Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 2/2012 - Poezie

Dýchání

Petr Mezihorák

 02_poezie_mezihorak.pdf

 

na rozjezd

 

tma lisuje obrazy

zvýrazňuje hrany

 

půlnoční štěkot psa

virtuos v oboru ticha

 

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

 

jako štěkot psa



struktura odpoledne

 

nebe zadrátované městem

tlak světla

sítotisk na politém svetru

 

libovolný kus dlažby

 

je brutální abstrakce



stromy

 

stačí jen pár stromů uprostřed města

 

nemyslím si, že by stromy jen pasivně odrážely vnější zvuky, spíše se zdá, že aktivně vysílají ticho, pomocí něhož hluk z okolí zcela pohltí a vymažou…

 

v podstatě jako staří již mrtví básníci

vysílače ticha uvnitř přeplných autobusů



na prvním nástupišti brněnského hlavního nádraží

 

žena s vlasy skoro barvy své reflexní vesty

seděla za volantem nehybného prázdného nádražního vozíku

 

cigaretový kouř obepínal její obličej jako pavučina

 

a já s mělkými kořeny

jsem vyvrácený nějak překážel tomu řítícímu se obrazu



 

všichni ti

 

řeknou že to není krásné

říkám že je to něco víc

je to až za obzorem krásy

 

vždyť si to představte

 

skrz regál s časopisy sleduji

předkus

obnažující se dásně rychle mluvící h.

ale slyším ji jen matně

 

kolem zní

signály podpatků

 

a slunce

 

slunce pálí sklo

 

do zátylku



dětství

 

stál jsem s bratrem, bratranci a sestřenicí v brázdě uprostřed dědova pole, lépe řečeno tam, kde končil vinohrad a začínalo pole. Léto, odpoledne, slunce prudce žhnulo. Byli jsme bosí, takže písek, kterého byla brázda plná, písek jemný jak z přesýpacích hodin, nás pálil do nohou a my museli být stále v pohybu nebo přešlapovat z místa na místo. Bylo mi asi sedm let, ale možná méně, na sobě jsem měl jen lehké tričko a kraťasy ze zastříhnutých tepláků (pravděpodobně nejpříjemnější oblečení, které jsem kdy na sobě měl). Kostelní zvon právě odbíjel čtyři hodiny. Vzápětí po posledním úderu srdce na zvon se z tlampače obecního rozhlasu ozval hlas babičky, která pracovala jako úřednice na radnici a mimo jiné byla zodpovědná za obecní hlášení. To byla chvíle, na kterou jsme čekali. Poslouchat babiččin hlas, jak se přilévá a zase odlévá podle toho, jak zrovna zafoukal vítr. Dodnes, když si na tu chvíli vzpomenu, cítím v nose a na kůži ten písek…



nonstop

 

všechny ty odjištěné dívky

 

osahávání zdí na neznámém záchodě

při hledání vypínače

 

leklé pivo

 

chuť živit se rukama

vše ostatní se zdá jako kolaborace s nepřítelem

 

ale nezbývá než to překročit

jak na zahradách

mělké hroby

psů a koček

 

a jet se domů vyspat



před výstavištěm

 

neuvěřitelně obchcané sousoší od Vincence Makovského

jmenuje se Nový Věk

 

tak pojď

           pojď přiložit ucho k jedné z té spousty kolejí

 

slyšíš to uvězněné jiskření?

 

ještě tak vědět

           zda se

                      přibližuje

                                 či vzdaluje



na Špilberku

 

myšlenky provokující jako divocí koně

krční tepny jako by chtěly prasknout ve švech

 

a my skalpujeme večer otvírákem na pivo

 

KONĚ SE TAKÉ STŘÍLEJÍ



 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

srdce této básně se právě zastavilo



čas vraždy

 

jsou dny kdy bych zabíjel

 

růžová hloupost bílá lhostejnost

modré sobectví fialové reklamní lži

nechutně bezbarvé peníze

 

duha smrti nad zatopenými sklepy

 

krysy!

 

ale trochu se bojím

 

nechci být dealer ředěných slov

chci přechovávat jen malé množství

tak akorát na jednu dávku tak akorát pro mě

 

abych to tu přežil

 

prázdné nábojnice cigaret po zemi

jen dokazují

že nějaká bitva

 

už probíhá



 

madlo

 

mapa na hřbetu ruky starce

 

nikdy jsem si nemyslel že člověk stárne plynule

spíš to přichází jak rýha v obličeji

po zjištění

že člověk

se kterým jste se nedávno viděli

zemřel…

 

přichází to několikrát za život

 

přichází to rychle a znenadání



brzo umřu

 

brzo umřu

už nemám čas

 

stát se aspoň křížem

narvat to do stromu

no a co že to byla přehledná rovinka

šlo o to zakopat své srdce do cesty

 

sladký déšť mi slepil ruce

a oči

 

stát se aspoň křížem

 

každý den je v něčem poslední



 

život je kruh

důkazem nechť jsou dědovy dětské oči

 

slova

fotky

listy

polámané větve

ve spirále odcházejícího léta

 

tehdy

ranní křehce skleněná tráva

 

šli jsme si hrát k řece

a tak nechtěně

pochopili

co je to čas



berlín

 

skrz pivní lahve

hvězdy

jsou rozbitá tma

 

chtíče

 

za oknem tuším

devastující šestnáctiletý strach o dítě

 

každou noc znova

 

tohle město je zvyklé na střepy“



 

před jejím domem
vedle obrubníku
leželo křehké ptačí tělo

řekla mi že neví co se stalo
ale už prostě ne

v tu chvíli
rozbitá ptačí křídla
naposledy sevřela prázdnotu



 

řvou na něj

táhni do nebe

ty spravedlivý

 

od plastových stolků

prázdno po prstýncích

 

připadá mu

že všechno dobrý co v něm kdy bylo

je udušeno

 

tahle země má příliš blízké horizonty

kroutí se hlavami

s dementní pravidelností kyvadla

 

bůh možná zemřel

ale před smrtí mu měl někdo zatlačit oči

 

zápach z jeho kremace

ještě občas vyvane

z míst

kde byste to nejméně čekali



do Boskovic

 

kukuřičné pole v bouři

třesoucí se zmodralá armáda léta

toužící po krvi

z větru a vody

 

úplně prázdný vagón

rychle a křehce tloukl poli

jak zelená žilka na zpoceném

spánku

v jednom z těch druhých

slunečních dní



 

nazí

rozbíjíme výlohy řece

máme kondomy

zarosená okna

žíly plné vlasů

 

v noci jsi oranžovější než já

 

nemáme co dávat

tak jen bereme



Brno blues

 

město se sesulo spánkem

ale z nočních barů ještě vylézají živí

 

existuje něco co nás spojuje? něco jiného než jen náhodná společná cesta?

 

obličeje porostlé břečtanem

se smějí

vše je divně veselé

smutně veselé

 

zpitomělí vdechujeme

lípu a moč

v dusnu hlavního nádraží

 

a v tom

kolona snů se pomalu hnula

 

zastávka je na znamení



nezralá ars poetica

 

chytila mě za ruku

a vytáhla z vlastního stínu

 

jsem často s holkama ale málokdy se jich dotýkám“

 

už nikdy se nepokoušej bavit o poezii s lidmi kteří ji nečtou

děláš z ní ještě větší děvku než ve skutečnosti

je

není

 

 

Petr Mezihorák

Narozen v Kyjově v roce 1985, žije v Brně. Jeho texty byly oceněny v soutěžích Literární cena Vladimíra Vokolka 2010, Literární soutěž Klementa Bochořáka 2011, Literární soutěž Františka Halase 2012. Publikoval v rubrice Hostinec časopisu Host, v H_aluzi a ve sbornících zmíněných soutěží.

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker