Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 1/2010 - Próza

Ithaka po deseti letech

Saša Skenderija

 01_poezie_skenderija.pdf

 

Podivíni

 

Tajemní a nedostupní ve svých temnotách,

dětinsky rozmařilí a něžní,

když si píšeme

nebo mluvíme o někom z nás,

kdo tu zrovna není.

S některými jsem vyrůstal,

jiné, které jsem poznal už jako dospělé,

jsem neomylně našel v jejich albech

na školních skupinových fotografiích.

Vždycky byli takoví.

Pamatují si každý detail z toho, co jsem jim kdy o sobě řekl,

někdy i to, co jsem zamlčel.

Tak mi pokaždé někdo z nich připomene

důležité věci o mně samotném,

když jdu ke dnu nebo se vznáším příliš vysoko

ve svém bezvýznamném existenciálním deliriu.

Někteří z nich už téměř odepsali sebe

i mě: hroutili se a vrůstali do vlastního šílenství

stahujíce mě za sebou,

jako magnet přitahuje ocelovou šponu.

Podivíni,

které mám rád,

rozesetí po polednících

ve svých propastech,

mezi obludami normálnosti.

 

 

Tekuté krystaly

 

Naprázdno běžící videokamera,

ode zdi ke zdi, z tváře na tvář

mezi tebou a mnou

mezi nimi a námi –

svět je pestrý a bezbolestný.

 

Když tě pozoruji,

rozléváš se mým vědomím

jako polarizovanými mělčinami

L(iquid) C(rystal) D(isplaye).

Bezbolestně tě zmenšuji a vracím zpět,

zaostřuji a rozmazávám –

dokud mě něčím nepřinutíš

začít nahrávat:

nějakou dlouho odkládanou myšlenkou,

neklidným loupáním prstů,

nějakým drobným smutkem.

 

Znám tě dobře,

jsme spolu už dlouho.

 

Mám rád tu jiskru těkající ve tvých očích,

ten překvapivý záblesk sebe sama

v tvé řeči,

ten odraz tvé přítomnosti

v mých myšlenkách – moment,

v němž se rozhodneš vnímat,

kdy vím,
že víš, že vím.


A ty víš,

že já vím,

že víš.

 

 

Nemovitosti

 

Z otevřených oken mého města

se do ulic sypával

cinkot příborů

 

Dozvuk malých rodinných dramat

skrytých za krajkovými záclonami

dětský křik

zprávy z televize

 

Někdy jen čalouněné ticho

dlouhých nedělních odpolední

 

Ta okna jsou teď zavřená

zvuky se vytratily už je neslyším

staly se z nich nemovitosti

 

Přijímám je lhostejně

jako ozdobený vánoční stromek

jako kandovanou třešni v koktejlu

 

Do rozměklého asfaltu jiných měst

ze mě spadly

okovy poezie a bezdomovectví

 

Sklouzly tiše

na tlusté koberce mých pokojů

do žhavého písku mořských pláží

do tekutého cukru jejího klínu

do umělého prašanu

rodinných fotografií

 

Jizvy pomalu mizí

pod vrstvami tuku

 

 

Mys Dobré naděje

 

Slíbil jsem Zelkidě

Že jí přivezu báseň

Z konce světa

Z mysu Dobré naděje

I když sama

Si o to neřekla

 

Bohužel

Když jednou člověk napíše

Pár básní

Dobrých básní

Potom jen tak pro nic za nic nepíše

Ani neslibuje

 

Letěl jsem z Johannesburgu

Do Kapského města

Mužatka na vedlejším sedadle

Mi položila otázku

V jakémže vlastně jazyce je kniha

Kterou čtu

V BOSENŠTINĚ

Vyrazil jsem ze sebe

Aha řekla

A bylo jí to trapné

 

Bosňáky máme i tady

V Jihoafrické republice řekla

Já vím

Ale radši mi povězte, kolik kilometrů je

Z Johannesburgu do Kapského města? Asi 1400

Aha

Jako z Atlanty do New Yorku

Řekl jsem

 

Kniha, kterou jsem četl

Byla od Amira B.

Bosňana

Který na rozdíl ode mě zůstal

A svému otci sám postavil

Náhrobní kámen

A napsal o tom báseň

A jakou báseň!

Nikdy jsem se s ním nesetkal

Ale můj kamarád Adin ho navedl

Aby mi podepsal dvě knihy

A poslal je

Po Fatimě

Do Ameriky

Jednu podepsal Drahému příteli

Druhou S úctou

Dostatečný důvod k tomu

Abych vzal jeho knihy

Na konec světa

(Mimochodem, nikdy jsem neměl

Většího přítele

Než Adina

Kromě Zelkidy

A možná

Tény)

 

Letadlo přistálo v Kapském městě

Za soumraku

Nejúchvatnější podívaná

Jakou jsem kdy zažil

Snad jedině přistání v Riu

Lze s tímhle srovnávat

A to jen díky Cendrarsovi

Ale kdo ví

Ani to není až tak docela nemožné

Teď, když už jsem přistál na konci světa

 

Ubytovali mě v bývalém vězení

Pro bývalé bankovní lupiče

Hotelový pokoj byl trochu těsný

Ale pohodlně zařízený

Pootevřené okno, každou chvíli bouřka

Krátce klid a zase bouře

Nechal jsem běžet televizi

Protože jsem se děsil samoty

V  temnotě vězeňské cely

Na konci světa:

Soft-core porno na šestém kanálu

 

Po nějaké době jsem se probudil a televizi vypnul

„Vyrazil jsem do světa zotavit

Tělo zmatené hrůzou ze zániku

Ale hned v prvním šeru mě opustila odvaha“

A tehdy jsem si vzpomněl

Že se mi Semezdin neozval

Od té doby, co jsem ho požádal

O zvací dopis pro Ténu

Jménem Hlasu Ameriky

 

Je to divné

 

Zřejmě existuje jistý bod

Na životní mapě každého z nás

Kterého když dosáhneme

Všechny další cesty se stávají návratem

A tehdy se každou mílí

Stále víc vzdalujeme svým spolucestujícím

A jsme blíž a blíž

Těm, co zůstali doma

 

Ráno

V autobusu

Nám turistický průvodce vyprávěl

O tom, jak První plavba

Ve skutečnosti skončila nezdarem

A jak se Bartolomeo Díaz vrátil zničený a zoufalý

Aby králi vypověděl o Bouřlivém mysu

Na konci světa

Za nímž není nic

Jen běsnící moře

A zlověstné útesy ukryté v mlhách

Ostřejší než levantské šavle

 

Později král tento detail

V lodním deníku změnil

A mořeplavce zahrnul bohatstvím a slávou

Protože

Zkroušená vlast naléhavě potřebovala

Místa dobré naděje

Nové obzory

Slova útěchy

A povzbuzení

 

(září 2003)

 

 

Horror caféi (Starbucks)

 

K čemu to všechno vede? K ničemu,

shodli jsme se mlčky hezká baristka a já:

vytvořila v mém kapučínu dokonalý mléčný květ

a zvěčnila si ho digitálním fotoaparátem.

 

Potom jsme tiše pozorovali,

jak se její mandala v šálku

zoufale utápí pod cukrovou lavinou

a mizí v husté pěně,

dokud má lžička zkázu nedokončila.

 

Vybavil jsem si,

že Jung v mandale spatřoval

projev nevědomého „já“.

 

A Aristoteles tvrdil, že prázdnota ve snaze zaplnit se

nezadržitelně pohlcuje všechno kolem sebe.

 

Mario Praz pojmem horror vacui označoval dusnou atmosféru

a přeplácanost viktoriánského interiéru.

 

A tak dále.

 

K čemu to všechno vedlo?

 

Asi k ničemu –

shodl jsem se mlčky s hezkou baristkou

ve spěchu, abych unikl dříve,

než nás šamanské prsty okolo posedávajících laptopistů

uvrhnou do prázdnoty svých monitorů
a životů.

 

 

Traktát o nostalgii

 

Nostalgie, ten hořkosladký stesk po sobě samém, po zašlých, vysněných, přerušených nebo zameškaných událostech, místech, pocitech a nadějích, které jsou jakoby stále někde tady, na dosah ruky, a které nám, jakmile po nich ruce vztáhneme, mizí jako duha v minulosti i budoucnosti.

Nostalgie je entropie duše, její nepoužitelná esence tvořená přebujelou obrazotvorností a vzpomínkami. To ostatní jsou instinkty a informace uschované či založené ve skladištích paměti, které se čas od času aktivují za účelem řešení každodenních životních situací na nezadržitelné pouti k věčnému zapomnění.

Nostalgie není jen touhou po návratu, jak se obvykle míní, po „starých dobrých časech“, místech, okolnostech, nadějích, snech. Nezahrnuje jen ztracené, vysněné či zmeškané ráje, ale také sedliny pekelných zkušeností. Nostalgie je toužebné přání, aby se prožité a tušené převtělily do věčnosti přítomného okamžiku a zapustily kořeny do sypkého písku budoucnosti. Není pouze lidským steskem po ráji, ať už ztraceném, či neexistujícím, ale především po intenzitě, smyslu a ryzosti samotného aktu života. Nostalgie je touha po věčnosti tady a teď.

Často chybně ztotožňovaná s melancholií, liší se nostalgie jedním zvláštním rysem, tím zášlehem smutku v očích skutečně nostalgických lidí. Ale nostalgie je touha a neživí se, na rozdíl od melancholie, rezignací a zatrpklostí. Ona je zdrojem osudové tvořivosti a bezbožné víry v to, že se nic neděje nenávratně a zbytečně.

Na rozdíl od ostatních vášní a tužeb, neusiluje nostalgie o vlastní naplnění, ale o vlastní pokračování. Smyslová touha, dychtění po věčném životě, po moci, slávě, pohodlí, dobrodružství, jistotě, touha po štěstí, svobodě, spravedlnosti, vlastnění, pravdě – to všechno řídí lidský život od jednoho bodu k druhému v prostoru a čase. Jediným účelem nostalgie je neustálá seberegenerace. V mládí hledí k budoucnosti, k očekávanému, v dospělosti a ve stáří se upíná k přítomnosti a minulosti, ke zmeškanému a uplynulému. Mládí tedy končí ve chvíli, kdy stesk po promeškaném převládne nad touhou po vysněném. Stáří přichází, když se nostalgie mění ve stesk po dávno zašlém. Tak se stává, že některá místa, tváře a události z mladických vzpomínek, od jejichž všednosti jsme kdysi prchali do světů fantazie a pohádkových nadějí, se v pozdějším věku jeví mnohem pohádkověji a neskutečněji, než naše tehdejší sny a představy. Tento algoritmus nostalgie můžeme často pozorovat v literatuře, v dílech mladých, zralých, a „starých“ autorů.

Láska a umění se rodí z nostalgie, z touhy po vydatnosti, smyslu a čistotě života, na cestě k věčnému zapomnění a lhostejnosti. Láska a umění pocházejí z lidské touhy po vzkříšení prožitého s tušeným ve věčnosti přítomného okamžiku a přání podělit se o to s ostatními. Proto je nostalgie podstatou každé opravdové lásky a každého opravdového uměleckého hnutí.
Toto je traktát o tušených, přervaných nebo zmeškaných láskách, svědectví o nostalgických milencích, jejichž láska se nikdy nenaplnila v čase a prostoru, ale trvá dál v nekonečnosti jejich i naší víry v to, že se nic, ale vůbec nic, neděje nenávratně a zbytečně.

 

 

Ithaka po deseti letech

 

Stále však mysli na Ithaku.

Je tvůj souzený cíl.
Konstantin Kavafis: Ithaka (1911)

 

 

Kromě těch, co zmizeli cestou

a těch, kteří stále hledají,

jsme ji, dříve či později, všichni našli.

 

Někteří z nás museli projít půl světa,

jiní na ni narazili během cesty.

Některým se na konci zjevila sama,

aniž by kdy překročili práh domova.

 

A záleží vůbec ještě na tom,

jestli nás až sem dovedl osud,

nebo náhoda?

Odsud nás může dostat

snad jedině zázrak.

 

(v Ithace, leden 2010)

 

 

Z bosenštiny a angličtiny přeložil Jaroslav Šulc.


Saša Skenderija se narodil roku 1968 v jugoslávském, resp. bosenském Vitezu. Studoval na Univerzitě v Sarajevu a Univerzitě Karlově. V současné době působí v Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK a jako technologický koordinátor v Law Library (Cornell University, Ithaca). Od konce osmdesátých let minulého století publikoval pět básnických sbírek v bosenštině: Golo O (1987), Ništa nije kao na filmu (1993), Praški fraktali (1998), Kako naslikati žar-pticu (1999), Zašto je patuljak morao biti ustrijeljen (2005). Jeho poezie se objevila v bosenských, chorvatských, českých a anglických antologiích.

 

 

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker
</