Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Využitá příležitost

Emmanuel Le Roy Ladurie: Masopust v Romansu

Přeložila Jana Smutná-Lemmonierová. Praha, Argo 2001


Se soudobou francouzskou historiografií ajmenovitě s takzvanou „novou historií" či „školou Annales" bylo české dějepisectví neustále, již od třicátých let 20. století, v poměrně úzkém kontaktu. Jednak čeští historikové do revue Annales sami přispívali, jednak byla produkce nejvýraznějších představitelů francouzského dějepisectví pravidelně recenzována v českých historických časopisech. Samotné texty však byly pro toho, kdo neuměl francouzsky, dlouhou dobu nedostupné. Čeští čtenáři se mohli s autorem z okruhu Annales setkat poprvé až koncem šedesátých let, kdy vyšel překlad programové knihy Marca Blocha Obrana historie. Na dlouhou dobu to byla imožnost poslední. Další překlady se objevily až po roce 1989. V devadesátých letech postupně vyšly některé zásadní i některé spíš okrajové práce historiků patřících k takzvané druhé a třetí generaci autorů školy Annales: Jacquesa Le Goffa, Georgese Dubyho, Francoise Fureta či Fernanda Braudela. Jako dalšího v pořadí nám nakladatelství Argo představuje v Edici každodenní život Emmanuela Le Roy Ladurieho a jeho knihu Masopust v Romansu.

Emmanuel Le Roy Ladurie se narodil 19. července 1929 v městečku Moutiers en Cinglais v departementu Calvados, součásti dřívější provincie Normandie (a nikoli v Romansu, jak naznačuje záložka českého vydání). Absolvoval prestižní École Normale Supériueure, kde byl spolužákem například Michela Foucaulta. V padesátých letech začínal jako profesor na lyceu v Montpellier, od roku 1970 přednášel v Paříži na Sorbonně. V roce 1973 dosáhl jednoho z vrcholů v kariéře francouzského intelektuála — byl zvolen profesorem dějin moderní civilizace na Collčge de France. V letech 1987 až 1994 působil jako generální ředitel a předseda vědecké rady Bibliothéque Nationale a zasloužil se o důkladnou modernizaci této věhlasné pařížské knihovny.

Bibliografie jeho historického díla je rozsáhlá; kromě Karnevalu v Romansu do ní patří především jeho stěžejní dílo, monografie Montaillou, village occitan de 1294 a 1324 (Montaillou, okcitánská vesnice v letech 1294—1324, francouzsky 1975, český překlad se připravuje), dále např. studie Histoire du Climat depuis l’An Mil (Dějiny klimatu od roku 1000, 1967, 2. vyd. 1983), soubor esejů, úvah a teoretických reflexí o historiografii Le Territoire de l’historien (Historikovo teritorium, 2 svazky 1973 a 1978) či z nedávné doby Saint-Simon, le system de la Court (Saint-Simon a dvorský systém, 1997), ilustrující politickou situaci na sklonku starého režimu, v předvečer francouzské revoluce.

Zařazovat někoho do „školy Annales" je ovšem poněkud vágní formulace. Kritéria, podle nichž lze určit, kdo do této skupiny patří, jsou značně mlhavá: mají to být pouze členové redakčního okruhu revue Annales, nebo snad všichni ti, kteří zde publikovali, či máme rozlišovat podle nějakých určujících znaků, jež charakterizují jejich dílo? Vždyť ani revue Annales nikdy nestanovila nějaký striktní program či seznam takových charakteristik — hlavním přínosem prací historiků, kteří jsou obecně do této skupiny zařazování, bylo spíš otevírání prostoru bádání, zavádění nových, netradičních metod, zájem o do té doby opomíjené oblasti a témata, zkrátka nic, co by nějak zřetelně ohraničovalo určitou školu. Je proto třeba zdůraznit, že i Le Roy Ladurieho Karneval vRomansu je především poutavým čtením avylíčením jedné události, a nikoli pouze předvedením metod zkoumání „totální historie" určitého regionu, či dějin každodenního života.

Událost je vybrána skutečně mistrně. Le Roy Ladurie popisuje velice podrobně, jak se v Romansu v únoru 1580 masopustní klání, kdy se spolu jednotlivé skupiny obyvatelstva — ulice či čtvrti, cechy či obchodní spolky — poměřovaly v soutěžích, v tanci, v pořádání průvodů atd., postupně zvrhlo v masakr, vněmž vypluly na povrch za léta nahromaděné nenávisti a vášně. Na čtyřech stech stranách líčí, kde byl původ těchto rozbrojů, jakým způsobem se zde hromadila mnohá napětí, analýzou dokumentů poukazuje na jejich nenápadné projevy v běhu času a nakonec, rozborem soudního přelíčení, protokolů a korespondence jednotlivých aktérů odkrývá, jakým způsobem celá událost probíhala a jak byla zinscenována.

Kromě strhujícího zážitku ze čtení tohoto příběhu zde máme příležitost uvědomit si iněkteré meze metody „totální historie". Není to například metoda univerzální: je vázána na určitou specifickou příležitost, na výjimečnost, kterou byla právě tato událost, respektive to, že vyústila v soudní proces, o němž se zachovalo tolik písemných dokumentů. Obecněji potom platí, že se věnuje době (16. století), z níž se díky rozvoji knihtisku a vývoji gramotnosti obyvatelstva zachovalo právě přiměřené množství dokumentace, aby ji bylo lze tímto způsobem rekonstruovat. Dalším problémem je třeba mezioborové rozšíření Le Roy Ladurieho záběru. V první kapitole například, která je věnována demografickému a sociologickému rozboru situace města v druhé polovině 16. století, zjišťujeme, že i okouzlení čísly má své meze (např. s. 10, problém nezávisle na koeficientu přepočtu srovnávat počty u let 1578 a 1582) a počítání vyžaduje přece jen jistou přesnost (viz např. s. 17, konec 1. odstavce — 6 : 1,2 = 5, a nikoli 6).

Nicméně přes tyto drobné nedostatky anavzdory svým omezením je Le Roy Ladurieho kniha fascinujícím a živým vylíčením jedné historické události, kterou stojí za to si přečíst. Podává velice plastický obraz určitého okamžiku života v Dauphiné druhé poloviny 16. století, jakkoli takové masakry asi ani tehdy nebyly každodenním jevem, a předkládá jedinečný příklad, jak lze bohatý faktografický materiál interpretací skloubit a propojit.

Čestmír Pelikán

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker