Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 1/2013 - Recenze

Ukrajina na 55 způsobů

Marko Robert Stech a Lucie Řehoříková (eds.): Ukrajina, davaj, Ukrajina! Antologie současných ukrajinských povídek.

Brno, Větrné mlýny 2012.

 08_recenze.pdf

 

Marko Robert Stech a Lucie Řehoříková (eds.): Ukrajina, davaj, Ukrajina!

Současná ukrajinská literatura je u nás prakticky neznámá. Mohou za to hlavně historické okolnosti, na jedné straně fakt, že samostatná Ukrajina existuje teprve jednadvacet let a do té doby byla veškerá tamní tvorba nucena ukrýt se pod označením sovětská literatura, na druhé straně je stále ještě patrný podvědomý nezájem, ba dokonce odpor čtenářstva vůči všemu „ruskému“. Propagátoři ukrajinské literatury a kultury obecně tak mají před sebou nelehký úkol.

Své místo si u nás už díky překladům našli například Jurij Andruchovyč (Rekreace aneb Slavnosti vzkříšeného ducha), Oksana Zabužko (Sestro, sestro; Polní výzkum ukrajinského sexu; Muzeum opuštěných tajemství), Jurij Vynnyčuk (Chachacha, Povídky z Haliče), Serhij Žadan (Big Mac) nebo Taras Prochasko (Jinací). Ale i jejich knihy zůstávají v knihkupectví spíše skryty a čekají na poučenějšího čtenáře, který nevybírá jen z pultu nejprodávanějších knih.

O hlubší představení ukrajinské prózy (poezie na něj stále čeká) se už před pěti lety pokusila Rita Kindlerová, editorka knihy Expres Ukrajina s podtitulem Antologie současné ukrajinské povídky (Kniha Zlín, 2008). Českému čtenáři nabídla třicet krátkých prozaických textů, jejichž autory jsou spisovatelé narození přibližně mezi lety 1950 a 1980, žijící (až na výjimky) na území Ukrajiny. Neopomenutelnou podmínkou pak nebylo jen to, aby daný autor byl ukrajinské národnosti, ale hlavně aby ukrajinsky psal. Nemálo tamních spisovatelů si totiž pro svou tvorbu vybralo ruštinu. Kromě toho, že pro mnohé Ukrajince je ruština mateřským jazykem, mají k tomu také praktický důvod – větší množství potenciálních čtenářů.

Nová antologie Ukrajina, davaj, Ukrajina!, která vznikla pod dohledem Marka Roberta Stecha a Lucie Řehoříkové, k výběru autorů přistupuje jinak. Nejvýrazněji se odlišuje tím, že ve větší míře zařazuje i autory žijící v emigraci. Také věkový rozptyl přispívajících je mnohem širší, nejstarším zastoupeným je Ihor Kosteckyj (1913–1983), nejmladší je spisovatelka Taňa Majlarčuk (*1983). Editoři svůj záměr vysvětlují takto: „Jedním z cílů této antologie je představit různorodý prostor postčernobylské ukrajinské krátké prózy, v němž vedle sebe existují nově objevená díla zemřelých autorů i nedávno napsané texty ,literárních začátečníkůʻ.“ (s. 17)

Knihu otevírá esej, v níž Stech načrtává tradice ukrajinské literatury a poté na příkladech zařazených povídek mapuje současnou scénu. Následující strany antologie, zpracované Lucií Řehoříkovou, jsou věnovány stručnému, ale poměrně komplexnímu přehledu ukrajinské historie, kultury i česko-ukrajinských literárních vztahů. Text Řehoříkové tak čtenáři osvětlí neznámá fakta a poskytne nezbytný základní vhled do situace a kontextu.

Antologie obsahuje padesát pět povídek čtyřiačtyřiceti autorů, ne vždy tedy funguje zásada jeden autor – jeden text. Některým spisovatelům byl poskytnut prostor větší. Například Vira Vovk je zastoupena třemi texty, Kosťantyn Moskalec dokonce čtyřmi, což je však vzhledem k jejich krátkému rozsahu, resp. různorodosti ještě pochopitelné. To už se ale nedá tvrdit o dvou delších (navíc poměrně podobných) historických povídkách Volodymyra Ješkiljeva.

Tím největším ukrajinským literárním tématem je bezpochyby láska k venkovu, rodné zemi a dobám kozáctví, tj. láska k takřka jedinému období svobodného národního vývoje a rozkvětu. Spisovatelé se k tomu postupem času stavěli různým způsobem, toto téma ale bylo aktuální vždy. Skoro by se mohlo zdát, že se Ukrajina z takového hluboce zakořeněného, bezmezného obdivu nedokáže vymanit. Vesnická tematika se může jevit jako velice omezující rámec, takřka až bludný kruh. Je pochopitelné, že nejnovější literatura se s tím po svém vypořádává a ukazuje, že nejen Záporožskou Sičí a vesnicí je ukrajinská literatura živa (čehož je předkládaná antologie ostatně nejlepším důkazem, nabízí nepřeberné množství témat a motivů).

Po přečtení celé knihy se ale nelze ubránit pocitu, že díky dlouhé tradici jsou to právě povídky o vesnici, venkově, přírodě či Ukrajině obecně, které nakonec zanechávají jeden z nejhlubších čtenářských dojmů. Mnohem víc než povídky z exotického prostředí zaujmou čtenáře pohledy Ukrajince na svou zemi, přičemž pohledy jsou to často velice kritické. Nejen „Discours de cosaques“ Tarase Prochaska nebo „Album pro Gustava“ Oksany Zabužko to potvrzují.

Ve velkém počtu dalších textů nad ostatními vyniká povídka „Soukromý detektiv“ Jurije Izdryka. Začíná nenápadně, vypadá jako autobiografický text o tom, jak jeden spisovatel sleduje druhého. Zdánlivá autobiografičnost je navíc podpořena literárněvědnými reáliemi („oba jsme patřili k tzv. S-fenoménu“, s. 203). Postupně se hranice mezi realitou a fantastickým snem (nebo psychickou nemocí) rozvolňují až k závěrečným větám typu: „[…] nevymyslel jsem nic lepšího než se převtělit a taky se rozdělit na tři lesklé krkavce a vyletět na strom“ (s. 213) a obavám vypravěče: „Co když ho vyléčí? To pak jednoduše přestanu existovat…?“ (s. 214)

Nepřehlédnutelná je povídka Ireny Karpy „No terror“. Jedna z nejmladších zařazených autorek svou tvorbou provokuje a zkouší, co všechno ještě může napsat a kam až může zajít, aby kromě pohoršení konzervativních čtenářů sklidila i potlesk těch otrlejších. V „No terror“ stvořila nevšední a dosti odvážný plán, jak zabránit teroristickému útoku. Tematická i stylistická vulgarita textu, která zpočátku budí dojem násilného psaní „na efekt“, v průběhu čtení překvapivě dostává svůj smysl, takže ji nakonec lze vnímat jako zcela účelnou.

Protikladem jsou například povídky Kosťantyna Moskalce, filozofické a meditativní. Podivínské „Pozorování třešně“ a tichou noční „Kodu“ střídají úvahy nad rozličnými věcmi a skutečnostmi („Dekadenti“, „Hříšnost“, „Budík“, „Neznámo“, „Špatné zprávy“, ale také Kafka) v „Nových záblescích“. Záhadný „Koncert č. 9“ jako by byl snem s důležitým poselstvím: „Otevírají se dveře, do vagonu vchází chlapeček s nezapálenou svící v rukou. ,Máte sirky?ʻ Zvedám se ze sedačky, prohmatávám kapsy. Sirky nemám. ,Zeptej se ještě někoho,‘ radím. Prázdný vagon tone v měsíční záři. ,Potřeboval jsem je od vás,‘ odpovídá tiše chlapeček a odchází. Já zůstávám.“ (s. 466)

Netradiční, ale ve své podstatě jednoduchý způsob vyprávění využil Jurij Tarnavskyj. Vypravěč v povídce popisuje třináct fotografií a pokouší se dobrat toho, za jakých okolností snímky vznikaly a co přesně zobrazují. Někdy postupuje velmi logicky formou vylučování nepravděpodobných možností, jindy se nechává snad až příliš unést vlastní fantazií.

Některé povídky trpí přílišnou doslovností a dořečeností, příkladem mohou být texty Vasyla Gabora „Ztráta podstaty“ a „Lov ve ztraceném prostoru“. Druhý zmiňovaný, symbolický text uzavírá následující pasáž: „Teprve teď, za soumraku v Hlubokém lese, jsem všechno pochopil: i tento Hluboký les, i tento svět jsou vlastně černý pták a my, ačkoli se považujeme za lovce a nosíme zbraně a máme dostatek nábojů, jsme ve skutečnosti jen pronásledovanými oběťmi. Protože jsme se vydali na lov do ztraceného prostoru. Nebo se možná nemůžeme z toho prostoru dostat?“ (s. 148) V povídce je tak vše dopovězeno až do konce, respektive až za tento konec, o kterém by jinak čtenář jistě rád uvažoval sám a bez nápověd.

Některé povídky je možné číst opakovaně a stále v nich objevujete něco nového. Jsou tu ale i takové, jež nijak nenadchnou ani svou formou, ani svým tématem nebo vyústěním. Místy je nevyváženost v kvalitě textů dost patrná. Antologii by navíc prospělo řazení spíše tematické, protože v tom abecedním se stávají texty změtí rychle se přelévajících uměleckých stylů, nálad, témat i přístupů k nim.

Zbytečný zmatek ale vyvolává především to, že během pár let se českému čtenáři ocitají pod rukama antologie dvě, obsahově navíc z pohledu laika totožné. Rozsahem menší, už dříve vydaný Expres Ukrajina by přitom dokázal nejen dostatečně reprezentovat ukrajinskou literaturu u nás, ale i pokrýt nevysokou poptávku po ní.

I přesto všechno může Ukrajina, davaj, Ukrajina! svůj účel splnit dobře, tedy navnadit čtenáře, aby si sehnali knihy autorů, kteří je zaujali. Háček zůstává leda v tom, že čtenářské tužby nebude možné hned tak uspokojit. Je tu Zabužko, Andrychovyč, Žadan, Vynnyčuk, Prochasko a Sňadanko, ale pak už nezbývá než čekat, až zase jednou vyjde další přeložená ukrajinská kniha.

Helena Pazdiorová

 

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker