Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

 


Po revidovaných překladech Célinových románů ze třicátých let přistupuje brněnské nakladatelství Atlantis k vydávání autorových pozdějších textů, jejichž součástí je také první svazek tzv. londýnského deníku Klaun’s band.

Chudinský lékař Louis Ferdinand Céline (1894—1961) vstupuje na kultivovanou francouzskou literární scénu třicátých let provokativním románem Cesta do hlubin noci (Voyage au bout de la nuit, 1932). Zaorálkův český překlad vychází již v roce 1933. O Célinově prvotině u nás během jednoho roku informují ve svých recenzích například pařížský dopisovatel Lidových novin Richard Weiner, ale také Marie Majerová, František Tetauer nebo J. B. Čapek. S uznáním o Célinovi píše v Zápisníku také Šalda. Další Célinův román Smrt na úvěr (Mort ŕ crédit, 1936), podobně razantní asyrový, je „příkladnou" autobiografií individuální zavrženosti. Célinův nihilismus je však vy páni, marginálové a vyvrženci: syfilitická prostitutka Gioconda s přítelkyní Finette, vetešník Claben a jeho excentrická hospodyně Delfína, chudinský lékař Clodowitz, eskamotér Sosthene a jeho chorobně ulhaná manželka, ti všichni tvoří průvod dosti ponurých maškar v podivném karnevalu. Tento bizarní a zmatený tok volně řetězených epizod vytváří jakousi variantu pikareskního vyprávění, které je však zasazeno do skutečnosti 20. století. Zdánlivě rozbitý příběh však nachází svou celistvost ve Ferdinandově nepřetržitém vyprávění. Je nutno si uvědomit, že Célinův text vychází na konci války, kdy se jeho autor stává terčem politických i osobních útoků, ať už oprávněných, či nikoliv. V tomto kontextu pak Ferdinandova promluva získává jistý apologetický status, i když se její autor pěkně rouhá na všechny strany: „…ty vaše tři tečky! á! Pořád a všude! Á to je hrůza! Mrzačí nám náš krásný jazyk! Hanba! Do kriminálu s ním!" Célinovské tři tečky nejsou nějakou interpunkční nebo stylistickou manýrou, ale signalizují diskontinuitu mezi vědomím a realitou. Zkušenost je zachycovaná deformovaným jazykem, který je napínán až na hranici možností. Není bez zajímavosti, že zhruba ve stejné době vydává svůj vrcholný román Finnegan’s Wake (Plačky nad Finneganem) také James Joyce. Tam je jazykový experiment, započatý již v Odysseovi, doveden do důsledků. A podobně jako u Célina se také u Joyce roztržka světa a jazyka usmiřuje v osvobozeném proudu vědomí. Z tematologického hlediska pak může být další spojnicí zkušenostní prostor, který k sobě váže jazyk i vědomí: je to Célinův Londýn a Joyceův Dublin.

Bez literární tradice však Célinova francouzština není. Jedním z předchůdců je bezesporu Rabelais a célinovská poloha jazykového šaškovství má nejeden z rysů nevázané burlesky, to ostatně naznačuje sám autor názvem knihy. V jedné studii, inspirované Bachtinovými analýzami Rabelaise, poukazuje Julia Kristeva na některé souvislosti tzv. karnevalizace jazyka, což je koncept aplikovatelný také pro základní výpovědní vzorce v Célinových prózách: „Na oné zevšeobecnělé karnevalové scéně řeč paroduje a relativizuje sebe samu tím, že se zříká své role reprezentování." Célinův jazyk je v každém případě výzvou pro každého překladatele. Při práci s takto bohatě strukturovaným textem je vždy problematické nacházet vhodné jazykové ekvivalenty a v jednotlivých rejstřících expresivity adekvátní substituce. Problémem koupen poznáním existenciální pravdy, která demaskuje tolerované společenské lži. To, že célinovské pojetí základní lidské situace nemusí být přijímáno beze zbytku, je zřejmé.

Rozporuplnou a poněkud trapnou epizodou Célinova života na konci třicátých let byly jeho antisemitské pamflety. Důsledkem toho je Céline po válce prakticky vyloučen z kulturního a společenského kontextu tehdejší Francie. A byť se během padesátých let dočkal občanské i umělecké rehabilitace, Céline umírá vyčerpaný a patrně zatrpklý. Existují názory, že jeho pozdní autobiografické texty jsou již pouze odleskem jeho slávy v meziválečném období.

Célinův Klaun’s band (Guignol’s band) vychází v roce 1944. V původním záměru jej autor koncipoval jako první díl tzv. londýnské trilogie, zamýšlený projekt však bohužel zůstal torzem. Kompozičně i formálně navazuje Klaun’s band na Célinovy úspěšné prózy ze třicátých let, v nichž se osobní zkušenost stává východiskem pro literární tvar. Těžiště vyprávění vychází z Célinova pobytu v Londýně v letech 1915—1916, kdy zde pod svým občanským jménem jako poručík Des Touches působil na francouzském konzulátu. Célinův Londýn válečných let však není místem nikterak idylickým, je to svět bídy aopuštěnosti, veřejných domů, hospod, špinavých ulic, zastaváren a nakažlivých nemocí a všudypřítomného strachu. A z těchto obskurních kulis se postupně vynořují Ferdinandovi přátelé akum je také substandardizace ve výrazovém plánu: ať už se jedná o argot, vulgarismy, metaforizační složky jazyka nebo přechody mezi francouzštinou a angličtinou v kontextu záměrných posunů v obou kulturních kontextech. To vše vyžaduje překladatelskou erudici iintuici. V českém překladu se to v zásadě daří. Text je plynulý, bez nežádoucích výrazových a stylistických švů. Slovní hříčka se objevuje již v samotném názvu knihy, který je v podstatě dvojjazyčný: slovní spojení „Guignol’s band" obsahuje jednak francouzské slovo „guignol" (kašpárek), k němuž je připojen pro angličtinu typický saský genitiv. Anglicismem je rovněž slovo „band" (byť francouzské slovo „bande" má velice blízký význam). Název knihy v originálu se tak stává jistou mezijazykovou hybridizací. V českém překladu proto dochází k mírnému posunu užitím slova „klaun", které poněkud neutralizuje napětí původního názvu díla. Ale to je pouze jedna z oněch subtilních hříček, jimiž Céline rád trápí své čtenáře a překladatele.

V každém případě je célinovská řada Atlantisu záslužná přinejmenším tím, že v kvalitních překladech představuje dílo jedné z kontroverzních, ale umělecky významných postav literární Francie 20. století. Literatura a politika většinou nejsou v symetrickém vztahu. Célinův případ je toho dokladem.

 

Hana Bednaříková

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker