Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 2/2011 - Poezie

Perpetum mobile

Radek Štěpánek

 01_poezie_stepanek.pdf

 

I.


Tak tedy člověk smí

najít svůj obzor:

Kolikrát vychází

tolikrát dojde tam

kde k  němu stojí zády




Němé se rozeznívá

i  když zvuk nemá jiný cíl

než uchvět se v  tichu

Těkavý svět cestuje v  očích

Ustrašené

hledá svůj začátek i  konec




Nic na čem by oko lpělo

ani ohlušující ticho

stále stejné světlo:

nazvykaná tma




Nad Sávou světla v  mlze

Stromy světel

Les


Stín mezi stromy

Vždy o  krok přede mnou

stále zády




Nebe i  moře mám na dosah

a  pořád jsou mi blíže

trnité keříky

tisknoucí se k  zemi


I  vítr mě konejší

jako kus vápence:

pečlivě do každé rány

ukládá krystal soli




Ostří listů

datlových palem

a  dokonale oblé

tvary plodů

které nikdy nedozrají

A  světlo

krájené na stíny

jednou ostré

podruhé dokonale oblé




A  přeci je někdo šťastný

tak aby miloval


Dva hlemýždi

na kusé koleji

právě začínají


Přihlížím

přemožen smutkem

Miluji




Dětskýma očima

viděl jsem moře

divoké zvíře s  pěnou u  huby

lámalo skály i  světlo


Už dospělý ho lituju

když se za odlivu

choulí samo do sebe

jako k  matce




Něco jako by sem nepatřilo

ale je to všechna ta smrt

už odbytá

nebo rozkvetlá jabloň

vrostlá do ostnatého drátu

a  vzdálený zvon

právě odbíjející?




Kůň přešel potok

a  ztratil podkovu

znovu mám štěstí

Stokrát se dívám

jak se kůň brodí

ale nevšimnu si

když žádná podkova neschází

ani nepřebývá




Tváří v  tvář pohledu anděla

nacházím slova

ale vyslovit je nemohu


Nit která vedla zpět

je vymotaná


Operační sál ožívá

chladná krev protéká krví horkou

od anděla k  člověku

podél stěn

světlem




V  modré tmě bouřky

ožívají i  duboví lidé

stvoření z  trouchně stromů


Míjejí mě

mluví v  nich duto


Spatřit je znamená potkat sebe sama

překročit bludný kořen




Z  polí voní chléb

kobylky v  obilí brousí kosy


Po mé pravici

růžová tma města

po levici Kassiopeia

myje si boky tam

kde černé prázdno

bylo před chvílí řekou


Slyším že ticho

mluví jen samo k  sobě




Zhasl jsem

jen pomalu noc řídne

za oknem bubnuje déšť


Tenkou stěnou pokoje

proniká milování odvedle


Počítám

počítám beránky v  mém stádě




Provází mě noc

stožáry cypřišů

mléčná dráha vesnic na pobřeží

přístav

rybí oko majáku

dál už jen opravdová tma




Mlhavým jitrem

začínají prosvítat obrysy světa

na druhém břehu se z  hlasů

stávají lidé


Vše tušené dostává tvar


Čím dál vidím

tím nepatrnější a  osamělejší

si připadám




Průzračnou vodou

vidím na dně

loňské listí

ani pohyb

ani spočinutí





Obloha zbělala a  černá

Teď mohu počítat každou vteřinu

a  třeba i  usnout

Voda poteče pořád

holubi se budou dožadovat

svého zrní


Ať už se zúčastním nebo ne

nestane se nic navíc




II.


Člověk i  obzor se pohybují

hledají pevný bod


Toužící po spočinutí

nikdy nespočinou




Po dešti ještě krápe

ze stromů a  střech

Ticho obydluje holubník


Mezi kolejemi poskakují

zmoklí ptáci

A  člověku je proti mysli

že možná nehledají nic




Olivový sad postříbřil zralý vítr:

není kam spěchat

Slunce se přelévá do fíků

obloha hasne jako světla střelené srnčí


Odsud už smíme úžinu pod námi

přejít jediným krokem




Přeběhnu kladinu stavidla

a  skočím

jak prosté to je když mohu


Uvidím zase tátu

tápajícího v  černé vodě

a  sám sebe pod dubem

který tenkrát ještě stál


Ale toho utopeného

ani dnes nikdo nenajde



Těsně před usnutím

myšlenky stahují smyčku

oči těkají mezi světlými body


Zem chladne od korun stromů

zavírám oči

světlé body těkají v  nich




Je září málem říjen

slunce vaří čaj z  květů na okně

Zatopit jsem zapomněl

v  komíně staví hnízdo meluzína

Ve všem teď praská

i  trám mrtvý půl století

ožívá jizvou




Rudolfu Jurolekovi


Jdu po stopách srnčí

nejsem lovec

ani jeho pes

a  snad žádnou zvěř

nezahlédnu


Padá sníh

zahlazuje všechny tvary

mizí stopy které hledám

i  ty které nechávám

za sebou


Místo kde stojím

kráčí




Když cypřiš zpoza okna

vyhlíží svůj jih

zrcadlí i  mou bolest


Mohu ho přesadit

přenést k  jinému oknu

nebo zalévat slanou vodou

ale nevyléčím ho


Co mohu změnit zůstalo v  minulosti:

nikdy ho nevykopat

zapřít sám sebe

opustit ho




Zas ve mně odstřelili skálu

bolest cestuje tělem

jako vzduchem zvuk

pečlivě zevnitř prohmatává

smršťuje se a  rozpíná

ale vně kůže nemůže

nesmí




Cosi mě drží mezi nebem a  zemí

snad život vdechnutý závanem větru:

nic než závrať


Města v  dálce jsou jako opuštěná

bílá mraveniště


Jestli Bůh sídlí tady

možná si také myslí

že není



Zlatý úhoř

zaťatý sval světla

odplouvá po vodě

dělí mou noc

ztrácí se v  hlubině dálky




Něco ve mně hledá

listuje loňským listím

ale jména už nepodpírá

stín skutečností


Zažívám prázdno

trávím sám sebe

vlak duní v  útrobách:


sedíme znovu naproti sobě

za oknem utíká černá krajina

Vyskakuji tam




Trpělivě

den po dni

jako Měsíc

z  ničeho dorůstám

do ničeho




Schovaný pod stolem

snažím se z  lastury křídlatce

vymámit zvuk moře


Chvíli ta mušle opravdu

cosi šeptá

potom se rozesměje:


to moře nezní ve mně



S  rybáři smlouvám o  ceně palamid

slunce bělí slané sítě

pták na olivové větvi zpívá o  zázraku


Žádný křiklavý posel  počátku světa

obyčejný vrabec




Celý týden moře

naráží do pobřeží

modeluje kámen podle tvarů ticha

a  bude pokračovat

dokud nebude úplné


Člověk smí zaslechnout

jen těch pár prvních a  posledních úderů

jako když při nemoci

měří svůj tep

Dech hmatá v  nedechu




Vojtěchu Kučerovi


U  stolu zjizveného neklidnými prsty

mluvíme o  nehybnosti

Zažloutlá lampa vdechuje

cigaretový kouř

Další slova

další ohýbání skutečnosti

jediná rovná zůstává pochybnost




Žaluzie štípou světlo

hromada třísek

na mém stole

sama od sebe

stolem prorůstá




Vlastní hlas přemlouvám

k  mlčení

slovo je roubíkem v  ústech


Fotografie nežloutnou

nehoří

paměť zvětrává


Zastavené kukačky

v  prázdné sednici

naslouchají bičování deště

klekání z  návsi




Ani vzduch se netetelí

stín vstupuje do těla

uvnitř a  vně se prolíná


Stávám se součástí

něčeho většího

ale klid nenacházím:

Mám nohy

abych znovu odešel

a byl



Radek Štěpánek (narozen v roce 1986 v Prachaticích) je studentem Masarykovy univerzity v Brně. Publikoval například v Literárních novinách, Hostu nebo Textech. Vydal básnickou prvotinu s názvem Soudný potok (2010). Pořádá literární setkání (např. Setkání básníků v zahradě zámku Kratochvíle). Zde zveřejněné básně tvoří samostatný a dosud nevydaný celek.

 

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker