Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 1/2011 - Glosy

O versologii diskutujme věcně

Květa Sgallová
(taky soukromá badatelka)

 11_glosa_sgallova.pdf

 

Ač výslovně nejmenována, přesto se cítím účastnicí sporu; proto chci říct pár slov k Jiráčkově „Odpovědi Petru Plecháčovi a trošku i Robertu Ibrahimovi“. Nechci zde Jiráčkovu poslední knihu rozebírat a kritizovat, chci se především vyjádřit ke způsobu vedení diskuse.

Umím pochopit, že člověk hájí ze všech sil své myšlenky a nápady, které se mu jeví jako nové, podnětné a zasluhující ocenění. Domnívám se však, že zároveň – a platí to jistě i pro soukromého badatele – musí umět snést konfrontaci s jinými názory a s kritikou těch svých. Chci­ li své názory obhájit, měl bych reagovat na kritické připomínky jejich věcnou analýzou. Pavel Jiráček by měl tedy například zevrubně argumentovat, proč jsou pro něho zcela nepřijatelné Plecháčovy námitky k jeho teorii o českém jambu jako o trojdobém rozměru. Budu se asi jevit jako zaostalý tradicionalista, který není schopen pochopit a přijmout novou a z hlediska autora převratnou teorii, ale pořád se domnívám, že dvojdobost nebo trojdobost sylabotónismu česká versologie odvozovala od toho, jakými takty se daný rozměr tvoří (viz též Červenka, Kapitoly o českém verši, kap. 2). Hojnost tříslabičných slov podle mě nezavdává důvod k interpretaci jambu jako třídobého rozměru, vidím v tom spíš autorovu snahu vytvořit překvapivou a novátorskou teorii. Jen na okraj poznamenávám, že údaje o použití tříslabičných slov stejně jako o použití různých taktů, včetně předrážkových, v novočeském verši různých rozměrů jsme s M. Červenkou publikovali již před několika desetiletími; jsou to materiály rozsáhlé a pocházející ze stovek a tisíců veršů různých autorů celého 19. a první poloviny 20. století a bylo by asi vhodné se s nimi nějak vypořádat, máme­ li studium metrické a rytmické považovat za metody, které se mohou významně doplňovat.

V jedné věci má P. Jiráček pravdu, a to když tvrdí, že citát z knihy M. Červenky, uváděný P. Plecháčem, není na str. 57; tam Plecháč neopravil tiskovou chybu, citát je ze str. 77.

A je tady ještě jedna pro mě velmi důležitá věc. P. Jiráček se ohrazuje proti R. Ibrahimovi, že v jeho recenzích v České literatuře se mluví o Jiráčkových textech jako o „nekvalitních“ a „neseriózních“. Musím zde připomenout, že recenze druhé Jiráčkovy knihy Význam a subjektivita v lyriceČeské literatuře (2010, s. 252n) měla dva autory, s R. Ibrahimem jsem ji psala i já. A pro mě bylo skutečně šokující, že na studie, které předtím uveřejnil časopisecky a posléze je v nezměněné podobě přetiskl jako součásti knihy samé, odkazuje Jiráček jako na samostatné studie v jejich časopisecké podobě (Česká literatura, Slovo a slovesnostSlovo a smysl), aniž by v knize upozornil, že tyto studie se staly její součástí. Proto jsme také v závěru recenze kladli otázku, zda se tímto způsobem nemělo zvýšit zdání o autorově publikační aktivitě. Domnívám se i dnes, že je naprosto oprávněné v takové situaci klást otázku etiky vědecké práce, a proto naše formulace v tomto směru nebyla právě laskavá.

Nelíbí se mi tón Jiráčkovy „Odpovědi“. Domnívám se, že do odborné diskuse o metodologických otázkách, kterou bych ráda sledovala, nepatří pejorativní označování kritika za něčího souputníka ani obviňování z konkurenčního boje a ze snahy zmocnit se Červenkova odkazu a jeho pozice nebo mluvit o hašteřivé postavě grantového literárněvědného úředníka a stavět proti tomu sebe jako nedobrovolného soukromého badatele (a tedy jako jeho oběť (?)). Jiráček právem připomíná, že M. Červenka mu otiskl v České literatuře první studii. M. Červenka byl tolerantní a hodný člověk, to je obecně známé a na České literatuře za dobu jeho šéfování patrné. Je ale taky známé, že byl velice zásadový a rozhodně nepřipouštěl, aby se věcná diskuse zvrhla v osočování a nepodložené pomlouvání.

 

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker