Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 3/2011 - Poezie

Básně

Leopold F. Němec

 02_poezie_nemec.pdf

 

První cesta ke hvězdám

 

už mu bude čtrnáct

je čas vydat se za humna

co nejdále od domu až na Hornův mys

ukázat sílu dokázat odvahu

jako každý kluk když v muže zraje

 

poručí si brandy s ledem

třást se bude jak trysky raket při startu

kvůli stabilitě dá si ještě druhou

pak ještě jednu a myslí že je Herkules

odpočítávání začíná

tři dva jedna… slastný pocit odpoutání od země

 

hlava je centrifuga s výtahem do stavu beztíže

těžko se to zvládá

bez skafandru ani maminka zde není

zvedá se žaludek a z úst vylézá zmije

oči na závit z důlků chtějí ven

jak meteor chvíli září než padne k zemi

s pocitem

konečně že letí ke hvězdám



Peter Paul Rubens – Opilý Herkules
Peter Paul Rubens – Opilý Herkules

 

 

U  koupadel

 

farská ovocná zahrada

zdí pískovcových kvádrů třikrát obklíčená

kolem ní chodí farníci

v nóbl oblecích

i z darovaných hadrů

 

vysoká oprýskaná zeď

jižnímu konci zahrady věčný vytváří stín

je zde zvláštní ticho

kde necháš doznít bolest

radost nebo splín

 

jen občas zpoza té stínící zdi

je slyšet jidiš a tlumený smích

který do farské zahrady

přetéká z arkád

židovské parní lázně

 

hříšný děkan sedící v altánku

v představách židovku vidí

nahé tělo jak noří do vany

vonící aloe

 a trochou heřmánku

 

vinu svou nese s pokorou

na sny plné nahoty i dobrý křesťan si zvykne

a nahé židovce tělo od hříchu

rituální koupel očistí

studenou vodou z mikve


Očistná koupel
Očistná koupel

 

Kouzlo nechtěného

 

obraz známého malíře

abstraktně vyjádřená touha

ač je to skoro k nevíře

je správně vychrstnutý kýbl

dvou a více barev

na plátno metr krát metr

v ateliéru nekonformní celebrity

 

na otomanu kousek za plátnem

vzdychá nahá slečna

a obdivuje umělce

jak nohou dokončuje žluté čmouhy

vyjadřující jeho vnitřní city

které měl nad ránem

při konkrétním ztvárnění touhy

 

při vernisáži na otázku

jakou že použil techniku

umělec po chvíli váhání

přemýšleje o svém kyblíku

a potom, co zapálil si retku

odpověděl

k práci že i tentokrát

použil novou štětku

 


Gerhard Richter - Mikroplocha
Gerhard Richter -  Mikroplocha



Pica pica

 

na cestě lánem

deštěm poválené pšenice

stádo koní

víří horký vzduch a prach

kobylky oháňkou

jak mlátí kolem zadnice

mladým hřebcům

roztahuje nozdry jejich pach

 

v úvrati pole

kam včelař přitáhl

pestré pojízdné úly

vůdce zastaví cval

statní hřebci staví se na zadní

říčně frkají

a zasunují svoje kůly

 

straka na zkroucené borovici

zvědavě sleduje v detailu

mohutná

potem se lesknoucí koňská těla

co blýská se, co leskne se

to straka vždycky chtěla

 

na svém lesním empairu

nasvícena silou srpnového slunce

lesknou se jak topas

její klovec

roztažená křidla

a dlouhý stračí ocas



Straka obecná (Pica pica
Straka obecná (Pica pica)

 


Na plovárně

 

Přikráčela jako exkavátor

také tak pomalu

majestátně

v celé své mohutnosti

 

Každý kdo chtěl

měl času dosti

podívat se

nasucho polknout

dát prostor obraznosti

 

Tak to je ONA

perla naší plovárny

Zkoprněle stojíme

hicujeme

zmlkly i klepny z kavárny

 

V konfrontaci samců

emancipace

a morálky

zjihnul i lídr

místní smetánky

 

Urostlí chlapi dělají uličku

každý chce vepředu být

vidět to nejlepší z plovárny

starý a dobrý je zvyk



Na břehu Gangy
Na břehu Gangy

 

 

Volná sobota

 

ptáci to mají hrozně blbý
musí létat v sobotu
v neděli
musí létat v pátek
nemluvě o tom že létají
i když je státní svátek

i bezdomovec to má blbý
nic nedělá v sobotu
v neděli
nemusí dělat v pátek
a samozřejmě že nedělá
ani když státní je svátek

a blbý to má i poslanec
ten dělá v sobotu
v neděli
dělá i v pátek
a smuteční klade věnce
když občané mají svátek

jenom já to mám docela fajn
celý týden mám robotu
už v neděli večer těším se
až bude zase pátek
a v sobotu má Anežka tvrdí
že mají ženy svátek

já nejsem ale blbý
vím že ho měly v pátek
a v neděli bývám na šrot
tož kurňa aspoň v sobotu
dejte mi všichni svátek

 


ladimír Komárek – Zátiší se samopalem
Vladimír Komárek – Zátiší se samopalem

 

 

Římské náměstí


přes boky stuhou obepnutý svetřík

na nohou obtažené džíny

vlasy jí cloumá větřík


těžko hádat kolik má asi let

hluboké oči v barvě Indočíny

v prstech žmoulá

ze slonoviny amulet


pro lásku

pro obchod

možná i pro štěstí

postává uprostřed Brna

na Římském náměstí


tak co

bral bys?


to víš že bral, prokrista

musím se ale rozmyslet

kdy jsem

a kdy nejsem rasista



A přece


Svěží ráno je sedm hodin

a černý pták na drátě

svým bílým trusem stejně jako včera

potřísnil rameno Masaryka

Vida

Tak přece je demokracie



Tak nebreč


slzy co padají ti ze skráně

když choulíš se ke mně a třeseš rameny

a krev z rozedraných dlaní

pupavu v křeči jak trhaly

do baňky chytím

ať nepadají na zelený mech


zapal svůj kahan

slzy s krví v něm ohřívej

a po kapkách usrkávej horký jed

svírá srdce

škrtí

a trhá dech


slyšíš?

to není sojka, to křičím já

když horký vosk z tvých slz a z mé krve

na stehnech ti ulpívá

je zpečetěno

teď jsi má



Psí čas


jako kdysi můj dědeček

studený podzim chytá mne za bradu

od severu exekutor stromům listí bere

žlutí s ním zámeckou zahradu

i cesty v parku


dvě ušlechtilé kočky

a barokní dáma v županu

za gotickým oknem

drápky škrábou po skle

asi jak snaží se chytit sněhové vločky

venku za sklem vířící ve freestylu


pod bundu neodbytně cpe se mi vítr

jak vzpomínka na nedopitý modrý portugal

a teplo barokního těla v županu


před dotěrnou vzpomínkou i větrem

již lysou hlavu v kapuci ukrývám

je mi zima

a nevím jestli to stálo za to


mám dušičkovou náladu

a teď ještě ke všemu

jako kdysi můj dědeček

chytá mne podzim za bradu



No pasarán


říkat je to blázen – to nejde

nemá vilu nemá ani otvírák

jen oranžové mandarinky

koukají mu z nosních dírek


má na zahradě raketoplán

a místo kytek v květináči

jen konopí a vlčí mák

to nejde – říkat je to snílek


nosí svetr s rolákem

a verše píše když nemůže spát

proč to neříct – ten starý poeta

je to jeho vina

mohl se přece zastřelit



Na záda ne – opačně ne


Jestli mám padnout tak hubou do bláta

Na záda ne to ne

Dívat bych se musel

jak mne překračují jejich rozkroky

cudně v tangách ukryté

Na záda ne to ne


Až se budu vznášet tak nohama napřed

Opačně ne to ne

Chci vidět zakloněné hlavy

jak vzdalují se jejich otevřená ústa

a diví se že stoupám

Opačně ne to ne



Druhá polokoule


„Je tu volno?“

ukazuji na druhý konec lavičky

na kterou tři by se nevešli

„Asi ano,“

slyším z vlněného svetru

česnekem vonící odpověď


I přes ten závan

až ke mně

vlasy i svetr voněly dýmem z cigaret

Sednul jsem a zaklonil hlavu

za ní sepnul ruce a přisunul se blíž

„Vidíš tu bílou pásku,

co přes zarudlé oči slunce,

natahuje jumbo jet?“

kývnul jsem bradou nahoru.


Jen trochu pozvedla oči aby řekla:

„To je toho. Dej mi stovku

a ukážu ti Jižní kříž.“


Už dva dny pomáhá mi s balením



Nevěsta


Kolik už světelných je to let

když na Zemi jsme se potkali

Mé oči zavadily o ty tvé

vesmírně hluboké

Já pronesl pár nemotorných vět

a na ruku ti napsal číslo mobilu

Ale ty nevoláš

Jen kruhy v lánech obilí

esemesky z vesmíru – o prázdninách posíláš



Zuzančino tajemství


Bezbranná moc

a mocná bezbrannost

i když není

zcela náhodou

královského rodu

pod šaty umně ukrývá tajemství

co tajemstvím dávno není

Jablko hada a budoucnost


Jen vzácný atribut

nevinnost

či dokonce snad ctnost

většinou tu není

Pohříchu

dnes Zuzany namísto ctnosti

více silikon si cení


„A islám Zuzanko?“

„Božínku, táto,

i ten kvůli silikonu

skončí brzy v zapomnění.“



Brněnská spalovna


jako nebožtíka v papírových botách

až pod kůži

objetím mne spaluje

když ustane

padám na záda

očí připíchnuté k nebi

jak špendlíky věží Petrova

a do prostoru pozůstalých

vyléváme vzdychání


v mezeře mezi mraky

hledám důvod

proč vracet se nocí ze strání

nemám deštník

a dole v ulicích

na město čurá samota

 

 

Leopold F. Němec (nar. 1948 v Boskovicích). Studoval SVVŠ v Boskovicích, VVÚ ve Vyškově, SEŠ v Brně a SPŠ v Přerově. Byl zaměstnán ve státní správě, odkud byl za veřejný protest 21. 8. 1969 ihned propuštěn. Později pracoval v Pozemních stavbách Brno (1970–1971), jako brusič a po roce 1989 jako ekonom u firmy Minerva. Píše především poezii, občas fejetony a krátké povídky (dosud nepublikovány). Ukázky z jeho poezie vyšly v almanaších Současná poezie (2004), Milostná poezie (2004), Básnící třetího tisíciletí (2005) a Erotická poezie (2007). Časopisecky publikoval v Hostu (od roku 2005), Divokém víně (od roku 2006), H_aluzi (od roku 2008), Textech (2011). Účastnil se řady literárních soutěží, například Literární vysočina, Epigram Havlíčkův Brod, Brněnská sedmikráska či Strumieň 2005 a 2009 (Polsko).

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker