Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 3/2012 - Recenze

Hudební cesta na Mars a možná také zpátky

Martin Villeneuve: Mars a April.

Kanada 2012, 90 min.

 09_recenze.pdf

 

Martin Villeneuve: Mars a April

Martin Villeneuve, mladší bratr Denise Villeneuva, jehož film Požáry (Incendies, 2010) byl v roce 2011 nominován na Oscara, se dosud zapsal do povědomí kulturní veřejnosti především jako autor dvojdílného fotorománu Mars a April (Mars et Avril, 2002 a 2006), v němž známí québečtí herci propůjčili své tváře příběhu, jenž se odehrává v Montréalu budoucnosti. V roce 2012 pak spatřil světlo světa stejnojmenný film, jehož světová premiéra se odehrála na 47. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Nebyla to náhoda: o rok dříve měl v Karlových Varech přehlídku svých filmů Denis Villeneuve, který ji tehdy i osobně uvedl.

Martin Villeneuve je sice zcela odlišným typem režiséra než Denis, oba však spojuje tvůrčí originalita spojená s výjimečnou precizností a důraz na výtvarnou stránku svých snímků. Na režijní prvotině Martina Villeneuva je ovšem nejpůvodnější příběh, v jehož centru stojí čtyři postavy. Jacob Obus, jehož hraje Jacques Languirand, québecký divadelní režisér a rozhlasový moderátor, jemuž bylo v době premiéry filmu 81 let, je geniální hudebník, který svým dechem rozeznívá nástroje sestrojené podle ženských modelů. Nástroje vyrábí konstruktér Eugène Spaak (Robert Lepage) podle nákresů svého syna Arthura (Paul Ahmarani), který hledá vhodné modely, ale zároveň také zajišťuje, aby se s nimi starý hudebník osobně nesetkal. Vystoupení Obuse s jeho tříčlennou skupinou se odehrávají v podniku nazvaném The Liquid Pub a pravidelně přitáhnou početné publikum. Vše se ovšem změní, když se v hledišti objeví fotografka April, která se zabývá výzkumem prázdnoty a nicoty, získá si přízeň Arthura a přes všechny zákazy pronikne po koncertě přímo k Obusovi. Paralelní příběh tvoří let tří astronautů na Mars, z něhož sledujeme pravidelné živé vstupy.

Montréal budoucnosti Villeneuvovi pomohl vytvořit věhlasný belgický tvůrce komiksů François Schuiten, který je mimo jiné spoluautorem seriálu Fantastická města, v němž již od roku 1973 zúročoval svou vášeň pro architekturu. V tomto případě výtvarně vychází nejen z klasických sci-fi komiksů a filmů, ale využívá rovněž naivitu futuristických pohlednic, které zaplavily Evropu v 10. letech 20. století, i svéráznou poetiku počítačových her. Hlavním způsobem městské hromadné dopravy je teleportace, ale ze stanic, budek připomínajících mobilní toalety, musejí pasažéři cestovat pouze po jednom, jinak se mohou ztratit či dorazit jinam, než zamýšleli: nebezpečí hrozí především slepcům a negramotným, kteří si nedokáží přečíst instrukce. Dopravu mezi městy pak zajišťuje Orient Expres (Villeneuve využil muzeální vlakovou soupravu z 80. let 19. století), který objíždí celý svět a v jehož jídelním voze si zákazníci mohou dát například létající rybu nebo elektřinou nabitého úhoře. V lepších restauracích ve městě servírují jídlo a nápoje – mezi nejoblíbenější patří nemrznoucí směs – převážně roboti. Přes veškeré komické detaily však ústřední příběh komický není: je to alegorická romance o pozdní lásce, milostném trojúhelníku a nezištné oběti.

Jacob, Eugène i Arthur propůjčují svým uměním hlas lidem, podle nichž jsou nástroje vyrobeny, i oni sami jsou však pouhými médii. Virtuos Jacob vkládal po celý život veškeré emoce do tónů a fyzickou lásku nikdy neprožil, mladý Arthur sice neustále kreslí ženská těla, ale je také sám, a jeho otec z obav před důsledky stárnutí raději nahradil vlastní hlavu hologramem. Jak v 60. letech tvrdil kanadský odborník na média Marshall McLuhan, obsahem je samotné médium, avšak u Villeneuva je hudební médium dokonce tmelem, který spojuje vesmírná tělesa.

K nápadu, že hudba může otevírat brány vesmíru, inspiroval Villeneuva Johannes Kepler a jeho dílo Harmonices Mundi (Harmonie světů) z roku 1619. Podle Keplera všechny planety kdysi mohly znít v dokonalé harmonii, ale tento stav patrně nastal pouze jednou a v budoucnu se již nikdy nevrátí. Nejrušivějším momentem sluneční soustavy je disharmonie mezi oběžnými dráhami Marsu a Jupitera. Touto Keplerovou teorií byl ve 20. letech ovlivněn také americký mistr hororu Howard Phillips Lovecraft, pro Villeneuva má ovšem pozitivnější konotace; to, že topografie Marsu odpovídá obrysům hudebního nástroje, naznačuje, že ambivalentní „rudou planetu“ může dobýt spíše hudba než „marsonauti“, jejichž tolik sledovaná mise je nejspíš pouhý podvod, ale nelze to objektivně ověřit, protože realita závisí výhradně na pozorovateli a představy a sny od ní nijak nelze oddělit. Na přednášce učené Společnosti experimentální kosmologie tvrdí Eugène Spaak, že Mars vlastně neexistuje, že je to pouze subjektivní konstrukt, ale vědci v sále ho zesměšní: jak může o realitě mluvit člověk s hologramem místo hlavy? Tento vtipný a zároveň symbolický prostředek, jehož využití může divákům připomenout postavy-hologramy z britského komediálního sci-fi sitkomu Červený trpaslík, funguje v kontextu Villeneuvova filmu natolik dobře, až se nechce věřit, že šlo o nouzové řešení problému s dlouhodobým pracovním zaneprázdněním Roberta Lepage (tělo Eugèna Spaaka patří jinému herci, Jeanu Asselinovi, který ve filmu ztvárnil také dva z obsluhujících robotů).

Femme fatale příběhu je fotografka April, která pořizuje skeny lidí, aby v nich objevila prázdnotu, a přitom sama přeneseně i doslova ztrácí dech. Právě proto se zamiluje do člověka, jenž přes své stáří dokáže svým dechem zkrotit jakýkoli nástroj. Jenže jak může být hudebníkovi múzou dívka, která je neodmyslitelně spojená s „disharmonickou“ planetou Mars? Jak naznačuje Aprilino jméno, měla se narodit v dubnu, ale přišla na svět předčasně již v březnu (ve francouzštině mars). Proto když Eugène podle křivek jejího těla vyrobí mistrovský nástroj, Jacob na něj nedokáže vyloudit ani tón; ozývá se jen chrčení. Když pak April vstoupí s Jacobem do teleportačního zařízení, ocitne se místo na následující stanici přímo mezi „marsonauty“ na své rodné planetě či ve studiu, které se za ni vydává.

Oba sokové v lásce se vydávají s pomocí Eugèna na záchrannou misi, ale uvnitř

vykonstruovaného světa se objevují další složité konstrukce, takže nelze ani rozeznat autentický sen od snu v jiném snu. Stejně jako se biblický Jonáš ocitl v břiše velryby, Arthur a Jacob se v jedné z klíčových scén ocitají v útrobách hudebního nástroje, představujícího zároveň April i planetu Mars, a stávají se tóny, které z tohoto nástroje nikdo nedokáže dostat, a tak se musí prodrat ven samy. Od Marsu k Zemi se táhne notová osnova, ale bude třeba zaplnit ji melodiemi. Oba muži jsou pouhými „duchy ve stroji“ a každý z nich se dá redukovat na jediný smysl: Arthur se dívá a Jacob dýchá. I když v závěru příběhu Jacob v nemocnici umírá, jeho plíce pracují stále dokonale, a tak je může předat April. Dojemný závěr ovšem kalí otázka, zda si dívka Jacoba již na počátku nevyhlédla jen jako nejvhodnějšího dárce orgánů a lásku k němu pouze nepředstírá.

Cesta Jacoba, Arthura a April na Mars je cestou do podvědomí každého z nich, až k archetypům. Z podvědomí však není cesty zpět: chybou konstruktérů se teleportační zařízení obsluhuje pouze zvenku, a tak se jeden z trojice nemůže vrátit na zem. Jacob na sebe tento úděl bere dobrovolně, zvláště po svém koncertu na rozloučenou, při němž z nástroje stále vychází místo tónů jen vzduch.

April měla původně hrát Marie-Josée Crozeová, kterou si většina filmových diváků dobře pamatuje z filmu Mnichov (Munich, 2005) Stevena Spielberga, kde ztvárnila holandskou námezdnou vražedkyni. Nakonec ji nahradila Caroline Dhavernasová a své role se zhostila na výbornou. Kromě scénáře, výtvarné stránky a všech hereckých výkonů zaujme na filmu především původní hudba Benoîta Charesta, futuristická, kosmopolitní a zneklidňující i jímavá zároveň. Martin Villeneuve tvrdí, že chtěl ve svém filmu propojit ve službách příběhu různá média, a povedlo se mu to velmi dobře; vytvořil dílo, které přesáhlo knižní předlohu a jistě osloví i publikum, které se o grafické romány a komiksy příliš nezajímá.

Marcel Arbeit

Výzkum québeckého filmu probíhá v rámci projektu ESF 2.3 CZ.1.07/2.3.00/20.0150 „Re-prezentace minulosti: nové metody interpretace historie v umění a médiích“, spolufinancovaného z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

 

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker