Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Hľadanie presnejšej formulácie

Balla: Tichý kút.

Levice, L.C.A. 2001.

Vladimír Balla (1967, své texty podepisuje jen příjmením) patří na Slovensku dnes již mezi zavedené autory. Tvorba laureáta Ceny Ivana Kraska za rok 1996 (za debut Leptokaria) a autora vítězné Poviedky97 by neměla ujít pozornosti žádného zájemce o moderní slovenskou literaturu.

Ve své čtvrté knize Tichý kút Balla pokračuje v rozvíjení poetiky realizované i předchozí tvorbou. Opět se tu setkáme s existenciálními tématy, jež jsou pro Ballovu tvorbu konstantní a jež lze ve zkratce charakterizovat vyslovením názvu jeho druhé knihy Outsideria (1997), a v jisté míře rovněž s tendencí, patrnou u mladých slovenských prozaiků obecně, tedy se záměrným rozvíjením intertextových vazeb a s někdy snad až manýristickou prací s materiálem “ukradeným” odjinud. Tento rys může při širším pohledu na současnou slovenskou literaturu vyvolat řadu pochybností i nadějí: Proč vůbec číst tyto “cover verze” jiných stylů, syžetů a motivů? Není lepší vzít do ruky Kafku nebo Slobodu, Becketta nebo Klímu než se přehrabovat v umně poskládaných střepech jejich poetik? Na tuto otázku bychom mohli odpovědět kladně, kdyby takový způsob literární tvorby nepřinášel nové kvality a nevytvářel svébytnou literární skutečnost; v Ballově případě můžeme konstatovat, že se mu toto kritérium daří naplňovat.

Deset povídek Tichého kúta má poměrně různorodou povahu - od bytostně ballovského “příběhu subjektu” v první povídce “Gottesgnade” přes sci-fi motivy v povídkách “Neznáma hudba” nebo “Ex nihilo nihil fit” po klímovským syžetem inspirovanou poslední povídku “Tichý kút”. Kniha však přesto jako celek nepůsobí roztříštěně; povídky drží pohromadě zejména tematická rovina a charakter jazykového ztvárnění, respektive způsob stylizace, který je pro autora typický.

Ono konstantní téma je nakonec z jistého pohledu jen jedno a je vloženo do úst vypravěči první povídky (“Gottesgnade”): “Ak už ide o hľadanie, tak iba o hľadanie presnejšej formulácie doteraz povedaného, presnejšej formulácie, a to je všetko.” (s. 9, kurziva L. F.) Balla se tedy snaží neustále znovu formulovat situaci svých postav (a skrze postavy zřejmě situaci svou), která je vymezena zejména pocitem samoty a neschopnosti navázat vztah s ostatními lidmi. Přítomnost těchto existenciálních motivů by sama o sobě ještě nezaručovala Ballovu psaní úspěch, kdyby zde právě nešlo o formulaci, o jazyk, který je schopen sám uvést problémy, jen v umění 20. století již mnohokrát tematizované, do nových souvislostí.

Velký prostor je v Tichém kútě věnován motivům tajemství a nadpřirozena, a tím také otázkám posmrtného života. V některých povídkách je smrt pouze pokračováním existence subjektu v jiné dimenzi, většinou realizované jako jakési “splynutí s objektivním světem”. Tímto motivem, používaným již v dřívější tvorbě, je Balla v Tichém kútě doslova posedlý - viz například závěr povídek “Tichý kút” a “Rozumné tvory”. Zajímavý je z tohoto pohledu také způsob, jakým Balla zpracovává obecně ontologickou problematiku - v povídce “Neznáma hudba” modeluje absurdní koncepci, založenou na důsledné realizaci veškerých možných paralelních světů: “[…] potom si nejakí mladí chuji založili ROLLING STONES a ich spevák bol slabý, nepresvedčivý a predovšetkým nemotorný - stál na pódiu ako tĺk - a inokedy zasa kapela nevznikla vôbec, respektíve sa objavili v paralelnom Vladivostoku ako pracovná skupina kaličov ocele. Katarína horlivo vymenúvala ďalšie príklady: ako v nespočetných ďalších svetoch Jimmy Hendrix nezomrel mladý, ako Louis Armstrong chrčí v deathmetalovej skupine […] Phil Collins je bisexuálny Číňan a najviac na svete ho zaujíma mladík Su Šu Jang, lebo mu uplietol vrecúško podľa vzoru “slivkový kvet” […] už vedel, že sa nemýlil, keď sa mu pred časom zazdalo, že počuje Elvisa Presleyho spievať v trápne schematickej hardrockovej kapele, navyše, tento Elvis spieval so silným nemeckým prízvukom, kapela totiž pochádzala z Bavorska.” (s. 58-59)

Balla hojně využívá mnohoznačnosti jazykového vyjádření a možností jeho stylové deformace vlivem kontextu. Jeho cílem je často vyjádřit odstup subjektu od nazírané skutečnosti. Výsledek lze interpretovat dvojznačně: může být jazykovým humorem nebo bolestným konstatováním, vtipem i vzlykem. (“Pri čakárni na autobusovej zastávke stretol bývalú milenku. Ona nevedela, že je bývalá, tak jej to rýchlo povedal.” - s. 6) Převažuje však hluboká zaujatost, kterou najdeme i v pozadí takovýchto neosobně a cynicky se tvářících pasáží, ale která vystupuje do popředí především prostřednictvím motivů chorobnosti, reflexí vnímání a poznávání světa a bližních atd., jako tomu je například v povídce “Dedičia”. (“…udalosti a ich večné vnímanie. Doriti - v niektorých okamihoch náhle prestáva vedieť, či sa vôbec niekedy prihodili, či to nieje len príval bludov, následok alebo príznak choroby, lebo funkčnosť zmyslov už tiež chápe ako chorobu… funkčnosť mozgu, orgánov.” - s. 82)

Jazyková mnohoznačnost je jedním z projevů autorova sjednocujícího gesta, jímž je snaha o mnohoznačnost celé výpovědi, a to na všech rovinách díla: od nejistoty, jakým způsobem dešifrovat který motiv nebo dokonce celou povídku (kdo je například vypravěč povídky “Prízrak”? a je možné její topos, starý tajemný dům, chápat jako alegorii?), po mnohdy nejednoznačnou interpretovatelnost autorovy stylizace (do jaké míry je co myšleno vážně? nelze v některých povídkách vystopovat rysy záměrné autoparodie?).

Někteří slovenští literární kritici tvrdí, že se Balla ve své nové knize pokusil přiblížit čtenáři, že myslel více než dříve na příběh a na srozumitelnost a přístupnost textu. Do jisté míry je tomu skutečně tak, zejména ve srovnání s “textovým labyrintem” Outsideria; pozornější četba však odhalí nejen to, že ani v předcházejících textech Balla nezapomíná na příběh a na textové strategie, které mohou vyvolat napětí a čtenářovu zaujatost textem, ale i to, že jednoduchost povídek Tichého kúta může být i zdánlivá: tady se opět vracíme k dvojznačnosti textů. Například povídka “Neznáma hudba” tak může fungovat jako svérázný model světa v žánru sci-fi (stejně jako jeho parodie), jako hyperbola určité ontologické koncepce, jako groteskní hyperbola určité rodinné situace, jako průnik do (patologického?) vědomí hlavního hrdiny apod. - žádné čtení, ani to nejpovrchnější, ani to nejnásilnější a “nejsofistikovanější”, nemusí být mylné.

Dostali jsme se v interpretaci povídek až k jakési podezřelé dialektice, v jejímž rámci bychom v konečném důsledku mohli vyzdvihnout nebo zatratit cokoli. Bude tedy nutné nalézt nějaký pevný bod, s jehož pomocí by bylo možné z této spleti ambivalencí vystoupit. Celá stavba Ballovy nové knihy se přece jen naklání určitým směrem, který bude po všem, co jsem již o povídkách řekl, nesnadné určit. Není ale sporu o tom, že i ve čtvrté knize je základním Ballovým zájmem zkoumat hlubiny lidského nitra - jakkoli toto konstatování zní otřepaně, realizace toho, o čem mluvím, je prostřednictvím autorova jazykového a fabulačního vkladu nesporně na takové úrovni, že by měl Balla vzbudit zájem i českého čtenáře, který může v jeho tvorbě objevit tendence, které slovenská literatura rozvíjí bezmála již od šedesátých let a které vyniknou jako cosi nového a neotřelého i v kontextu naší prózy.

Je těžké psát recenzi na knihu, kterou má málokterý čtenář u nás možnost si koupit nebo alespoň zapůjčit v knihovně. Proto zájemce o Ballovu tvorbu mohu odkázat alespoň na internetové stránky nakladatelství L.C.A. (www.lca.sk), kde lze nalézt nejen ukázky z Ballovy tvorby (mimo jiné i tři povídky z Tichého kúta), ale i recenze, interview a další informace o slovenské literatuře, kterou rozhodně stojí za to se zabývat - mimo jiné i díky Ballovi.

Lukáš Foldyna

 

 

 

 

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker