Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 1/2011 - Recenze

(…a znovu) o českém literárním strukturalismu

Tomáš Kubíček: Felix Vodička – názor a metoda. K dějinám českého strukturalismu.

Praha, Academia 2010.

 09_recenze.pdf

 

Tomáš Kubíček: Felix Vodička – názor a metoda. K dějinám českého strukturalismu.

Práce Felix Vodička – názor a metoda je dosud třetí samostatnou monografií Tomáše Kubíčka (nar. 1966) publikovanou v domácím prostředí. Jestliže v předcházejících dvou knihách (Vyprávět příběh, Vypravěč) soustředil autor pozornost především k problematice teorie vyprávění (v prvním případě se zabýval vypravěčskými strategiemi v románech Milana Kundery, ve druhém pojednal o rozmanitosti metodologií vyprávění), tentokrát se zaměřil na druhý okruh témat, jimž se dlouhodobě věnuje – na dějiny českého strukturalismu.

V první části knihy se Kubíček zamýšlí nad historickou situací, z níž strukturalismus povstal: vzpomíná Mathesiův výrok, ve kterém byl strukturalismus označen za dějinnou nutnost, a Foucaultova slova o tom, že strukturalismus představuje probuzené vědomí moderního myšlení. Strukturalismus se, všímá si Kubíček, zrodil z potřeby vědečtější metody, resp. přesněji z potřeby opustit dosavadní metodologie, které se začaly jevit jako nedostačující a nemoderní (a modernost byla pro intelektuály v meziválečném období i v šedesátých letech nezbytnou nutností). V tomto smyslu se podobá český strukturalismus francouzskému: Pražská škola vstřebala fenomenologii, saussurovskou lingvistiku, ruský formalismus, francouzská větev byla taktéž ovlivněna překlady formalistů a Saussurem, velký impuls znamenalo i myšlení Clauda Lévi Strausse. Podobnou roli „živé vody“ v obou národních proudech sehráli cizinci a exulanti (Jakobson, Bogatyrev či Savickij v Čechách, Greimas, Todorov či Kristeva ve Francii). Podněty pro myšlení strukturalistů ale nepřicházely jen zvenčí, což Kubíček dokládá rozborem estetického projektu Otakara Zicha, jehož stopy jsou zřetelné i v pozdějších pracích představitelů Pražské školy. Domácí tradice rovněž umožnila, že myšlenkový import nebyl pouze přejímán, nýbrž spíše integrován do stávajících návrhů. Za klíčovou bázi myšlení českých strukturalistů Kubíček označuje především funkční pojetí jazyka.

Srdce Kubíčkovy knihy představuje druhá kapitola „Počátky krásné prózy novočeské a systém významové výstavby narativního díla“. Protože žádný z předních představitelů Pražské školy nevytvořil syntetickou příručku, „jednotící systémový návrh“, hodlá Kubíček tento návrh „do podoby souvislejšího celku rekonstruovat“ (s. 66). Jelikož je především teoretikem vyprávění, snaží se z jednotlivých studií abstrahovat komplexní teoretický model, jehož prostřednictvím Pražská škola přistupovala k analýze literárního vyprávění. Výsledkem je precizní rukověť, která by mohla fungovat jako Vodičkova narativní „gramatika“. Kubíček v ní poukazuje na Vodičkovu adaptaci Ingardenovy teorie úrovní, v nichž lze rozpoznat základní vrstvy literárního díla; Vodička tím vytváří hierarchii významových elementů od nejmenších (morfémy, fonémy, slova, motivy) k vyšším (témata, postavy, vypravěč, kompozice, vnější svět). Kubíček si pozorně všímá limitů Vodičkovy teorie, které vyplynuly zejména z charakteru zkoumaného materiálu – jestliže například Vodička nevěnuje mnoho pozornosti kategorii vypravěče, je to především proto, že obrozenecká próza, kterou se zabýval, nevykazuje pestrost narativních strategií, pro něž by bylo nutné vytvářet typologie. Pojednána je rovněž klíčová dichotomie text – dílo či aspekty, v nichž Vodička anticipoval později propracované projekty literární teorie (např. intertextovost).

Jestliže je v rozboru Vodičkova systému Kubíček přesvědčivý, méně to platí o hodnocení významu pražského strukturalismu vzhledem k soudobé naratologii. Autor knihy, zdá se mi, přínos Pražské školy přeceňuje. O významnosti české větve strukturalismu není třeba pochybovat, avšak vliv na světovou teorii vyprávění (minimálně vliv prvních dvou generací Pražské školy), připusťme si, velký nebyl. I když členové Pražského lingvistického kroužku mnohé předjímali (u Mukařovského lze zmínit např. pragmatické pojetí v teorii fikce, v němž mu primát přisuzuje např. Mary Louise Prattová; z „ryzí“ naratologie by jistě šlo uvažovat o různých typech vyprávění, o nichž Kubíček hovoří na s. 86, vzhledem ke kategorii tzv. „eventfullness“, již propracovává současná Hamburská škola atd.), jejich úvahy zůstaly na západě nedostupné, eventuálně dostupné v překladech pouze velmi výběrově; možnost studie správně chápat navíc komplikovala skutečnost, že se týkají české literatury atd. Podíváme-li se např. do Encyklopedie narativní teorie připravené pro nakladatelství Routledge, jméno Felixe Vodičky v objemné knize vůbec nenajdeme, o Pražské škole a Mukařovském jsou zmínky skromné. Nejméně přesvědčivé v této kapitole je ale vztahování Vodičkova konceptu periody (týká se výstavby promluvových úseků) k teorii kognitivních rámců (tj. situačním modelům zobrazené reality, které vyplývají z informací textu a inferencí, k nimž text čtenáře opravňuje; tento koncept využívají M. Jahn, C. Emmottová ad.).

V další části monografie Kubíček soustředí pozornost k literárněhistorickému uvažování Pražské školy. Opět důkladně sleduje genezi projektu (odmítání pozitivistických koncepcí, v nichž není prostor pro pojednání o literárnosti, vlivy a limity formalismu, domácí tradice). Za klíčový okamžik považuje Mukařovského dichotomii artefaktu („hmotného výtvoru“) a estetického objektu, který je objasněn jako nestálá veličina, jež se proměňuje v čase a vydává se tak (řečeno již s Vodičkou) různým a proměnlivým konkretizacím. Toto poznání otevírá možnost uvažovat o literárním vývoji jako o zkoumatelné struktuře.

Méně prostoru již Kubíček vyhrazuje kapitulaci strukturalistů v době po únoru, shovívavě vytlačuje výklad jejich názorových veletočů do poznámek, ale kniha konečně je o strukturalismu, nikoliv o jeho stalinistickém křižování. V této souvislosti se zabývá Vodičkovou (někdy dvojsmyslně interpretovatelnou) teorií úkolů, kterou vykládá v duchu funkčního strukturalismu ukrytého do pláštíku dobové dikce. V závěrečné kapitole Kubíček sleduje cestu k pozvolnému strukturalistickému vzkříšení v šedesátých letech.

Felix Vodička – názor a metoda nepředstavuje monografii o Vodičkovi v pravém slova smyslu, soustředí se v první řadě (jak avizuje část titulu za pomlčkou) na objasnění strukturalistických stanovisek, genezi a proměny české strukturální metodologie. Přestože kniha vznikala jako dílčí studie, celek funguje jako kompaktní „příběh“ Pražské školy. Vstupujeme do něj v různých etapách vývoje a nahlížíme tak jednotlivé problémy, které hýbaly diskuzemi, jež mezi sebou vedli její protagonisté.


Jiří Koten


 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker