Aluze 1/2010 - Recenze

Jaroslav Chobot – pozdní faun české poezie

Jaroslav Chobot: Modelové porno-lesy (pozdních faunů).

Brno, Druhé město 2010.

08_recenze.pdf

Autor, jakým je Jaroslav Chobot, má v naší současné poezii rozhodně pozici zjevu výjimečného (ne však ve smyslu bizarní raritky!) a podnětného (nejen pro své čtenáře, ale i pro možnost sebezpytu poezie vůbec). Možná, že by literární historikové mohli namítnout, že jeho přístup je ještě pozdně modernistický, ale na první větě to mnoho nezmění. Básnická produkce ani dnes, kdy se její percepce stala kratochvílí minority, ve své kvantitě rozhodně nepolevuje, ačkoliv tak činí navzdory všeobecnému nezájmu o její četbu a přes svou nevydávatelnost z nedostatku komerčního potenciálu. (I. S.: Zištnost totiž ještě není komerční potenciál – rada mladým básníkům.) Přes naději mnohosti nicméně, jak se zdá, nejčastěji osciluje mezi (kdysi dávno) obrazoboreckou zálibou v nesmyslu, velikášským hledáním hloubky v nekoordinovaném kupení enigmatických metafor, v jejichž smysl autoři spíš jen doufají, a naivisticky rozbředlým lyrismem, plačky naznačujícím, že 20. století se vůbec neodehrálo… Modelové porno-lesy (pozdních faunů) (vydané v tomto roce brněnským nakladatelstvím Druhé město) nepatří do žádné z naskicovaných kategorií, třebaže je autor dokáže adekvátním způsobem pokrýt všechny.

Jaroslav Chobot (1941), táborský výtvarník a mluvčí jihočeské umělecké skupiny MEN, je básníkem vpravdě pozoruhodným; spíše než jednorázový koncept je to celoživotní zkušenost a životní filozofie, které jej přivedly k modelu světa, pro jehož jednotlivé prvky má autor vlastní poeticko-odborné pojmenování, a jehož základní jednotlivinou je biomorfní (člověka tak nápadně připomínající) „měkký stroj“ (a že je básníkův svět celistvější než by se řeklo, nasvědčují už i názvy jeho předchozích sbírek: Potní mlýny, Měkké stroje a Měkkým strojům). Jak bylo řečeno – Chobot k básnickému vyjádření užívá svůj vlastní, velmi specifický slovník, který má také čtenář na konci knihy k dispozici. „Frekvenční slovník novotvarů a anektovaných slov“ je ale veselá past, která vysvětlí málo, neboť je sama básnickou hádankou, která nutí čtenáře k prolistování mužské i ženské anatomie a k pečlivému zpytovaní všemožných (svých, cizích i fantaskních) milostných, ba i pornografických zkušeností. Když tak učiníme, získáme z Chobotových slov představy, které při četbě čtyřiceti sedmi textů spojujeme v celky, kterým dokážeme porozumět, těžíce přitom vlastní „porno-lesy“.

Ale ani tento způsob četby není jediný. Autor složil texty v osmistopém verši tak, že tučným písmem vysázená slova tvoří vlastní básně v řádu opět osmistopém.

Roztroušená falza jahod / do záměje těsných slehů / Protažených tlamicemi / lamelami měkké báně / porno-vpichy peckou skatu / k nekovovým pohlavníkům / K prošlé kachně škálou vzruchů / těsných zábran v troskách kulis / Na polštářích stroji stejna / pod zádrhy od obloně. (text 33) Třetí část knihy (ovšem první v pořadí) je autorův „Úvod“; v něm se dočteme například vysvětlující instrukci k četbě, podle níž je knihu „možné číst nejprve jako básně a potom jako texty (…), čtenář-„aktér“ se tak stane nejprve porno-bytostí a potom porno-strojem (…) svého individuálního porno-lesa“. A že je to

Dalším formálně zajímavým prvkem je Chobotovo tvrdošíjné opakování vlastního slovníku. Na první pohled si toho lze všimnout zejména na oněch tučně tištěných básních, v nichž stále (byť nepravidelně) rotují kruciální pojmy imaginativního světa měkkých strojů. I celé texty jsou takové (a dlužno říci, že je to příčinou jisté čtenářské únavy, která začne dotírat už v první polovině sbírky): trochu to připomíná historickou formu sestiny (ale opravdu jen trochu), kde se namísto obvyklých rýmů dosazují stále stejná slova, jen v jiném, matematickou nevyhnutelností udaném pořadí, aby tak básník odkrýval významové nuance a možnosti použití každého z exponovaných slov. V Modelových porno-lesích tím vzniká dojem, že jde o cyklus koláží; jako by autor komponoval z multiplikovaných výstřižků (zde asi nejlépe pornografického původu) nové a nové koláže, a každou další kombinací tak ujasňoval obrysy svého světa, či lépe: milostného života měkkých strojů.

Doposud uvedené si žádá malého shrnutí. Co jsou (mají být) modelové porno-lesy a Modelové porno-lesy (pozdních faunů)? Opakovaná četba mě ubezpečila, že nestránkování knihy má lepší důvod, než jakým je pouhá grafická zvláštnost; jiné jsou hlavní texty před četbou závěrečného slovníku, jako je jiný úvod po přečtení všech ostatních částí knihy atd; teprve dostatečným křižováním mezi texty-básněmi, slovníkem a úvodem porozumíme autorovu záměru, který byl lstivě umístěn už na samý počátek knihy. V „Úvodu“ vysvětluje Chobot své cíle formou otázek: „Je možné využít strukturální texty s osmistopým ,nosičem‘ k proměně porna v milostnou poezii měkkých strojů? – zavedením co ‚nejindividuálnějších technologií‘ existence? – s personifikacemi téměř čehokoliv? (…) Jsou právě porno-lesy těmi ideálními lokalitami pro taková idealistická dění? – lze těch čtyřicet sedm textů považovat za konkrétní (textovou) skladbu?“

Před četbou Modelových porno-lesů (pozdních faunů) bych si s takovými dotazy nevěděl rady. Nyní, díky Jaroslavu Chobotovi, ale mohu ke své radosti na všechny otázky odpovědět kladně. Ita est.

Filip Mikuš