Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Prozaik gentleman

Pavel Brycz: Miloval jsem Teklu a jiné povídky.

Most, Hněvín 2000

 

 


Pavel Brycz, jeden z našich nejmladších prozaiků, alespoň pokud jde o ročník narození (1968), má za sebou již třetí vydanou sbírku povídek. Vedle prózy se Brycz věnuje i poezii, publicistice, píše písňové texty arovněž povídky pro děti, které uvádí na vlnách Českého rozhlasu. Jestliže prvotina Hlava Upanišády z roku 1993 a především o pět let později vydaná sbírka Jsem město (jejímž vydáním započalo svou existenci nakladatelství Hněvín) zachycovaly lidské příběhy na pozadí smutného osudu města Mostu, kde se autor narodil a vyrostl, města symbolizujícího Severočeskou hnědouhelnou pánev, poslední sbírka Miloval jsem Teklu a jiné povídky vydaná na přelomu dvou tisíciletí ukazuje již k prostředí hlavního města, na jehož území Brycz v současnosti žije.

První sbírka, obsahující deset povídek ajednu báseň, byla ještě poznamenána přílišnou autobiografičností, umocněnou navíc osobním doslovem Zlatky Klepalové, přesto však naznačila příchod talentovaného povídkáře, který dovede umně balancovat mezi epikou a lyrikou, mezi rozvíjením příběhu apopisem nálad. Druhá sbírka se již stala literární událostí, Brycz za ni získal Cenu Jiřího Ortena za rok 1999. Upoutala především její nápaditá kompozice: dvaačtyřicet krátkých povídek je zde prezentováno jako různorodé podoby nového města Most, které je jejich vypravěčem. Hned v první podobě se píše: „Jsem městem a novým městem, nejsem pamětník. Popisuji jenom to, co vidím." (s. 7) V druhé podobě zase: „Někdy bych se chtělo sejít se svým starým městem." (s. 10) Autorovi se podařilo vytvořit široký prostor pro protichůdné vnímání tohoto textového pásma. Můžeme jej považovat za barvitý popis současnosti a také minulosti města, jejž doprovází celá řada místních názvů, nebo naopak za jakousi novodobou mytologii, které je samo město strůjcem, která ho zabydluje příběhy odehrávajícími se v jeho prostoru. Povídky jsou jakoby letmo načrtnutými příběhy, jež se více soustřeďují na postižení nálady, zanechávají ve čtenáři svérázné pocity, a nikoliv vyslovitelné zážitky z četby (což může být ovšem pro čtenáře minus). Například „Podoba sportovní" popisuje místní duch mostecké sportovní haly složený z potu vypařeného při sportování a z rytmu pořádaných koncertů, hromadným protagonistou následující „Podoby májové" je třída maturantů, která se nedohodne na tablu a jejíž absoventi pak každoročně v květnu hledí do prázdných výloh.

Osmnáct čísel třetí Bryczovy knížky Miloval jsem Teklu a jiné povídky potvrzuje, že žánr kratší a středně dlouhé povídky je autorovi šit na prozaickou míru. Sbírku rámcuje příběh osudové lásky třináctiletého chlapce k osmadvacetileté manželce a matce dvou dětí, vyprávěný z rozdílných perspektiv v prologu „Co je dovoleno v lásce" av epilogu nazvaném „Sejdeme se ve tmě". Hned úvodním textem včetně názvu je tedy ohlášeno věčné téma lásky, které Brycz naplňuje víceméně i ve všech ostatních povídkách. Nejedná se ovšem jen o prachobyčejnou lásku mezi mužem a ženou, ale také ovztah syna k otci či matce, otcovskou lásku, či dokonce fetišismus, pokaždé však olásku k životu. To je sice banální námět, a Bryczovy příběhy navíc mnoho epického náboje nenesou, ale zde jde mnohem spíše o to „jak" než „co".

Jedna z nejdelších povídek „Malomocní aláska" vypráví příběh zamindrákovaného pubescenta Pavla, jehož akné je natolik ponižující, že se musí léčit na kožním oddělení v nemocnici. Zde se setkává s krásnou Markétkou (vlastně je mu podstrčena), po odchodu z léčení na ni však zapomene, aby ji po čtyřech letech znovu našel a prožil s ní několik bouřlivých nocí. Fabule jistě nikterak originální, ale ocitujme kupříkladu popis Markétina obličeje:

„Měla mandlové oči se dvěma bajkalskými jezery plnými jeseterů touhy, měla tmavé mikádo s týlem stvořeným pro upíry, měla zuby jak hladké křídové útesy v Doveru, na nichž se tříští pěna deváté vlny, aměla rty, jež by i největší neřesti modulovaly do hlásek přitakání." (s. 158) Podobných přirovnání, metafor, metonymií a snad všech ostatních neotřelých tropů najdeme uBrycze velké množství. Básnický jazyk je nejsilnější stránkou jeho výrazu. Přes své ukrajinské kořeny vládne Brycz našemu „chrámu i tvrzi" naprosto suverénně. Často narážíme na aktualizovaná spojení typu „advokát se nevymotal z právnických kliček, trojitých axelů a salchovů jurisdikce" či „měsíčky, ve kterých by se nevyznal ani Koperník" apod.

Protagonistou titulní povídky je student trpící maniodepresivní psychózou, kterou zdědil po otci. S tím se ve střídavých stadiích depresí a euforií neustále míjejí, jako by se vůbec neznali. Tuto situaci líčí Brycz způsobem jemu vlastním: „[domácnost] byla rozdělena jak frontová linie za první světové války, já a otec jsme seděli v zákopech, každý své armády, a vyhlíželi jsme, komu vpálit kulku do čela v rámci téhle podivné války, ale na západní frontě byl skutečně klid, jedinými oběťmi, kterým bychom chtěli vědomě prostřelit čelo, jsme byli my sami, každý sám sobě. Matka a sestra se držely vpovzdálí. Byly polním lazaretem. To ony držely v rukách švýcarské zásilky první pomoci." (s. 89) S otcem se vypravěč skutečně „setká" až na jeho smrtelném lůžku, kdy si také připomene, že otci zachránil život, když se chtěl otrávit plynem. Podobně jemu, když se na kolejích rozhodl podřezat si žíly, znemožnila sebevraždu tehdy neznámá Tekla tím, že ho o maličký okamžik předešla stejným činem. Když ji později jako svoji dívku opustí, prolnou se záhadně jejich osudy a ti dva se navzájem energeticky vysávají, jsou zasaženi dybukem toho druhého.

Častým motivem Bryczových povídek je záchrana lidského života obětí někoho druhého, jindy zase příležitost, jak se zbavit tíživé prázdnoty. Obojí ovšem vyžaduje vzít šanci za pačesy, pokud se to nepodaří, zůstane tristní pocit z promarnění jedinečného okamžiku, který se už nebude nikdy opakovat. Závažné poselství, které je údělem každého dospělého člověka, je důvodem pro vypravěčův vysněný návrat do dětství, kdy jsme ještě nemuseli být ostražití, abychom onen „Popplerův skok" nepropásli.

Je mi sympatický způsob Bryczova psaní, který nevyužívá nadměrně vymoženosti dnes vševládnoucí postmoderny, nezakládá si na palimpsestovém psaní, míšení stylů, subverzivnosti či parodičnosti. Vypravěč, který ať už předkládá svůj příběh, anebo zaznamenává příběh jemu vyprávěný, proniká do největších hlubin jazykové tkáně i lidské duše a vynáší odtud na povrch jen to ryzí, neopakovatelné. Vedle několika málo humorných povídek (především titul „Den svatební, muž a bláznivá duše jeho", který byl zařazen do antologie Městopis) vyznívají ostatní závažně a autor se v jejich pointě občas neubrání patetickému tónu. Jinak je ovšem Pavel Brycz prozaikem jemnosti, nedotčen extrémními polohami moderního psaní, a to nikoliv z důvodu opatrnické volby zlaté střední cesty, ale pro svou přirozenost.

A tak chcete-li se dočíst, co je to Popplerův skok, jak poznáte sedmimílové boty, či dokonce svého pravého otce, máte jedinečnou příležitost

 

Erik Gilk

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker