Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 2/2008 - Archivalie (úvod)

Počátky české literární kritiky a Josef Krasoslav Chmelenský

Petr Hora

 14_archivalie_uvod_chmelensky.pdf

První s ohledem na koncepci novočeský metakritický text „Slovo o kritice“ Josefa Krasoslava Chmelenského vystihuje stav české obrozenské vědy i obecnou společenskou atmosféru doby svého vzniku, třicátých let 19. století. Proces českého obrození pevně, bez důraznějších projevů nevole, svíraly metternichovské pořádky. Svou energii plně soustředil k účinnému šíření literární teorie a naplňování základních cílů kulturního a literárního programu Josefa Jungmanna. Právě v době, kdy syn hudebně talentovaného učitele z jihočeského Bavorova Chmelenský (1800–1839), spolužák F. L. Čelakovského a J. V. Kamarýta z českobudějovického piaristického gymnázia (1813–1818), studoval v Praze filozofii a práva (1818–1825) a připravoval se cílevědomě na soudcovskou kariéru, měly už Jungmannovy vědecké a organizační aktivity v početně omezeném českém vědeckém světě rozhodující vliv. Nepochybně tomu pomohly dekrety z let 1816 a 1818, navracející, byť neochotně, výuku českého jazyka zpět do systému vyučovacích předmětů, a Jungmannova připravenost, pohotovost, iniciativa, osobní příklad i nezanedbatelný vliv na vlasteneckou veřejnost. Doba solitérů typu Josefa Dobrovského byla ta tam. Do budoucna sice právě v jeho případě přetrvávala úcta a nefalšovaný respekt k jeho vědecké autoritě a renomé ve světě, avšak příslušníci nastupující generace obrozenských elit, přicházející z jiného prostředí a stmelení jinými historickými zkušenostmi, hlásili se k Jungmannovi. Byl jim po všech stránkách bližší a jako by právě pro ně formuloval cíle vlasteneckého programu a definoval prostředky k jeho dosažení, včetně těch uměleckých.

Právě Jungmannovi žáci, obdivovatelé a stoupenci jeho programu získávali názorovou převahu v nepočetném společenství vlasteneckých elit a redigovali ve dvacátých letech 19. století vlivné české časopisy (Čechoslav, Zora, Vesna, Časopis Českého muzeum). Aktivně rozvíjeli na jejich stránkách přírodovědné i humanitní vědy v národním jazyce a recenzní činností, zaměřenou na soudobé české písemnictví, pokládali základy literární kritice. V téže době nastupoval svou dráhu básníka, literárního kritika a autora odborných studií z dějin manského práva i Josef Krasoslav Chmelenský.

Mezi základní postuláty jungmannovského programu náležel aktivní vztah k dědictví vysokých ideálů klasických vzorů a snaha vést českou literaturu vzhůru k úrovni soudobých literatur evropských. Kult klasiků a nadšení pro časomíru byly vlastní spojnicí mezi Jungmannem, jungmannovskou školou a Chmelenským. „Od r. 1795,“ píše Jungmann v Historii, „největší částka básníků držela se navrženého Dobrovským dle příkladu Němcův přízvuku, ne však bez odporu časoměry o své věčné právo se zasazující, o jejímž konečném vítězství alespoň ve verších k zpívání ustanovených, ač vznesli se kdy k mocné výsosti naše básnictví, pochybovati nelze.“1 Proto také Chmelenský choval nelíčený obdiv k Počátkům (1818) a k estetické nauce Františka Palackého, v níž se jako kritik našel, z níž celoživotně vydatně čerpal a v jejíchž hranicích se od začátku až do konce pohyboval. A naopak: ze strany Palackého požíval naprosté důvěry, neboť, řečeno slovem Vyskočilovým, „Palacký dobrým právem důvěřoval jeho poučenosti i básnické vloze a dopřával mu jako redaktor Muzejníka úplné volnosti v kritické rubrice časopisu, který v třicátých letech byl autoritou a představoval mínění oficiální“.2 Osobní zaujetí hudbou a dramatem způsobilo, že představu o estetických zásadách Chmelenského nejsnáze a pravděpodobně nejuceleněji lze získat z jeho mnohaleté systematické recenzní a kritické praxe. Jungmannovský požadavek vysoké umělecké náročnosti a orientace k vrcholným dílům evropských literatur formuloval např. v postoji k dramatickému dílu Williama Shakespeara (1836), ústícím ve volání po českém Shakespearovi. V tomtéž duchu se Chmelenský angažoval v dobových zápasech o historický román: shodně s F. L. Čelakovským a V. K. Klicperou a později i dalšími literáty včetně F. Palackého probojovával historický román walterscottovského typu. Toto Chmelenského pochopení pro zájmy publika bývá často předmětem kritických výhrad. Téměř tak často jako jeho upřímný obdiv k talentu Máchovu, ale zásadní odmítnutí Máje, vyplývající ze srážky hlasatele a strážce programových norem s poezií, jež jim nejen vzdorovala, ale zrovna je od základu popírala. Nebýt kritiky Máchova Máje, snad by se jméno Josefa Krasoslava Chmelenského z dějin české literatury potichu vytratilo. Jeho básnické dílo poměrně rychle zapadlo, opery s jeho librety se postupem času vytratily z repertoárů divadel; zůstala však ona důkladná kritika Máchovy básnické skladby. Chmelenský, přistupující k literárnímu dílu v duchu estetických kritérií Františka Palackého, si byl velmi dobře vědom Máchova nevšedního talentu, a proto nehrotil svou kritiku osobně, nýbrž proti veškerému romantickému idealismu. „Nechtež té strašné módní romantiky české mysli nepřirozené, uduste magické světlo pronikající páry z bařin,“ vyzývá „Slovo“.

Většina dosavadních badatelů zabývajících se dějinami české literární kritiky či osobou Josefa Krasoslava Chmelenského – za všechna buďtež uvedena jména Emila Axmana, Miloslava Hýska, Arna Nováka, Vladimíra Štěpánka – se shoduje v otázce jeho příslušnosti k jungmannovcům, třebaže ne vždy bez výhrad k praktické aplikaci zásad jejich programu. Především Štěpánek akcentuje zjevnou a průběžně častokrát opakovanou nedůslednost kritické praxe Chmelenského, požadujícího sice náročný kurz literárního vývoje, horujícího pro kult klasiků a látkovou i tvárnou původnost děl atd., ale projevujícího značnou toleranci vůči nenáročné literatuře a průměrným, ba i podprůměrným divadelním představením. Ostře tak polemizuje s jedním ze závěrů Hýskových, na jehož obranu je třeba uvést, že Štěpánkův útok patrně nebere v úvahu tak důležité dobové atributy, jakými byla např. cenzurní bdělost metternichovských úřadů a hlavně reálná obecnější situace národního jazyka a literatury či vyspělost tehdejšího pražského českého publika. Zdá se až nepochopitelné, že Štěpánek odmítá Chmelenského porozumění pro vtip a komično jako kritéria úspěšnosti divadelních her a jeho toleranci k Janu Nepomuku Štěpánkovi. Tomu Štěpánkovi, který v kritické chvíli Stavovského divadla na začátku roku 1824, tou dobou jediné pražské scény prezentující české divadelní kusy (od roku 1812), společně s hercem Polavským a basistou Kainzem zabránil jeho zavření a nadto se na dalších deset let stal garantem uvádění českých představení. J. N. Štěpánek měl nezpochybnitelné zásluhy o českou operu, která svou kvalitou a v důsledku toho i zájmem obecenstva překonávala německou. V tomto ohledu se ze strany Chmelenského skutečně setkával s podporou. Naopak jako ředitel českých činoherních představení byl Chmelenským (a nejen jím) častěji vystavován kritice.

„Slovo o kritice“ Josefa Krasoslava Chmelenského obsahuje jednak obecné teze, směřující k poučeným, nezávislým a co nejobjektivnějším soudům o literatuře, jednak se dotýká konkrétních jevů, při jejichž explikaci upadá do pouhého mentorování a propagace strnulých norem. Jeho kritické dílo, včetně zakladatelského „Slova o kritice“ nepřináší hodnoty kognitivní, ale hlavně formální, jež je posunulo mezi výchozí texty rodící se literární disciplíny.


Prameny a literatura:

 

Chmelenský, Josef, „Slovo o kritice“, Časopis Českého muzeum 11, 1837, č. 3, s. 263–279.

Literatura česká devatenáctého století I–III, Praha, Jan Laichter.

Hýsek, Miloslav, Literární besedy, Praha, František Topič 1940.

Macura, Vladimír, Znamení zrodu. České národní obrození jako kulturní typ, Jinočany, H &  H 1995 (2., rozšířené vydání).

Novák, J. V. – Novák, Arne, Přehledné dějiny literatury české, Praha, R. Promberger, 1936–1938.

Vodička, Felix, Počátky krásné prózy novočeské. Příspěvek k literárním dějinám doby Jungmannovy, Praha, Melantrich 1948.

Týž, Cesty a cíle obrozenské literatury, Praha, Československý spisovatel 1958.

Štěpánek, Vladimír, „Josef Krasoslav Chmelenský (K počátkům naší literární kritiky)“, in: František Buriánek (ed.), Z dějin české literární kritiky, Praha, NPL 1965, s. 9–83.

Vyskočil, Albert, Básník. Studie máchovské otázky, Praha, Melantrich 1936.



Poznámky:



1 Josef Jungmann, Historie literatury české, Praha, České muzeum 1849 (2. vydání), s. 360.

2 Albert Vyskočil, Básník. Studie máchovské otázky, Praha, Melantrich 1936, s. 78.

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker