývá také Eva, která chce, aby ji neobtěžoval a zaměřil svou pozornost jinam. Před divákem se odkrývá orwellovský svět, v němž jsou všichni globálně propojení a neexistuje soukromí; alternativní kultura na sebe vzala podobu naivních videobásní a tabuizovaného, avšak běžně dostupného cybersexu provozovaného s pomocí speciálních oblečků, zatímco prostituci je možné uložit jako alternativní trest za jakoukoli protispolečenskou aktivitu, a pokud se provinilec znovu něčeho nedovoleného dopustí, je přeložen do jiného sektoru.

Institucionální zásahy do lidských životů, které probíhají v Rendersově filmu skrytě, jsou v Sérii 7 zcela veřejné. Název znamená sedmou sérii živě vysílaného televizního seriálu Soupeři; v něm se pět soutěžících pokouší v přímém přenosu zlikvidovat těhotnou vítězku předešlé série i jeden druhého. Film je nelítostnou satirou na televizní „reality shows", ale také dystopií založenou na známém modelu výběru obětního beránka: společnost určí jedince, kteří si musí před zraky miliónů diváků vybrat zbraně, náležitě se představit a vyrazit do boje. Aby to netrvalo příliš dlouho, televizní štáb všechny sezve do nákupního střediska pod průhlednou záminkou, že tam dostanou šanci ze hry uniknout, a pak už jen nainstaluje kamery. Nechtěným vítězem této kruté hry, připomínající slavnou povídku „Loterie" (The Lottery, 1948) Shirley Jacksonové (tam každoročně vylosují obyvatelé městečka ze svého středu jednoho občana a pak ho ukamenují), se stane paradoxně intelektuál a pacifista, který se od počátku snaží skoncovat se životem, protože trpí rakovinou. Zdravě cynický Minahanův film má spád a švih ispousty nápadů a diváky v Karlových Varech jednoznačně uchvátil.

Žánr science fiction, tentokrát ve filozofující poloze, byl zastoupen také kanadským filmem režiséra Roberta Lepage Možné světy (Possible Worlds, 2000); Lepageovu Zpovědnici (Le Confessional, 1995) i jeho Detektor lži (Le Polygraphe, 1996) uvedlo Fórum nezávislých v roce 1997. To, co začíná jako neobvyklá detektivka — nálezem mrtvoly hlavního protagonisty s vyoperovaným mozkem —, se rozvíjí jako komorní příběh věčných peripetií lásky muže k jediné ženě, která je stále táž, a přesto má tisíce tváří. Tato žena je mu paralelně manželkou, milenkou i naprostou cizinkou, mění povolání, svádí ho autíká před ním, neustále uniká a hned se zase zjevuje. Vše je relativizováno a stopy vedou k hybateli, lékaři, který vytváří všechny citové zmatky stimulací vyoperovaného mozku vlaboratoři.

Strhujícím obrazovým a hudebním zážitkem je Bohyně z roku 1967 (The Goddess of 1967, 2000) natočená v Austrálii hongkongskou režisérkou Clarou Lawovou alias Law Chuck-Yu, původem z Macaa. Bohyně z názvu je starý Citroen DS, po němž touží Japonec JM, který kvůli němu vyrazí až do Austrálie, kde se setká se slepou dívkou avydá se s ní na cestu. Film plný jungovské a freudovské symboliky, v jehož titulcích se dokonce citují Mytologie Rolanda Barthese, je náročnou podívanou a zároveň dokladem, jak forma může povýšit vcelku banální příběh.

Zatímco australský „road movie" vynikl filmařskou originalitou, americké Ozvěny (Echoes, 2000) Japonce Atsuši Funahašiho byly pouze nezáživným černobílým popisem cesty z East Village na farmu ve Virginii azpátky. Hrdinka „náhodou" ukradne na mejdanu peněženku, v níž najde stopy vedoucí ke svému otci, „náhodou" potká dva přátele, kteří zrovna odjíždějí za prací na farmu, atak dále.

Významným počinem dramaturgů Fóra nezávislých bylo zařazení šesti filmů argentinské „nové vlny". Vývoj současné latinskoamerické kinematografie by si zasloužil samostatnou studii; na tomto místě se zmíníme pouze o filmu Zahraj pro (Tocá para mí, 2001) režiséra Rodriga Fürthe, magicky realistickém příběhu o bubeníku Carlosovi, který odjíždí po smrti svého adoptivního otce, harmonikáře Genara, do vesničky Los Angeles, kde zjistí, že jeho skutečným otcem je katolický kněz.

Z německých filmů se pozornost diváků soustředila na Princeznu a bojovníka (Der Krieger und die Kaiserin, 2000) proslaveného Toma Tykwera, který bude uveden ivnašich kinech, ale za pozornost stál také například bezvýchodný film ze sídliště východního Berlína alaska.de (2000) Esther Gronenbornové.

Filmy amerického režiséra Toma di Cilla byly v Karlových Varech postupně uvedeny všechny, není tedy divu, že došlo i na netradiční detektivku Dvojí kopanec (Double Whammy, 2000), jejíž název byl bůhvíproč přeložen jako Dvojí kouzlo. Bohužel jde odosud nejslabší di Cillův film, zalidněný tolika podivně stylizovanými postavami, že celá zápletka a její „rozuzlení" se úplně ztrácí v bizarních skečích, občas připomínajících Tarrantinovy Gaunery (Reservoir Dogs, 1992).

Každoročně uvádí Fórum nezávislých vrámci karlovarského festivalu také průřez tvorbou jednoho či dvou filmařů. Letos padla volba na rockerku Allison Andersovou a jejího spolužáka Kurta Vosse. Od konce sedmdesátých let dodnes točí především filmy ze světa alternativní kultury, rocku a punku. První z nich natočili společně v roce 1987 ještě sDeanem Lentem; nízkorozpočtový snímek Border Radio sice filmařsky zestárl, ale příběh o útěku rockového hudebníka Jeffa do Mexika má stále své kouzlo. Jeff a jeho spoluhráči jsou obviněni z toho, že svému producentovi ukradli ze sejfu nejen zálohu na své album, ale také zápisník s kontakty místní drogové mafie, a musí prchat před trojicí vymahačů. Mezi nezapomenutelné epizodní postavy patří „groupie", která se chlubí, že byla jednou z prvních punkerek vKalifornii, viděla Sex Pistols v San Francisku a všechny skupiny jí dávají na koncerty volné vstupenky.

Další společný film, Sugar Town (1998), patřil letos ke karlovarským vrcholům. Je to výborná komedie o problémech stárnoucích rockových hvězd střední velikosti. Bývalí lamači ženských srdcí se usadili, mají rodiny, nedostává se jim peněz, a pokud se k nim zatoulá nějaká příznivkyně, je to jen proto, aby požádala o autogram pro svou matku nebo se pokusila hodit na hudebníka otcovství. Právě to se stane kytaristovi Cliveovi, do jehož života je nekompromisně vsunut nemanželský syn pojmenovaný matkou-zenbuddhistkou Nirvána, ale slyšící výhradně na jméno Nerv, které dokonale vystihuje jeho povahu. Cliveova manželka Eva, kdysi slavná seriálová herečka, zase dostala nabídku role matky hlavní postavy, což ji nutí k úvahám ostárnutí a krizi středního věku. Podobně jsou na tom i ostatní. Bohatá filmová designérka Liz, s níž jdou všichni na schůzku jen kvůli penězům, přiznává, že by nejraději okřikla svou novou známost slovy „Pokud mi nehodláš strčit ruku pod sukni, odsedni si". Další stárnoucí rocker Nick se uvolí sehrát roli gigola před potenciální mecenáškou Jane, někdejší prostitutkou, která si vzala milionáře. Jediný, kdo dosáhne svého, prosadí se azbohatne, je uklízečka Gwen, jejíž zásadou je nikdy nezastávat žádný postoj, která nemá žádné ideály a všechny kolem zničí.

Samostatný Vossův film Down and Out with the Dolls (Na dně s Panenkami, 2000) o dívčí rockové kapele Papírové panenky z Portlandu je hudební film a zároveň satira na „nezávislý" svět rocku a punku viděná zevnitř. Návaznost nových hudebních trendů na rockovou scénu sedmdesátých a osmdesátých let symbolizuje postava „starého rockera v šatníku" Joea, jehož jazyku nikdo nerozumí, ale který je trpěn v domě dívek jako relikvie.

Samostatné projekty Allison Andersové jsou kupodivu daleko „závislejší". Mi Vida Loca (1993) je film o dívčím gangu z Los Angeles, který na jedné straně vyniká autentickou syrovostí a na druhé využívá klišé známé už zWest Side Story a všech podobných filmů tohoto žánru. Dosud poslední film Andersové Skryté věci (Things Behind the Sun, 2001) je příběhem traumatu ženy po znásilnění. Protagonistka Sherry je rocková hvězda, ale pravidelně jednou za rok se nechá v opilosti zatknout na trávníku před jistým předměstským domkem. Ukáže se, že v tomto domku byla kdysi znásilněna, a že navíc hudební žurnalista Owen, který s ní má udělat rozhovor, je chlapec, za nímž tehdy přišla na návštěvu, ajeho bratr hlavním násilníkem. Vposlední třetině filmu jsme svědky několika neuvěřitelně patetických scén; když nynější majitelka domku, která na Sherry třikrát zavolala policii, provede rockerku zcela přestavěným bytem a pronese pak stypicky americkým úsměvem „Můžete se stavit, kdykoli se vám zachce", otrlejší povahy se dusí smíchy, stejně jako při emocionálně vypjaté scéně, v níž jde Owen do vězení říct svému bratrovi, že ho dodatečně udá, aby z vězení už nikdy nevyšel.

Na závěr jsme si nechali film, který by byl určitě úspěšný i v našich kinech, kdyby ho nějaký český distributor koupil; filmový přepis novely Hermana Melvilla z roku 1853 Písař Bartleby (Bartleby the Scrivener) pod názvem Bartleby (2000). Natočil ho jako svou prvotinu Jonathan Parker, známý spíše jako hudebník a režisér hudebních videoklipů. Postava Bartlebyho je přísně v duchu originálu, zato zbylé osazenstvo kanceláře se poněkud proměnilo, a dokonce přibyl ženský prvek v podobě svůdné sekretářky Vivian. Přestože se téměř ztratil metafyzický aspekt Melvillovy předlohy, jde více než o„film na motivy..." a satiru na (nejen) americké úřednictvo. Film má především výborné dialogy a kvalitní herecké výkony; Crispin Glover jako Bartleby je neodolatelný a na pozadí jeho stoického klidu a důrazného „Já bych raději ne" fungují i některé gagy připomínající spíše bratry Marxovy.

Fórum nezávislých mapuje své teritorium daleko systematičtěji než jiné sekce karlovarského festivalu se stejně dlouhou tradicí (např. Jiný pohled, jehož koncepce je nevysledovatelná). Filmy režisérů, kteří u nás byli poprvé uvedeni právě v této sekci, se postupně objevují i v jiných sekcích festivalu (tentokrát to byl například vynikající Maelström Kanaďana Denise Villeneuvea, představený v Horizontech), a co je důležitější, občas i v naší distribuci

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker