Archiv revue:
2017
2016
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
 
2003
2002
2001
2000
1999
1998
Ostatní e-Přílohy
Přílohy revue
Podle
rubrik:
Poezie
Próza
Vzpomínky
Rozhovory
Grafika
Studie
Recenze
Glosář
Archiválie
CD-ROM / Audio

 

 

 

Texty - literární čtvrtletník

Potápěč - literární rozcestník

Dobrá adresa

Host

Plav

Tvar

iLiteratura

Glosy.info - malé statické tlačítko

Festival spisovatelů Praha

Estetika

Weles

Portá české literatury

 

Creative Commons License

 


Aluze 1/2013 - Recenze

Krátké upamatování pátera Koniáše

Kateřina Bobková-Valentová, Miloš Sládek a Martin Svatoš: Krátké věčného spasení upamatování. K životu a době jezuity Antonína Koniáše.

Praha, Ústav pro českou literaturu AV ČR 2013.

 08_recenze.pdf

 

Kateřina Bobková-Valentová, Miloš Sládek a Martin Svatoš: Krátké věčného spasení upamatování. K životu a době jezuity Antonína Koniáše.

Po dlouhých sedmnácti letech se na pultech českých knihkupectví objevila nová koniášovská monografie. Jedná se o sborník autorských příspěvků přednesených na odborném kolokviu, které u příležitosti 250. výročí Koniášova úmrtí pořádaly 7. prosince 2010 Filozofický a Historický ústav Akademie věd České republiky ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví. Tištěné podoby se přednesené příspěvky dočkaly až v roce 2013, kdy je pod názvem Krátké věčného spasení upamatování. K životu a době jezuity Antonína Koniáše souhrnně vydal Ústav pro českou literaturu AV ČR. Editory nové publikace jsou Kateřina Bobková-Valentová, Miloš Sládek a Martin Svatoš, autoři čtyř z celkového počtu deseti příspěvků obsažených v knize. Kromě výše uvedených se na sborníku autorsky podíleli Jiří Mikulec, Pavla Stuchlá, Marie Škarpová, Jan Kvapil, Hana Klínková a Petr Kopal. Knihu lektorovali Ivana Čornejová a Jan Malura, odpovědným redaktorem je Daniel Soukup.

Sborník vznikl, jak se čtenář dozvídá nejen z obálky knihy, ale i z úvodního slova (oba texty jsou poněkud netradičně zcela totožné), z potřeby publikovat nově zjištěné informace týkající se osoby, života a díla pátera Koniáše, stejně jako doby jeho aktivního působení v jezuitském řádu. Autoři knihy si kladou za cíl nejen seznámit širší publikum s výsledky nejnovějšího bádání na koniášovském poli, ale jejich prostřednictvím ideálně též korigovat v povědomí dodnes obecně zakořeněný obraz Antonína Koniáše, toho paliče českých knih, jako zosobnění protireformačního zla a kazatelského fanatismu, člověka, jenž pro prosazení své pravdy neváhá užít psychického i fyzického násilí. Tento Koniášův obraz, přestože lze jeho původ částečně hledat v jezuitových vlastnostech – horlivosti, aktivitě a důslednosti, s nimiž plnil své pracovní povinnosti, je především plodem pozitivistického výkladu pobělohorské éry a činnosti Tovaryšstva Ježíšova, jakož i následného prohloubení, resp. schematického vyostření tohoto obrazu, k němuž došlo na počátku 50. let 20. století v souvislosti s tzv. jiráskovskou akcí. Explicitně vyjádřený záměr ponechat jen a pouze na čtenáři samotném, ať kriticky zhodnotí a posoudí, nakolik jsou nové poznatky o dobové praxi a fungování jezuitských misií (ale i o Koniášových profesních povinnostech) s to ovlivnit tradiční, obecně rozšířený náhled na osobu tohoto neblaze proslulého kazatele, je podpořen skutečností, že v publikaci bychom marně hledali závěrečné slovo sumarizujícího charakteru, či dokonce autorské vyjádření, jež by čtenářům ukázalo cestu, jak „správně“ osobu, dílo a dobu pátera Koniáše chápat a interpretovat. Záměrnou absenci takového „autorského klíče“ osobně považuji za velmi rozumné a vyzrálé editorské rozhodnutí, byť čtenáři uvyklí číst nejdříve doslovy a až poté,

pod jejich vlivem, text samotný budou patrně odlišného názoru.

Knihu nevelkého rozsahu (193 stran formátu A5 včetně příloh a rejstříků) tvoří – jak již bylo zmíněno – deset autorských příspěvků, jejichž tvůrci, „historici politických, církevních, kulturních i literárních dějin, odborníci na dějiny filmu či umění“, nahlížejí danou problematiku nejen z různých hledisek, která vyplývají z jejich profesní a oborové specializace, ale i z různé šíře. Řazení jednotlivých textů je logické, příspěvky na sebe tematicky navazují (jen výjimečně dochází k opakování již uvedených informací, např. biografických údajů o A. Koniášovi), přičemž směřují od těch, které se zabývají daným obdobím i jezuitským řádem v širším kontextu (úvodní příspěvky Jiřího Mikulce, Martina Svatoše a Kateřiny Bobkové-Valentové), po ty, jejichž předmět zájmu je specifický a úzce vymezený (příspěvek Hany Klínkové o druhém životě Antonína Koniáše v díle Josefa Váchala či závěrečný text Petra Kopala věnující se reprezentaci jezuity Koniáše ve filmu Karla Steklého Temno z roku 1950). Výraznou část publikace tvoří texty zaměřené na Koniášovo dílo – o jeho postile pojednává ve svém příspěvku Miloš Sládek, zatímco Marie Škarpová a Jan Kvapil se zabývají Koniášovými kancionály – a jeho vztah ke knize, jakožto mocnému persvazivnímu prostředku, i ke knižní produkci doby pobělohorské obecně (příspěvek M. Svatoše „Poslední Kristův pohled na kříži aneb Koniášův pohled na knihy“).

Přestože si každá ze studií zachovává zřetelný rukopis svého autora (připomenu pro baroko typickou Sládkovu apostrofu „Laskavý v Kristu čtenáři“, nečekaně výrazné užití toposu skromnosti v úvodu příspěvku P. Stuchlé či volnost v užívání autorského singuláru/plurálu a ne/dělení jednotlivých příspěvků do podkapitol), jsou navzájem funkčně provázané a „proodkazované“ a dohromady vytvářejí kompaktní, velmi dobře fungující a čtenářsky atraktivní celek. Za každým příspěvkem následuje resumé v anglickém jazyce, jak je ostatně u sborníků určených v prvé řadě odborné veřejnosti obvyklé.

Přestože publikace neklade na čtenáře nikterak vysoké nároky, z geneze jejího vzniku, tedy sebrání odborných příspěvků přednesených na konkrétní téma, stejně jako z titulu evokujícího spisy doby barokní, lze usuzovat, že je především určena čtenáři s pojednávanou problematikou alespoň rámcově obeznámenému a vysokoškolsky vzdělanému, ideálně v některém z oborů humanitních. Tuto tezi podporuje také skutečnost, že četné citáty z dobových archiválií, zejména různých barokních katolických i protestantských postil a archivů osobní korespondence, zůstávají – i přes svoji leckdy značnou šíři – v původním jazyce dokumentu, nejčastěji v latině či němčině. Český překlad bude čtenář hledat marně, nenalezne jej ani v poznámkách pod čarou. Podobně si bude muset jinde vyhledat význam a vysvětlení některých ve sborníku často užívaných termínů, jako jsou pietismus, penitenční praxe, jansenismus, exhortátor či operarius.

Ocenila-li jsem při čtení mj. již výše zmíněnou logiku v řazení jednotlivých příspěvků a jejich vnitřní provázanost, naopak jako značně nelogickou hodnotím distribuci obrazových a textových příloh. Ty obrazové zapojili editoři přímo do textu, a to buď za daný příspěvek (obrazová příloha k textu H. Klínkové „Antonína Koniáše druhý život v životě a díle Josefa Váchala“), nebo dokonce přímo do něj, jako je tomu u studie P. Kopala o filmu Temno a historické paměti. Takový způsob včlenění obrázků do textu nemůže čtenář při sebelepší vůli posoudit jinak než jako rušivý, tím spíše, že obrazová příloha v tomto případě rozděluje nejen příspěvek samotný, ale v polovině věty dělí i text poznámkového aparátu, jehož dokončení je čtenář nucen hledat až o pět stran dále. Naopak textové přílohy, bezprostředně související s příspěvky K. Bobkové-Valentové a M. Škarpové, zařadili editoři –bez jakékoli zmínky o tom, že (a proč) jsou tyto přílohy součástí sborníku – na závěr publikace. Tímto krokem jim však připsali, byť neúmyslně, nenáležitou marginální pozici a úlohu; zejména příloha M. Škarpové „Písňový rejstřík prvního vydání Citary nového zákona (1727)“ představuje přitom cenný pramen pro poznání stavu dobové hymnografie a inspiruje k dalšímu bádání. Za funkční a přehlednější řešení považuji umístění veškerých příloh (obrazových i textových) bezprostředně za příspěvek, k němuž se vážou.

Plynulé čtení místy narušují také nečetné, ovšem nikoli ojedinělé ortografické lapsy, například úsměvně působící hyperkorektní vyjádření „pod Koniášovými nohami“ (s. 113), překlepy „Konáš“, „kontrétní“ (oba na s. 42) či „dějiny řády Tovaryšstva Ježíšova“ (s. 172) nebo nejednotnost v kapitalizaci písmen v sousloví Česká provincie/česká provincie, a to zejména vyskytuje-li se dvojí podoba zápisu v jediném souvětí, jako je tomu na stranách 26–27. Za nenáležitou považuji také podobu výrazu „podium“ (s. 30) bez kvantity. Spíše „kosmetický“ typografický nedostatek pak představuje zápis typu „tzv. ,opočenské rebelie‘“, neboť užití uvozovek po výrazu „tzv.“ bývá tradičně klasifikováno jako redundantní.

Za příspěvky a textovými přílohami je ve sborníku zařazen soupis zkráceně citovaných rukopisných pramenů a obsáhlý, precizně vypracovaný seznam literatury a tištěných pramenů. Na závěr je pak připojen jmenný rejstřík. Čtenář zde tedy nalezne všechny části, které lze u publikace odborného charakteru očekávat.

Za zmínku stojí (typo)grafické provedení knihy, které považuji za velice zdařilé. Již na první pohled upoutá potencionálního čtenáře (a kupce) její pestrobarevná obálka (sborník je vydán jako paperback); přední stranu tematicky zdobí reprodukce jednoho z mistrovských děl Josefa Váchala, konkrétně výřez z jeho olejomalby Koniáš z roku 1921, zadní pak detail z předmluvy k některé z dobových postil, s největší pravděpodobností právě k postile Koniášově. Po otevření knihy čeká čtenáře další překvapení – záložka s reprodukcí dobové rytiny zachycující misionáře-poutníka. Další rytina zobrazující mnicha, tentokrát ležícího před křížem s rozpřaženými pažemi tváří k zemi, je umístěna na předsádce, resp. vedle titulu knihy. V něm editoři vkusně a zároveň funkčně kombinují černou a červenou barvu písma. Tato barevná kombinace se pak opakuje i v obsahu, umístěném v úvodu publikace.

V souhrnu sborník přináší jak poučené, tak i laické čtenářské veřejnosti nejnovější poznatky z oblasti koniášovského výzkumu a srozumitelnou a přístupnou formou, jež ovšem nikterak neubírá jednotlivým textům na odborné erudici, dává nahlédnout do problematiky z nejrůznějších úhlů pohledu. Především však čtenáře, byť nepřímo, přesvědčuje o tom, že hodnotit politické a kulturní dění pobělohorských Čech, činnost jezuitského řádu nevyjímaje, jinými než dobovými, tedy barokními měřítky, je cestou pošetilosti, vedoucí k nežádoucímu upevňování zažitých obrazů „reality doby temna“.

Tereza Kohoutová

 

 

 

NOVINKY

Aluze 3/2016

Nové číslo Aluze je na světě. Chcete-li ho v tištěné podobě, napište si o něj na redakce@aluze.cz, rádi Vám ho zašleme.

Večer Aluze v Knihovně Václava Havla

V úterý 25. 10. se bude v Knihovně VH povídat s Aluzí o Aluzi, přijďte si poslechnout autory Biancu Bellovou, Irenu Douskovou, Michala Šandu, Jáchyma Topola, ale také Jiřího Hrabala a Davida Jirsu v povídání o tom, jak to s naší revuí bylo, je a bude.

Úterý 25. 10., 19–21 h
Knihovna Václava Havla
Ostrovní 13, Praha 1

Aluze 1–2/2016
Milí čtenáři,
v červenci vyšlo dvojčíslo Aluze. Máte-li zájem, napište nám o výtisk na mail redakce@aluze.cz, případně si počkejte na podzim, kdy bude na našem webu volně ke stažení ve formátu PDF.


Aluze 2/2015
Vážení čtenáři,
druhé číslo loňského roku vyšlo krátce před Vánoci. V případě zájmu o tištěnou verzi nás neváhejte zkontaktovat na redakce@aluze.cz.


Aluze 1/2015
Vážení čtenáři,
Aluze se po téměř osmi letech vrací v tištěné podobě. V rubrice archiv naleznete pdf verzi č. 1/2015, další čísla budeme doplňovat vždy několik měsíců po vydání. Tištěnou verzi revue naleznete v některých knihovnách, případně si o ni můžete napsat na adresu redakce@aluze.cz.
David Jirsa

 

 

 

 

 nahoru    úvodní strana    kontakt    nová aktualita    webmail


ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784



   webmaster: kotrla.com

Počet návštěvníků od 5. 12. 2001: CNW:Counter CNW:Tracker