Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 2/2011 - Recenze

Klatzkovitá Seele

Radek Fridrich: Krooa krooa.

Brno, Host 2011.

 08_recenze.pdf

 

Radek Fridrich: Krooa krooaRadek Fridrich vytvořil ve své nové sbírce Krooa krooa mýtus o Vlašském Danielovi a jeho synovi Klatzkovi. Mýtus, který je utvářen krajinou Děčínska a který jako by měl charakter té krajiny ovlivnit, spoluutvářet.

Ostré zoubky namrzlých haluzí, / zakouslý vítr v průduších skal.“ A „pod bělavým sluncem letí černý krkavec“: „Slyšíš jeho krooa, krooa, / na strmých voštinách?“ Krajina Děčínska prorostlá pískovcovými skalami má syrové rysy, trochu nelítostné, nicméně víme, že tudy vede formanská cesta („O čem vypráví spletité kořeny? / O zabitém mastičkáři z Tysslochu.“), v dáli vyjí psi, střežící lidská obydlí. „MODRÁ HODINA // nasvícená měsíčnou nocí / s růžovou krajkou hor. (…) Rovnými stěžni dýmů / napíná světelná ráhnoví rána. / Ve chvíli, kdy se bárka dne překlápí / mezi holými kmeny, přichází // Vlašský Daniel.“

První oddíl, „Vlašský Daniel“, představuje prostřednictvím lyrických drobností a vzkazů prospektora Daniela příběh cesty hledání zlatých a stříbrných žil, cesty, na které Daniel potkává Chrastavu („Ty moje, / křemenná jalovino, / zakletá močovinou.“), cesty, na níž jsou i stopy Pechfrau a bázlivého Hasenfusse.

O postavě Daniela Fridrich v autorské poznámce píše, že je historicky doložena a že prospektorovy vzkazy ve sbírce „vznikly jako překlady záznamů převzaté z Děčínských vlastivědných zpráv“ (přesnější bibliografický údaj nám autor nenabízí, také v důsledku toho zůstává – zjevně úmyslně – poněkud otevřená otázka časového zařazení mýtu). Danielovy vzkazy zpomalují dramatický příběh, který si z jednotlivých básní skládáme, ale jsou zároveň také zajímavými „dobovými“ topografickými zápisy, dotvářejícími obraz krajiny mýtu.

Chrastava, do níž se Daniel zamiluje, je tajemná lesní bytost („košťata“, „proutěné pracky napřahuje“) s podivnými choutkami („stíhá mě, stíhá, safra, to je kalup. // Chrastavo! Já neci!“ čteme v básni „Bázlivý Hasenfuss křičí“). Daniel Chrastavu svede („Zabořím / do tebe borový kořen / a vyroním bílou slzu. // Ty pak budeš tahat po lesích / klacíkovité dítě / s mokrou mordou od hlíny.“), cesta k dítěti ale není jednoduchá, řeč je o neplodnosti Danielovy „ženy“ (Má Chrastava ve Fridrichových představách opravdu varlata [moudí“], jak čteme na s. 31? Přehlédnutí? Úmyslné?), při níž radou hrdinovi pomáhá Pechfrau. Záhy však, uřknut Chrastavou, Daniel umírá: s „větrnou“ prosbou o splynutí s krajinou. Na náhrobním kameni čteme patetický odkaz, který ovšem kámen i s pomocí použití němčiny dobře unese: „Die Liebe ist unsterblich / wie die Seele.“ A ta Seele je v oné pískovcové krajině přítomná, Seele hledající lásku a zlatý pramen. Zlatý pramen, lásku.

Po zkušenosti s pověstmi (Modroret, 2008) se Radek Fridrich pustil do zkonstruování mýtu. Z lidových útvarů přechází do skladby Krooa krooa řada stavebních kamenů: zmíněných Danielových vzkazů je sedm, stejně jako je sedm básní v prostředním, druhém oddílu – několikrát se objevuje forma blízká dětským říkankám (například báseň „Ztraceni“, připomínající vzdáleně známé „Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček [] Kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni.“). Zaslechneme nápěv lidových písní; do této sféry ostatně volně spadají i postavy Chrastavy či Pechfrau.

Již zmíněný prostřední oddíl je pojmenován „Smírci“ a my v něm obcházíme kříže (čteme trojí dataci – v rozpětí první poloviny 18. až první poloviny 19. století), některé v krajině stále fyzicky přítomné, jiné neviditelné či ztracené. „MATHES DIETZE Z RůŽOVÉ // Dvakrát ženatý, / bezdětný. // Na jaře 1737 / umírá v lese. // Modli se poutníku / za spásu jeho duše!“ Pomíjivost lidských osudů.

Oddíly první a třetí jsou, mimo jiné, sklenuty několika motivy. Třetí oddíl je nazván „Klatzek“. Tak se jmenuje syn „bláznivé Chrastavy“, Danielem slibované klacíkovité dítě: „zplodil mne Daniel / jako spratka.Klatzek (mimochodem v roce 2007 ve Welesu 32–33 to byl ještě Klacek) proklíná krajinu („Krajino shoř!“), jí psy („Ostrý rampouch jsem mu zabodl do očnice.“), dupe na zmiji, bachyni uřeže běháky… „Krkavec do mě zaťal svůj dráp / a já se po něm ohnal bahnitým kořenem. / A ještě tu sem, ještě tu sem!“ Vzdor, vztek. A když dospívá, také on, stejně jako kdysi jeho otec, potkává v lese lásku – Laňku s havraními vlasy a „kopýtkatými nohami“. Hranaté kameny, trčící pahýly, ztrouchnivělé stromy, „karmínově krhavé slunce“. „Křik prořízl hrdlo jitru.“ Krev. „Proutěný strach.“ Ani s Klatzkovým potomkem to není snadné, jak se dozvídáme z nadávek adresovaných Laňce: „Mrtvorodko! / Krevkerko!“ – A přece láska, řečeno se Skácelem. Poslední báseň je voláním: „Volám tě zpět, havranko, krooa krooa!“ (A takto zůstává tato část mýtu otevřena.) – „Pusté sudetské srdce.“

Neologismy. Výrazné přívlastky, s nimiž jsou charakterizovány zvláště postavy mýtu. Poctivá práce se zvukem (zvuk dal koneckonců knížce i název), významného místa se dostává zejména drnčící a drásavé souhlásce r. Jemně dávkovaná a distribuovaná němčina. Autorovy kresby náhrobních kamenů (?) připomínajících mapy (!). Fridrich.

Soustavné a vytrvalé ohledávání místa, v současné české poezii nikoli běžné, je mně osobně velice sympatické. Mýtus Krooa krooa je z určitého pohledu Fridrichovým nejvíce syntetickým pokusem o uchopení genia loci. Řeč je o šíři a hloubce tématu, o záběru básníkova mýtu. V případě jednotlivých básní se čtenář asi nezbaví dojmu, že už podobné věci od Fridricha četl, a to i lépe podané. Mnohé jednotlivosti už totiž dříve pečlivě osahal, ať už v Řeči mrtvejch (2001), v Molchlochu (2004) nebo Žibřidovi (2006). Už jen při letmém listování těmito sbírkami se pak dojem potvrzuje. Nicméně ty jednotlivé básně hrají především pro příběh komponovaného celku – a ten je zdařilý, působivý. Skladba Krooa krooa nepatří k nejlepším Fridrichovým opusům, ale má jistou potenci zaujmout, oslovit poněkud širší okruh čtenářů, zejména díky podobě mýtu, jehož obecná obliba stále přetrvává.

 

Petr Odehnal


 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker