Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 1/2012 - Recenze

Nadechnout se a ponořit

Barbara Kingsolverová: Lakuna.

Brno, Jota 2011. Přeložila Simoneta Dembická.

 12_recenze.pdf

 

Barbara  Kingsolverová: Lakuna

 

Mexiko bývalo tradičně azylem pro svobodomyslné a tvořivé lidi ze země severních sousedů, od Lowryho přes Bradburyho po Kerouaka. Těžko říct, zda je tomu tak i dnes, kdy o této kdysi nadějné zemi slýcháme jen v souvislosti s válkami drogových gangů. Román americké spisovatelky Barbary Kingsolverové (1955) Lakuna, oceněný prestižní cenou Orange Prize, je mimořádně citlivou poctou mexické krajině a lidu, jeho opravdovosti, otevřenosti a umění žít. Příběh začíná ve dvacátých letech, kdy se země vzpamatovává z občanské války. Hlavní hrdina Harrison William Shepherd vyrůstá pouze s podivínskou matkou, jejímž jediným životním zájmem je stát se konkubínou nějakého boháče. V přímořském letovisku, kde chlapec tráví většinu času potápěním, objeví lakunu jako podzemní spojnici mezi mořem a jezerem, symbolizující jeho život odehrávající se mezi dvěma světy. Jak zádumčivý samotář dospívá, postupně v sobě objeví talent k vaření, míchání barev a psaní na stroji, takže se jako nepostradatelný pomocník dostane do společenství bohémů a salónních revolucionářů okolo malíře Diega Rivery. Stane se tak mimo jiné svědkem atentátu na Lva Davidoviče Trockého, po tomto šoku odejde do USA, země svého otce, usadí se na jižanském maloměstě a stane se uznávaným autorem historických románů. Jenže minulost ho dostihne: jako byl Trocký nežádoucí v Americe za války, kdy byl Stalin klíčovým spojencem, tak je dvojnásob nežádoucí v poválečné atmosféře podezřívavosti vůči čemukoli levicovému. Shepherd se stane terčem hysterické novinářské kampaně, která nápadně připomíná současné tažení proti terorismu. Také naše osvícená doba, která si zakládá na tom, že ničemu nevěří, snadno podlehne jakékoli profesionální manipulaci, která i tu nejnižší nenávist dokáže posvětit vyšší autoritou.

Autorka používá osvědčený model pikareskního románu, v němž nehrdinský hrdina nastavuje zrcadlo dějinným absurditám. Hlavní postava však není prvoplánová karikatura – ačkoli je po většinu děje příliš bezvýrazný, než aby si dokázal získat skutečné sympatie čtenářů, v rozhodujících okamžicích projeví dostatek inteligence, slušnosti i pevné vůle. Vůbec jsou v knize všechny postavy, i ty vysloveně záporné, včetně Williamových rodičů, vylíčeny bez laciného moralizování a s vkusem.

Kingsolverová dokáže popsat Mexiko s jeho exotickými jídly a bujně kypící přírodou tak plasticky, že ho čtenář přímo fyzicky cítí. Politická stránka je však poněkud problematická a recenzentka MF Dnes už si toho samozřejmě všimla. Vylíčení Trockého jako skromného dobráka od kosti poněkud zarazí každého čtenáře, který o občanské válce v Rusku něco ví, a donutí ho položit si otázku, zda je tak naivní vypravěč nebo sama autorka. Ta podobně černobílé vidění osvědčuje při líčení amerických soudů jako čistého zla. Přece jen je nutno konstatovat, že nevinných obětí mccarthysmu bylo neporovnatelně méně než těch, kteří na druhé straně šli do gulagů, aniž by vůbec tušili za co. V tomto ohledu jako by se Kingsolverová cíleně orientovala na ty čtenáře, kterým vadí atmosféra nastolená ve Spojených státech po 11. září. O ty druhé se starat nemusí: Amerika není jako střední Evropa, tamní neokonzervativci beletrii zásadně nečtou.

Kniha se vyznačuje rafinovanou kompozicí, autorka používá četné refrénovitě se vracející motivy (jako jsou vřešťani, hejna ryb, kámen valící se z kopce či mluvící jména postav), kterým postupně dává různé významy. Dokáže originálně využít i staromódní techniku nalezeného rukopisu, nebojí se zakončit knihu sice decentním, ale – vzhledem k nabízejícím se alternativám – přece jen happyendem. Autorka se blýskne zajímavými postřehy o americké mentalitě, která se od poloviny minulého století zřejmě příliš nezměnila: „Časopisy tvrdí, že jsme výjimeční, ne jako ti, co nás porodili. Zbrusu noví. Namalují obrázek nějaké venkovské babky v šátku na hlavě a nutí nás, abychom se báli, že budeme taky takoví – pokud si nekoupíme mixér a chladničku.“ Nebo: „Většina z nich ani neví, co to komunismus je, nedokázali by ho rozpoznat. Vědí jen, co je to antikomunismus. A to jsou dvě nesouvisející věci.“ Kingsolverová dokáže také napsat fiktivní recenze na Shepherdovy knihy, kde paroduje styl různých periodik, od nabubřelého žargonu elitních revue až po pavlačové tlachy okresních scheissblattů. Lakuna vyniká bohatou metaforikou i sympaticky suchým humorem a navzdory střídání časových i vypravěčských rovin většinou drží pohromadě. Místy je kniha až příliš mnohomluvná, na pěti stech stranách to až tak nepřekvapuje – především rozjezd je poněkud rozpačitý, což může pohodlnějšího čtenáře odradit. Přes složitou postmoderní strukturu je však autorčin styl staromilskou poctou příběhu. A jako by si zakládal na noblese z časů, kdy se odehrává děj knihy a kdy například soukromí druhých osob bývalo zvykem respektovat – například sexuální život postav je podáván jen v decentních náznacích. Kingsolverová navíc zpravidla odolala (což bývá v současné literatuře vzácností) pokušení neustále předvádět čtenářům své vědomosti a schopnosti.

Nakladatelství Jota bylo dosud proslulé příliš kolísavou úrovní svojí produkce. Nová Zlatá edice světových autorů se zdá být sázkou na kvalitu a nebojí se objevovat tuzemským čtenářům nová jména (Miguel Syjuco, Samrát Upádhjáj). Snad se tedy na našem knižním trhu blýská na lepší časy.

 

Jakub Grombíř


 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker