Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 3/2011 - Recenze

Koperník v Praze

Zdeněk Horský: Koperník a české země. Soubor studií o renesanční kosmologii a nové vědě.

Červený Kostelec, Pavel Mervart 2011. Uspořádali V. Hladký, T. Hermann, I. Lelková.

 09_recenze.pdf

 

Zdeněk Horský: Koperník a české země

 

V roce 1980 vyšla v edici Kolumbus, kterou vydávalo nakladatelství Mladá fronta, nevelká knížka nesoucí jméno Kepler v Praze. Kniha poutavým, přístupným a přitom erudovaným způsobem líčila pobyt Jana Keplera v Praze, jeho astronomická zkoumání, jeho objevy i naděje a plány. V době, která požadovala marxistický výklad dějin evropského myšlení, podle nějž by Keplerova astronomie měla být jen projevem vzestupu rané buržoazie, působila kniha jako zjevení a svým citlivým přístupem k historické problematice okouzluje dodnes. Autorem knihy byl historik astronomie Zdeněk Horský (1929–1988). V současnosti nakladatelství Pavel Mervart vydává velký výbor Horského kratších textů, které připravili k vydání Vojtěch Hladký, Tomáš Hermann a Iva Lelková pod názvem Koperník a české země: Soubor studií o renesanční kosmologii a rané vědě.

Zdeněk Horský vystudoval na pražské filozofické fakultě UK filozofii a hudební vědu, současně však jako mimořádný posluchač navštěvoval na Přírodovědecké fakultě přednášky z matematiky a astronomie. Kromě toho byl soukromým žákem Karla Hoffmeistera, profesora mistrovské třídy klavírní hry na pražské konzervatoři, a dokonce vážně uvažoval i o hudební kariéře. Studium na filozofické fakultě uzavřel roku 1952 diplomovou prací o Jesseniově spisu Zoroaster a jeho kosmologických názorech. Horského kandidátská práce z roku 1957 se týkala českého fyzika K. V. Zengera. V roce 1956 nastoupil do Historického ústavu ČSAV v oboru dějiny přírodních věd a působil zde dalších patnáct let. Politicky se nestraník Horský nijak neangažoval a nedělal žádné politické kompromisy, připomínají vydavatelé (s. 16). Horský si již velice záhy získal respekt domácích i zahraničních odborníků jako vynikající znalec dějin astronomie, popularizátor a také jako odborník na vědecké přístroje. Podařilo se mu navázat kontakty s předními zahraničními koryfeji oboru (F. Krafft, O. Gingerich, A. P. Juškevič, R. Taton, J. Dobrzycki ad.) a také díky těmto kontaktům byl schopen produkovat odborné výstupy, které svou úrovní zcela odpovídaly zahraničnímu bádání. Po normalizačních prověrkách byl Horský z Historického ústavu propuštěn. Od roku 1973 až do své smrti působil jako řadový zaměstnanec Astronomického ústavu ČSAV. Za normalizace však byl spíše osobou trpěnou, zavalenou administrativními povinnostmi a byrokratickou šikanou. Jeho publikační možnosti byly omezeny, proto své texty publikoval v dnes už jen obtížně dostupných periodikách, v interních tiscích nebo malonákladových sbornících, jež jsou dnes dostupné jen ve vědeckých knihovnách. Právě proto je také vydaný výbor Horského textů tak cenný. Výbor obsahuje celkem 31 kratších textů, většinou článků z mezidobí 1966–1988; některé z nich jsou poprvé dostupné v češtině, některé vycházejí vůbec poprvé tiskem.

Přestože texty publikované v knize Koperník a české země jsou několik desítek let staré, uchovaly si poutavost, zajímavost a v mnoha ohledech i badatelskou aktuálnost. Je to bezesporu důsledek ohromné erudice Zdeňka Horského, který dovedl ve svých textech velice zdařile spojovat znalosti filozofické s přírodovědnými, astronomickými. Navazoval tak na internalistickou tradici v historiografii vědy, kterou proslavil zejména Alexandre Koyré, k němuž se Horský vždy s uznáním hlásil, a zdá se, že jeho podněty vědomě a programově rozvíjel. Podobně jako Koyré si i Horský velice jasnozřivě uvědomoval, že při výkladu dějin evropské vědy nemůžeme jednoduše přenášet do minulosti dnešní disciplinární hranice, ale je zapotřebí mnohem sofistikovanějšího přístupu: „Nelze vůbec předpokládat, že by různé obory lidské teoreticko-vědecké činnosti byly v minulosti zachovávaly to členění, které si vzala za základ historická věda v období, kdy jejich vývoj začala intenzivně zkoumat a kdy také toto široké pole nemohla zvládnout jinak, než že je rozdělila. Avšak promítat do minulosti vědy zpět ty hranice mezi obory, jež se ustálily někdy na přelomu 19. a 20. století, může být velmi ošidné. […] Výsledek je pak třeba ten, že máme obraz díla Mikuláše Kusánského zvlášť na poli přírodovědy, zvlášť na poli filozofie a rovněž zvlášť na poli teologie. Jsou to obrazy disparátní, ač ve své době to, co tu je zobrazováno, tvořilo jednotu, anebo aspoň jsme povinni se ptát, zda jednotu vytvářelo.“ (s. 72) Zvláště pak Horského text „Metodické poznámky ke starším dějinám přírodních věd“ z roku 1970 se dá považovat za v Čechách výjimečně hluboké a prozíravé pojednání proti anachronistickému a prezentistickému výkladu dějin vědy, který Horský půvabně nazval „hodie-centrismus“ (s. 405). Horský proto ve všech svých pracích při výkladu dějin vědy citlivě zohledňuje to, že systém vědeckých oborů vypadal v minulosti jinak než dnes a že vědecké poznání bylo spoluurčováno obecnými filozofickými představami i teologickými koncepcemi a věroučnými faktory.

Další metodický rys, který spojuje Horského s Koyrém, je rozhodné odmítání dogmatického odsuzování minulosti podle dnešních kritérií pro oddělení vědy a nevědy. Horský chápe zájem renesančních a raně novověkých myslitelů o okultní obory nikoli jako něco, co bylo „poplatné době“ a je z dnešního hlediska bezcenné, ale jako zájem, který v tehdejší době představoval přirozenou součást zkoumání přírody. Historické osobnosti proto ani neodsuzuje, ani neomlouvá kvůli jejich zájmu o astrologii či alchymii. Spíše se snaží pochopit, co je vedlo k zájmu o tyto obory a jak se okultní vědy protínaly s bádáním, které my dnes chápeme jako autenticky vědecké.

Poslední výrazný motiv, který Horského spojuje s Koyrém, je důraz na platonismus jako na jeden z intelektuálních kořenů novověké vědy. Ovšem zatímco Koyré chápal vliv platonismu jako tendenci k matematizaci přírody a u Galileliho jako tendenci k idealizaci pohybu, připomíná Horský spíše tradici florentského renesančního platonismu, která tíhla k „významovému heliocentrismu“, tj. k pojetí, podle nějž je Slunce nejdůležitější a nejvýznamnější těleso v kosmu.

Horského přístup k dějinám vědy, zde jen velice stručně naznačený, s sebou nesl několik důsledků: Především to, že Horský byl po celou svou odbornou kariéru na úrovni zahraničního bádání a velice dobře se v něm orientoval; vnášel tak do českého prostředí cenné nové podněty a inspirace, z kterých dodnes čerpají historikové, kteří se k Horskému hlásí. Dále Horského přístup ukazuje, jak plodné je spojení humanitního a přírodovědného vzdělání – a to zvláště když se pojí v osobě jediného nadaného člověka, který dokáže bez potíží přecházet mezi disciplínami a vytvářet syntetizující výklady historických událostí. A konečně, Horského smysl pro filozofické, náboženské i psychologické aspekty dějin vědy vedl k tomu, že dějiny vědy v jeho podání nepůsobí jako suchopárný výčet dosažených triumfů lidského ducha, ale stávají se příběhem přemýšlivých lidí v různých historických kontextech, které spojovala touha po poznání světa, sebe sama i Boha.

Co vlastně výbor Koperník a české země nabízí? Editoři v úvodu upozorňují na to, že název i obsah výboru respektuje fakt, že „centrem Horského zkoumání bylo dílo Koperníkovo, jeho historických předpokladů a následné recepce“ (s. 25). Prvních osm studií se tedy týká Koperníkovy reformy astronomie, jejích předpokladů, zdůvodnění a její recepce. Dalších deset studií pojednává o astronomii v českých zemích, zvláště v Praze, na přelomu 16. a 17. století. Studie se netýkají jenom Tychona Brahe a Keplera, ale také Tadeáše Hájka z Hájku, Jana Jessenia, Raimara Ursa aj. V mnoha případech se Horský soustředí právě na otázku, jak čeští, respektive v Čechách žijící, vědci přijímali heliocentrickou astronomii. Obzvláště důležité jsou texty věnované Tadeáši Hájkovi z Hájku, který představuje bohužel poněkud opomíjenou postavu českých intelektuálních dějin 16. století. Horský měl v plánu napsat o Hájkovi monografii, kterou však již nestihl dokončit. Nicméně publikované studie dávají alespoň tušit nejvýznamnější kontury plánované knihy. Dále lze za podstatné považovat Horského texty o matematiku a astronomovi Raimaru Ursovi, kterého Tycho Brahe obviňoval z krádeže svého systému, a také zmínky o kosmologii Jana Jessenia, které představují zajímavé doplnění nedávno publikované Nejeschlebovy monografie (Jan Jessenius v kontextu renesanční filosofie). V knize se dále nacházejí dva texty o Janu Keplerovi, další tři studie se týkají kosmologických představ a vědeckých názorů Komenského. Horský totiž s komeniology spolupracoval na přípravě kritických edic Komenského díla a některých překladů, ačkoliv ne vždy mohl být význam jeho spolupráce plně přiznán a oceněn. Soubor je uzavřen studiemi spíše metodologického ražení o způsobech, jakým přistupovat ke zkoumání dějin vědy a o obecném smyslu vědy a jejích dějin.

Na příkladu všech jmenovaných astronomů a filozofů Horský velice zdařile ukazuje důvody, které vedly k tomu, že aristotelsko-scholastická kosmologie ztratila mnoho ze své přesvědčivosti. Horský oprávněně poukazuje na pozorování nové hvězdy v Kassiopeji z roku 1572 a Tychonovy komety z roku 1577, která si vynutila přehodnocení stávajícího astronomického paradigmatu (zde Horský záslužně doplňuje starší práci D. Hellmanové). Kromě toho však Horský také ukazuje důvody, které vedly celou řadu tehdejších myslitelů k tomu, že odmítali heliocentrismus. Horský ukazuje, že lidé jako Hájek nebo Komenský neodmítali Koperníkův systém kvůli náboženskému zatmění mysli, ale že pro to měli důvody, které byly z hlediska dobových poznatků poměrně závažné. Jejich odmítání bychom tedy neměli chápat jako intelektuální obskurantismus, ale spíše jako – kuhnovsky řečeno – víru ve schopnost starého paradigmatu zvládat anomálie.

Na závěr je třeba vyzdvihnout nesmírnou práci, kterou na přípravě svazku odvedli mladí badatelé Vojtěch Hladký, Tomáš Hermann a Iva Lelková. Předně Horského textům předeslali obsáhlý úvod, ve kterém působivě přibližují osobnost a dílo Zdeňka Horského a vsazují ho do dobového sociálního i odborného kontextu a vysvětlují srozumitelně základní znaky Horského přístupu k dějinám vědy i jeho typická témata. Samotné texty jsou zpracovány s pečlivostí, před kterou smekám. Například jsou pečlivě doplněny a aktualizovány odkazy na edice pramenů, které v Horského době ještě nebyly vydány: jedná se o Ficina, Keplera, Patriziho aj. Editoři dále ověřovali signatury citovaných rukopisů. Horský často citoval v latině, ale ne vždy citáty překládal – kvůli zpřístupnění knihy širší veřejnosti všechny latinské texty přeložil Vojtěch Hladký. V případech, kdy byly Horského poznatky v novějším bádání překonány, na to editoři citlivě upozorňují a odkazují čtenáře na novější literaturu (jedná se například o některá fakta ze života Komenského, s. 360n.). O pečlivosti editorů dále svědčí i to, že do příloh umístili nejen bibliografii Zdeňka Horského, ale také přehled o původních edicích článků otištěných v knize. Občas je totiž docela vhodné si uvědomit, že některé Horského jasnozřivé postřehy pocházejí již z konce šedesátých let. Souhrnně řečeno, vydavatelé odvedli obdivuhodnou práci: Jedná se o perfektně připravenou edici, která může sloužit jako vzor důstojného vydání odborných textů z dějin vědy. A na závěr je ještě třeba pochválit nakladatelství Pavel Mervart, které Horského textům propůjčilo důstojnou a reprezentativní materiální formu. Masivní vázaná kniha má krásně vyvedený přebal s poetickým zobrazením heliocentrického universa a astronomickými freskami.

Na veřejné prezentaci knihy, která proběhla na půdě Přírodovědecké fakulty v Praze, profesor Karfík vyzval vydavatele, aby zvážili možnost nechat přeložit Horského texty do cizího jazyka, aby bylo jeho bádání zpřístupněno v zahraničí. Domnívám se, že zahraniční badatelé by velice ocenili zvláště Horského texty o recepci heliocentrismu v českých zemích, protože to je problematika, která je v zahraničním bádání zpracována jen povrchně. Pokud by se tyto texty skutečně pro zahraničí vydaly samostatně, mohly by nést název Koperník v Praze.

 

Daniel Špelda


 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker