Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 1/2010 - Recenze

Stručná historie

Linda Piknerová: Botswana.

Praha, Libri 2009.

 08_recenze.pdf

 

K historii vzdálené země lze přistupovat mnoha způsoby. Samotná fakta bez vyprávění a představ by zůstala jen skupinou vybraných skutečností bez smyslu. Opačný přístup v sobě skrývá jiná úskalí. Pomocí vyprávění člověk může uchopit a vysvětlit celý svět, pokud se však nedokáže opřít o známá fakta, přestává  dělat historii. Výsledek pak lze jen těžko odlišit od literárních představ. Teprve spojením obou těchto přístupů vzniká historie, vyprávění, které by se velmi konkrétním způsobem mělo opírat o dostupná fakta.

Kniha jménem Botswana vyšla loni a jedná se o první českou monografii věnovanou této zemi. Protože nakladatelé vycházejí vstříc jak zájemcům o dějiny, tak cestovatelům, obsahuje kromě historické části také malý seznam encyklopedicky řazených hesel, minislovníček, seznam zkratek a podobné kapitolky, které slouží pro rychlou orientaci turisty. Na popis minulosti od pravěku po současnost tak zbývá asi 70 stran, částečně věnovaných již jinde zpracovaným událostem, např. Velkému treku, Sanům, pravěkým nálezům atd.

Je trochu škoda, že historická část není nepatrně delší. Botswana je totiž jednou z afrických zemí, kde neprobíhají vojenské převraty, kde se pravidelně konají volby (ač stále se stejnou vítěznou stranou) a kde po dlouhá desetiletí docházelo k ekonomickému růstu. Bylo by zajímavé hledat odpověď na otázku, proč právě v této zemi.

Jak dalece čtenáři kniha na takové otázky odpovídá?

Její začátek popisuje osidlování území Botswany, představuje Sany, Khoikhoie, příchod Bantuů, počátky středověkých států, nástup Tswanů, kteří dali Botswaně jméno, a příchod Evropanů. Již v těchto kapitolkách se projevuje autorčin styl psaní, založený na rozvíjení myšlenek přidáváním adjektiv a vedlejších vět. Pláně pouště Kalahari jsou nekonečné, rodinné svazky Sanů pevné, jejich sepětí s přírodou neobyčejně silné, souznění s přírodou naprosté apod.

V části věnované 19. století nalezne čtenář popis poměrně dobře zmapovaných událostí Velkého treku mfecane – tedy období bojovných, vojensky orientovaných království, expanzí Búrů evropských mocností a nestability způsobené prudkou migrací, či spíš „úprkem“ kmenů napříč jižní Afrikou. Sympatické je, že autorka neopomíjí vliv misionářů na vzdělávání a gramotnost, které předcházelo vzniku Bečuánska a pozdější Botswany. Z méně známých událostí mě nejvíc zaujal popis společné cesty misionářů a tswanských králů do Londýna. Účelem bylo zabránit převzetí správy území Rhodesovou Britskou jihoafrickou společností. Podobně pozoruhodná kapitola se zabývá žádostí tswanských králů o britskou ochranu a následným zřízením protektorátu Bečuánsko (dnešní Botswana). Ten tedy nevznikl na základě vojenského výboje, ale politickým jednáním. Jedná se o výsledek realisticky pojaté politiky místní reprezentace, která hledala ochranu před německou a búrskou kolonizací, později také před pohlcením Jihoafrickou unií a zaváděním rasového zákonodárství.

Pokud by tedy čtenář hledal odpověď na otázku, odkud se bere stabilita botswanské demokracie, nabízí mu kniha hned několik možných zdrojů. Tswanové měli vlastní tradici jednání kgotla, shromáždění, na kterém bylo dovoleno mluvit a vyjednávat o řešení problémů. Politické vyjednávání stvořilo protektorát, na základě dohody vznikly první zastupitelské instituce a stejným způsobem země získala i nezávislost. Navíc lze v zemi sledovat nepřerušenou kontinuitu legitimní moci, od tswanských králů přes britský protektorát až po vyhlášení republiky. Za přezkoumání stojí také skutečnost, že nezávislá Botswana dlouho neměla vlastní armádu, ani ozbrojené „osvoboditele“. O tom se zmíním ještě později.

Institucí, která umožňovala přinejmenším domorodým elitám jednat s britskou správou, byla od roku 1920 tzv. Africká rada (African Advisory Council). Podle autorky šlo o systém „silně diskriminační“, neb zatímco jedna Africká rada zastupovala velké množství černochů, druhá Evropská rada pouze několik tisíc bělochů. Já zde vidím spíše další možnost pro komunikaci správy a představitelů domorodých obyvatel v situaci, kdy trval tlak na spojení území s Jihoafrickou unií. Autorka uzavírá, že se jednalo spíše o „kosmetickou úpravu“ politického zřízení, konkrétní činnosti či nečinnosti rady se však nevěnuje. Také se nezabývá otázkou, jaký model vlády by očekávala v zemi s převážně negramotným obyvatelstvem bez nejmenší zkušenosti se zastupitelskou demokracií či moderní dělbou moci.

Obdobně kriticky se staví také k vytvoření společné celní unie v jižní Africe (SACU). Argumentuje tím, že Bečuánsku připadla pouhá 2 % z vybraných celních poplatků. Zcela stranou však ponechává značnou ekonomickou závislost protektorátu na svém jižním sousedovi, ať už se to týká pracovních příležitostí nebo vývozu zboží. Právě členství v SACU zjednodušilo vývoz dobytka do Jihoafrické unie a zajistilo mu přístup k přístavům, a nepřímo tedy i zahraničním trhům.

Navzdory výhradám k nerovnému zastoupení domorodých obyvatel v poválečné době podává kniha další a další doklady o významu politického vyjednávání a od konce padesátých let i o činnosti domorodých politických stran. První všeobecné volby proběhly roku 1965 a jejich důsledkem bylo vyhlášení nezávislé republiky – Botswany. Tak jako v mnoha afrických státech i v Bečuánsku jednoznačně zvítězila jedna silná strana – Bečuánská národní strana. Ta se pod změněným názvem nepřetržitě drží u moci až do dnešních dnů.

Proč volby a následné jasné vítězství jedné strany vede v některých zemích k naprostému debaklu liberálních struktur, zatímco jinde k prosperitě a svobodě?

Způsob, jakým autorka na takové otázky odpovídá, považuji za značně sporný. Například zahraniční rozvojovou pomoc označuje za častý nástroj ekonomického ovládnutí států. Bohužel se spokojuje s tímto obecným tvrzením a konkrétní příklady takové „pomoci“ v knize neuvádí. Botswana údajně byla schopna dohlédnout na směřování a efektivitu zahraniční pomoci. Čtenář se dozvídá, že země nebyla jen „pasivním příjemcem [pomoci] […], ale i aktivním partnerem [dárců].“ Konkrétní příklady či alespoň odkaz na nějakou srovnávací studii chybí. Autorka zůstala u velmi obecných klišé o neefektivních vládách mnoha zemí, megalomanských projektech s nulovou návratností a pádech do dluhové pasti.

Platí však tyto představy pro oblast jižní Afriky? Vezměme si sousední státy – občanská válka probíhala v Rhodesii (Zimbabwe), Jihoafrické republice a Angole i v okupované Namibii, kde probíhaly akce armády JAR a osvobozenecké SWAPO. Občanskou válkou trpěl blízký Mozambik. Zambie šla cestou zestátnění ekonomiky a zapletla se do bojů mimo vlastní území. Jak moc za problémy těchto zemí mohly megalomanské projekty vedoucí k dluhové pasti? O kolik méně efektivní či efektivnější bylo úřednictvo v těchto sousedních zemích, a co způsobilo možné rozdíly?

Autorka čestně přisuzuje velký podíl na hospodářském růstu Botswany objevu nalezišť diamantů. Způsob, jakým komentuje vstup zahraničního kapitálu do těžby, připomíná, nikoliv poprvé, agitaci. Doslova píše, že „[b]otswanské vládě se podařilo nevídané, vyjednat se soukromou společností […] podmínky, na nichž netratí ani jedna strana“. Opět žádná doložitelná fakta, žádné bližší vysvětlení, žádný teoretický rámec, který by osvětlil, proč si autorka myslí, že na obchodu se soukromou společností obvykle alespoň jedna ze stran ztrácí.

Příkladem zjevného nedostatku dohledatelných údajů je kapitola „První problémy“. Přestože popisuje ekonomickou situaci, neudává ani jediný konkrétní údaj, který by se vztahoval například k vývoji na trhu práce, růstu vzdělanosti, nebo sděloval, v čem přesně spočíval vládní program zaměstnanosti. Namísto toho se čtenář dozvídá, že vláda „si přestala potenciální voliče předcházet planými předvolebními sliby“.

Drobná nepřesnost se také dvakrát (s. 41 a 59) vloudila do zmínky o událostech v sousední zemi. V roce 1980 nepadla bělošská vláda Jižní Rhodesie, ale zvolená vláda černošského politika Abela Muzorewy a stát se v té době jmenoval Zimbabwe-Rhodesie. Pomocí zaříkávadla „jeden člověk – jeden hlas“ a díky přítomnosti ozbrojenců se k moci dostal Mugabe, což je krásný příklad toho, jak volby mohou sloužit k legitimizaci režimů svobodě velmi nepřátelských. I on odmítl nepřiměřeně velké zastoupení malého množství bělochů a o to snáze pak nastolil tyranii.

Mugabe je bezpochyby krutý tyran, tvrdit však o jeho režimu, že se vydal „cestou rasismu naruby a likvidoval vše, co po sobě běloši zanechali“ (s. 60), je tvrzení přinejmenším nedovysvětlené.

Své hodnotící soudy autorka bohužel doprovází minimem konkrétních informací nebo dohledatelných údajů. Z textu je snadno poznat názor toho, kdo jej psal. Chabou oporu ve faktech nahrazuje představami o tom, jak by to na světě mělo či nemělo být.

Z inspirativních částí knihy osobně velmi oceňuji kapitolu o vzniku botswanské armády. Tu začala vláda budovat až od roku 1977. Během studené války a bojů proti apartheidu v JAR dokázala Botswana jedenáct let fungovat bez vlastního vojska. Sousední Zimbabwe naproti tomu řeší problém, jak živit veterány mnoha válek, které země vedla, o profesionálních vojácích nemluvě. V zemích, kde plat vojáka převyšuje plat mechanika, jsou lidé motivováni spíše žádat dobře placená místa v armádě, než učit se efektivně hospodařit.

V seznamu hesel na konci knihy lze nalézt podrobnosti o struktuře politického systému. Překvapivě ukazuje určitou provázanost mezi jednotlivými mocenskými institucemi. Poslanci jsou voleni většinovým způsobem ve dvou kolech. Prezident i ministři musejí být zároveň poslanci, několik členů parlamentu není voleno, ale jmenováno prezidentem. Členem parlamentu je překvapivě i státní žalobce. Součástí ústavního pořádku je i nepočetný Sněm náčelníků.

Celkově myslím, že mohu knížku doporučit všem, kteří čtou česky rychleji než anglicky a mají chuť na chvíli vypnout počítač. Působí na mě sice spíše jako převyprávění jiných knih než jako výsledek vlastního výzkumu, zato je však napsaná tak, aby textu snadno porozuměli i čtenáři, kteří toho o jižní Africe mnoho nevědí. Zájemce o hlubší vhled do dějin Botswany s ní sice nevystačí, bezpochyby ale poslouží jako „odrazový můstek“ a čtenář díky ní získá lepší představu o tom, kde pátrat a jaké konkrétní události zkoumat. V tomto směru považuji za zklamání závěrečný seznam literatury a internetových zdrojů k dalšímu čtení.

 

Jeroným Boháček


 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker