Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 3/2012 - Recenze

Ochočené přízraky

Nancy H. Traillová: Možné světy fantastiky.

Praha, Academia 2011. Přeložil Lubomír Doležel.

 09_recenze.pdf

 

Nancy H. Traillová: Možné světy fantastiky

Možné světy fantastiky vyšly v roce 2011 jako čtvrtá publikace v rámci edice Možné světy, kterou vydává nakladatelství Academia. Edice vychází od roku 2008 a prozatím čítá šestici různorodých titulů. Přináší texty aplikující teorii možných světů kupříkladu na historiografii (Fikce a historie v období postmoderny Lubomíra Doležela), mytologii (Fikční světy Thomase G. Pavela) či vědy přírodní (sborník Možné světy v humanitních vědách, v umění a v přírodních vědách).

Samotná teorie možných světů má svůj základ v modální logice, které slouží jako nástroj pro zkoumání podmínek pravdivosti výroků. Našla však své uplatnění i v jiných oborech, zvláště pak v literární vědě, pro kterou se stala novým impulzem ke zkoumání literárních děl, dokonce i takových, které se již mohly jevit interpretačně vyčerpány (to ostatně dokládají také Možné světy fantastiky).

Koncept možných světů, přejatý z filozofie společně s dalšími termíny, obsahově však přizpůsobený potřebám literární vědy, umožňuje za fikčními texty nalézat celé světy, jimž přiznává vlastní ontologii a svébytnou modalitu. Samotný text se tak stává branou pro vstup do neaktualizované reality, na kterou můžeme pohlížet zevnitř a která je součástí celého univerza světů, jež spolu vzájemně komunikují a proplétají se, více či méně podobné realitě naší, která není než jedním světem z bezpočtu dalších. A právě o této nejednoznačnosti reality a zvláštní realitě fikce pojednává dílo Nancy H. Traillové Možné světy fantastiky.

Práci otevírá vstupní kapitola pojmenovaná „Fikční světy fantastiky“. Traillová v ní jednak předkládá revizi dosavadních snah o teoretické uchopení fantastiky, jednak rozvádí vlastní vymezení a typologii fantastické literatury, nad jejímiž výhodami i úskalími se ještě pozastavíme.

Traillová navazuje především na Úvod do fantastické literatury Tzvetana Todorova z roku 1970. Stejně jako Todorov klade u fantastické literatury důraz na střet mezi přirozeným a nadpřirozeným, avšak ohrazuje se proti závěrům Todorovova přístupu, podle nějž je fantastika stavem váhání implicitního čtenáře, který není s to se rozhodnout, zda událostem v textu přisoudit či nepřisoudit přirozené vysvětlení. Poukazuje totiž na to, že jakmile jsou události vysvětleny nebo z jiného důvodu pomine čtenářovo váhání, dílo svou fantastičnost ztrácí, což je pro Traillovou nepřijatelný důsledek.

Při snaze o vlastní vymezení fantastiky si Traillová vypomáhá právě modelem možných světů. Příslušnost k fantastické literatuře je podle ní dána celkovou povahou daného světa, jeho „strukturou […], tím, z čeho je svět složen a jak jsou jeho složky uspořádány“. (s. 19) Fantastičnost tedy nadále vyplývá ze střetu přirozeného a nadpřirozeného řádu, její podstata však nespočívá v nejednoznačnosti vzájemného prolínání těchto řádů, ale ve významech plynoucích ze střetávání fyzikálně možného a nemožného, jež určuje specifickou podobu toho kterého fikčního světa.

Z výše psaného je částečně patrné, že Traillová odmítá fantastiku jako žánr. Podle ní se totiž jedná o zvláštní estetickou kategorii, která může všechny ostatní žánry prostupovat. Svá tvrzení přitom dokládá poukazem na to, jak se v průběhu staletí a ve vztahu k vědě proměňovala zobrazení fantastiky.

Jádrem kapitoly je osobitá klasifikace jednotlivých typů fantastických fikčních světů, založená na pětici takzvaných modů, které se vzájemně liší právě poměrem přirozeného a nadpřirozeného. Traillová přitom opakovaně poukazuje na to, že důležitou vlastností jejího členění je vzájemná prostupnost jednotlivých modů a jejich relativní blízkost, která reflektuje skutečnost, že se v jediném díle může vyskytnout hned několik modů vedle sebe. Hranice mezi některými z nich jsou přitom dány pouze jemnými nuancemi. Kupříkladu nejednoznačný modus, který má asi nejblíže k pojetí Tzvetana Todorova, poněkud splývá s modem paranormálním. Jediný rozdíl mezi oběma typy fantastiky spočívá v tom, že u prvního je nadpřirozeno nepotvrzenou potencí a u druhého je akceptováno jako možná či pravděpodobná, ačkoli ne zcela vysvětlená součást reality.

Traillová velmi uvážlivě ve své snaze o typologii nestaví žádné nepropustné teoretické zdi a stejně tak i vymezení fantastiky ponechává v nejzákladnější rovině, neboť si je vědoma šíře svého tématu. Ovšem tato jinak pochopitelná opatrnost vede k tomu, že mody fantastiky fungují pouze jako orientační body, jako základ, který nám mnoho neprozradí, spíše jen nabízí určitý směr uvažování o celkové struktuře díla. Ostatně navržená typologie je tu pouhým předstupněm vlastní náplně práce, kterou je analýza jednoho z modů fantastických fikčních světů, modu paranormálního, jak to ostatně dokládá podtitul knihy Vznik paranormální fikce.

Paranormální modus, jehož zrod a prvotní vývoj mapují tři analytické kapitoly tvořící jádro knihy, charakterizuje Traillová jako proces zařazení nadpřirozených jevů do přirozeného paradigmatu. Co se tedy na počátku zdá odporovat přirozenému světu, je v průběhu vyprávění přijato jako jeho součást a na konci příběhu jsou hranice přirozeného světa o toto nové poznání rozšířeny. Stopy paranormálního modu sleduje Traillová do 19. století a k nejpoutavějším částem knihy náleží historický exkurz, který nám představuje méně známou stránku dobového společenského života, zájem o okultismus, duchařské seance a tajemnou aurou obestřená média.

Přehledovou kapitolou si autorka připravuje prostor pro vlastní rozbory vybraných literárních děl, s jejichž pomocí dokumentuje vztah soudobé společnosti k nadpřirozenu a jeho proměnu ve společenský fenomén, vzbuzující místo strachu živý zájem, ba dokonce snahu o vědecké zkoumání a přirozené vysvětlení jevů jako telepatie, telekineze či zjevování přízraků. Následující literární rozbory tedy dokládají i proměny ve vnímání některých základních pojmů, jež nám určují podobu okolního světa, jako je realita, přirozenost či vědeckost. Fikce se tu stává dokladem a v jistém smyslu i završením společenských změn, procesu vyrovnání se s nadpřirozenem a přisouzení mu jeho podílu na sdílené skutečnosti.

Postupně se Traillová věnuje prózám Charlese Dickense, Ivana Sergejeviče Turgeněva a Guye de Maupassanta, přičemž tato posloupnost autorů má svůj vnitřní smysl, jelikož dle autorky dokazuje vývoj zkoumaného typu fantastiky (což ostatně naznačují i podnázvy kapitol: „tradice a přechod“, „zkusmé začátky“ a „vědecký cynik“). Nakrásně se tak ukazuje, že i u významných světových spisovatelů, jež si tradičně a často pevně spojujeme s docela jinými literárními proudy, najdeme díla vzpírající se podobným jednoznačným zařazením. V jistém ohledu tak Fikční světy fantastiky činí totéž, o čem vypovídají.

Nemalou předností textu je jasná strukturace, přehlednost a srozumitelnost, které z něj v jistém smyslu mohou činit vzor pro psaní odborných prací. To ostatně vyplývá i z faktu, že si autorka vybrala relativně malý vzorek textů v rámci jediného z pěti vyčleněných modů, jasně si stanovila cíle a těmto cílům také dostála. Analýzami, svým rozsahem byť trochu únavnými, jsme prováděni se všemi textovými důkazy a nic před námi není utajeno či nedostatečně vysvětleno.

Na druhou stranu by jistě bylo možno namítnout, že přes všechnu tuto jinak ocenitelnou skromnost záměru kniha po úvodních třech kapitolách již příliš neskrývá a ve výsledku pouze potvrzuje na počátku stanovené hypotézy o vývojové proměnlivosti fantastiky a její schopnosti se dle potřeby transformovat, kupříkladu v podobě paranormální prózy. Poněkud přehnaným se pak jeví autorčino závěrečné prohlášení, že právě vznik paranormálního modu zachoval literární fantastiku při životě a pomohl jí přenést se do století dvacátého, kde se dočkala výraznějšího rozvinutí. Traillová se totiž až příliš omezuje pouze na význačné, reprezentativní autory, přičemž docela stranou ponechává méně výsostnou literaturu, která podobu moderní fantastiky rovněž formovala (Rider Haggard). Přes tyto drobnější výhrady se ovšem jedná o pozoruhodnou práci, které se daří ukázat (nejen) literární minulost opět o něco bohatší a fantastiku jako proud vyvěrající z nepatrných sice, ale o to cennějších pramenů.

Tomáš Uher

 

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker