Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 3/2011 - Recenze

A ptáci vzlétnou“ – osvobodivý skok do závratné nejistoty v symbolickém příběhu Ptačí sněm inspirovaném perským eposem

Petr Sís: Ptačí sněm.

Praha, Labyrint 2011.

 09_recenze.pdf

 

Petr  Sís: Ptačí sněm

 

 

Na podzim roku 2011 vydalo nakladatelství Labyrint v edici Raketa určené dětským čtenářům ohromující dílo Petra Síse Ptačí sněm. Kniha je adresována nejen dětem, ale také jejich rodičům. Sís se při jejím psaní nechal oslovit epickou básní z 12. století, které jej inspirovala k vytvoření díla, v němž se snoubí výrazné výtvarné ztvárnění se slovy, která často čtenářům jednotlivé obrazy otevírají. Básník severovýchodní Persie Faríduddín Attár, jenž je autorem předlohy, se v Sísově podání stává součástí odkazu svého vlastního textu uvnitř textu nového. Na prvních stránkách knihy se na ilustracích postupně mění v Dudka nesoucího revoluční poselství pestré ptačí říši, která upadla do jednotvárnosti a zpohodlněla natolik, že trpí odcizením.

Básník prochází metamorfózou a stává se ptákem, symbolem svého básnického údělu. Vydává se upozornit ostatní ptáky na jejich krajně nepříznivou a vyhrocenou životní situaci: „Obávám se, že jsme ztraceni.“ Snaží se přesvědčit ptáky o existenci ptačího krále Simorga, který dokáže zodpovědět otázky, na nichž závisí jejich budoucnost, krále, který dokáže nést odpovědnost za: „Bezvládí – nespokojenost – rozvrat! / Zoufalé boje o území, vodu a jídlo! / Otrávený vzduch! Rozladěnost!“ Vysněný vládce má podle Dudka sídlo na daleké hoře Kaf, jíž se mají všichni ptáci společně vypravit hledat. Na rozdíl od ostatních ptáků Dudek zaujatě reflektuje světové dění, což je také vyjádřeno obrazem Dudka cílevědomě kráčejícího „davem“ anonymního ptactva, který spojuje pouze pocit stagnace; jedině Dudkova postava je rozeznatelná, ostatní ptáky není možné určit. Na jejich anonymitu je poukázáno také kresbou ptáka bez tváře, popsaného pochybovačnými a skeptickými výroky, které odmítavě reagují na výzvu nalézt schopného krále, a tím vyřešit potíže, jež ptáky sužují: „Králové / Mít krále! / Králů jsme měli dost! / K čemu nám bude další král?“

V rozhovoru pro Český rozhlas 1 Radiožurnál Sís řekl, že při tvorbě postavy Dudka myslel mimo jiné na Václava Havla. Dudek se podobá Václavu Havlovi nejen významem svých odhodlaných slov, ale i tím, že je umělcem, který dokáže zaujmout a ovlivnit ptačí společnost svou vizí svobody a naděje. Proměnou básníka v Dudka Sís aktualizuje pojetí básníka jako zprostředkovatele pochopení a katarze, čímž také odkrývá osvobozující roli umění v životě lidí. Dudek, připomínající svým vzezřením indiánského šamana, jenž je zasvěcen do tajů spirituálních zákonitostí světa, cítí a ví, co je podstatné a původní, a co naopak nahodilé a determinující. Sís mění básníka Attára v ptáka proto, aby čtenářům odevzdal dávné a vždy platné poselství o tom, že je třeba oprostit se od vnějších opor, které nám poskytují pouhé zdání jistoty, a dospět k sobě samým.

Dudek usiluje o to, aby se ptáci vymanili z omezení, která jim brání přijmout odpovědnost za podobu světa, v němž žijí, která jim brání poznat jejich autenticitu. Je nesnadné přemluvit ptáky, aby opustili vydobyté jistoty a zaběhlý způsob života a vydali se na nejistou pouť. Ptáci zpočátku nevěří, že král Simorg, představující víru ve změnu, skutečně existuje. Nemohou přeci věřit něčemu nepotvrzenému. Požadují hlavně jistotu, materiální důkaz, jež jim Dudek posléze předkládá: orazítkovaný doklad se Simorgovým bílým pírkem, které se sneslo na zem kdesi v Číně. Netuší však, že kdyby upadlo pírko kteréhokoli z nich, snadno by mohlo být pokládáno za Simorgovo. Ani Dudkovu nápovědu v první části Ptačího sněmu nejsou ptáci schopni rozkrýt: „Dudek: Simorg je skryt za závojem mraků. / Ptáci: Jakým závojem? Jakých mraků? / Dudek: Vaše srdce je za závojem.“ Každý z ptáků hledá naplnění mimo sebe anebo se ztotožňuje s nějakým vnějším principem. Kachna si nedokáže představit, že by opustila vodu, kterou považuje za původ všeho. Papoušek se vzdává své svobody pro pocit bezpečí uvnitř klece, kam mu nosí jídlo a vodu. Páv lpí na svém vzhledu, který mu dává zapomenout na jeho nitro. Ptáci jsou znesvobodňováni vnějším, a proto je ani nenapadne, že by sami mohli působit pozitivně na svět, který je obklopuje. Je pro ně nepředstavitelné to, co zjistí v závěru knihy, že totiž oni sami jsou králem Simorgem. První krok k proměně znamená uvěřit tomu, že vůbec existuje ideální a vědoucí vládce.

Přes všechny obtíže ptáci přece jen vzlétnou: „Budeme plachtit, létat, vznášet se. / Láska miluje vše obtížné. / Napněme křídla!“ Opustí jisté pro nejisté. Vrhnou se do prázdna. Po tak dlouhém pochybování a váhání představuje náhle okamžik, kdy ptáci vzlétnou, naprosto osvobozující a dojemný obraz. Sís zobrazil srocení veškerého ptactva a následující vzmach jejich křídel vskutku monumentálně. Pro ilustrace zvolil perspektivu ze země vzhlížejícího člověka a perspektivu ptáka shlížejícího na zem z výšky potřebného nadhledu: „Nekonečné pouště, to jsou jen zrnka písku. / Hřbety hor nejsou než šňůrka korálků.“ Čtenář má pocit, že všichni ptáci světa letí nad jeho hlavou, a z významu okamžiku vzlétnutí na něj přechází závrať sugerující zkušenost ptačího letu volným prostorem. Autor ukládá své poselství do výkladu eposu o putujících ptácích: ptáci totiž umí létat. Vzlétnutí všech ptáků je symbolem lidské svobody. Jako byli ptáci uzavřeni možnostem svých křídel, jsou lidé uzavřeni možnostem své svobody, která úzce souvisí se schopností být zodpovědný, i když se zdá, že svoboda a odpovědnost se vylučují.

Oprávněně považuje Sís své dílo za vizuální poezii. Text je často přímou součástí ilustrací, například je uspořádán do kruhu nebo se vlní podél obrázků. Ilustrace mnohdy přebírají funkci textu, pokračují ve vyprávění, zdůvodňují, rozvádí sdělení, které text pouze naznačil. Psané slovo zase funguje jako vodítko k porozumění ilustracím. Epos v Sísově zpracování ožil jako básnivé vyprávění v obrazech, jejichž posloupnost využívá principu užívaného při tvorbě animovaného filmu, jímž se Sís také zabývá. Je to patrné již na začátku knihy, kdy se po otočení každé stránky setkáváme s další a další fází proměny básníka Attára v Dudka.

Ptačí sněm ukrývá rozlehlé prostory, jimiž ptáci prolétají a jimiž může s ptáky putovat i rozjímavý čtenář. Díky postupnému přibližování zobrazeného se stejně jako ptáci stránku po stránce blížíme k hoře Kaf, která se skrývá za sedmi údolími. Tím se ukazuje obtížnost cesty, jíž ptáci podstupují. Čtenář, který obrací stránky, tuto cestu sám velmi intenzivně prožívá. Nejprve shlíží na údolí z perspektivy ptáka, poté spatřuje ptáky ve chvíli, kdy údolí přelétají. Třetí fázi ilustruje jakési sémantické nitro údolí, doprovázené textem básnického charakteru: „Hranice lásky… hoří ustavičným mírným plamenem…“ Tento rituál cesty se s menší obměnou v případě údolí Hledání opakuje celkem sedmkrát. Připomíná plnění těžkých úkolů, které je typické pro pohádky.

Jednotlivá údolí mají výmluvné názvy – údolí Hledání, Lásky, Porozumění, Odstupu, Jednoty, Úžasu a Smrti. Všechna dohromady by se dala nazvat údolími bolesti, poněvadž podstatou každého z nich je ten nejintenzivnější pól významu slova, podle nějž jsou pojmenována. Například pro údolí Lásky platí: „Tady je / spalující oheň / láska / a spalující láska / je oheň.“ U údolí Úžasu je zase napsáno: „Místo / ustavičné bolesti / a trýznivého / zmatku.“ Ptáci se tak setkávají s naprostým opakem svého dříve klidného života. Jsou vystaveni absolutní, až neúnosné intenzitě. Mnozí z nich cestu, která má očišťující charakter, nedokáží absolvovat. Již v údolí Hledání se ptáci mají vzdát svých podružných zájmů. Přeletem nad údolími se zbavují odcizení a přijímají impulsy k duchovnímu vývoji.

Existenciální rozměr Ptačího sněmu vrcholí v závěru čtvrté části. Ptáci zde propadají zoufalství, jelikož po mučivé cestě nenacházejí to, co očekávali: „Kde je ten král, / jenž na všechno zná odpověď?“ Po přeletu nad údolím Smrti jako by dospěli do hlubin svého nitra a zároveň jako by se propadli do černé nicoty kosmu. Dudek je upozorňuje, že se teprve „ocitli / na počátku cesty“ a že údolí byla pouhými iluzemi. Toto beznadějné propadnutí v prázdno kosmu vyjadřuje ilustrace na poslední stránce čtvrté části knihy. Převažuje na ní černá barva. Údolí Smrti není zařazeno jako poslední náhodou. Symbolizuje oproštění ptáků od všeho nepodstatného, které jim teprve umožní, aby nalezli sebe samé. Již v předposledním údolí Úžasu byli ptáci neklidní: „Když ptáci dorazili k šestému údolí, / zmizelo jim pod křídly.“ Nato se odehrál rozhovor mezi Dudkem a Ptákem smutku: „PTÁK SMUTKU: Zaletěli jsme příliš daleko. / Obávám se, že už nemůžeme zpátky. // DUDEK: Zpátky? Vždyť je to kruh. / Co třeba bájný fénix? Žije sám, / tisíce let střádá ohromné vědomosti, / a když přijde čas odejít, / nashromáždí kolem sebe listí, roztáhne / křídla a zažehne oheň – z popela se zrodí / nový fénix. / My vyrazíme kupředu!“ Fénix je pro Dudka vzorem svébytnosti a také naděje. Neočekává smysl jako odměnu za prožité a nastřádané. Podobně ani ptákům nic nezaručuje vykonaný přelet přes údolí. Ptáci se musejí znovuzrodit ze své beznaděje. Pohybují se v soustředných kruzích, v jejichž společném středu stojí hora Kaf. V hladině jejího jezera pak naleznou sami sebe. Hora Kaf představující střed mikrokosmu symbolizuje sebereflexi.

Ilustrace soustředných kružnic prostupuje celou knihou. Sís zobrazil sedm údolí jako jednotlivé kružnice více či méně vzdálené od středu. O králi Simorgovi Dudek říká: „Je nám tak blízko, jak my jsme od něj daleko.“ Zároveň pracuje Sís s ilustracemi kruhovitých útvarů, v nichž se ukrývá labyrint. Objevuje se v každém z údolí jako známka toho, že ptáci neletí do dálky k cíli, který by znamenal jistotu dosaženého. Autor tematizuje bloudění v kruhovém prostoru, které postrádá daný smysl.

Mottem celé knihy je věta „Láska miluje vše obtížné“, kterou Sís převzal z dramatu Jeana-Clauda Carrièra a Petera Brooka Sněm ptáků. I tato divadelní hra vznikla na základě Attárovy básně. Další z inspirací Sísova Ptačího sněmu je Fantastická zoologie J. L. Borgese, která obsahuje část věnovanou králi Simorgovi. V Sísově knize se tak prolínají reakce udržující kontakt se starodávným perským eposem a jeho poselstvím.

 

Barbora Bártová


 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker