Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 1/2011 - Recenze

Hlavně se z toho neposrat a vůbec… No future!

Jaroslav Rudiš: Konec punku v Helsinkách.

Labyrint, Praha 2010.

 09_recenze.pdf

 

Jaroslav Rudiš: Konec punku v Helsinkách

To mi vzkazuje Rudiš svou poslední knihou Konec punku v Helsinkách. Hláška jedné z vedlejších postav a jedno ze základních hesel punku. Dvě myšlenky táhnoucí se celým dílem, jež ovlivňují nejen jeho vnímání čtenářem, ale především vnímání fikční reality samotnými postavami.

Autor ani zde neopustil prostředí svého oblíbeného punku a porevolučního Německa. I když název tentokrát k lokalitě přímo neodkazuje. Naopak. Směřuje do Čech k dnes již kultovnímu filmu. Vzdorují ale skutečně Ole či Nancy, hlavní hrdinové knihy, po vzoru Štěpána Šafránka nastolenému systému? Nebo jde pouze o nevhodně užité klišé?

Helsinky jsou barem ve městě, kde jezdí tramvaje, kde má vše své koleje, které pomyslně linkují monotónní životy obyčejných lidí. Ole už má svou revoluci dávno za sebou a na své punkové mládí jen nostalgicky vzpomíná, když denně stojí za barem. Snaží se zkrátka přežít další den, který je stejný jako mnoho předešlých a také mnoho následujících. Nehledá ani žádnou holku. Je rozvedený, s dcerou se příliš nestýká a z jediné dívky, kterou nedokáže vymazat z hlavy, zbyly jen oči.

Ty patří Nancy, dívce, jejíž dějová linie v knize je zaznamenána formou fikčního, ale přesto velmi autentického deníku. Příběh mladé československé punkerky z Jeseníku, kterou zdravotně postihl výbuch Černobylu, se odehrál před lety. Už v roce 1987 se příběhy obou hlavních postav protnuly na legendárním koncertu západoněmeckých Die Toten Hosen v Plzni. Tento ústřední bod knihy však Rudiš umně kamufluje. I přesto, že je zaznamenán již v první polovině knihy, neztrácí příběh na dramatičnosti a nutí čtenáře stále dotvářet a domýšlet. Vložená linie Nancy se pro mě stala nakonec nejdůležitější pasáží knihy a dokázala mě k ní doslova přikovat.

Deník mladé dívky, která snad skutečně vzdoruje režimu, je smutný i zábavný zároveň. Svůj osobitý humor autor dotáhl v mluvě náctileté punkerky téměř k dokonalosti. Dnes je její příběh snadno uvěřitelný, každodenní „problémy“ s rodiči, ve škole, s přítelem i její chápání politické situace a postoj k ní. Autenticky a svým způsobem kouzelně v tomto kontextu působí také užívání počeštěných germanismů. I když ani to není pro Rudiše nic zcela nového. Otázkou však zůstává, zda mohla taková postava skutečně existovat i v roce 1987?

Poslední vloženou linií je manifest „Hezký lidi“, pro nějž autor zvolil opět jinou formu zpracování. Tato část je napsána „po hrabalovsku“, tedy jediným dlouhým souvětím. Na 13 stránek. Vzhledem ke konci hlavní postavy této „vsuvky“ zde můžeme hledat jistou symboliku. Touto postavou je Eva, Oleho dcera, která se baví výtržnostmi s partou kamarádů. Poslední výbuch jí ale nevyjde zcela podle plánu a skončí v nemocnici. I přes jisté opodstatnění v rámci celé knihy tato část poněkud zaostává. Originální forma i zajímavý příběh třetí „hlavní“ postavy tvoří skutečnou dějovou odbočku. Zatímco první dvě linie vnímám jako dvouproudou dálnici, kde plynule přejíždíte z jednoho pruhu do druhého, Evin příběh tvoří odbočku směr Prčice. Ale i tam je třeba se čas od času dojet podívat.

Své dvě hlavní ženské hrdinky postavil Rudiš v posledním románu do protikladu. Jsou stejně staré, navíc i podobně smýšlející. Eva je anarchistka, Nancy zase tvrdá punkerka. Do protikladu je však autor postavil především tím, že každou „umístil“ do jiné doby. Z toho pak plyne jejich rozdílné vyjadřování (Nancy používá germanismy, zatímco Eva anglicismy). Na konci 80. let, kdy revoltuje Nancy (a potažmo mladý Ole), znamená protestní chování skutečné problémy pro celou rodinu, problémy ve škole a nepříjemné výslechy policií. Zatímco Eviny pyrotechnické kousky se sice o 20 let později stávají předmětem vyšetřování, ale rozhodně nejsou brány jako ojedinělé nebo odvážné. Především v tomto bodě lze tedy hledat opodstatněnost zařazení manifestu do románu.

Nejpunkovější kniha se našemu nejpunkovějšímu spisovateli konečně povedla dotáhnout do konce. Nikdo už nemůže pochybovat o tom, že by to byla od Rudiše jen póza. On hudbou doopravdy žije a  každý, kdo si přečte tuto knihu, to pocítí na vlastní kůži. Originální zpracování harmonicky ladí s  jednotlivými částmi příběhu, a to přímo mistrovsky. Rychlost Eviných myšlenek dokonale koresponduje s jediným dlouhým souvětím. Místy až argotické vyjadřování životního postoje pasuje k  Nancyinu soukromému deníku a neutrální a zdlouhavé vyprávění zase k Oleho odevzdanosti.

Ač samotný příběh už takovou originalitou neoplývá, je to právě způsob, jakým je vystavěn a vyprávěn, co činí z knihy skutečně vyzrálé dílo. Nade všechny části pak ční deník mladé Nancy, kde se pod vtipnou slupkou klackovitého vyjadřování skrývá duše dívky, která se zkrátka jen narodila do špatné doby. Neotřelost jejího vyjadřování pak působí proti komunistickému schematizmu jako ten pravý „rudišovský“ protest.

Takže teda danke, Rudiš, za tenhle erlébnis.


Zuzana Štíchová


 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker