Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 1/2013 - Recenze

Kontinuita Holanovy tvorby nazřená v jejích žánrových proměnách

Xavier Galmiche: Vladimír Holan, bibliotékář Boha: Praha 1905–1980.

Praha, Akropolis 2012.

 08_recenze.pdf

 

Xavier Galmiche: Vladimír Holan, bibliotékář Boha: Praha 1905–1980.

Monografie Vladimír Holan, bibliotékář Boha: Praha 1905–1980 francouzského bohemisty Xaviera Galmiche byla ve Francii vydána už roku 2009. Ve francouzštině zní její název Vladimír Holan, le bibliothécaire de Dieu: Prague 1905–1980. Do češtiny ji pro nakladatelství Akropolis přeložila Lucie Koryntová, která je též autorkou „Ediční poznámky“. V ní se dozvíme, že český překlad autor publikace zrevidoval a autorizoval. Dále zjistíme, že francouzská verze byla přizpůsobena znalostem domácího kulturního, dějinného a společenského kontextu českého čtenáře. Proto byly v „Úvodu“ eliminovány úseky textu, které ve vydání francouzském podrobněji osvětlují vývoj české historie. Pro české publikum naopak Galmiche přidal do „Slovníčku“ vybraných literárních pojmů termíny vážící se k postupům Holanovy tvorby, jež jsou obvyklé ve francouzské literární teorii, a mohly by tudíž být českému laickému, ale i odbornému čtenáři neznámé. Z nejasných důvodů není v českém vydání publikována interpretace básně „Smrt umírajícího na sadě“ překladatelky L. Koryntové, již nazvala „Mlčenlivý symbolismus“. Autorka této studie v „Ediční poznámce“ pouze uvádí, že ji psala speciálně pro původní, francouzskou variantu.

Čeští čtenáři se mohli s Galmichovým interpretačním uchopením Holanovy poezie seznámit již ve studii „Od přeludu k bytosti. Reflexe ontologické diference u Vladimíra Holana“ vydané ve sborníku Noční hlídka srdce roku 2005. S její přepracovanou podobou se setkáme v jedné ze samostatných kapitol Galmichovy předkládané monografie pod názvem „Vynález ‚velkého formátu‘ a poezie přeludů“. Ze zmíněné studie publikované v roce 2005 je patrné, nakolik je interpretační postoj francouzského literárního vědce odvážný a nakolik dosavadní interpretace Holanova díla rozvíjí a obohacuje. Galmiche v ní rozpracovává zejména filozofický postoj Jana Patočky k Holanově poezii. Svůj výklad básnické skladby Noc s Hamletem odvíjí od Patočkova názoru, že Holan psal tzv. poezii ontologické diference. Odhalil, že Holanovy texty vyzývají čtenáře k ontologické pouti po stupních jsoucího, nad nimiž básník přemítá. Holan je podle Galmichova mínění autorem gnómické poezie, která je iniciována filozofií a je zakotvena v rovině filozofické spekulace, poněvadž jejím cílem je postihnout ontologické diference mezi stupni jsoucího, pročež je Holanův básnický jazyk řízen pravidly i paradoxy logického uvažování.

Galmiche se ani ve své nové monografii, v níž na svá holanovská bádání zveřejněná ve sborníku Noční hlídka srdce navazuje, neobává uvažovat o Holanovi jako o filozofujícím básníkovi. Je si vědom toho, že v jeho básních i básnických prózách je hranice mezi filozofií a poezií často překročena. Toto prolínání filozofické reflexe a básnického pohledu je dáno metafyzičností, a především existenciálností jeho díla. Ani zde se nevyhýbá úvahám o filozofických základech Holanových děl, považuje za jeho duchovní otce mimo jiné i dva předchůdce existenciální filozofie 20. století Blaise Pascala a Sørena Kierkegaarda. Holanova poezie meditativní či spekulativní se dle něj nevzdaluje od reálné konkrétnosti žitého: „Holanovo dílo vnáší do ontologického tázání změnu měřítka, a to tak, že ji ukotvením v omezeném horizontu existence snáší z výšek symbolistního vytržení k míře konkrétní zkušenosti fenoménů.“ (s. 157) Tato tendence je jedním z argumentů pro uznání Holanovy tvorby za poezii existenciální; stejně jako pro existenciální filozofii, je i pro ni východiskem k prosvětlování otázky po bytí odkrývání povahy jedinečné lidské existence. Nachází dokonce souvislost mezi Holanovou tvorbou a filozofií existence německého filozofa Karla Jasperse. Je přesvědčen, že pro lyrický subjekt Holanových básní je charakteristická nemohoucnost dospět k poznání transcendentního bytí, jež se projevuje v básních tématem mlčení, nemožnosti pochopení či vyslovení. Bytí je tematizováno coby nevyslovitelné. Básník o něm může promlouvat jen nepřímo – prostřednictvím šifer transcendence –, což znamená, že se soustřeďuje zejména na to, jak se bytí projevuje. Zásadním je Galmichovo tvrzení, že u celé Holanovy generace lze předpokládat vztah mezi básnickým vnímáním a soudobými filozofickými a vědeckými systémy 20. století. Tato myšlenka je velkou výzvou pro jeho následovníky. V případě Holanovy tvorby je podle jeho názoru možno hovořit o sepětí nejen s existencialismem, ale i s fenomenologií, hermeneutikou a teorií chaosu. Galmiche spatřuje otevřenost sémantiky Holanových básní vůči myšlenkám všech filozofických a matematicko-fyzikálních teorií, které vznikaly v 1. i 2. polovině minulého století, ve způsobu, jakým básník nakládá s tématem nahodilého. Nutno zmínit, že až na výjimky se tak děje nezávisle na odborných Holanových znalostech těchto myšlenkových systémů. Holan opakovaně čtenáři předkládá obrazy dopadu náhody na průběh jednotlivého lidského příběhu nebo na běh dějin. Vyjadřuje tak básnicky paradoxní souvislost mezi chaosem a řádem, svobodou a determinací, tedy tezi zakladatele fyzikální a matematické teorie chaosu Edwarda Lorenze, která se nazývá motýlí efekt. Dle ní je možné, aby mávnutí motýlích křídel na jednom místě světa způsobilo živelnou pohromu na jeho druhém konci. Zdánlivě zanedbatelné jednotlivé se též u Holana stává tím, co se významně podílí na uspořádání světa, a doléhá na podobu ve světě se projevujícího bytí, čímž se z náhody stává princip, který tímto svým působením může pozměnit tradiční chápání oboru ontologie. Autor monografie odhalením filozofičnosti Holanových děl zároveň odkryl jejich „prorostlost“ s těmi nejhlubšími a nejzávažnějšími tendencemi doby, v níž byla díla vytvořena.

Zatímco Přemysl Blažíček ve své monografii Sebeuvědomění poezie: Nad básněmi Vladimíra Holana (Akcent, 1991) přistupuje k problematice proměn Holanovy poezie jaksi zvnějšku, a to pomocí fenomenologie, kdy se na příkladu vývoje a proměn jeho díla pokusil popsat podstatu poezie jako takové, Galmiche je přesvědčen, že sama Holanova poezie je základy fenomenologie nasycena, utvářena a koresponduje s ní. Rozdíl obou přístupů vychází najevo v Blažíčkově hodnocení Holanovy vrcholné a pozdní tvorby, jíž hodnotí negativně, jako verše porozumění se nenávratně uzavírající a dokonce smysl předstírající, kdežto Galmiche je schopen ve svých analýzách přesvědčivě jejich smysl rozkrýt a vyložit jej na pozadí uvedených myšlenkových konceptů s vědomím toho, že jejich principy jsou u Holana v básnické formě přítomny. Domnívá se, že v Noci s Hamletem dochází Holan k prozkoumávání rozumem nepochopitelné problematiky odstupňování zla tím, že předvádí a zhmotňuje ve verších různé formy násilí. Sleduje, jak básník přeskakuje od utrpení, ke kterému docházelo v gulazích a koncentračních táborech, k motivu nezávažného zranění dítěte v kopřivách. Galmiche tvrdí, že tímto hromaděním různorodých vidin z dějin lidstva pokračuje Holanova poezie tam, kde končí racionalita filozofie a vědy, jež vyžaduje odpovědi na své otázky, a zachycuje tímto způsobem proměny historie. Na základě sounáležitosti poezie a filozofie dokáže Galmiche Holanovy nejen vrcholné texty, například zmíněnou Noc s Hamletem, interpretačně otevřít a ukazuje nám, že takových plodných výkladových perspektiv se dá nalézt daleko více, poněvadž ani jeho analýza není založena pouze na tomto úhlu pohledu. Galmichův interpretační postoj, sám jej nazývá interdisciplinárním a antropologickým, jednoznačně poukazuje na bohatou mnohovýznamovost Holanových textů, která jeho analýzami nebyla, a ani nemohla být vyčerpána. Je však nedocenitelným přispěním k dosavadnímu bádání věnovanému Holanově básnictví.

Z doposud publikovaných monografií zabývajících se básnickými texty a básnickou osobností Vladimíra Holana Galmiche nejdůsažněji navazuje na monografii Jiřího Opelíka Holanovské nápovědy (Thyrsus, 2004), ale v mnohém se nechává ovlivnit také poznatky Zdeňka Kožmína, který si byl rovněž vědom filozofického dosahu a filozofické motivace Holanových básní, jak je zřejmé z jeho monografie Existencionalita: malé eseje k Holanově sbírce „Předposlední“ (Masarykova univerzita, 2003), v níž považuje Holanovy básně pozdní tvůrčí fáze za sondy do situace člověka žijícího v postmoderním období. Významnou inspirací pro vlastní Galmichovy analýzy byly také studie olomouckého literárního vědce Oldřicha Králíka. Jsou podkladem především pro úvahy obsažené v kapitole „Počátky: od avantgardy k orfizmu“, zejména v jedné z podkapitol nazvané „Lekce orfizmu“, ve které Galmiche předkládá interpretaci sbírky Kameni, přicházíš…, jíž chápe jako pokus o naplnění básnického programu orfické lyriky, k němuž Holana inspirovala poezie Rainera Marii Rilkeho, kterou básník ve 30. letech intenzivně překládal.

Opelík ve své monografii uvádí, že ediční uspořádání Holanových Sebraných spisů je pro interprety mnohdy velmi matoucí. Za žádoucí pokládá připomenout, jak Holanova díla po sobě skutečně následovala. Ve Spisech totiž Holan nerespektuje chronologii svého díla, řídě se kritériem žánrovým a tematickým. Galmiche dospěl k přesvědčení, že k Holanovu dílu není možné přistoupit z hlediska klasicky chápané genetické kritiky, která studuje raná stadia vznikajících textů, různé jejich náčrty a varianty, poněvadž Holan záměrně rozrušoval chronologii svého díla, a tím se genetickému výkladu bránil; nechtěl, aby jeho texty byly geneticky rozkryty. Dosáhl toho tím, že pálil veškeré pracovní náčrty svých děl; genetické kritice zamezoval též edičním rozvržením svých básní a skladeb ve Spisech. Galmiche toto rozvržení považuje za další Holanovo básnické dílo, které má navíc hermeneutickou povahu. Domnívá se, že Holan se pokoušel touto ediční strukturací zpětně ovlivnit své dílo, aby se uspořádání samo stalo kosmogonickým sdělením, a zároveň chtěl ovlivnit způsob, jakým bude dílo vnímáno. „Tento editorský zásah sice do Holanova díla vnesl světlo, avšak rovněž zastřel, jak se vyvíjelo v historickém čase, a tak současnému čtenáři k němu oním stále se zvětšujícím posunem mezi dílem a jeho kontextem značně zkomplikoval přístup. Holanovy Spisy se tak staly takovým labyrintem, že už uchopit je chronologicky je samo o sobě skutečným výkonem.“ (s. 23–24) U Opelíka Galmiche oceňuje, že se vydal proti edičnímu rozvrhu Spisů a pokusil se obnovit chronologickou následnost Holanových děl. Stejně jako Opelík zdůrazňuje, že cyklus básní „Zdi“ v Nokturnálu nelze považovat za svébytnou básnickou sbírku, protože je „pouze“ výborem z Holanových básní, v nichž se explicitně objevuje téma zdi či stěny. Galmiche navazuje na Opelíkovo úsilí o „historickou rekontextualizaci“ (s. 24) Holanovy tvorby a táže se, jakou interpretační metodu je vhodné zvolit, pokud je genetická kritika vyloučena. Dospívá k hledisku žánrovému, které mu umožňuje obnovit dílo tohoto tvůrce v historickém čase, a nahradit tak genetickou kritiku. Svou metodu proto nazval „jinou genetikou“. Jejím prostřednictvím se mu podařilo zachytit a vyložit kontinuitu Holanovy žánrově výrazně proměnlivé tvorby. Ačkoliv básník možnost textové genetiky vytlačil, v modifikované podobě se tato možnost vrací v interpretaci žánrových proměn. Galmichovým prvním cílem, který se mu podařilo naplnit, bylo prostřednictvím analýzy žánrových proměn odhalit kontinuitu, která spojuje všechna Holanova tvůrčí období. Objevil, že pro každou z tvůrčích fází je typický určitý žánr, kterým se projevuje pro dané období platný filozoficko-estetický ideál. Žánrová proměnlivost je u Holana způsobena změnami filozofické orientace a novými existenciálními rozhodnutími básníka-tvůrce. Druhým autorovým cílem bylo proto podat analýzu filozoficko-noetického systému přítomného v Holanově tvorbě. Také tento záměr se mu podařilo splnit.

Zvolené metodě odpovídá rozčlenění knihy. Skládá se ze dvou hlavních částí. První z nich pojmenoval autor „Dráha“. V ní se věnuje charakteristice a definování žánrů, jež se v Holanově tvorbě objevují, a rekonstruuje, jak název oddílu napovídá, „dráhu“, která Holanovy žánrové proměny spojuje. Dospívá kupříkladu k poznání, že v tvorbě od 30. let až do let 70. nalezneme konstantní žánr tzv. krátké formy, což jsou krátké lyrické texty psané volným veršem, pro něž Galmiche nachází též označení deníková poezie či sbírky deníky. Nástup tohoto žánru na konci 30. let je projevem Holanova stálého příklonu k poezii existenciálního typu, přičemž souběžně s touto tvůrčí činností vznikají žánry další: poezie-dokument, „rozpravná poezie“ nebo poezie „velkého formátu“, pro kterou je typická heterogenita několika žánrů. Druhý oddíl nese název „Interpretace“. Každá z kapitol první části „Dráha“ v něm má svůj interpretační protějšek, kde se Galmiche do hloubky zabývá vybranými texty, jež k danému žánru podle něj patří. Například zde najdeme interpretační část pro kapitolu „‚Rozpravná poezie‘: pokušení narativní poezie (40. léta)“, v níž se Galmiche soustředil na výklad lyrickoepických poem Terezka Planetová a Óda na radost. Dále, jak už bylo řečeno, monografie obsahuje „Úvod“, poutavé „Obrazové přílohy“, „Závěr“, v němž Galmiche ještě domýšlí své analýzy, „Bibliografii“ a „Slovníček“vybraných literárních pojmů, básnických prostředků, rétorických figur a estetických hnutí. Do praktického „Slovníčku“ Galmiche zařadil i ty pojmy, které sám vymyslel. Jsou jimi například sbírky-deníky, výrazová návratnost či metoda zkratu. Tyto nové termíny jsou důsledkem důkladné interpretace Holanovy poezie; představují výkladové nástroje, s jejichž pomocí mohou další interpreti poznání Holanova díla dále prohlubovat.

Není snadné Holanovu žánrově rozličnou tvorbu uchopit jako celek, jelikož Holan byl básníkem disonantních proměn, jež bývají vykládány jako nesrozumitelné zlomy a převraty, pro které není možné nalézt motivaci, zvláště když básník ničil pracovní verze svých děl. Není to snadné, ale není to také nemožné, což Galmiche ve své monografii dokázal, aniž by byl nucen zabývat se každým významnějším dílem zvlášť. Položil si například otázku, jak básník dospěl od abstraktních básní svých experimentálních sbírek ze 30. let k existenciálním textům zaměřeným na jedinečné lidské osudy ve své poezii narativní. Dle mínění Galmiche u Holana docházelo k opakovanému momentu zříkání se již ozkoušených tvůrčích metod. Proměnlivost tvůrčích fází a tím i žánrů byla dána střídáním touhy po proměně dědictví básnické tradice a zároveň zpětnou touhou po návratu k ní. Pokud čtenář touží otevřít se poznávání Holanova díla i jeho básnické osobnosti, pak mu jistě jako průvodce světem Holanovy poetiky lze monografii Xaviera Galmiche vřele doporučit.

Barbora Bártová

 

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker