Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

„A všichni se zasmáli"

Ivan Wernisch: Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún. Brno, Petrov 2001.

Volná básnická trilogie Ivana Wernische byla dokončena sbírkou Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún. Stejně jako předchozí dvě sbírky Proslýchá se a Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové vyšla i tato v nakladatelství Petrov. Wernischův zájem o mýty se v této poslední sbírce projevil naplno, dalo by se říci, že mýty až příliš zastiňují Wernischeautora. Není totiž pořádně jasné, jestli vyprávění bezejmenného Poutníka jakémusi kmeni „primitivního národa" není Wernischovým překradem. Možná ale jsou některé části sbírky dílem nějakého indiánského (pralesního) nebo černošského (taktéž pralesního) národa a k nim Wernisch kongeniálně dosadil své verze vyprávění ocestách a cestování.

Už název sbírky jako by napovídal, že půjde o cestování. Sám Poutník vyprávějící své příběhy je někým, kdo putuje z místa na místo, a vedle něho se tu objevují námořníci, staří zálesáci a jim podobné existence. Všichni prošli křížem krážem svět a jejich vyprávění, odraz vzpomínek notně okoralých sklerózou, je smíchané s tím, co slyšeli vyprávět, i s maličkostmi, které je provázejí den co den. Tito fiktivní „starci" nás nechávají nahlížet do svých domácností, svých pocitů a snů, ve kterých se mísí realita a fikce. Nějak by v dokončení této trilogie chtěli revidovat prošlé, zmínit nezmíněné a vrátit se zase do svých domácností, kde je čekají nástrahy ne nepodobné tomu, co na ně číhalo ve světě. Ale! Jsou tu momenty, které si stále tito hrdinové střeží, maličkosti, které se vpily do paměti víc než obří paláce vAngkoru. A to je moment, kdy se Wernisch střetává se svou druhou polohou obsaženou v této sbírce: tou jsou zklidněné „pocitovky", ne nepodobné Bašóovým básním, v nichž je svět zachycen v prchavém okamžiku, v nicotné rovnováze, kde „na nebi slunce / Láhev na stole // Na mém stole láhev / Slunce na mém nebi // Zapadá / Prázdní se / Stíny se dlouží" (báseň „Letní den"). Jak je to najednou blízké básni „Příběh Válečníka": „23.Když čistil botu, vyklouzl mu z ruky kartáč a padal po schodech."

Nechat se okouzlit věcmi, hledat jejich funkci a vdechovat jim život. Je to, pravda, Wernischova snaha už od wolkerovsky laděného debutu Kam letí nebe, ale tady najednou básník spojuje dva světy — svět velkých příběhů a svět nejniternější lyriky. Wernisch ve své sbírce dospěl k bodu, z něhož se vrací a informuje o dávných (stylizovaných, samozřejmě) cestách, dobrodružstvích aopovyražení, které s tím je spojené. Není tu hořkost, není tu ten stařecký vztek nad prošlým životem, spíš se ulpívá na momentu, na takřka extatickém prožitku věčné přítomnosti, které chtějí dosáhnout šamani.

Z tohoto pohledu je nám najednou jasné, proč se mezi mýty a kratičkými prchavými záznamy objeví i postava Bedřicha, známá zWernischových starších sbírek. Také na ni se tady jen vzpomíná, není tu postavou hlavní, má jen připomenout jednu z podob Wernischovy tvorby, i onu cestu, kterou Wernisch od „bedřichovského" období ušel. Syntetizuje se tu celá tvorba, nejen předchozí výše zmíněné části trilogie.

Ivan Wernisch tedy uzavřel dosavadní tvorbu, vzpomíná na kdysi a vrací se k prošlému životu podobně, jako když z kufru vytahujeme staré dopisy a oblečení. Můžeme mu sice stále vytýkat opakování motivů (pseudomýty stejně jako zklidněné přírodní japonerie), avšak je tu stále cosi, co nás nutí ke čtení. Poezie se ve sbírce stále víc blíží ktomu, proč rádi čteme pohádky nebo čím nás vzrušují mýty. Je to nejasnost, nedořečení toho hlavního, skrytá hádanka, kdy příběh, sotva ho vyslechneme celý, mizí, aniž jsme ho mohli prohlédnout důkladně. Zároveň stím jsou to archetypální momenty Wernischova vyprávění: někde za příběhy, které se vyprávějí, když se stmívá, cítíme také zvláštní mrazení, dětské strachy a společným hovorem je zaháníme. Proto se všechny postavy, jakkoli jsou to spíš karikatury, snaží podělit o svůj život, vyprávět svůj příběh, ikdyž jeho jádro právem zůstává utajené.

A kdo je vlastně ta Nún? Je to žena, která patří do snů, do „snů, které stárnou se mnou," jak píše autor. Stejně tak i ostatní vyprávění. Patří do velkého snu, který se zdá, který stárne a je možné na něj vzpomínat. Postavy toho snu jsou snad někdy ksmíchu, jak to naznačuje i odezva posluchačů Poutníka („a všichni se zasmáli" — refrén drtivé většiny krátkých vyprávění). Možná se dá snům a bájím smát, každopádně je ale nutné také vyslechnout ty, kteří budou za šašky azačnou vyprávět. Jejich vážnost se nemusí shodovat s tím, co za vážné považujeme, avšak každopádně jsou to oni, kdo jdou společnost bavit, kdo jí vyprávějí legendy a sami potvrzují rezonování jednoho velkého, dávného snu o tom, jak ze stromů slézal netvor Nibai a jak ten, kdo přišel zdaleka, měl vždy místo u stolu a řadu nadšených posluchačů. Wernischova poezie je vlastně totéž. Baví, nese mnohdy svou kůži na trh a zároveň vypráví o něčem společném, co se při vyslovení může zdát banální nebo komické, ale co má svou platnost i své místo.

Michal Jareš

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker