Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Udělejte si test

Peter Šulej: Elektronik café

Námestovo, Solitudo, rok vydání neuveden


Čítávali jsme po převratu v překladech západní literatury o lidech, jejichž životy, jejichž dny, místa a těla prorostla technika. Čítávali jsme a čteme příběhy nudy a opovržení a samoty, slova určená televizi, virtuálním sněním, internetu. Čítávali jsme, čteme a jistě budeme číst o pocitech organismu, na jehož pozice v evolučním zrání pomýšlí stroj.

Hovoří se v tomto směru o kyberpunku, odnoži science fiction, jenž v polovině osmdesátých let 20. století v podobě mohutného hnutí reagoval na společenské metamorfózy (USA) a přetvářel ustrnulé rysy tváře vědeckofantastické literatury. O deset let později uzrál i pro Slovany — a to i proto, že jim například začala spolehlivě fungovat telefonní síť, zdomácněl počítač, výroba mediální zábavy zastínila výrobu průmyslovou a zemědělskou — kyberpunk slovanský.

Kyberpunk je snad vizí přetechnizované společnosti, představující nekonečnou řadu technologických inovací, které zmnožují možnosti jednotlivce. Je snad barevnou, neónově hravou malbou, v níž průmyslový design vzrušuje v sexuálních konvulzích technokratovo oko hledící do zítřka. Možná je výrazem undergroundové nevázanosti, plynoucí z maximalizovaného užitku dostupných technických pomůcek. Nebo nabádá k opuštění antinaturální cesty, k destrukci technologických přívažků civilizace, jejichž daň narůstá v neprohlédnutelných mlžných kupách za jasným bodem pohodlí a slasti. I hyperbolou dneška by mohl být kyberpunk, mohl by zesilovat jemné nepostihované náznaky, mohl by nabádat k autoreflexi; a v takovém rozlišovacím poli, vnímaje pole předcházející i jiná, jej hledám a nacházím.

Kniha Elektronik café Petera Šuleje, autora básnických sbírek Porno, Kult, Pop, Návrat vežkého romantika a sbírky povídkové — Misia, redaktora kulturního čtvrtletníku Vlna, je kyberpunková, či alespoň naplňuje mnohá z možných kritérií kyberpunkovosti. Ve čtrnácti povídkách (a povídky jsou ve science fiction ontotvornou esencí, viděno literárněhistoricky) předvádí ostré vize vsazené do konzistentního, logicky strukturovaného celku.

Je to kniha několika povídek, jejichž postavy se objeví a zmizí v jejich hranicích, nebo překročí limity nadpisů a posledních teček, třebas i s pochybou o identitě stejnojmenných, budou se vracet a spájet svá místa aděje v existenci jediného světa.

V tematickém, pokud jde o vznik textů nechronologickém řazení je kniha rozdělena do čtyř částí: Prológ, V sieti, Vzťahy, Konštrukcie. Jestliže je první jednopovídkový oddíl úvodem, váhavým a v mém čtení demotivujícím, pak je druhý jistě rozhodnější, je aktem stvoření kyberpunkového světa. Ve čtyřech povídkách se zde konfrontuje reálný lidský prostor s prostorem počítače, s realitou virtuální (supravirtuální).

Linka mého schematického postihnutí této části textu prochází vznikem subjektu umělé inteligence, u nějž se nad to projeví znaky kopírující lidskou psychiku, což propojuje oba protilehlé prostory člověka a stroje a anticipuje se tak jejich přiblížení. V následujících třech textech počítač zaujímá kontrolní postavení ve vztahu k realitě, kterou se později naučí ze svých pozic s absolutní flexibilitou přetvářet.

Svár dvou realit Petera Šuleje je, ve formě i obsahu, predikcí o nevyhnutelném vítězství stroje; člověk je ponechán citu a vůli (E. Bondy), jelikož poslední atribut vědomí — intelekt — mu zůstává vzhledem k biologické danosti odepřen. Takovýto rezultát nepozorovaného soupeření je podepřen rezignací (jestli lze v rámci fatálního procesu hovořit opodpoře a rezignaci) zástupců organické strany, rezignací, která je nepřijatelná, k níž se obraz po obraze odkazuje, již jedinou lze z pozice člověka napadat.

Do síťovité konstrukce světa, jíž slouží čtyři povídky oddílu V sieti, situuje autor v další partii knihy (Vzťahy) lidské charaktery. Posun normálu v interpersonálních stycích (ať již chemicko-sexuálně či verbálně komunikačních) v společenské hierarchizaci i v motivaci jednání jednotlivce je přiváděn k co možná maximální transparentnosti. To, že jsou takto zesíleny impulsy autorovy autopsie, je, i pro výraz Šulejova kyberpunkerství, samozřejmé.

Poslední oddíl knihy, Konštrukcie, nese směs pocitů v sestrojeném světě i mimo něj, je vyznáním k němu, popřípadě metatextovým klíčem; vypráví o fatalitě, absurditě, nevolnosti ve snaze rozbít degenerovanou lidskou sémantiku degenerovanou lidskou sémantikou.

Elektronik café je pro konstrukci nevyhnutelného světa. Myslí s vírou v nekorigovatelnost směru vývoje, v jedinou trasu po trajektorii dané funkce historie (s. 138). Už jiní stvořili ve svých textech fylogenetické následovníky člověka, umělé inteligence, myslící stroje (W. Gibson, D. Simmons, A. C. Clarke…), Peter Šulej též; navíc však přisoudil lidstvu smrt, s jistotou uviděl poslední jámu s kůly pro mastodonta. Ve vnitřním postupu bloku života mu nezbývá vědomí k efektivnímu odporu. Současný společenský vzorec mutuje, rodina v opozici muže a ženy se propadá do širších polygamních společenstev (s.90—91), v pozadí se sexem nepřirozených a virtuálních poloh (s. 127—128, 97); ne jako důkazem perverzity, nýbrž jako stavem v přirozeném nezadržitelném posunu (s. 105). Perverzní je návrat k tekutinám, k masu (W. Gibson), lidé se snaží naroubovat na stroj, vykročit ze slepého ramena evoluce. Zmizela hloubka citu, který zde člověka v posledku definuje (s. 115), překlenutá lstí invalidního intelektu (s. 147). Jednotlivci, normalizovaní multimédii, uskřípnutí drogovou poživačností, inkarnovaní do klávesnic, utopení v čemkoliv z nudy, jsou ztraceným kusem stáda zbloudilých; ale svou samotu dokáže postihnout jen ten, kdo projeví snahu rozbít to, co souvisí skulturou, vztahy a slovy. A autoreflexe se prolíná s destrukcí toho všeho. V generalizaci lze pak lidstvo chápat jako povaleče, který si na zbořeništi — na pozadí s gejzíry ohně — zapaluje další marihuanovou porci.

A přesto je zde stále touha po milování (s. 95), za přeprogramovanými hlasy křičícími cosi o naprogramovaném vrtění gamet (s. 147), víra v umenšení samoty a v lásku (s. 85), odvaha k lidství, i kdyby mělo mít přívlastek stromové. Spisovatelé science fiction jsou často puritánští didaktici, mnohdy příliš moralizují. APeter Šulej, přestože plýtvá obrazy erotiky, strojové, prodejné, dokonce smrtící, přestože ve slovníku bere ze dna vulgarity, přestože sleduje záměrné upadání svých figurek do amnézie… přesto a proto stojí na straně, azde smí zaznít klišé, tradičních hodnot. Vnímám proto knihu jako útok na čtenáře.

Zdá se mi poctivé zmínit se o své nelibosti zapříčiněné první povídkou-oddílem. Milostným příběhem s mystickými prvky nejbanálnější úrovně je vedena paralela, slabě motivovaná, s kyberpunkovým zůstatkem knihy. Tento prvek se mi zdá být cizorodý, nadbytečný a nešťastný i proto, že by mohl zapříčinit neochotu potenciálního čtenáře pokračovat v četbě. V komplikovanější interpretaci bych se mohl zamýšlet nad užší vazbou mezi meditativním průnikem do „kvalitatívne vyššej dimenzie", který je zde popsán, a oživlým, sebe-vědomým internetovým prostorem, je to však pro mne cesta po bílé ploše beze skvrn smyslu a poutavosti; nenalezl jsem v ní nic čitelnějšího. Silné zření knihy je oslabováno přídavkem, který jen rozkomíhá obraz. Jsem-li zde kritický, pak proto, že chci Elektronik café vnímat v co nejpozitivnějším smyslu; v té pozici je každá vada posílena.

V povídce „Elektronik café" provádí hlavní hrdina jakýsi Turingův test; s pozitivním či negativním výsledkem, ptá se a hledá rozhraní počítače a člověka. Kniha Elektronik café je puzením, které nutí Blade Runnera H. Forda stanovit vlastní diagnózu. Udělejte si test.

Odkazoval jsem k síťovitosti světa Elektronik café. Ta je dána poměrně nevelkým rozsahem knihy a samozřejmě i jejím členěním na povídky, které přinášejí jen torzovité informace. Ve srovnání s jinými kyberpunkovými tituly je tím Šulejova kniha výjimkou, i proto ji přes výhrady přijímám kladně. Obecná tendence k detailnímu popisu, snaha vytvořit dokonale, fotograficky propracovaný fikční svět (N. Stephenson), což je po vzoru J. R. R. Tolkiena či Franka Herberta lákavé, zde k nalezení není, Elektronik café nabízí impresionistický obraz pro pohled z dálky. Podstatná jsou mikrodramata, z nichž ostatní vystupuje.

Krátká povídka klade na autora nesmírně vysoké nároky. Oblíbené antologie science fiction short stories to dokládají a výběry prací oceněných Hugem ukazují, co všechno zde je možné. Odhlédnu-li od směru, v němž vedu interpretaci Elektronik café, musím upozornit na zakolísání, která vystupují především při vytržení jednotlivých povídek z kontextu. Autor často sleduje pointu, někdy podařenou, ale někdy, alespoň jak se mi zdá, méně. Je-li například závěrem povídky konstatování, že Velký Programátor existuje, je to závěr slabý (naivní). Síla Šulejovy knihy spočívá v provázanosti dílčích textů. Nátlak na pointu je rušivý, a to přesto, že může být produktivní; eliminovat tuto snahu by bylo stejně nevhodné, jako je její přepínání.

Úkolem science fiction rozhodně není předpovídání budoucnosti. Až budete číst Elektronik café, můžete si to opakovat.

Dan Faltýnek

 

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker