Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 1/2009 - Recenze

Jessenius a podzim renesance

Tomáš Nejeschleba: Jan Jessenius v kontextu renesanční filosofie.

Praha, Vyšehrad 2008.

 09_recenze.pdf

 

Jan Jesenský-Jessenius (1565–1621) je dnes znám především jako lékař, který provedl v Praze slavnou veřejnou pitvu, a jako jeden z čelních představitelů českého stavovského poznání. Mnohem méně známé je však Jesseniovo filozofické a vědecké dílo. Vzhledem k tomu, že Jessenius nepatří mezi přelomové osobnosti v dějinách filozofie a medicíny, vyvolávalo jeho dílo bohužel jen malý zájem historiků. O to cennější je monografie Jan Jessenius v kontextu renesanční filosofie, jejímž autorem je přední český znalec renesančního myšlení, Tomáš Nejeschleba. Už samotný titul napovídá, že v knize nejde zdaleka jen o Jessenia. Nejeschleba také hned na začátku knihy uvádí, že Jessenius je dnes zajímavý kvůli tomu, že svým životem i dílem stojí na rozhraní mezi renesancí a raným novověkem. Proto lze filozofické a vědecké názory tohoto slavného lékaře pojmout jako klíč k pochopení myšlenkového světa přelomu 16. a 17. století, kdy se utvářely základy moderního evropského myšlení. Kniha tedy sice pojednává primárně o Jesseniovi, ale jeho dílo slouží Nejeschlebovi především jako podnět k širšímu přehledu dobového myšlení: „[P]rávě myšlenkové pozadí přechodu renesance a novověku je vlastním tématem této práce“ (s. 20).

Nejeschleba chápe Jesseniovo dílo jako výslednici nejrůznějších filozofických a kulturních vlivů a ve své práci se snaží postihnout právě ty vlivy, které ovlivňovaly Jesseniovy filozofické, medicínské i politické názory. Ve své knize tedy olomoucký badatel víceméně chronologicky představuje hlavní Jeseniovy spisy, jejichž rozboru vždy předchází výklad filozofického i sociokulturního kontextu, v němž dané dílo vznikalo.

První část knihy se týká Jesseniových raných studií v Německu. Jejím ústředním tématem je Jesenského první práce, která pojednává o nesmrtelnosti duše. Pro Nejeschlebu je to příležitost, aby skicovitě načrtl podobu univerzitní filozofie v protestantském Německu a především Melanchtonův vliv na protestantských univerzitách. Dále v této části nabízí zdařilý přehled dějin filozofického problému nesmrtelnosti duše a zasvěceně seznamuje čtenáře s různými renesančními variantami řešení tohoto problému. Na základě těchto kontextuálních skic pak Nejeschleba vysvětluje původ, účel a smysl Jeseniova lipského pojednání o nesmrtelnosti duše.

Ve druhé části se mění místo i téma. Nejeschleba zde popisuje další významnou etapu v Jesseniově životě, kterou představuje studium medicíny v Padově. Kapitola tedy opět začíná líčením poměrů na padovské univerzitě a náčrtem hlavních znaků specifické podoby aristotelismu, který se v renesanční době rozvinul právě v Padově. Nejeschleba se zvláště soustředí na metodologii vědy, kterou představili slavní padovští učitelé Piccolomini a Zabarella. I v tomto případě slouží výklad o padovském aristotelismu jako úvod k analýze Jesseniova spisu O božské a lidské filosofii, jímž zakončil svá padovská studia.

Ve třetí části Nejeschlebovy knihy se spolu s Jesseniem vracíme do Německa a ocitáme se na univerzitě ve Wittenberku, kde Jessenius působil v letech 1594–1602 jako profesor anatomie a chirurgie a kde také zastával funkce děkana a rektora. Z literárního hlediska to bylo asi nejplodnější období Jesseniovo, a proto mu Nejeschleba oprávněně věnuje značnou pozornost. Jesseniovi se v Německu podařilo získat postavení zejména díky spisu Zoroaster, který věnoval sasko-výmarskému vévodovi. Nadšený vévoda pak Jessenia učinil svým lékařem a také mimořádným profesorem chirurgie na wittenberské univerzitě. Spis Zoroaster není podle Nejeschleby originální dílo, ale spíše výtah z díla slavného představitele italské přírodní filozofie Franceska Patriziho. Proto také Nejeschleba v této kapitole podává poměrně obsáhlý nástin přírodní filozofie tohoto původem chorvatského myslitele. Patrizi ovlivnil Jesenia také svým zájmem o hermetismus a to je pro Nejeschlebu opět příležitost k tomu, aby představil zdroje a motivy renesančního hermetismu i důvody pro hledání prisca sapientia.

Čtvrtá část monografie pojednává o Jesseniově medicíně, přesněji řečeno o přírodněfilozofických předpokladech renesanční medicíny. I v tomto případě Nejeschleba přistupuje k Jeseniovým dílům teprve po výkladu, v němž představuje některé filozofické aspekty dobové medicíny a různé názorové proudy v tehdejší anatomii. V této souvislosti se také Nejeschleba podrobně věnuje renesančnímu pojetí sympatie a antipatie, které opět představuje s nevšední erudicí.

V páté části se Nejeschleba zabývá dalším oborem, který byl pro renesanční medicínu důležitý – astrologií. Zvláště poukazuje na to, jak výrazně ovlivnil Jessenia jeho slavný host, dánský astronom Tycho Brahe. Nejeschleba dále upozorňuje na to, že renesanční lékaři se rovněž intenzivně zabývali metodologickými otázkami, a proto představuje aristotelsko-scholastickou metodologii vědy a její proměny u Jessenia.

Krátká, šestá část se zabývá pražským obdobím Jesseniova života a také jeho posledními spisy, které se týkaly sociální a politické filozofie. Nejeschleba opět zkoumá podněty a vlivy, které spoluutvářely obsah Jesseniových politických prací. Zvláště upozorňuje na vliv Savonarolův a na podněty převzaté od francouzských monarchomachů, tj. kalvinistických myslitelů, kteří chtěli omezit moc panovníka.

Text monografie je doplněn, jak je u „černé řady“ nakladatelství Vyšehrad zvykem, textovou přílohou, která obsahuje reprezentativní výbor z Jeseniových spisů. České překlady pořídil Nejeschleba spolu s Janem Janouškem. Výbor zahrnuje kromě Jeseniova pojednání o sympatiích a jiných kratších textů také čtenářsky vděčný Průběh pražské pitvy. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná moderní edice Jeseniových děl, nabízí se jen otázka, zdali nebylo možné doprovodit český překlad latinským originálem (podobně jako je tomu kupříkladu v Bonaventurově Breviloquiu).

Nejeschlebova práce o Jesseniovi odráží současné metodické trendy v zahraniční historiografii vědy. Například bylo již dávno opuštěno rozlišování demarkační hranice mezi pokrokovými poznatky a pověrou, které vedlo k tomu, že historikové se zpravidla soustředili jen na „pokrokovou“ část díla nějakého autora a zbytek pomíjeli jako předsudky „poplatné době“. Nejeschleba opakovaně dává najevo, že takové anachronistické přenášení dnešních ideálů vědeckosti do minulosti odmítá, a bez jakýchkoli rozpaků hovoří o astrologii nebo magii jako běžné součásti dobového diskurzu. Dále Nejeschlebova práce odpovídá zahraničnímu výzkumu i ve specifickém chápání biografického přístupu. Podle tohoto pojetí neslouží biografie k oslavnému opěvování nějaké historické osobnosti, ale stává se prostředkem, jak uchopit dobový diskurz. Zvláště v rámci žánru, kterému se v anglosaském prostředí říká intelektuální biografie, se leckdy pozornost badatelů soustředí na nějakého „průměrného“ myslitele, který ve svých pracích vyjadřoval obecně přijímané ideály a myšlenky, aniž by sám byl příliš inovativní. Právě neoriginalita a receptivní charakter takového myšlení totiž poskytují dobré východisko pro uchopení filozofického nebo vědeckého diskurzu určité doby. Tento přístup zvolil i Nejeschleba. Nesdílí národoveckou manýru, která je někdy vlastní historikům „malých národů“ a která se projevuje tak, že v díle místního, polozapomenutného učence se hledají nespravedlivě přehlížená předznamenání moderních objevů. Tak se má totiž zpravidla potvrdit, že i „malý národ“ by přispěl k pokroku lidstva nebýt nespravedlivého opomíjení jeho géniů. Nejeschleba bez okolků a národoveckých sentimentů prohlašuje, že Jessenius byl neoriginální myslitel, který „ve svých spisech spíše reprodukoval myšlenky jiných, aniž by je svébytně a samostatně rozvíjel“. Případným obhájcům národní hrdosti Nejeschleba na téže straně sděluje: „Zjištění, že Jesseniova filosofie není ani originální, ani systematická, ani jako celek konzistentní, nemusí být vůbec skličující […] to, že Jesenius nepatřil mezi filosofické velikány, není pro historika filosofie, který se jím zabývá, nutně nevýhoda. Na jeho postavě lze totiž uchopit, jak vypadalo filosofické prostředí v době, v níž žil, jaké bylo její filosofické niveau“ (s. 22).

Výsledek takového přístupu je nanejvýš zdařilý. Nejeschlebova kniha, která by na první pohled mohla vzbuzovat dojem oslavné biografie zneuznaného velikána, nabízí obsáhlý a erudovaný přehled klíčových témat renesanční filozofie. Přitom je třeba zvláště upozornit na to, že takový přehled musel být výsledkem dlouholetého studia, neboť popisuje celou řadu často i značně disparátních jevů renesačního myšlení, které se shodou okolností protly právě v Jeseniově díle. Nejeschleba však čtenáře seznamuje se Zabarellovou metodologií, hermetismem i myšlením monarchomachů s erudicí, která si zaslouží obdiv a uznání. Nejde jen o Nejeschlebovy znalosti pramenů, ale také o jeho obeznámenost se sekundární literaturou. Zvláště pro české prostředí, v němž existuje jen málo prací o renesanční filozofii, je podstatné, že Nejeschleba pracoval s novou sekundární literaturou a jeho práce odráží velmi dobře stav zahraničního bádání. Z poznámkového aparátu je ostatně zjevné, že se drží současných „hvězd“ renesančního bádání (S. Kusukawa, M. Mulsow, N. Siraisi aj.). Ale přitom neopomíjí ani koryfeje oboru (P. O. Kristeller, C. Schmitt, E. Garin aj.).

To, co se Nejeschlebovi příliš nezdařilo, je postihnutí vztahu mezi renesančním a raně novověkým myšlením, ačkoliv to mělo být jedno z hlavních témat práce. Nejeschlebova práce víceméně podává přehled o pozdně renesanční filozofii, ale o jejím vztahu k nastupujícímu novověku se mnoho nedozvíme. Na několika místech se Nejeschleba jen stručně zmiňuje o tom, že padovský aristotelismus zformoval základy moderní vědy (s. 51, srov. 69, 203). Tuto teorii představil J. R. Randall v článku z roku 1940 a dnes je již beznadějně zastaralá. Už proto, že teorií vzniku novověké vědy jsou asi dvě desítky. Ale především proto, že monokauzální výklady redukující vznik novověké vědy na působení jediného faktoru jsou podle novějších výzkumů silně nepřesvědčivé. Kromě této zmínky ovšem v Nejeschlebově knize zcela schází výklad, který by vysvětloval, proč byla v první polovině 17. století renesanční filozofie nahrazena zcela novým typem uvažování. Co například způsobilo ztrátu přesvědčivosti hermetismu a nauky o sympatiích? Proč byl renesanční vitalismus nahrazen novověkým mechanicismem? Nejeschlebův text na ty otázky neodpovídá a místo toho se plně soustředí na výklad myšlení pozdní renesance; přitom však občas nabývá na poněkud samoúčelné popisnosti, tzn. že nevede k žádným závěrům.

Taková výhrada ovšem nic nemění na tom, že Nejeschlebova práce je výjimečně zdařilým počinem. Díky jeho knize má český čtenář konečně k dispozici relativně ucelený a erudovaný výklad témat, která se dosud v naší filozofické literatuře probírala jen zřídka. Knihu proto nelze chápat jen jako monografii o jednom českém mysliteli. Jedná se také o erudovaný úvod do renesančního myšlení.


Daniel Špelda


 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker