Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 3/2008 - Studie

Tajný život

Milan Děžinský

 01_poezie_dezinsky.pdf

 

Bdění

 

Světlo je k upotřebení.

Syčí lampy, když natékají.

Svíjí se zimou mokrý hadr.

Mé slepené geny v teple spí.

Někde s vystrčenou hrudí

Frankfurtem bloudí Schopenhauer.

Chladem jak kolejnice

smrskává se svět.

Miluji noční bdění,

kdy je slyšet trouchnivění

stropních trámů a to,

jak v přízračné hloubce

se hroutí mořský hřbet.



Gondwana

 

Rozmístění nábytku je souhvězdí.

Cibule sprostě ze tmy vyplazuje šlahoun.

Česnek mutuje tajně jako vesmír.

Bledé hlízy. Pootevřenými dveřmi

derou se jejich naběhlá pohlaví.

Předvádějí je jako skvost.

Z jednoho kouta do druhého

jak přechod mezi kontinenty

přes úzkou šíji klíčí,

nevědí, čemu chtějí být stále blíž,

jako by je něco hnalo,

vzdušný proud nebo ztřeštěnost.



Halleyova kometa

 

Neprobíhá žádná revoluce,

jen se odněkud hrabe

naše záhadná budoucnost.

Vynoří se z archeologie stínů

a klepe si do rytmu.

Přes zeď slyším, jak stará paní

vítá skřípot dveří.

Dívá se do ulice

jak do teleskopu,

ale vidí jen cizí záda.

Ví, co ji nečeká, ale netuší,

co ji čeká.

Až bude prolétat Halleyova

kometa, vyderu se z půdy,

změním se v listí,

bude poletovat zlatý pyl,

budu natahovat větve,

abych ji uviděl.



Jaro

 

Zkřehlé včely na květech,

pootevřených jak odchlípnuté nehty.

Pyl líně lne.

Choroš práší jarním vlhkem

jak zapařená mouka.

V krabaté kůře se líhne pozorný

obličej Theodora Roethka.

Vzduch voní jako paměť.

Ponrava pod sandálem

hloubí skulinu jak černou díru

v paralelním vesmíru. Její průsvitný

vnitřek se třese třaskavou budoucností ledku.

Minulost našla svou průrvu

a vlhce klouže vpřed, ale svět jásá.

Těsně před polednem

radlice vykloubí z hlíny vlhkou krysí lebku.



Jsem

 

Vrtoch příčin a následků

nás dopustil přebývat v příznivém osudu,

s nímž nezbývá než nesouhlasit

a hovivě ho trpět. Ten úchvat, že užitečnost

té nejjasnější hvězdy je prkotina

oproti třeba i váhavě lezoucímu zárodku

myšlenky. Jako by se klubal mikrob,

který má ve svém pukajícím jádru

kromě moci hubit i lepkavě přitažlivý hlen.

 

A tak tu sedím v chuchvalci své vzpomínky

obklopen valencí přítomnosti a jsem

jakoby jen tím, že jsem.

Víc nic. Zadržuji příkrov tepla z plátna,

jímž jsem obalen.

Tak vyděšen tím, že jsem. Jako kost,

jíž je dáno poznání, že je víc než kost –

že s sebou vleče příběh vápna.



Krásné bdění

 

Světlo se rozkládá sladce jak mršina

a barvy na sebe žárlí. Ta krása

vytažená z pekla země

jako by přišla o dětství.

A říkám si, čím jsem starší,

není snad to všechno jen krásné bdění,

z něhož se probudíme do rozpačitého snu,

jako když se ti zkroutí zničehonic ruka,

která nese k strži úst vinnou sklenku,

dolitou opatrně až po okraj?

Jako saranče, duhově se proměňující

z nemohoucích stádií

až k všežravé síle náletu,

vchází do nás jiná, studená bytost.



Listopad

 

Takový obraz skomírání

vyžaduje aktivní zapojení.

Mé chryzantémy rozkvetlé do sněhu

jak barva poraněné zvěře.

Volná chvíle mezi jednotkami

času vyplněná trouchnivěním.

Matematická krása mrazu.

Struktury se organizují,

i když mezi nimi vládne řevnivost

o kontext kritického dokazování.

Nekonečné prodírání blátem.

Švestka koncem listopadu

voní psím granulátem.

Také sedíme a sledujeme sýkory v krmítku,

pijeme horký čaj, oslavu jistoty,

že přišel známý soumrak.

Kdo by nemiloval šedé nedělní odpoledne;

jsme už tak daleko od té scény s liškou,

co kolem dálnice vlekla svou poraněnou páteř

jako uloupenou kořist.



Mostní kámen

 

Jsem kámen v rohu stavby,

vší silou tlačím půlky mezi další kameny

a čelo vrásním.

Nic víc na práci nemám.

My všichni

jsme společenství kavek na bidle

pod jednou taktovkou.

Jsem černý jak litina

a na bradě mě olizuje mech.

Jsem čedič, co před zhroucením

drží most.

Škodolibost mnou skrytě cloumá,

zda přiznat,

že dřímá ve mně tekutost.



Nepokoj

 

Těší se podzim svou malou úrodou,

když dáví vlhký, měkký hmyz.

Růžová pára se vznáší nad vodou

a nutí tě přijít blíž

 

a zastavit se,

 

jako tu v ztuhlé vášni stojí vážka,

opřená tělem o větev

nastavujíc hruď letícím nažkám,

nepokojným jako krev.



Nora

 

Začíná září,

co přes krk přejede liščím ohonem,

sedíš zády k otevřeným dveřím,

ke dveřím do dlouhých chodeb

prázdného domu,

ty chodby pokračují dál a mění se v les

s podzemní norou, v níž se může dít cokoliv,

a úzkost sípá právě tím lesem,

těmi chodbami

až od té nory,

v níž se může dít cokoliv…



Ořech

 

Mám na mysli metaforu,

velkou jako život

a složitou jako svět,

když ráno z mé dózy s müsli

neohrabaně lovím vzácný

lískový ořech,

zahrabává se až na dno.

Já obezřetný lovec

ho přese všechno naleznu.

To úsilí je obdařeno slastí.

Ale najednou:

mám spoustu müsli

bez ořechů.



Vypalování trávy

 

Mí blízcí vypalují trávu.

Děti netečně cucají hluchavkové květy.

Ta sladkost prosycuje květnový den.

Hoří rákosí. Kosí ptáče s křikem

popolétá před psem.

Hmyz taje jak horké sněhové vločky.

Ještěrka je zkroucený, rezavý drát.

Bříza nad ohněm vlaje a práší

jak opřený smeták.

Ježek utíká, na hřbetě spečený strup

černých bodlin. Díváme se do ohně,

jakoby znovu přítomni

stvoření světa.

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker