Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

„Mimosa pudica z muzejního herbáře české poezie,"

Drahomír Šajtar: Básnířka Tereza Dubrovská. Letopis.

Šenov u Ostravy, Tilia 2001.

 

 


…konstatuje s politováním Drahomír Šajtar (1922) o reflexi uměleckého odkazu básnířky Terezy Dubrovské (1878) naším literárním dějepisectvím. „Kritika i literární historie ji pohřbily za živa, po desetiletích byl to až Lexikon české literatury, jemuž stála za heslo — ostatně neúplné a s mnoha chybami…" (s. 194) Šajtarova nejnovější knižní publikace pod titulem Básnířka Tereza Dubrovská. Letopis, signalizovaná, jak se nyní ukazuje, už dříve např. edicí „Vzájemných listů Jaroslava Vrchlického a Terezy Dubrovské" (Alternativa nova 3, 1996/1997, č. 3, s. 138—140), sleduje však nejen korektury Lexikonu, nýbrž samo nazírání básnířčina místa ve vývojovém procesu české literatury prvního tricennia 20. století, její znovuobjevení, krátce reklamaci čestnějšího místa pro ni.

Jméno této bezpochyby po všech stránkách výjimečné, múzicky talentované, mimořádně kultivované ženy literární historie se ovšem často opomíjí, ale zdaleka ne tak ostentativně, jak uvádí Šajtar, jenž je její osobností plně zaujat. Tak např. Novákovy Přehledné dějiny literatury české uvádějí její jméno v souvislostech s jinými dědičkami myšlenek moderního sebevědomého ženství, iniciovaných pozdními díly Růženy Jesenské. „Na cestě od dekorativního symbolismu ksentimentální novoromantice potkalo se sodpadlými epigony Moderní revue několik básnířek rázu namnoze eklektického. Růžena Jesenská, která se v pozdní fázi svého bohatého lyrického vývoje přimkla k tomuto směru, ukázala se pro své mladší sestry průkopnicí v odvaze, jak se může moderní žena s otevřenou upřímností bez někdejší pruderie vyznávati z erotické touhy a vášně, zhrůzy osamělosti a z krizí oklamání, posléze pak z úsilí překonati svou rozbolestněnou úsobu [tj. souhrn toho, co tvoří vlastní já, povaha, osobitost, charakter — P. H.] zakotvením v hodnotách nadosobních, ale ani ona, ani její následovnice, umná osnovatelka sonetů Teréza Dubrovská (vl. Ter. Mixová-Koseová, *1878), překladatelka básníků italských Marie Haunerová-Votrubová (*1878), Marie Calma (vl. Marie Hurychová-Veselá, *1883) a Růžena Schwarzová (*1893), neunikly přitom konvenční sentimentalitě neb plané dekorativnosti." (Novák, J. V. — Novák, A.: Přehledné dějiny literatury české. Olomouc, R. Promberger 1936—1939, s.930. 4. vyd.) Této starší teze však jako by ani nebylo. Šajtar ji nepotvrzuje, ani nevyvrací, ba ani s ní nepolemizuje.

Poměrně obsáhle zpracované heslo „Tereza Dubrovská" nechybí ani v Kuncově Slovníku soudobých českých spisovatelů (Orbis, Praha 1945, díl I., s. 118—119). Rovněž ono vzniklo ještě za života už nepíšící básnířky a informace, které přináší o jejím díle, jsou objektivní a v mnohém se shodují nejen sinformacemi, které přináší Šajtar, ale také s jeho interpretacemi. Připomíná její klavírní průpravu, iniciátorskou úlohu poezie Jaroslava Vrchlického i jeho generačních druhů jako východisko její vlastní tvorby apod. Také to, že sice „nepřináší nic nového, vyhýbá se složitým útvarům, nepohrdne všedními obrazy a metaforami, a přece její sloky svědčí o velkém citovém fondu, o jemné vnímavosti a ušlechtilé senzibilitě".

Autor hned v podtitulu zdůrazňuje analistickou metodu, která se také v naraci reálně nejsilněji uplatňuje. Pohybuje se tedy dosti důsledně po chronologické ose života a díla básnířky, pokud má pro ně oporu vdokumentech a archiváliích, a výrazně od nich diferencuje svědectví, nashromážděná především v Nové Vsi u Chotěboře, kde dodnes žijí pamětnice podzimu autorčina života. Podle Šajtarových zjištění písemná pozůstalost Terezy Dubrovské není sice nikterak chudobná, zato pro badatele překvapivě skoupá, jmenovitě na důležitá biografická data a hlavně na písemnosti dokumentární povahy, což i autora-letopisce svádí k řadě pouhých dohadů, jako např. v otázce majetkového úpadku (na s. 194—195, ale i jinde), k nimž je nutno přistupovat značně rezervovaně. Ostatně rovněž soukromá korespondence končí podle téhož zdroje v podstatě rokem 1936, nebereme-li v úvahu jen ojedinělé izolované pozdravy a přání přátel.

Z důležitých motivačních prvků Šajtarova zájmu o Dubrovskou je vedle jejího básnického díla i její evropanství a slezanství, jež projevovala občanskými i uměleckými činy. Pocházela z velmi majetné buržoazní rodiny technické inteligence, řečeno dnešním slovníkem, proslulé v Ostravě svým pročeským smýšlením, což ve zněmčilém Slezsku zdaleka nebylo samozřejmé, jak se snad dnes může zdát. Byla nadána výtvarně, hudebně i jazykově. Naprostý hmotný dostatek, trvající až do poloviny třicátých let 20. století, jí umožňoval dlouhodobě cestovat po Evropě, Africe i Americe, žít v tehdejších nejvěhlasnějších lázeňských centrech a obklopovat se uměleckou nádherou. Kromě toho však měla velmi silně vyvinuté sociální cítění. Proto např. českým čtenářům ze slezského Rychvaldu zakoupila „300 knih" (s.126), velmi pravděpodobná je i její iniciativa při zakládání knihoven na Těšínsku (s.126) atd. Citlivě, i když až příliš závisle na hlase Bezručově reagovala na jeho Slezské písně vlastní básnickou sbírkou Když slunce zapadlo... Písně a nálady (1918), třetí vpořadí z celkového počtu deseti, poslední, jež nebyla vydána bibliofilsky.

Cenná jsou Šajtarova zjištění časopiseckých publikací básnických textů Terezy Dubrovské jako základních stavebních elementů pozdějších básnických sbírek či jen cyklů, nebo naopak jejich vyřazení z koncepce knižních publikací. S tím bohužel souvisí také průhledy do soukromí řady osobností tehdejšího českého i evropského kulturního milieu a jisté zklamání, plynoucí ani ne tak ze samotného faktu jeho zveřejňování či zautorova způsobu podání, jako z toho, že si nedal ujít příležitost rozhodovat o mravní oprávněnosti jejich jednání v jejich soukromí a snížil se ke karatelství. Každé hlubší poznání soukromého života kohokoliv zákonitě přináší vznik deziluzí a provokuje kmoralizování. Není dnes nepodobno stavu společenské psychózy, toto hledání, nacházení auveřejňování morálně sporných projevů slavných a touha pak řádně zacloumat sokly pod jejich sochami. I přátelství umělců podléhají bez výjimky všem zákonitostem obcování smrtelných lidí: Jaroslav Vrchlický, Jaroslav Kvapil, Jaromír Borecký, F. X. Šalda, Růžena Svobodová, Jiří Karásek ze Lvovic, Jaroslav Maria, Chorvat Ante Tresić-Pavičić, Antonín Klášterský a jiní a jiné byli jen slabými lidmi, od nichž nelze ani chtít, ani očekávat nic jiného nežli nepřetržitý řetěz tu větších, tu menších selhání. Šajtar na základě poznatků z korespondence takto zjistil přerůstání vztahu mezi Dubrovskou aF. X. Šaldou ze stupně obecně společenského ve vztah hlubšího vzájemného citového srozumění. Před ním si toho ale všimla i Růžena Svobodová, která si Šaldy hleděla velmi žárlivě a přinutila jej nekompromisně k rozchodu s touto svou zatím asi ještě jen potenciální sokyní. Šajtar doslova píše: „Svobodová nadále už nemohla toto přátelství snášet a využila té nejmalichernější příčiny […], aby je rozbila, přičemž Šalda nejenže nenašel odvahu vzepřít se, ale sám ještě rád přilil oleje do ohně! Aby se, a to jen tchoř může učinit, Svobodové zavděčil…" (s. 101) Jako že žárlivost je nemoc, není zdaleka jisto, zda Šalda učinil vskutku „rád" to, co mu Drahomír Šajtar po století, jež od oné události uplynulo, vytýká. Není také žádný důvod spekulovat o lidském postoji potřeby zavděčit se blízké osobě jako o vlastnosti — a už vůbec ne typické — tchoří. Oprávněn použít rodové jméno tohoto živočicha jako mravní diagnózu by snad mohl být někdo zpřímo zainteresovaných. Analista jím jen vypadává z role.

Drahomír Šajtar si na Tereze Dubrovské cení především vlastností typických pro moderní umělkyni dneška, samostatnou, sebevědomou a neklidnou. Rozhodně popírá výtky z epigonství a ve shodě se starší literárněhistorickou tradicí vyzdvihuje její umění sonetu a zvukomalebnost dikce, až ji nakonec shledává jako jedinečnou, úplně samostatnou tvůrkyni v průsečíku duchovního i uměleckého proudění Evropy přelomu 19. a 20. století a jako zprostředkovatelku linie vedoucí především „od Paula Verlaina a Karla Hlaváčka právě skrze ni kJaroslavu Seifertovi a Ivanu Blatnému." (s.205) Takto naznačenou vývojovou linii není důvod zpochybňovat, avšak právě teze ovýznamu prostředkování Terezy Dubrovské, poetikou nevýbojné a nevyrážející vpřed zjiž dobytých pozic, nejistotu vzbuzuje. Tím naléhavěji v sousedství uvedeného básnického čtyřhvězdí.

 

Petr Hora

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker