Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 3/2009 - Poezie

A do třetice pleskot vět
Výběr básní z let 2005–2007

Ladislav Jurkovič

 01_poezie_jurkovic.pdf

 

Nádraží večer

 

Vlaky připravené k odjezdu

Signály času den co den

Červená čepice zažehne hvězdu

Stejnou poklicí kastrůlek přiklopen

 

V kastrůlku pečeně z jednorožce

Bájného tvora z pohádek

Karkulka nejde k lesu – pase ovce

U trůnu šašek čeká na potlesk

 

Kdepak je pan král tlustý pantáta

Není to ten co na píšťalku píská?

Aniž ví co měsíční je sonáta

A průvodčímu že se stýská

 

 

Rody

(Nad hrobkou v Lysé nad Labem)

 

Jedné hrobce v Lysé

říkají domácí

Srbský hrob

Srbská se jim zdají

jména Tomislav a Mirjana

(třebaže Tomislav

byl chorvatský král)

 

Můj syn téhož jména

je v Srbském hrobě pochován

Leč více než o manželčině otci

Černohorci Vasiliji

věděl o Odkolcích z Újezdce

splynuvších jednou větví rodu

se staviteli a důlními inženýry

prostého jména Sládeček

co hrobku zaplatili

do konce trvání hřbitova

 

Hrobka v Lysé

přijme rovněž tělo synovy matky

jak to již teď

hlásá její křestní jméno

na náhrobku z kamene

 

A uložen do Srbského hrobu

na české půdě

budu i já

 

Buď pochválen ten

jehož uctíme nejvíce

když jeho jméno nevyslovíme

 

 

V tramvaji

 

Omylem

vzal jsem si na cestu knihu

kterou jsem již přečetl

Rozuměj první díl té

z níž jsem nečetl druhý

A tak nezbývá

než myslet na třetí –

ten ještě nikdo nenapsal

 

 

Mluvte

(Naučení katů)

 

Ujměte se jazyka

Než vám ho odříznem

Neboť potom se jazyka

Chopíme my

A řeknem vám

O čem máte mlčet

S hubou plnou krve

 

A tak se ujmete

Svého jazyka

Své řeči

Svého přiznání

Svého ano

O vaší vině

 

Vaše řeč

Budiž jenom ano ano

Na slovo ne

Máme právo jenom my

 

 

Židovský hřbitov v Brně 2005

(Poučení pro děti a mládež)

 

I

 

Pole mrtvých

Řady náhrobků

Z různých druhů kamene

Nápisy

Hebrejské německé české

Jména

Třeba Fischer jinde Rybář

 

Pole mrtvých

Po roce 1945

Málo osévané

Židé odešli

Jinam

 

Pole mrtvých

Jeden z posledních pohřbených

Kantor Neufeld

 

 

II

 

Nebojte se děti

Z čerstvého hrobu

Na židovském hřbitově

Nevyskočí

Milion Židů

Jako čertíků z krabičky

 

Neboť těla stovek mrtvých

Jejichž jména

Jsou zaznamenána na náhrobcích

Zde ani nejsou pohřbena

 

Živé je odvezli kamsi

Namačkané jako sardinky

V krabičkách vagonů

 

Prý do pohádek

Napsal někdo

A druhý konstatoval

Že jedna z těch pohádek

Byla opera Polská krev

 

 

III

 

Jméno jednoho

Je Vrah

Jméno zabitého

Neznáme

 

Jméno druhého

Mělo být spasitel

Jméno třetího

Je vandal

Židovský hřbitov noci

Hlídají Psi

 

 

HH

 

Co dalo Německo lidstvu?

Kromě jiného

Heinricha Heina

A Heinricha Himmlera

 

 

M ě s í c e

(Karlu Tomanovi a Petru Hruškovi)

 

Leden

 

A už se dní

od zory k setmění

V noci tma

na bílo mrzne

Bílá a černá hra

V duši kůži I v krzně

 

Únor

 

Úmor úhor

Úkradkem malé krácení

A má to jméno

Pěna Dní

Pěna již vítr sfoukne

že marně sbíráš na věno

 

Březen

 

Do Březolup nejezdi

příteli nejdražší

Jaro co vůně přináší

tam ještě nedosáhne

Jinde však lupá proutí

A taky srdce i moudí

 

Duben

 

Co zbude ze zimy

poryvy větru odnášejí

Ale ta tíž než země rozpučí

jívami olšemi buky i duby

A taky rýmy jež básník mág i příručí

koktavě vypouští z huby

 

Květen

 

V neúctě k květnu

asi se setnu

rozepnu u vesty

poslední knoflíček

Leč vesty nejsou k mání

Popelka u cesty neztrácí střevíček

 

Červen

 

Co praví přísloví?

Slunce den rozední

až kohout zakokrhá

Leč každý ví že ten času pán

Otvírá chřtán když v noci bije druhá

Večerní červánky zas mizí až noc už sní

 

Červenec

 

Červ ví co dělá

když navrtává díru

do letního soudku

v němž slunce na pecny zadělává

těsto z mouky bílků a žloutků

A kuchtíka pálí ruce i hlava

 

Srpen

 

Nevím proč myslíš

zrovna na srpnový vítr

Snad proto že fouká ze strnišť

a sám myší král do pasti se chytl

když opouštěl svou říš

již podzim lehkým dechem vysklil

 

Září

 

V září si nechám zahrát nokturno

modré a teplé jak ohňů dým

spředený ze zbytků léta

Pastevci koz zas stáda poženou

až kamsi k propastem a jeskyním

kde prý je konec světa

 

Říjen

 

Magie vah:

rameno tíže rameno lehkosti

Co vše může být na vahách

co vše se zbarví a opadává

v říjnových říjích

v říjnových zápasech i hrách

 

Listopad

 

Z dvanácti jeden

je plačtivý pln pádů mlžných par

Leč právě on bronzy západů

rozdává ve vinobraní snů

To k poctě básníka

jenž křtěn byl Otakar

 

Prosinec

 

Po listopadu

zas propast roku

otvírá se k pádu

To chřtán času

prosí o oběť

Návratnou V řádu

 


Měsíce a dny

 

Měsíce

To je vlastně

Pojmenovávání času

Podobně

Značkujeme dny

Od toho

Co je po neděli

Až po ten

Kdy se nedělá

 

Leč pro mnohé

Je svátkem

Šabat

Den očekávání

Nepojmenovatelného

 

A uprostřed

Je středa

Jako by vyznačovala

Plynutí

Po ose

Do budoucna

I zpět

 

 

Hřbitov v Lysé nad Labem

 

Nápisy na hrobech

Hned na začátku vlevo

Tě u zdi chytí

RODINA LAPEŠOVA

A dál STOLEJDA STOLEJDOVÁ

STOLEJDOVI

NOVÁK Josef i NOVÁKOVÁ Marie

CUC CUCOVÁ CUCOVI

 

Kdo vypoví

Kolik bolu skryto

Je v hrobech

Za hroby

Leč hlavně

Za životy

Spočívajícími teď

Ve věčném

Prach jsi

V prach se obrátíš

 

Ta jména

Trčí jak vykřičníky

Můžeš se však ptát

Třeba který kněz pochovával

Muže jménem KAPLAN

 

A mezi desítkami jmen

Prof. Dr. Bedřich HROZNÝ

Který rozluštil

Jednu z abeced dějin

 

 

Skryté dějiny

(O. B.)

 

V Tajemných dálkách

Hle Svítání na západě

To Větry od pólů

Stavitelům chrámů

Ruce spínají

K lásce

 

 

Před rozedněním

(Otokaru Březinovi)

 

Chvíle před rozedněním

Tehdy když stíny noci

Přestupují do stínů dne

A stejně tak

Zrod světla

Vidíš na oknech

Na záclonách

I na stěnách pokoje

 

Hle mizení tmy

Příchod světla

Říkáš s básníkem básníků

 

Je to prosté

Každý den stejné

A přece jiné

Neboť

Kromě počasí

Roční doby

Záleží na tom

Jak se tma a světlo

Střídají v těle a duši

 

 

Po pastvinách

 

Být pod střechou

To neznamená jenom

Ukrýt se před deštěm

Neboť střecha

Stejně jako strom

Dává též stín

A hledět přes střechy

Je dle lidové moudrosti

Být na světle

 

Do světla nad střechami

Mohou pohlížet

I poslední beránci bytí

Ti kteří nemají stáj

A pastýři se psy

Ženou je z místa na místo

Vždy tam

Kde lze najít trochu trávy

Vodu

Včetně té

Co stéká ze stromů

Anebo střech

Vodu jež jednou mrtvá

Jindy živá

Pramení

 

 

Dokola

(Mirjaně)

 

Tak tady žijem každý v své ulitě

Já u ní A ona u mě na bytě

Co bylo neodpouští

Já nemám co odpouštět

Tak vidím já ji Ona mne

A tak nás vidí svět

 

Ráno otvíráme okna

Večer zatahujem rolety

Jíst Spát Nemilovat

I to je úděl

Točí se točí kolo rulety

 

 

Tres faciunt collegium

(Pijácká)

 

I řekl jeden:

Básník by měl znát květomluvu

tou slova básní sama

řadí se v pravém pruhu

z levého prchají jak pára nad horama

 

Druhý pak pravil poučen:

Vždyť nejsou slova pravá ani levá

je jenom pevný řeči kmen

jak jedno víno je a jedna réva

 

Najisto víme též

co řekl třetí – vína znalec:

Je v šachu dáma kůň a věž

a na ruce zas prsteník a palec

 

Nakonec shodli se tři braši

vína popili z různých sudů

To jakby jedli vtipnou kaši

a rádi zřekli se svých pravd i bludů

 

 

Kdysi a dnes

(Těm dvěma)

 

Někdy básník Skácel

připomínal vlka

Jen místo slechů

sklopených vzad

(jak vlk připraven skočit

kousat a trhat)

míval vztyčené obočí

 

Podobně naježen

vždy a všude

coby „atlet ducha“

(jeho úsloví)

chodil po Brně

Oleg Sus

 

Ale už je to

pěkných pár let

Neboť oba

odešli jinam

Jeden do stepi

která u Vnorov

teprve bude

Druhý kamsi k Donu

odkud přišel

jeho otec

 

A jestli se jednou

v onom dávnu

co nikoli již bylo

leč teprve bude

objeví nějaká

podobná obočí

dej Bože

aby stáda literárních zeber

a ovcí ani černých ani bílých

i fen se struky

nafouklými pýchou

z nichž však nezkane ani kapka

prchala před nimi

větším tryskem

než kdysi bájných

jedenáct bílých koní

 

 

Jaro 2007

(Oldřichu Mikuláškovi,

autorovi sbírky Tráva se raduje)

 

A tak si kladu otázku

Zdalipak blížící se nálet chroustů

Vyvolá ve větvích

Něco co podobá se

Svíravému hryzání v útrobách

Nedomykavosti srdečních chlopní

Více však zlekaná nežli větve

Tráva se ani nekrčí

Zalita sluncem a suchem

Pořádně nevzrostla

A její zbytky

Stopové prvky jara

Vzpomínají na básníka

Který se s trávou

Z trávy radoval

 

 

Ze starších dějin českých

 

Dějiny bez legend

to bývá jenom sčítání mrtvol

na bojištích

A taky beček piva

vypitých

vítěznými voji

V jejich křiku

ve výparech

z ožralých

hrdel i mozků

rodí se legendy

 

Legendy potom

přehlušují onen řev

který jako by nadýmal

roviny i kopce bojišť

a zahlcoval

úzkostné úpění

raněných na obou stranách

 

Možná takto

zrodila se legenda

o svatém Václavu

který bojovat odmítl

 

Ladislav Jurkovič (vlastním jménem Ladislav Soldán, 1938), literární historik a kritik, básník, autor sbírek Ještě naposled…(s podtitulem Básnický deník z let 1998–1999, Brno – Žilina 1999), Bydliště slov (s podtitulem Echolálie – krajinomalby – vyznání 1998–2001, Gloria, Rosice u Brna 2003), Písmeny proti zdi (Knihař, Brno 2005) a dosud nevydané sbírky A do třetice pleskot vět, ze které pochází tento výbor.

 

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker