Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Příběh značek - The Trademark Story

Blumfeld 2001: peep show.

Brno, Petrov 2001.

Co si budeme povídat, obrázky jsou v peep show asi to zábavnější. Vytvořili je (protože nevím, jestli použité technice odpovídá nakresliti nebo namalovati) Marek Pistora, Vladimír Strejček, Martin Svoboda, Zdeněk Trinkewitz. Design knížky udělali v ReDesignu®. A jelikož z černobílé reprodukce obálky poznáte prd, podívejte se na http://www.redesign.cz/peepshow/, nejenže se seznámíte s hodnotnou prací designérů, ale navíc si můžete zadarmo přečíst pěkných dvanáct Blumfeldových kousků. Dvanáct ze sedmatřiceti. V počtu “povídek” přestřelil Blumfeld 2001, myslím, zdaleka nejvíc. Polovina knížky by určitě stačila. Ale snad se k tomu ještě dostanu. Na uvedené adrese najdete i nějaké to promo a rozhovor s autorem. A abych vás odradil od čtení dalších řádek této recenze: http://www.ipetrov.cz /autor.py - klikněte na Blumfeld 2001 - a dozvíte se úplně vše :) - další rozhovor s autorem, několik recenzí, fotografie ze křtu knihy. Fotografie obzvlášť doporučuju všem slídilům, kteří by rádi věděli, jakže ten tajemný Bé vlastně vypadá, kdo že je ten pán, který se co chvíli ukryje pod jiným pseudonymem; literárním paparazziům. Informovanější borci budou chtít vědět: jak vypadá redaktor a poslední šéfredaktor Vokna, redaktor Živlu…, ale nejsem tu od toho, abych psal o tom, jak se Blumfeld stěhoval na venkov, kolik je mu let a jestli měl něco s ježkem. Nepříjemně dlouhý odstavec končí poznámkou, že pan PetrovTM Pluháček si “svých” (nebo bez uvozovek?) spisovatelů váží a reklamu na jejich výrobky neodbývá. Zaplaťpámbu. Na druhou stranu, proč na zadní straně obálky nacházím blbý propagační text Michala VieweghaTM, to opravdu nevím (a nic proti M. V., ten text je opravdu blbý) - zdá se mi, že je to obyčejná provokace. Ovšem ne provokace obsahem, ale provokace značkou. Aby si příznivec literárních undergroundůTM řekl: A sakra, Vivík©! Co ten tady zase chce… i tady… Ale snad je to upřímná Pluháčkova snaha prodat knihu i neokrajovému publiku. A možná je to upřímná Blumfeldova snaha přilákat čtenáře-konzumenta, použít VieweghaTM jako vějičku, čtenář otvírá knížku očekávaje příjemně bezpohlavní čtení - a zděšen, vylekán zabouchne ji tak prudce, že si v ní skřípne nos. Snad proto je knížka brožovaná. Aby nakladatel nemusel platit odškodné za maření úsilí plastických chirurgů, za nové a nové čenichy.

Už v prvém, poněkud zbytnělém odstavci jsem na to narazil. Povídky v uvozovkách. Mluvme raději o příbězích. Je jich pěkných sedmatřicet a najdete v nich všechny, které dobře znáte z TV, z TV reklamy, z časopisů pro moderní ženy, muže, mládež a humanoidy obecně. Globalizovaní hrdinové. Batman, Picachu, Simpsons, Jackson, Beavis & Butthead, Hitler, kačer McDonald, Cobain, Ripleyová. Jeden vedle druhého. Starý prezident Ron sužovaný Alzheimerem. Všichni ti, kteří dávno přišli o svůj obsah, o svoje příběhy - známe je všichni, některé z nich máme na kroužku u klíčů. Ikony. Typy. Značky. Především značky.

Hitler, Lenin nebo starý Ron samozřejmě dneska patří mezi ikony popu. Díky médiím, která se zaměřila pouze na výrazovou stránku, známe všichni jejich tváře, ale jejich příběhy a myšlenky už spíš jen tušíme. A to jsme ještě vzdělaná generace… Lenin, Mao a Che patří na trička. Adolf patří na trička, která se nosí jen na “soukromé oslavy narozenin spojené s koncerty rockových skupin”. I ideologie jsou zjednodušeny na soubor několika značek, na jednoduché a pochopitelné, na bramborové hranolky řezu 7x7 mm vyrobené z vybraných bělomasých odrůd brambor (např. Russet Burbank, Shepody) - a jako takové pak konzumovány.

Stane se, že některé postavy znát nebudete, ale rozhodně vám budou povědomé. Jsou to jakési personifikace moderních trendů, trendů celosvětových - a hloupých, za všechny snad jmenujme (a citujme) jen příjemnou dívenku Anoru ze šestého příběhu nazvaného “transbiomorfóza (anora)” (s. 31):

“Milý deníčku,

chtěla bych taky vypadat jako koloušek Bambi. Chci mít 70 cm přes prsa. Vlastně nechci žádná prsa. Ženské tělo mě odpuzuje.”

Tedy typ, amalgám; značka. Tvůrčí metoda, kterou je vyrobena celá knížka: postavit se k pop-kultuře čelem. Zničit ji jejími vlastními zbraněmi. Remixovat (konečně celá řada textů má slovo remix nebo mix v podtitulu). Vysamplovat vzorky a dotočit nový doprovod. Společným backgroundem je země značek, Neverland - v něm žijí ikony životem, který je nyní ještě blyštivější! Zprávy o hrdinech přináší agentura&bulvární plátek Flesh&Blood. Jen o málo, ale přeci krvavější a bulvárnější než opravdové Suny, Blesky a Supery.

Sexuální život stars je ještě trochu (nebo i víc) skandálnější a úchylnější, než na jaký jsme (zatím) zvyklí: “(Kurt:) Vibrátory? (Ripleyová:) Tradiční sortiment pomůcek rekreačního sexu… (Kurt:) No a? (Ripleyová:) V jedničce to byl sedmipalcový DONG® - jemný, tělový, v životní velikosti. Rozčilovalo mě to jeho bzučení. Zkusila jsem pětipalcovýho JIMBA®, krátkýho, ale tlustýho jeden a půl palce v kombinaci s čtyřpalcovým latexovým análním stimulátorem ANAL PROBE®. (Kurt:) A ve dvojce? […] (Kurt:) Řekni: A co naturál sex? Takový to normální prcání… (Ripleyová:) ŽÁDNÝ MUŽSKÝ ŠŤÁVY, PLEASE!” (“vetřelec XII”, s. 164-165)

Bohužel jsem se při čtení peep show nedokázal ubránit dojmu, že je toho trochu příliš. Uznávám, že autor si skvěle dokázal osvojit zkratkovitý, úsečný, suchý a popisný styl, že dokáže zvrácenost doby (a člověka té doby) dotáhnout na několika málo stránkách do extrému, leckdy i vtipného - ale nedokážu pochopit, proč to dělá znovu a znovu. Žijeme v pop době. Každý má šanci kdykoli zabít pop. Jenže když to udělá podruhé, potřetí, počtvrté… stane se pop-star, i když se snaží uchránit si obličej, nestat se prodejní značkou. Tahle recyklace je jediná, kterou jsme dokonale zvládli.

Gabriel Pleska

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker