Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Několik poznámek k historii vydávání Patočkových Sebraných spisů

Čestmír Pelikán


Čtvrt století po smrti Jana Patočky je čtenářům (snad kromě těch nejpovolanějších, kteří mají možnosti bádat v archivech) dílo našeho největšího filozofa 20. století z velké části stále nepřístupné. Navíc se na dosavadním úsilí zpřístupnit toto jedinečné duchovní dědictví objevují povážlivé závady. Pokusíme se zde nastínit, „jak to všechno bylo", přičemž budeme z největší části čerpat ze čtyř příspěvků Filipa Karfíka, uveřejněných v letech 1993 až 2001 v bohužel již zaniklém Kritickém sborníku. Jemu také právem patří dík za to, že snad jednou přece jen bude Patočkovo dílo důstojně předloženo čtenářské obci k recepci akdiskusi.

1. Za první fázi publikování Patočkova díla lze považovat dobu od jeho smrti v roce 1977 do roku 1989. Ve velice obtížných podmínkách se podařilo Patočkovým žákům shromáždit značnou část jeho textů a samizdatově je vydat ve dvaceti sedmi svazcích formátu A4. Jednotlivé díly byly tematicky utříděné a obsahovaly vlastně vše, co bylo v té době z Patočkovy písemné pozůstalosti známo, včetně různých rukopisných variant a náčrtů či poznámek k zamýšleným textům. Tato edice byla nazvána Archivní soubor prací Jana Patočky, její vydávání se prakticky zastavilo díky změně poměrů v roce 1989, aniž byla uzavřena, a dosud slouží jako východisko všech dalších edicí Patočkova díla.

2. Po roce 1989 se díky uvolnění publikačních možností s vydáváním jednotlivých Patočkových textů doslova roztrhl pytel. Do roku 1996 bylo vydáno třináct knižních publikací, mezi nimi především Patočkova stěžejní díla Přirozený svět jako filozofický problém (Čs. spisovatel, 1992) a Kacířské eseje o filozofii dějin (Academia, 1990), dále jeho přednášky zantické filozofie, původně rozmnožené jako skripta — Nejstarší řecká filozofie (Vyšehrad, 1996), Sókratés (SPN, 1991), Platón (SPN, 1992), Aristotelés (Vyšehrad, 1994), přednášky o fenomenologii — Úvod do fenomenologické filozofie (Oikúmené, 1993) a Tělo, společenství, jazyk, svět (Oikúmené, 1995) a různé drobnější práce, vydávané ať jednotlivě, či v různých souborech — Náš národní program (Evropský klub, 1990), Negativní platonismus (Čs. spisovatel, 1990), Tři studie o Masarykovi (Mladá Fronta, 1991), Evropa a doba poevropská (NLN, 1992) a Co jsou Češi? (Panorama, 1992). Mimoto bylo publikováno na desítky kratších textů, článků nebo úryvků porůznu v časopisech a sbornících, ale také Patočkovy předmluvy v několika knihách jiných autorů či ukázky z jeho korespondence.

3. Mezitím vychází německy v letech 1987 až 1992 v edici K. Nellena, J. Němce a I. Šrubaře pětisvazkový výbor Ausgewählte Schriften v nakladatelství Klett-Cotta ve Stuttgartu za přispění vídeňského Intitut für die Wissenschaften vom Menschen. Téměř dva a půl tisíce stran v prestižní edici je tematicky rozčleněno do svazků Umění a čas, Kacířské eseje o filozofii dějin, Přirozený svět jako filozofický problém, Pohyb lidské existence aTexty o českých dějinách a kultuře a představuje zatím nejucelenější vydaný soubor Patočkova díla, bohužel v německém jazyce.

4. V roce 1996 konečně vychází první svazek dlouho připravovaných (již nejméně od roku 1993, srov. článek Filipa Karfíka aKarla Novotného „Vydávání Patočkových spisů: bilance a vyhlídky", Kritický sborník XIII, 1993, č. 1, s. 54—55) Sebraných spisů Jana Patočky s titulem Péče o duši I. v nakladatelství Oikúmené. Podle záložky (v souladu s citovaným článkem z roku 1993) se plánovalo vydání patnácti svazků — dva k tématu Péče oduši, tři k tématu Fenomenologie a přirozený svět, dva svazky věnované J. A. Komenskému, ve dvou svazcích Přednášky z antické filozofie, po jednom svazku Umění a čas, O Češích, Příspěvky k dějinám filozofie, Knihy a lidé a na závěr jeden svazek Korespondence a svazek s bibliografií a rejstříky. V úvodní poznámce vydavatelé (Ivan Chvatík a Pavel Kouba) píšou, že „toto vydání přináší zpracovaný korpus Patočkova díla, který je po tematické stránce úplný, avšak bez neukončených textových variant, přípravných prací a poznámek", protože ty by „základní čtenářskou edici neúnosně zatížily". Zůstanou tedy přístupné pouze v samizdatových vydáních vArchivním souboru.

Tato koncepce „čtenářské edice" se ovšem postupně ukázala jako neudržitelná. Už v roce 1997, při vydání prvního svazku Komeniologických studií (v celkovém pořadí Spisů svazek devátý), dochází k rozšíření počtu svazků na sedmnáct. Komeniologické studie se rozrostly na tři svazky — první dva obsahují texty již publikované a třetí svazek byl vyhrazen Patočkově komeniologické pozůstalosti, tedy právě různým textovým variantám, neukončeným pracím a poznámkám. Do plánovaného rozvrhu byl zařazen navíc také druhý svazek souboru Umění a čas a byly provedeny nutné přesuny pořadí. Další, třetí z vydaných svazků (podle pořadí v rozvrhu spisů desátý) Komeniologické studie II žádné změny nepřinesl.

5. K mnohem zásadnější změně však došlo v roce 1999, při vydání druhého svazku řady Péče o duši (celkově též druhý svazek spisů). Po Karfíkově kritice (Kritický sborník XVII, 1997, č. 3), že totiž Sebrané spisy v této plánované podobě nenahradí samizdatový Archivní soubor, nýbrž, jak ostatně konstatuje v úvodu, budou pouze výběrem („čtenářskou edicí", která není určena pro „úzce specializované studium"), uvádějí vydavatelé v předmluvě k druhému svazku souboru, že „po dalším zvážení možností této koncepce… se ukázalo, že lze do našeho vydání zařadit i textové varianty a fragmenty, vyhrazené původně archivnímu zpřístupnění". Mimo jiné je tímto implicite upuštěno od dalšího pokračování edice Archivního souboru. (Zdá se, že tím definitivně končí éra samizdatu.) Rozvrh Spisů, uvedený na zadní záložce, má tedy nyní devatenáct položek — přibylo po jednom svazku vřadách Péče o duši a Přednášky z antické filozofie a nový svazek Filozofické deníky. Uveden není závěrečný svazek Dodatky, bibliografie, rejstříky, čili s ním by měly mít Spisy podle plánu celkem dvacet svazků.

6. V roce 2001 však vychází jako dvacátý svazek Patočkových Sebraných spisů jeden ze svazků korespondence, Dopisy Václavu Richtrovi, z čehož vyplývá, že pokud by se veškerá další korespondence vešla do jednoho svazku (toho původně plánovaného devatenáctého), pak budou mít Spisy (s posledním svazkem dodatků, bibliografie a rejstříků) svazků celkem dvacet jedna. Ale může to být ještě jinak.

7. V posledním, dvacátém ročníku Kritického sborníku (2000/2001) vyšel totiž v nové rubrice Ztráty a nálezy rozsáhlý text Filipa Karfíka Patočkova strahovská pozůstalost a jeho odložené opus grande (s. 125—160) spolu sukázkou z Patočkova nedokončeného díla Filozofie dějin pod názvem „Renesance: Ficinus, Pico, Pomponatius" (s. 160—203). Karfík zde líčí osud jedné, nikoli nepodstatné části Patočkovy rukopisné pozůstalosti. Roku 1971 totiž Jan Patočka daroval Literárnímu archivu Památníku národního písemnictví velké množství vlastních rukopisů a jiných dokumentů — celkem jedenáct archivních kartonů. Tato pozůstalost zůstala dokonale utajena nejen před orgány StB, ale i před Patočkovými žáky, kteří koncipovali samizdatové vydání Archivního souboru. Až v roce 1988 byli editoři samizdatové edice na tuto pozůstalost upozorněni pracovníky PNP. Nestačili ji však již do roku 1989 pro samizdatové vydání zpracovat. Po roce 1989 byla tato pozůstalost přesunuta do nově vzniklého Archivu Jana Patočky při ČSAV, ovšem její zpracování a vůbec jakékoli zveřejnění její existence zůstalo v nedohlednu. Fakticky na ni upozornili až zahraniční badatelé koncem devadesátých let.

Omezíme se zde na to, jak se existence této pozůstalosti projevila v dosud vydaných svazcích Patočkových Sebraných spisů. (Pro porozumění tomu, jakým závažným způsobem reviduje naše dosavadní chápání Patočkova díla, a tím i celkovou koncepci spisů, nicméně doporučuji přečíst si Karfíkův článek.) Musíme konstatovat, že se projevila žalostně málo. Ve dvou dosud vydaných svazcích řady pod názvem Péče o duši, do které náleží právě problematika filozofie dějin, byl zařazen pouze jediný rukopisný text ze strahovské pozůstalosti, [Filozofie dějin] Úvod (Sv. 1, s. 339—352). Vzhledem k tomu, že vdobě vydání tohoto prvního svazku vydavatelé již osm let přinejmenším věděli o této strahovské pozůstalosti, musíme pouze souhlasit sKarfíkem, že je to dokladem naprostého nepochopení souvislosti strahovských rukopisů s příslušnými rukopisy uveřejněnými vprvním svazku. Navíc je v ediční poznámce k onomu publikovanému rukopisu existence další rozsáhlé rukopisné pozůstalosti vztahující se k tématu naprosto zamlčena.

Musíme tedy doufat, že bude platit to, co konstatuje ve svém článku Filip Karfík: „Vydávání Spisů je koneckonců teprve v začátcích a vydavatelé už projevili ochotu a schopnost jejich koncepci za pochodu modifikovat." Snad nezůstane jen u nově zařazeného sedmnáctého svazku s názvem Filozofické deníky (jež jsou též součástí strahovské pozůstalosti). Snad je dokonce pravda, že (podle neoficiálních informací) se budou Filip Karfík spolu sMiroslavem Petříčkem podílet na přepracování koncepce Patočkových Sebraných spisů. Kolik budou mít Spisy nakonec svazků a jak budou texty rozčleněny, zůstává tedy stále otevřenou otázkou. Pokud se před šesti lety někdo domníval, že u příležitosti stého výročí narození Jana Patočky budou u nás jeho Sebrané spisy konečně k dispozici, musí patrně již dnes uznat, že se hrubě zmýlil. Doufejme, že do té doby bude alespoň definitivně jasné, jak bude edice takových spisů vypadat.

Pokud by se někomu zdály tyto poznámky poněkud chaotické, zejména v odkazování na různá pořadová čísla různých svazků různých edic, pak to rozhodně není náhodou. Tato chaotičnost totiž vyplývá z povahy toho, očem tyto poznámky pojednávají.

 

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker