Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 1/2013 - Poezie

Tři básně spíš milostného charakteru

Adam Borzič

 01_poezie_borzic.pdf

 

ÚTERNÍ HLÍDÁNÍ DĚTÍ


1/

Tak rád bych mluvil tlumeně o vášni.

Ne prudké pohyby,

jen nesmiřitelná křehkost kůry.


Co bych ale řekl?

Vzít za kliku a otevřít

rovnalo by se oslněným rovnátkům v průvanu,

žádná sebejistota by mě nevytrhla prudčeji.


2/

V mraku stojí muž.

Kouření pistole se rozplývá

Nastupuje tíživá vidina lásky bez oddechu,

supí,

dýchá na vnitřní straně

stěn touhy.


3/

Nemůžu nic říct.

Nesmím v éře

obludné užvaněnosti

mlčím jako zařezaný,

zaříznuté prase.


Má oplzle žlázovitá nutnost

všechno vyslovit se taví v řídký úsvit,

ze kterého vytékají mléčné sliny.

Je to tvoje mléko, lásko.

A moje zabavená výřečnost.


4/

Osmělím se kdy vyslovit

tu tunu něhy, kterou v sobě nosím,

když se skláním nad hudbou tvého těla,

ostře dojatý jak sedlák, v režimu snění

je to snadné, když se ale kouknu

do syrové díry světa,

vypadne tvoje podobizna

a její světelný povrch, i světlina uvnitř, ano,

zkrvaví mým srdcem.


5/

Současně se na tebe zlobím.

A na osud.

Nemám ani trochu chuť

omlouvat jeho zákeřné mrákoty,

naklepané kotlety,

ani tvoji nevinnost.

Ostrou vůni osidel.


Tohle už je moc.

I na gardu mých já.

Trochu jsem duší zločinec

a trochu pes.


6/

Představ si,

představ si ráno,

tak je to nejlepší,

vyleštěnou alej

a mě trochu zarostlého, jak říkám Petru Borkovcovi Pierre

Tak mu říkají dcery.

A jak se mi chvěje hlas,

ze strachu, že znesvětím

černé větvičky,

veverčí spěch

sklouzneme do potoka…


Je legrační, že si nepamatuješ jména

I když nás oba Milostné básně posedly…


Mráz, horko, poušť, led.

Ciť. Cit. Pierre…

7/

Vzpomínky, sedativa v kobce.


Tvůj strach mě rozněžnil.

Ano, klesám únavou.

Z boje neodcházím,

byť bych nejradši padnul

na koňskou oháňku

zalitou krví slunce.

(Ale to by se nelíbilo Štolbovi.)


8/

Dnes nevím nic.

Střepy a Ty.

Vidina

Kdy bude úterý?

Bude ještě úterý?

Existuje úterý?

Mám se zeptat Krále?


Je tohle mlčení znamením,

že kohout si vytrhal pírka,

rudý zobák, plameny

klovou želatinu masa

A na dub stolu dopadají želví kapky.

Slzy v hlavě.


9/

Nejstrašnější na téhle básni je:

                                                  že

ji nechci dopsat. Že ji nemůžu




7 LET OD KORIDY


Z téhle černě mi vysychá ruka,

jak rád bych jí ustlal na nebesích,

černé asfaltové ruce –

svírá jablko mozek,

kostnatě se drží upocené prázdnoty,

a vrčí jak motorka v noční Nebrasce.


Vykřiknu:

Žíly! Žijte!

Ale kde jsou živiny? Ucpalo se spojení?

Jsem už jen hlava bez srdce

a pulsuju nad kotlem propasti?

Kus nicoty v mase?

Hniloba v konzervě?

Za mladých let jsem v tomhle sajrajtu

slýchával hlučný smích Kleista

a jeho společnice Královny rakoviny,

vídával jsem jejich jasné spadané listí,

oko jezera převalující na těle

hebké myšlenky, průzračné domněnky,

valčík oblak, ráz a dva, kolmé stěny

broušeného ticha

                                                  – slunce na udičce smrti.


Co teď vidím? Jestli vůbec vidím?

Co slyším, pokud slyším…

Obklopený na smrt hloupou zemí,

provrtaný literární vrtačkou,

umazaný od mediálních sazí,

v kráteru duše skoro se dusím,

ochutnávám ucho samoty,

a jsa zbožný, děsím se

hukotu v potrubí,

mám strach z vosí nenávisti,

když leštím ostrý hák…

Tak olizuju čerň,

válím ji na jazyce,

polykám hořící konce cigaret,

nádech, výdech, a další asfalt,

mlok, pulec, polibek můry,

že skočil bych z obří věže

do tryskající sliny ropy


Neskočím

Za vším skvrny léta

Před sedmi léty Korida

Mezi červnem a srpnem

jediná jistota býčí chropot

pařeniště pohlavní smrti

Po sedmi létech

Účetnictví plné děr

Prasklé punčochy narvané nevyřčenými slzami

Smutným spermatem

A okolo plno očí

Blyštivá klamnost

Rád bych svolal slasti já

Postavení Pověření Poslání

V pavím boa vyjít na hlavní ulici

Skloňte se! Skalpy k nohám!

Ale z mého zraněného pohlaví dál

vytéká zkurveně napsaná krev…




VYSVĚTLENÍ


Co je to za marnivou orgii smutku?

Přišla snad na mejdan nalíčená prohra?

Nebo jsem vsadil všechny běsy na špatnou kartu?

Abych sám sobě vysvětlil tohle šílené zápolení

se suchem na patře noci, musím se ponořit

do zelenějších vod, musím si zaplavat

v krajkách potracené svatby, mezi rudými

spirálami a něžnými chaluhami, nechat se

nadnášet obscénní něhou minulosti


Do tvého profilu se vpít

Do tvého chlapeckého potu s tvým strašným otcem

zahučet po hlavě znovu, na hroudě onanovat slunce

a modlit se, aby nás hrušeň ochránila před bouřkou

Jsi ze vzácného skla a průsvitníš dál, jsi tíhy lehounký sen

Má dětská nemoc Mé tehdejší Vše

Opakovaně opakovaně

Jak Kierkegaardova herečka scházím na scénu

Schodiště se samo sesouvá Do útrob vplouvá

Gondola nebo rakev? Co na tom?

Svět je uchystaný přehledně vystlaný

novinami a pštrosím peřím

stačí jen otevřít pusu a zpívat



Adam Borzič je český básník, překladatel, publicista a terapeut. Narodil se 14. května 1978. Debutoval ve skupinovém sborníku Fantasía (Dauphin, 2008), publikoval básnické sbírky Rozevírání (Dauphin, 2011) a Počasí v Evropě (Malvern, 2013). Od ledna 2013 je šéfredaktorem literárního obtýdeníku Tvar.

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker