Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 2/2008 - Recenze

Lyrický rytmus

Pavel Jiráček: O spojení zvuku a smyslu ve verši.

Brno, Host 2007.

 10_recenze.pdf

 

Kniha Pavla Jiráčka se řadí do proudu tzv. kognitivní poetiky. Český čtenář má tak poprvé možnost seznámit se s tímto relativně mladým přístupem k výzkumu verše, který je v celosvětovém měřítku zastoupen zejména pracemi izraelského versologa Reuvena Tsura. Na počátku Jiráčkova uvažování o verši stojí Kristevino vydělení symbolična (arbitrární označované) a sémiotična, které je spojeno s artikulujícím tělem. Na tomto základě pak autor důsledně odlišuje význam sémantický (segmentální rovina) od významu subsémantického (suprasegmentální rovina), který je pro něho vlastním nositelem lyrického rytmu a jehož konstituci sleduje na všech úrovních jazyka pomocí rozsáhlých psychosémantických výzkumů. Takové významy jsou chápány jako „metafory, kterými žijeme“ (Lakoff – Johnson) jednotlivých elementů fonačního proudu, přičemž jsou stavěny do analogie k Patočkovým třem dimenzím celku situace (objektivní dimenze: domov / cizota, subjektivní dimenze: světlo / tma, časová dimenze: aktivita / pasivita).

Za přínos publikace považuji popis „náladového zabarvení“ českých fonémů, který navazuje na pozdní Jakobsonovy práce a psychosémantickým výzkumem ověřuje konotační kvality akustických a artikulačních vlastností českých vokálů a konsonantů. Například hláska [u] se tak v objektivní dimenzi jakožto vysoký vokál interpretovaný pomocí metafory „neznámé je nahoře“ spojuje s pólem cizosti, v subjektivní dimenzi se na základě difúznosti spojuje s pólem temnosti a v časové dimenzi na základě neúzkosti s pólem pasivity.

Důsledné lpění na vzájemné nezávislosti sémantického a subsémantického významu však vede ke značně zjednodušujícímu pohledu na vyšší roviny, u nichž vstupuje do hry kromě potenciální „metaforičnosti, kterou žijeme“ i intertextová zakotvenost. Velice problematická je tak interpretace sémantiky českých meter, kde autor dospívá k tezi, že trochejský a jambický spád je možné „metaforicky hodnotit jako rychlejší a civilnější (sic!), než je frekvenčně zpomalený trojdobý daktylský spád“ (s. 57). Toto tvrzení je ovšem zcela protichůdné způsobu užívání daných rozměrů v české verzifikaci. Nepovažuji ostatně za nejlepší nápad opírat se při výzkumu metrického verše o Červenkovu monografii o verši volném.

Nepříliš přesvědčivě působí i kvality přisuzované jednotlivým slabičným typům. Přímo nešťastná je pak konkrétní demonstrace těchto kvalit na Vinařického verších z proslulé sbírky Varyto a lyra: „Verše této básně (například ,Máj sady, háje na ráje mění. Jaro páše ty čáry.‘) ukazují, jakou zvláštní, sémanticky prázdnou a vyumělkovanou podobu dostává lyrický verš, v jehož lineárním tvaru je na úrovni slabik povolena pouze detenzivně polarizovaná horizontální prostorová orientace (otevřená slabika s dlouhým vokálem, otevřená slabika s krátkým vokálem)“ (s. 58) – ve skutečnosti nejsou zakázány zavřené slabiky, ale konsonantické skupiny. Uvádím pro srovnání Březinův verš „A růže, jako vůní víry šumící,/ se rozpěnily […]“ (Země vítězů), kde není výskyt otevřených slabik řízen normou, ale jeví se jako ryze náhodný. Tento verš, který by jistě ani Jiráček nespojoval s „kvalitami“ Varyta a lyry, ukazuje, že ona „prázdnota“ a „vyumělkovanost“ není pouze otázkou fonačního proudu, ale spočívá spíše v důsledku jeho normovanosti: ve značném zúžení lexika a determinaci syntaxe.

Jako samoúčelný konstrukt pak působí závěrečná charakteristika lyrického rytmu jako útvaru spojujícího jednotlivé elementy ve „fraktálně soběpodobné dimenzi“. Nejsa přírodovědcem, nemůžu posoudit adekvátnost této výpůjčky z fraktální geometrie. Faktem ale je, že vztah mezi jednotlivými prvky lyrického rytmu nevysvětluje ani v nejmenším.

Nejslabším článkem knihy je však naprostá nesystematičnost výkladu. Pasáže, mnohdy přesahující rozsah jednoho odstavce, se v textu bez zjevného důvodu neustále opakují. Zmiňoval jsem přínosnost popisu „náladového zabarvení“ českých fonémů. Nemyslím si ale, že bylo třeba dvoustránkový popis „objektivní dimenze“ českých vokálů (s. 40–41) o padesát stran dále doslovně zopakovat (s. 92–93). Pro čtenáře, který by snad byl na pochybách, nemá­ li v rukou vadný výtisk, připojuje autor v závěrečné poznámce „vysvětlení“: „[M]é myšlení se pohybuje v soustředných kruzích, často se opakuje a vrací.“ (s. 285) Orientaci v textu stěžuje navíc terminologická přetíženost a přehršel citací, které jsou z větší části vskutku nadbytečné (celá sedmá kapitola je dvacetistránkovým kompendiem poznatků české, ruské a německé metriky první poloviny dvacátého století a postrádá jakýkoliv zjevnější vztah ke kontextu). Kniha tak působí dojmem koláže výpisků z četby a vlastních roztržitých poznámek.

Kognitivní poetika dnes představuje spolu s různými proudy generativní metriky velkou výzvu pro českou versologii. Nemyslím si ale, že by Lyrický rytmus Pavla Jiráčka nějak výrazněji přispěl k jejímu prosazení. Obávám se, že je tomu spíš naopak.

 

Petr Plecháč


 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker