Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


obsah

Průvodce inteligentního laika systémem bývalé psychiatrie

Jan Křesadlo: Průvodce inteligentního laika džunglí současné psychologie a psychiatrie.

Periplum, Olomouc 2001.

Se záměrem napsat osvětovou popularizační psychologicko-psychiatrickou knížku se Jan Křesadlo nijak netajil, hned v jejím úvodu přiznává, že mu nabídka nakladatele Iva Železného přišla víc než vhod, neboť se setkala s jeho dávným přáním. Projekt tedy měl v záhlaví vcelku jasný úmysl, autor ovšem nechtěl vytvořit pouze kompilační kompendium, kterých je na trhu dostatek, ale toužil přijít i s osobitými komentáři a případy z vlastní praxe. Zde je na místě připomenout, že PhDr. Václav Pinkava, CSc., působil dlouhá léta, nejdříve na naší straně železné opony, posléze ve Spojeném království, jako klinický psycholog, tedy jako profesionál, který denně pracuje s lidmi, jejichž duše je tím či jiným způsobem porušena. Základním problémem knihy je bohužel smutný fakt, že zůstala vzhledem k předčasnému úmrtí Jana Křesadla de facto torzem, neboť původní těžiště mělo spočívat v nenapsaném druhém dílu s názvem Průvodce džunglí.

To, co se dostává čtenáři do rukou, není tedy ucelená publikace splňující autorovu intenci, je to pouze první, uvádějící část, která seznamuje laického čtenáře s problematikou duševních poruch. Ve skutečnosti se tedy vůbec nedostalo na to, co se mělo stát základem Křesadlovy knihy, tj. na jeho komentáře psychologa k jednotlivým názorovým směrům, jež vedle sebe někdy pokojně, synchronně, jindy spíše nepřátelsky koexistují a které jsou schopny stejnou věc vysvětlovat naprosto rozdílně. Vlastní psychologie je tedy v knize pomálu, odvážím se dokonce tvrdit, že je v ní daleko více zastoupena klasická somatická (tj. tělesná) medicína.

Ze zamýšleného projektu, jak jej nastiňuje autorův úvod i vlastní titul a také podtitul knihy, se stalo něco jiného - a to zasvěcený průvodce psychiatrickými nemocemi, tak jak jej závazně, byť často pouze popisně klasifikuje Světová zdravotnická organizace. A zde je druhý kámen úrazu. Jan Křesadlo totiž použil jako základní nosnou kostru nikoliv aktuální, zmodernizovaný a v některých pasážích výrazně inovovaný klasifikační systém MKN-l0 (Mezinárodní klasifikace nemocí, l0. revize), ale předcházející, v té době již zastaralý MKN-9. Proč v roce l995 sáhl po obstarožní klasifikační soustavě, která byla tři roky předtím nahrazena (a to celosvětově a povinně) novým systémem, se můžeme dnes již jen dohadovat. Mohla zde hrát roli v jeho věku již pochopitelná averze k novinkám, které nepřímo popírají na prahu senia část proběhlého produktivního života. Je vcelku pochopitelné, že člověk v důchodovém věku nese nelibě každou závažnější změnu pravidel, která zpětně ukazuje, že hodně věcí v minulosti dělal špatně, někdy až směšně špatně. Většina pasáží samozřejmě up-to-date zůstává. Existuje ale několik oblastí, které současná medicína chápe výrazně jinak a dá se říci, že i lépe, přesněji. V prvé řadě jsou to deprese, které dle starého systému jsou zařazeny do oblasti psychóz, tj. do oblasti výrazných a zřetelně ,,vyšinutých” postižení. I neurotická onemocnění se dnes pojímají trochu odlišně, a to včetně terminologie. V neposlední řadě i pojem psychopatie je dnes již vlastně nadávkou, zvláště pak z úst odborníka. Ani zařazení homosexuality do sféry nemocí neodpovídá dnešnímu pohledu na problematiku. Zde se tedy bohužel doktor Pinkava dopouští výrazné stigmatizace.

Ale i v systému staré klasifikace zeje nejméně jeden hiát - a to paradoxně právě velice zajímavý a ve sféře literatury a umění vůbec víc než častý. Přestože se Křesadlo zabývá podrobně i raritními postiženími, jakými jsou například tumory corporis callosi, se kterými se běžný člověk vlastně ani nesetká, ignoruje jev tak závažný a rozšířený, jakým bezesporu je patologický narcismus. Přitom se s více či méně narcistními osobami každý setkává velice často a dějiny umění a vůbec veškeré elitní činnosti jsou plné Narcisů i NARCISů. Z české poezie můžeme směle jmenovat například Vítězslava Nezvala, ze světového malířství Salvadora Dalího jako opravdu klasické učebnicové příklady. Navíc zde absentují další důležité a zároveň i zajímavé a atraktivní okruhy nemocí, jako jsou poruchy příjmu potravy (mentální anorexie a bulimie) a nové, civilizační typy závislostí (workoholismus - závislost na práci, gamblerství - závislost na hracích automatech, shopping - závislost na nakupování aj.).

Zdůraznění těchto výhrad považuji za velice důležité, neboť vlastní text je napsán bravurně, čtivě a zároveň srozumitelně a inteligentní čtenář jím musí být výrazně obohacen. Autor velmi dobře a pregnantně vysvětluje dané pojmy a nebojí se být ve stylové rovině například sarkastický či žoviální, téměř vždy si však udržuje svoji pedagogickou úroveň. I výrazné pikantnosti používá pouze k lepšímu osvětlení složité problematiky, neuchyluje se k samoúčelnému exhibování. V některých pasážích text svým tónem připomíná vysokoškolského přednášejícího, který je evidentně bohorovný, což Křesadlo-beletrista do značné místy byl, umí dobře vyprávět a své posluchače také míní značně pobavit. V knize je hodně pasáží, kde se mu to bezesporu podařilo: “Psychoton dále zvyšuje toleranci na alkohol. Znal jsem chemika, který ho používal při vědecké návštěvě Sovětského svazu, aby vydržel pitky, jichž se sám musel ze společenských důvodů zúčastňovat. Všechny sovětské kolegy dostal pod stůl, a tím si u nich získal větší úctu než svými odbornými znalostmi.”

Je pravda, že není pedagogickým zvykem psát v takovémto duchu skripta, ale Křesadlo samozřejmě žádný sucharský učební text ani běžnou popularizační brožurku vůbec v úmyslu psát neměl, svou parketu si zde našel velice dobře.

Hned na samém začátku se Křesadlo-Pinkava vyrovnává s pojmem, který ho zřejmě iritoval víc než jiné a který nazval “literární a žurnalistickou schizofrenií”. Mínil tím masově rozšířený jev, kdy se termínu schizofrenie zneužívá v beletrii a zejména v médiích k označení jisté ambivalentnosti, podvojnosti, přičemž se skutečnou schizofrenií nemá tento název vůbec nic společného.

Křesadlo ale nešetří nikoho, vlastní řady nevyjímaje. Univerzitní psychiatryni klidně nazve “pseudopsychoanalytickou bábou”, značně kritický je i k jiným lékařům a jako bývalý zkušební objekt má spadeno obzvláště na “výzkumné budulínky”, když se opakovaně zamýšlí nad etikou jejich experimentů s lidmi. Kapitolu o drogách by si měli přečíst všichni nadšení konzumenti alkoholu, tabáku a zejména marihuany, jíž přesvědčivě strhává závoj údajné neškodnosti, v některých médiích (u nás například Reflex) tak masivně proklamované. Autor se nezahaluje do vševědoucího pláště odborníka a dovede být i prostě a jednoduše upřímný, například když asertivně prohlásí, že ,,osobně je mi rozdíl mezi hysterickou neurózou (300.1) a hysterickou psychopatií (301.5) nejasný a pochybuji, že by mi ho někdo dokázal stručně a inteligentně vysvětlit”.

Samozřejmě se dočteme celou řadu pozoruhodných podrobností ,,ostřejšího” kalibru. Jistě není běžně známo, že Jaroslav Vrchlický skonal na lues, v případě jiného klasika, Ladislava Klímy, přichází Křesadlo odvážně s vlastní hypotézou, kdy svérázného outsidera přesvědčivě diagnostikuje jako hebefrenního schizofrenika. Jistou možnou diagnózu zmiňuje i v případě zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda, ale to již ponechám jako malé překvapení pro čtenáře. Jako kosmopolita protřelý světem se Křesadlo pokouší postihnout i duši jednotlivých národů, kdy se nebojí generalizace ani břitkého rýpnutí: ,,Němci jsou na psychopaty přísnější než Angličané, protože u nich musí také každý poskakovat v útvaru, správně levá-pravá. Ale jsou tolerantnější než Češi […].”

Ve své recenzi Křesadlova opusu otištěné v Souvislostech (číslo 2/2002, pod názvem “Přelet nad psychiatrií”) je Alan Kott kritický spíše než k autorovi k redaktorům knihy, po nichž požaduje aktualizující poznámkový aparát aj. Já si naopak dovoluji domnívat se, že práce s recentními prameny má být prvořadou záležitostí autora samotného. Redaktorům lze vytknout snad jenom trošku “děravý” rejstřík, ve kterém chybí například Šavel/svatý Pavel, ale to je vcelku pominutelný detail.

Celkově lze knihu vřele doporučit, a to nejen laikům, ale i odborníkům v pomáhajících profesích, které může zaujmout čtivé podání i jim notoricky známých faktů. Obyčejný čtenář musí mít na paměti, že jednak drží v ruce pouze část zamýšleného celku, jednak že některá tvrzení, a to ani ne ta osobitá autorova, ale spíše ta přejatá, jsou ve třetím tisíciletí již prostě passé. Ale to je časem asi osud všech popularizačních publikací. Dobrá beletrie na rozdíl od vědy nestárne, a tak má spisovatel Jan Křesadlo většinu triumfů - i po své smrti - stále v rukou.

Norbert Holub

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker