Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 2/2009 - Recenze

Ucho sociální kritiky

Marek Hrubec a kol.: Sociální kritika v éře globalizace. Odstraňování sociálně­ ekonomických nerovností a konfliktů.

Praha, Filosofia 2008.

 08_recenze.pdf

 

Do knihy Sociální kritika v éře globalizace jsem se poprvé začetl ve vlaku na trati Brno – Oslavany. Trať se v Moravských Bránicích odklání od tahu na Znojmo, mění se v trať zcela lokální a v Oslavanech končí. Cílem cesty byl zámek v Oslavanech, respektive Zámecký pivovar, umístěný v areálu zámku. Říkám to proto, že jsem v rámci ryze lokální aktivity četl knihu o podobách sociální kritiky v globálních poměrech. Pohled na ještě přehlédnutelné a sledovatelné sociální problémy, fenomény a kauzální řetězce na úrovni mikroregionu, regionální trati a malého pivovaru, mohl dodat rozletu sociální kritiky operující v globálním rozpětí všední rozměry a mohl by dodávat jistou zemitou protiváhu. Současně jsem si uvědomil, že určitých věcí a důsledků některých změn si i na dobře známé regionální trati a v téměř domáckém pivovaru všimnu až po opakovaných jízdách, návštěvách, pozorováních a ochutnávkách a že důvody některých změn nemusejí být ty, které se nabízejí jako první a téměř evidentní.

Uvedená intelektuální oscilace mi pomohla formulovat otázky, které mohou být příkladem korektivů globálně rozepjaté sociální kritiky, která se soustředí především na sledování nerovností a nespravedlností, spjatých s globálními ekonomickými změnami. Otázky jsou pouze korektivní, zpřesňující pomůcky. Nemají zpochybnit oprávněnost kritického uvažování o globálních trendech a jejich sociálně ekonomických externalitách, natož pak kritiku globálních trendů z pohledu těch, kteří byli globalizací v různých podobách marginalizováni nebo nesou její důsledky. Jaké jsou?

Otázky „železniční“: Mohou neduhy regionální trati pohnout cestujícího ke kritice problematiky celosvětové železniční sítě? Je možné předpokládat, že evidované regionální neduhy by byly důsledkem globálního trendu změn v železniční dopravě v Austrálii či v Evropě? Může analýza celosvětové železniční sítě a trendů v železniční dopravě ovlivnit stanovisko a podmínky provozovatele lokální trati Moravské Bránice – Oslavany? Je spravedlivé uvažovat s ohledem na globální trend ve vývoji železnic o zrušení lokální trati a donucení cestujících, aby jezdili autobusem (pomiňme, že při návratu z pivovaru uvítáte při hodinové cestě zpět prostý fakt, že je ve vagonu WC) a byli tak jako zákazníci a příznivci železnice marginalizováni?

Otázky „pivovarské“: Mohou globalizační trendy ve světovém pivovarnictví ještě více marginalizovat sociální podmínky tří zaměstnanců malého pivovaru? Jak se mohou tři zaměstnanci Zámeckého pivovaru bránit nepříznivým sociálním dopadům monopolních výhod nadnárodních pivovarských společností? Dopadá dravá činnost expandujících velkých pivovarů, vyrábějících ne příliš lahodné pivo, na prosperitu malých pivovarů a rázovitost chuti piva v mikroregionech? Může být snaha o chuťovou kultivaci spotřebitelů kvalitního piva Zámeckého pivovaru prostředkem kritiky negativních sociálních dopadů, spojených s monopolním postavením nadnárodních pivovarnických skupin? Mohou nadnárodní pivovarské monopoly marginalizovat regionální či místní pivovary? Je spravedlivé, aby malé pivovary platily jinou spotřební daň než výrobci vína, kteří žádnou spotřební daň neplatí a ještě mohou inkasovat dotace? Je udržitelné a spravedlivé rozdílné zatížení pivovarníků a vinařů spotřební daní např. v prostoru EU, když pro zrušení nutnosti placení spotřební daně by stačilo pouhé přejmenování piva na „sladové víno“?

Je zřejmé, že se zde jedná pouze o prototyp vyjasňujících otázek, které se pokoušejí naznačit problematičnost sociální kritiky (ta se může týkat bezpočtu sociálních segmentů a současně z nich vycházet), která se pokouší dohlédnout, kriticky myslet globálně i jednat s globální intencí.

Otázky současně naznačují problematičnost a úskalí sociální kritiky, která míří za přehlédnutelné hranice vesnice, mikroregionu, méně přehlédnutelný prostor státu a téměř nepřehlédnutelný sociální prostor kontinentů nebo směrem opačným. Naznačují rovněž existenci napětí mezi globální integrací a národní suverenitou. Problematičnost spočívá v tom, že předmět sociální kritiky může v případě globálních rozměrů zmizet ze zorného pole a ne každý dokáže nazírat globální společenství z pohledu extraterrestricky umístěných kritických satelitů. Současně existuje nebezpečí malého rozlišení, kterému mohou některé pozemské sociální pohyby uniknout nebo mohou být považovány za jevy, u nichž se díky vzdálenému pohledu chybně identifikovala příčina. Pokud by existovala optimální podoba sociální kritiky v éře globalizace, pak by pravděpodobně dokázala spojit jediným obloukem sociální jevy spjaté se Zámeckým pivovarem v Oslavanech i s nadnárodními pivovarskými giganty. Otázkou je, zda je takový pohled možný, k čemu by byly využitelné závěry získané z úvah s takovým rozpětím a zda by případné úpravy sociálních sfér a sociálních segmentů v globálním rozměru byly realizovatelné.

Sborník Sociální kritika v éře globalizace natáčí tento problém do ještě trochu jiného postavení. Všímá si těch konstelací, které umožňují profitovat především z globálních ekonomických změn, jež probíhají na úkor skupin, které jsou v souvislosti s těmito změnami marginalizovány a odsouvány na okraj společnosti. Pokouší se čtenáře přesvědčit, že tento pohled je možný, potřebný a nezbytný. Některým autorům se to daří znázornit přesvědčivě, jiným méně. Důvod může být 1) sociální kritika je v souvislosti s globálními efekty snazší, protože její aktéři se pohybují ve velkých formátech a vidí velké souvislosti – pak ale mohou snadno klást nadměrné požadavky nebo produkovat nerealistické projekty 2) sociální kritika je v souvislosti s globálními efekty obtížnější, protože události malých formátů se mají přesvědčivě spojit s globálními trendy.

Většina textů se nějak dotýká podob střetů mezi globální podobou světového řádu a národních zájmů, národním soupeřením a transnacionálním kapitalismem, střetů mezi pokusy o globální spravedlnost a pokusy o ukotvení alespoň zdání národní spravedlnosti. V některých případech lze chápat sociální kritiku globálních poměrů jako analogii kritiky národních konfliktů. Přidáním globální sféry však bohužel získáme další konfliktní sféru navíc.

Víme, co je problém, a zdá se, že odlišnosti jsou jen ve způsobech řešení nebo v korektnosti a identifikaci problému, odlišení skutečných a zdánlivých příčin. Ve sborníku mi mezi autory chybí snad jediné stanovisko. Stanovisko, které by nějak bralo v potaz i epistemologický problém: je poznatelná jednoznačná souvislost mezi globálními trendy a lokálními externalitami globalizace? Nedošlo by k marginalizaci např. některých sociálních skupin bez jakékoli vazby na globální efekty, např. pouze v intencích vývoje, přežití či dožití národních států?

Editor sborníku Marek Hrubec shromáždil úctyhodný počet ještě úctyhodnějších badatelů z celého světa, kteří se dle svých specializací a schopností pokoušejí vyrovnat s výše popsaným problémem odstraňování sociálně­ ekonomických nerovností a konfliktů v éře globalizace. Slovo „odstraňování“ v zastřešujícím názvu by mohlo být chápáno i jako rys pozitivní utopie, hypotetický pokus o odstranění něčeho konstitutivního pro sociální i ekonomickou sféru. Při bližším ohledání některých textů však prosvítá realističtější skepse (Horyna, Keller) vůči některým projektům na odstranění nerovnosti (snad i jako důsledek uvědomění si variant výše zmíněného epistemologického problému) a příklon k první části názvu „sociální kritika“.

Ve sborníku, který již nese v Edici filosofie a sociální vědy pořadové číslo 30, se projevuje to, co bychom v parafrázi na výrok německého filozofa Petera Sloterdijka mohli nazval filozofické „ucho pro naléhavé“. Sloterdijk popisuje v knize Eurotaoismus (Suhrkamp, Frankfurt a.M. 1989) posun od etiky principiálního k étosu naléhavého (jedna z kapitol nese tento název).

Sborník textů pak můžeme chápat jako pokus o postupné a naléhavé odnímání a zmenšování odporu vůči naléhavosti procesů, probíhajících ve světě. Sloterdijk popisuje možnosti zvýšení propustnosti individuí vůči ještě nevyřčeným imperativům nebezpečí, nikoli bezpečné zabetonování se v dosavadním vidění světa, v němž bychom čelili s jasným názorem a svědomím dosud neviděným problémům. Proto by mělo být kritériem sociální kritiky (u Sloterdijka politiky) naslouchání nebezpečí, které by přitom nebylo pouhým kosmetickým důvodem pro získání nové formy důvěryhodnosti. Sociální kritika v globálních poměrech by pak v tom nejoptimističtějším pohledu mohla chápat nebezpečí jako moment nového utváření svědomí. Takového svědomí, které by bylo ve funkci sociální kritiky uchem pro to, co je naléhavé. A zdá se, že naléhavých fenoménů je více než dost. Jedním z těch „nepřeslechnutelných“ je odklon pravidel mezinárodního soužití od dlouhodobě vytvářených principů politické demokracie, který nemá daleko k etablování nedemokratického, oligarchického a v posledku nesvobodného uspořádání založeného na vykořisťování, nerovnosti a nespravedlnosti.

Uvedená varianta sociální kritiky by v ideálním případě nenaslouchala pouze vlastním, nezpochybnitelným zásadám, nebyla by pouhým krycím jménem pro neprostupnost svědomí a odvoláním se na skálopevná hodnotová přesvědčení a uspokojení politických nositelů svědomí. Sociální kritika by si před tím, než něco vůbec poví, nechávala něco říkat. Byla by (a znovu dodávám, v ideálním případě) myšlená jako ucho pro sociální a ekonomické nerovnosti v éře globalizace. Pro takové sociálně kritické naslouchání je vhodný mírný odstup od uši ohlušující mobilizace s děsivými počty mrtvých, hladovějících, nemocných či prchajících. Odstup je vhodný proto, že účinná sociální kritika nechce uváděnými počty omračovat, ale případně je rozvážně použít jako médium naléhavosti. Sociální kritik by se mohl stát médiem a uchem pro to, co je nevyhnutelné, naléhavé a nezbytné. O co jiného však může jít v sociální kritice v éře globalizace? Dočtete se ve zmiňovaném sborníku. A není to právě relaxační a moudře konejšivá četba před návštěvou malebného pivovaru.

 

Radim Brázda


 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker