Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 2/2007 - Recenze

Film a fotografie jako zbraň

Paul Virilio: Válka a film. Logistika vnímání.

Pavel Mervart, Červený Kostelec 2007. Přeložili Tereza Horáková a Michal Pacvoň..

 11_Recenze.pdf

 

Paulu Viriliovi jsem před časem věnoval téměř nadstandardní pozornost (např. „Virilio – filozofická jednotka rychlosti.“ Kinoikon – Časopis pre vedu o filme a pohyblivom obraze 4, 2000, č. 1, s. 135–146; „Anatomie rychlosti.“ Aluze 7, 2004, č. 2/3, s. 258–261). Díky tomu prodělal můj vztah k jeho dílu několik modifikací v intervalu od pozorného zaujetí při neotřelém a originálním zpracování tématu rychlosti, přes pouhé evidování dalších textů k tomuto tématu až po mírně odměřený vztah k jeho textům, které se zvláště v poslední době stávají spíše literárními výtvory než filozofickými texty, jež by obsahovaly věcné a přesné analýzy a argumentační výpovědi.

Ve Viriliově díle, věnovaném analýzám každodenního i virtuálního světa, lze v pozadí značné části jeho úvah nalézt dvě fundamentální teze, které jsou ve své jednoduchosti provokující: 1) Vše je rychlost. 2) Rychlost ničí skutečnost a nechává ji mizet. Viriliova zaujatost fenoménem rychlosti a jevy s rychlostí v jeho pohledu spjatými působí místy téměř obsesivně. Zdá se, že autor ve svém zaujetí snadno přehlíží paralelní a efektivní zpomalující praktiky, které dokáží hájit a produkovat i regiony pomalosti, jež viriliovské horolátrii nepodléhají (jak nás upomněl Sten Nadolny v románu Objevení pomalosti [Praha, Volvox Globator 1997], věnovaném oslavě méně dynamického vidění světa „pomalejšího“ mořeplavce a průzkumníka severního pólu Johna Franklina). Je již dostatečně známo, že Virilio ve svých esejích představuje obě zmíněné teze v nesčetných mutacích, s využitím atraktivních příkladů, vsazuje je mnohdy do překvapivých souvislostí, využívá pro jejich inscenaci popis atraktivních prostředí a faktů. Základní osy Viriliova rychlostního dvoutezového přesvětlení skutečnosti tvoří analýza několika vzájemně propojovaných a spjatých témat.

A) Rychlostní hardware, jeho statické i dynamické součásti – sem spadají i jeho nejstarší texty, věnované architektuře vojenských bunkrů, mikrologická inventarizace obranných staveb atlantického valu (Bunker archéologie, 1975), statických součástí automobilních vehiklů. Již zde nalezneme úvahy o dynamické topografii militantního zorného pole, v němž splývá v jedno nástroj a zbraň, oko a střela, dále popisy eskalované rychlosti, která je pro Virilia historickým a priori válečnického a současně epistemotechnického dispozitivu, který začíná s perspektivou lovce a končí elektromagnetickým či jakým polem, v němž operují dnešní média a systémy zbraní.

B) Dromologie, dromokracie – Viriliem konstruovaný koncept dromologie se soustřeďuje na zkoumání paralelních fenoménů rychlosti, moci, války, vykořisťování, a to v časovém horizontu od prvních vrhacích zbraní, přes kavalérie, námořní flotily, dělostřelectvo až po užití laserových zbraní. Dromokratická zkoumání popisují vztahy společností k fenoménu rychlosti a především využití vysokých rychlostí ve spojení s destruktivní silou ve prospěch získání, udržení moci nebo kolonizací prostoru. Do této skupiny textů (Metempsychose du passager, 1977; Vitesse et politique, 1977; Esthétique de la Disparition, 1980; La machine de vision, 1988) bych přiřadil i naši knihu Válka a film (Guerre et cinema I, 1984).

C) Vehikly, jejich proměny, vývoj, jejich spojení s transportními revolucemi a jejich podílu na změnách obrazu světa. Virilio postupně popisuje pozoruhodnou vehikulární dějinnou řadu od metabolických vehiklů typu koně, přes lodě, železnice, automobily, letadla až po nejnovější způsoby telepřenosu, teleprézence a kinematické motory či statické audiovizuální vehikly, produkující obrazy světa, včetně zkoumání produkce optických těl, domácí interaktivity, inteligentních domovů, telepřístavů nebo analýz tzv. architektury všeobecného příjezdu, která eliminuje moment fyzického odjezdu, fyzického časoprostorového přemisťování. Zkoumání vehiklů je u Virilia těsně spjato s deskripcí fenoménu tzv. zuřící nehybnosti, při níž člověk strnule přihlíží vysokorychlostnímu dění.

D) Produkce rychlosti, expanze států směrem k ovládnutí zdrojových energií jako latentních zásobáren kombinace maximální ničivé síly a rychlosti a jejich monopolizace ve vojensko-průmyslovém komplexu. Virilio opět zkoumá historický vývoj této dromokratické tendence.

E) Simulace, nehody vidění a mizení – téma, které nalezneme u mnoha kulturních diagnostiků 20. století. Virilio je ovšem dává do souvislosti s fenoménem rychlosti, a tudíž je zpracovává jinak než většina analytiků simulace či virtuálního světa. Ve způsobech využívání rychlostí v moderních společnostech vidí možnost násilného zásahu do lidských práv, rozeznává v ní extrémní násilí, které však není jako extrémní násilí rozeznáváno. Jeho úvahy vedou i k popisu rychlosti jako nesankcionalizovaného násilí. Sem patří i analýzy estetiky či politiky mizení.

F) Dobývání lidského těla – Virilio nazývá snahy o dobytí lidského těla endogenní expanzí. Rychlost byla a je spjata s excentrickou kolonizací geografického prostoru. Využívaly se k tomu špičkové rychlostní technologie. Posledním územím, jež nebylo dosud zcela dobyto, jehož ovládnutí je stejně strategicky důležité jako ovládání zdrojových energií a kde lze získat moc nad člověkem, je lidské tělo. Právě tam se zaměřuje další kolonizační úsilí s využitím nanotechnické miniaturizace, postindustriálního designu, kolonizace orgánů a tkání, díky nimž lze tělo ovládat či synchronizovat s moderními rychlostními a rytmickými požadavky.

Máme-li nyní k dispozici český překlad Viriliova textu Válka a film (Guerre et cinéma I. Logistique de la perception. Paříž 1991; orig. 1984), lze klidně říci, že zde nalezneme umně promíseny všechny uvedené hlavní rychlostní komponenty. Tentokráte však ve variaci, obsahující popis vzniku, vývoje a využívání kinematografických technik v průběhu válečných konfliktů 20. století. Při vší úctě ke starším Viriliovým textům zde autor místy zabrousí až do emotivně laděného, negativně diagnostického povídání bez pečlivé argumentace, které má k pronikavému filozofickému textu daleko. Možná lze vznést hypotetickou obrannou námitku, že se jedná o jiný styl filozofických úvah. Ale to v žádném případě neznamená, že lze z autora (byť francouzsky píšícího) tak snadno sejmout břemeno jasné argumentace, jež je nepostradatelná pro obhájení mnohdy stěží obhajitelných tezí či ukvapených a kategorických závěrů, týkajících se údajné převahy virtuálního světa či logistiky jeho vnímání. Ne zcela po chuti je mi i způsob častých Viriliových volných citací, kdy sice někdy uvede citační uvozovky, ale do závorky přidá již pouze jméno autora výroku.

Originalitu a možná důslednost Virilia při analýze fenoménu virtuální války a především jejích podob a možných důsledků dnes v mém pohledu překračují jiní autoři. Z těch, kteří mi v poslední době prošli očima, mě napadá např. polský spisovatel žánru sci-fi Konrad T. Lewandowski (v povídce s názvem „Noteka 2015“ ze stejnojmenné sbírky povídek, vydaných v roce 2006) nebo již tradiční úvahy S. Lema (např. ve Hvězdných denících II). Zvláště Lewandovski si skvěle pohrává s možností vzájemného klamání protivníků při válečných akcích a promýšlí nejrůznější varianty snah o zjištění/zmatení skutečného stavu věcí, v kombinaci skutečného a simulovaného/virtuálního vojenského útoku či viriliovské logistiky vnímání. Přesto a na rozdíl od těchto myšlenkově značně podnětných knih obsahuje Válka a film přece jen něco, co v jiných dílech takto pohromadě nenajdete – značné množství faktografických údajů: o roli letadel (útočných či pozorovacích) ve válečných akcích, o režisérech válečných propagandistických filmů (dokumentárních i hraných), o inscenacích pro ideologické účely, jména, místa, filmy a odkazy na nejrůznější pozoruhodné propagandistické či obrané směrnice. Z tohoto faktografického pohledu v knize naleznete přehršli informací, díky nimž můžete srovnat propagandistické postupy zdokonalování logistiky vnímání i rozdíly mezi strategickými a politickými interpretacemi válečných/bojo­vých událostí u různých účastníků velkých válečných konfliktů, především v období druhé světové války. Pokud však Virilio přejde k obecnějším úvahám, zdá se, že text ztrácí na důvěryhodnosti. Čtenáře může napadnout, zda Virilio nevybírá faktografické události právě s ohledem na již předem hotový teoretický „rychlostní“ rámec. Přesto Virilio dokáže čtenáři díky kumulaci nezvyklých faktů nadhodit otázky, které znepokojujíce vzbuzují zvídavost.

Na první pohled  by se mohlo zdát, že knihu Válka a film nehodnotím  právě s použitím superlativního slovníku. Nezřídka se však stalo, že když mi někdo nějakou knihu pohanil (což je v tomto případě silné slovo, Virilia-dromologa řadím k autorům značně intelektuálně podnětným), paranoidně jsem jej podezíral, že si knihu pečlivě přečetl, že jej zaujala, že dotyčný některé myšlenky zařadí do svého intelektuálního rezervoáru, využije je a usiluje tím o získání komparativní výhody plynoucí z toho, že ostatní, díky úmyslně negativnímu doporučení či pohanění, nebudou knihu číst. Stále jsem přesvědčen, že čtenáři jsou nedůvěřiví a mé mínění si srovnají se svým přesvědčením na základě vlastní četby Války a filmu. Knihu bych doporučil už jen kvůli dobovým fotografiím, schématům letových fází pro optimální fotografické pokrytí vojenských objektů a množství mnohdy překvapujících faktografických údajů.

 

Radim Brázda


 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker